English version
Ručně je modelují a barví. Tisíce hodin pokusů a omylů předcházely vývoji konečného postupu výroby. Proto trvalo bezmála pět let, než se manželé Lucie a David Richtrovi pustili do vlastního podnikání. A nejsou retro, i když tak bývají mylně vnímáni. Design výrobků je absolutně jejich.
Touha po jedinečnosti
Mulier nabízí čtyři modelové řady zásuvek a vypínačů lišící se od sebe vzhledem, tvarem i zdobností. Dnes jsou schopni vyrobit až pět tisíc barevných kombinací, které nikdo jiný nenabízí. Přitom prvotním impulzem bylo jenom přání vyzdobit si byt něčím jedinečným.
„Ve starém domě v Krhanicích jsme si koupili byt, který je z roku 1920. Byl tam takový starý plastový vypínač a Lucka řekla, že by si vyrobila jiný,“ vypráví o počátcích zrodu porcelánové elektroinstalace David Richtr, „pracovala na tom půl roku při svém zaměstnání a já si říkal – už to dělá přece takovou dobu, tak jsem jí chtěl udělat radost, že se jí po nějakém vypínači podívám. Kouknul jsem se po trhu a viděl, že moc velké možnosti výběru nejsou.“
Lucie Richtrová původně pracovala v tradiční keramické dílně Kerat v Praze, jejíž historie sahá až do roku 1789. Získala mnoho zkušeností s vlastnostmi keramických materiálů, ale pro nedostatek přidělené práce musela původní zaměstnání opustit.
„Šla prodávat. Dobře vedla lidi a stala se z ní vedoucí,“ vypráví David Richtr, jehož manželka dnes vede další čtyři zaměstnance, které vyškolila ve výrobě jednotlivých komponentů produktů firmy Mulier. Její manžel však chtěl, aby zůstala u toho, co má ráda – u ruční keramické výroby. „Lucka je ohromně šikovný člověk, ale potřebovala do toho vnést trochu technologie. Začali jsme zásuvky vymýšlet a vyvíjet spolu,“ vysvětluje. Při práci a po večerech nastalo martyrium, ale ani stovky nepovedených kusů Richtrovy neodradily. Zápolili také s nevhodně zvoleným materiálem.
„Skoro ve všech oborech máte různá videa, školení nebo návody, ale co se týká výroby zásuvek a vypínačů z porcelánu, nebylo, kam se podívat nebo kde se to naučit. Na všechno jsme si museli přijít sami,“ popisuje počáteční nezdary Richtr.„Nejdřív jsme vyráběli zásuvky keramické, protože jsme ale ještě nebyli úplně znalí technologie, dělali jsme je z běžné točírenské hlíny. Když už jsme je měli celé hotové, začali jsme je testovat, ale zjistili jsme, že se odštipují,“pokračuje. Poté přišla řada na porcelán. „To byla pro nás obrovská změna. Práce s tímhle materiálem je výrazně jiná, což se týká hlavně technologií výroby,“ dodává Richter.
Roky příprav
Asi po roce od prvotního nápadu manželé Richtrovi usoudili, že by prodej ručně modelovaných, vypalovaných a glazovaných zásuvek a vypínačů mohlo být podnikání, které je uživí a bude bavit zároveň. Po dvou letech odešla Lucie Richtrová ze zaměstnání a začala se věnovat výhradně práci na budoucím podnikání. Trvalo ale další dva a půl roku, než začali produkty prodávat. Mnoho věcí bylo potřeba důkladně promyslet.
„Původně jsme vyvíjeli úplně jiný design. Když jsme chtěli začít prodávat, jezdili jsme za Petrem Balíkem, což je člověk, který má v Benešově elektro, a ten nám radil s funkčností. S ním jsme přišli na více designů a na to, že ten náš, který jsme měli, byl zaměnitelný a tuctový. Vyvinuli jsme tedy dalších asi dvacet designů, z nichž jsme vybrali dva kulaté a později k nim přibyl hranatý Jindřich, který vznikl původně v rámci řady Individual,“ vpomíná Richtr.
„Není to jenom o originálním vzhledu, důležité jsou také rozměry,
protože vše musí sedět na kolíky a na šroubky,“ vysvětluje Richtr.
Od výroby a výběru originálního vzhledu i ornamentů vedla cesta k prodeji přes certifikační autoritu, která umožnila produkt uvést na trh. „Přijeli jsme do Elektronického zkušebního ústavu v Praze a chtěli na všechno řádné testy. Obvykle tam požadují na zkoušku tři kusy, ale od nás jich chtěli mnohem víc, protože vše vyrábíme ručně. Ověřovali elektro vlastnosti a dělali taky nárazové testy. Prošli jsme bez závad, stálost výroby byla výborná. Jediný problém, který jsme měli, byl, že jsem nesprávně načetl normu zásuvky a udělali jsme malé díry pro kolíky, takže jsme je jen museli zvětšit.“
Ruční výroba trvá až třicet dnů
Obchod a marketing má na starost David Richtr, který se ještě před firmou Mulier živil jako konzultant internetových obchodů. „Web si spravujeme sami a k tomu i veškeré grafické materiály. Spolupracuji s Petrem Ovčačíkem ze studia 2bcreative. Děláme si spolu takové večerní seance a vymýšlíme veškerý vizuál firmy.“
Chytrým nápadem, jak dostat produkt do rukou zákazníka, jsou tzv. prezentační kufříky. „Každý zákazník si vybere produkty, o něž má zájem. Já je zabalím do kufříku a pošlu na adresu klienta, který si sám může zkusit přiložit jednotlivé kusy na stěnu, k nábytku či dlažbě,“ vysvětluje Richtr.
Vyrobit jednu zásuvku trvá několik hodin, ale celý proces od modelování přes dvoužárové vypálení, glazování a dodání činí kolem třiceti dnů. Brzy bude k dostání také nová kolekce s názvem Julie, která reprezentuje čistý design. Vyučený špičkový keramik by podle slov majitele své znalosti neuplatnil: „My pouze hledáme šikovné lidi, jako jsou cukrářky, švadleny nebo květinářky. Lidi, kteří umějí dělat rukama. Všechno děláme ručně, a takhle to vlastně nevyrábí nikdo,“ usmívá se David Richtr. „Ruka umělce dodává kvalitu, kterou vám žádný sebelepší stroj neposkytne,“ připojuje své motto.
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Ilona Podivínská.
