Eurodotace pro IT firmy: Hrozí velký průšvih

Kvůli špatnému rozhodnutí úředníků MPO se firmám v programu ICT a sdílené služby proplácely náklady, u kterých to evropská pravidla zapovídají. Zdá se, že to odnesou nevinní příjemci dotací…
Bohužel se stává, že úředníci nevhodnými rozhodnutími a postupy házejí při čerpání dotací podnikatelům klacky pod nohy. Aktuálně se řeší tři kauzy, z nichž ta nejviditelnější je právě v programu ICT a sdílené služby, ze kterého jsou podporovány IT podniky.

Nechci říkat, že je v tom nějaký úmysl. Spíše jde o šlendrián těch, kteří se neorientují v evropské legislativě. Program fungoval od roku 2015, mzdové prostředky jsou tedy zřejmě chybně propláceny už tři roky. Bavíme se o stamilionech korun, které podniky v dobré víře vynaložily a teď je mnoho z nich bude muset možná státu vracet.

Co je podstatou problému?
Cílem dotovaných projektů je vývoj nových softwarových řešení. Jednou z podmínek, aby mohl žadatel čerpat dotaci na mzdy je, že musel vytvořit nová pracovní místa. Podmínky byly kdysi ze strany MPO nastaveny tak, že bylo zapotřebí vytvořit dvě, tři nebo čtyři nové pozice podle velikosti firmy. Bez ohledu na to se ale podle daných pravidel daly dotovat i mzdy stávajících zaměstnanců. Ve firmách k tomu běžně docházelo, protože šlo podle úředníků MPO i podmínek poskytnutí dotace o standardní postup. Jenže se nyní ukázalo, že je to v rozporu s evropskými pravidly veřejné podpory. A v tom je zakopán pes.

Proč se zjistila pochybení až nyní? Nedalo by se při včasném zásahu předejít větším škodám?
Ten problém je tu od roku 2015, kdy byla vyhlášena první výzva. První nálezy auditního orgánu ministerstva financí jsou z podzimu loňského roku, takže MPO o tom nejpozději tehdy muselo být spraveno v rámci meziresortní debaty. Něco se ale děje až v posledních týdnech za nového vedení rezortu. Bývalé vedení ministerstva léta tvrdilo, že je vše v pořádku a že čerpání v rámci OP PIK funguje skvěle. Nové vedení ministerstva řeší velké problémy, které nemají jednoduché východisko, jež by uspokojilo všechny strany. Přesto MPO s konkrétním řešením musí přijít a my stále věříme, že nakonec nedojde k újmě na straně podniků.

Říkáte, že jednoduché východisko neexistuje. Jak bude tedy MPO postupovat v dalších měsících?
Ministerstvo avizuje, že zveřejní nové podmínky, které budou podstatně přísnější. Bude chtít, aby na ně podniky přistoupily a vytvořily větší počet pracovních míst, než původně plánovaly. To je ale v časech téměř nulové nezaměstnanosti těžko řešitelný rébus – a zvláště v IT sektoru, kde je poptávka po odbornících daleko vyšší než nabídka. MPO nyní avizuje, že pokud firma nebude schopna splnit nové podmínky, bude muset od projektu odstoupit a dotaci či její část vrátit. Pro mnohé firmy to může být likvidační. Vezměte si malou společnost, která na mzdách z přiznané dotace vyplatila miliony korun a teď po ní bude někdo chtít, aby peníze vrátila. To ohrozí její existenci, byť dodržela všechna pravidla nastavená MPO a postupovala podle jeho návodu.

Mohou vůbec menší firmy nové podmínky splnit?
Pro ty menší to skutečně bude velká komplikace a pro mnohé to může být nesplnitelný úkol. Nicméně je to případ od případu. Jsou tam projekty, které jsou již ukončené nebo těsně před ukončením. Když vám někdo po třech letech měsíc před finále řekne: udělejte to úplně jinak, je to prakticky nemožné. Malou výhodu mají firmy, které jsou na počátku realizace. Ty se prostě rozhodnou: bud se novým podmínkám přizpůsobíme, nebo to vzdáme. Pak samozřejmě nic nevrací, ale dotaci, kterou měly schválenou a měly jí získat, nedostanou.

Nehrozí vlna žalob na stát?

Jak se mohou podnikatelé bránit. Nebojíte se, že dojde k vlně žalob na stát?
Na naši spolupracující advokátní kancelář už se poškozené firmy obracejí s žádostí o pomoc. Interpretace ministerstva, že pokud nejste schopni nebo ochotni narychlo přijmout změněné podmínky, musíte čerpané peníze vrátit, nemusí být přesná, říkají právníci. Podnikatel, který utrpí újmu, má samozřejmě právo stát žalovat. Určitě má podnik šanci bránit se soudní cestou a navíc mu mnohdy nic jiného nezbývá, zvlášť pokud volí mezi žalobou a ukončením podnikání.

Vy byste tedy doporučil firmám obracet se na soudy?
Já bych doporučil firmám využít veškeré možnosti k obraně. Mohou se například obrátit na nás (AMSP ČR), abychom jim v dané věci pomohli alespoň v konzultační rovině. Ta problematika totiž není jednoduchá. Ale pokud vyčerpají všechny ostatní možnosti k nápravě, je rozhodně na místě domáhat se svých práv soudní cestou. Mnohé podniky už se touto cestou vydávají. Protože se ten problém dotýká zhruba 460 projektů, lze bohužel očekávat desítky žalob proti státu respektive MPO.

Nové vedení ministerstva zřejmě spásné řešení nevymyslí…
Současné vedení se snaží najít smysluplné řešení, ale má velmi omezený manévrovací prostor. Už jen z toho, že formou depeše informovalo všechny subjekty o tom, že ten problém existuje, ale metodiku, jak postupovat zveřejní až v budoucnu, je evidentní, že zatím přesně nevědí, jak složitý problém řešit.

Nemůže jít o politický souboj mezi ČSSD a ANO?
Z mého pohledu se jedná o věcný, nikoliv politický problém. Ke kauze se vyjádřily i ÚOHS a Evropská komise. Potvrdily, že zřejmě došlo k pochybení, takže já bych za tím nějakou politickou hru neviděl.

Co kauza pro IT sektor v ČR znamená?
Musíme si uvědomit, že je tím ohrožena jeho značná část IT. Jde asi o 450 IT firem v České republice, což je významná množina podniků. Vezmeme-li mimopražské firmy, které nabízejí klientům pokročilejší IT řešení (vyvíjejí aplikace či vlastní software), protože právě pro ně je program určen, tak v tomto segmentu půjde o desítky procent. Bude to pro ně velký zásah do podnikání a pro některé to může být i likvidační. Zasáhne to tedy velkou část trhu. I my se ale aktivně podílíme na jednáních s MPO a věříme, že najdeme řešení, které minimalizuje škody. Není to ale lehké.

Tato kauza ale není jediná. Nedoplácejí žadatelé o dotace obecně na špatný přístup poskytovatele?
To je přesné. Stává se, že ministerstvo udělá chybu a poškozen je žadatel. A to se nestalo jen v tomto případě. Další aktuální kauza se týká programu Úspory energie. Tam je v pravidlech uvedeno, na které výdaje mohou energetické firmy dotaci čerpat. A mezi způsobilými výdaji je projektová dokumentace.

Čím větší je projekt, tím robustnější a nákladnější bývá projektová dokumentace. Opět to funguje od roku 2015 a MPO nyní přichází s tím, že tenkrát udělali chybu a projektová dokumentace podle regulí EU v těch výdajích být nemůže. Žadatel udělal všechno dle pokynů MPO, vynaložil spoustu prostředků a někdo mu sdělí: část dotaci nedostanete, protože úřad udělal chybu.

Evropská komise rozhodla o pozastavení certifikace programu OP PIK a peníze bude muset vyplácet stát z vlastních zdrojů. Čerpání v tomto programu nefungovalo tak, jak mělo?
OPPIK se čerpá špatně, to je prostě fakt. Oproti programu OPPI z minulého dotačního období (2007-2013) je to katastrofa. OPPIK se na počátku zanedbal, nastavilo se tam veliké množství byrokracie, nových a nesmyslných administrativních požadavků, které firmy odradily od toho, aby čerpaly. K dispozici bylo celkem 117 miliard a vyčerpáno (po čtyřech letech) jen 6 miliard korun! Myslím, že skluz už se bohužel do konce programovacího dohnat nepodaří a všechny prostředky se nevyčerpají. Hodně bude záležet na tom, jak se nastaví dotační výzvy v roce 2018, které ještě mohou čerpání pozitivně podpořit.

Kdo tu situaci zavinil?
Mají na tom podíl všichni úředníci, kteří měli v této oblasti rozhodovací pravomoci. Určitě to jde do značné míry za tehdejším ministrem průmyslu a obchodu (Jan Mládek – pozn. redakce), ale koordinační úlohu mělo i ministerstvo pro místní rozvoj, které všechny programy zaštiťuje. Hlavním úkolem pro rok 2013 bylo dočerpat prostředky z minulého období. Úředníci tomu věnovali veškerý čas a aktivitu a zanedbali přípravu OP PIK. První výzvy (na období 2014-2020) byly vyhlášeny až v létě 2015 – hned na počátku tedy nabral program roční zpoždění. A výzvy byly navíc dvojnásobně administrativně náročné, což znamenalo delší přípravu projektů.

Závislost firem na dotacích?

Nedávný výzkum pro AMSP ČR ukázal, že roste závislost českých podniků na dotacích a bez evropských peněz jim mohou v budoucnu nastat existenční problémy…
Mnohé firmy si zvykly, že pokud realizují nějakou investici a hledají zdroje jejího financování, jsou na prvním místě dotace. Proč by to ale nedělaly? Pokud je tady program, který podporuje, aby si firmy pořizovaly nové stroje a technologie, podnikatel, který je správným hospodářem, by měl tuto možnost vyzkoušet. Do existenčních potíží by se firma mohla dostat v případě, že by byl na dotacích závislý její každodenní provoz, což by se nemělo stávat. Firma nemá realizovat projekty, které jsou určeny na pokrytí provozních nákladů a ani poskytovatel dotace nemá takové projekty podporovat. Podle mě není pravda, že pokud dojde ke snížení dotací, budou firmy existenčně ohroženy, alespoň ne ve větším měřítku. Jiná věc je, že to že to pravděpodobně sníží investiční potenciál podniků. To musíme brát jako objektivní fakt.

České firmy jsou ale podinvestované. Až vyschne pramen z Bruselu, nemůže nastat problém pro českou ekonomiku, tj. že si podniky bez potřebných investic do výzkumu a vývoje neudrží konkurenceschopnost?
Pokud firmy čerpají dotace efektivně, tak by jim projekty měly zajistit posílení jejich konkurenceschopnosti do budoucna. Pokud ale cíle projektů naplněny nebudou, tak po omezení dotací problém nastat může. Ale jak a v kterých oblastech se budou prostředky omezovat, zatím nevíme. Dovedu si představit oblasti, kde je vynakládání veřejných peněz, ať už evropských či národních, v lepším případě zbytečným luxusem, v horším případě nesmyslným hýřením. Ale pokud jde o dotace do toho, co je klíčové – tedy výzkum, vývoj a inovace – pevně doufám, že vyjednávací pozice české vlády bude v budoucnu natolik silná, aby k žádnému omezení nedošlo.

Jak jsme na tom ve srovnání s vyspělými zeměmi?
Investice do výzkumu a vývoje jsou měřítkem vyspělosti každého státu na světě. Důležité je, kolik procent HDP výdaje na tuto oblast představují. Česká republika se aktuálně pohybuje kolem dvou procent, jenže podstatnou část tvoří právě evropské peníze. Nejvyspělejší ekonomiky světa jako skandinávské země, Izrael, Japonsko, Korea se pohybují v jiných dimenzích a vynakládají na výzkum a vývoj mnohem více. Pokud by se české vládě v Bruselu nepodařilo vyjednat, aby byl zachován alespoň status quo, a výdaje by se snížily například na polovinu, dostaneme se někam na úroveň Turecka. A to rozhodně není v našem zájmu.

Kromě dotací jsou ale i jiné nástroje na podporu výzkumu a vývoje (například daňové odpočty). Neměl by je stát více podporovat?
Samozřejmě. Pokud mluvím o podpoře výzkumu a vývoje, nemyslím tím, že má jít jen o dotace. My se snažíme najít pro naše klienty ideální model, jak využívat všech varianty podpory inovací. Kromě dotací jsou to vámi zmíněné daňové odpočty na výzkum a vývoj. Pro velké podniky jsou to investiční pobídky. Máme tady ČMZRB a její záruky nebo výhodnější úrokové sazby. Ideální je využívat tyto nástroje v potřebné synergii.

Daňové odpočty v ČR jsou ovšem problematické. Úředníci finanční správy nejsou schopni určit, zda se daný projekt skutečně týká výzkumu či vývoje a firmy trestají za údajné daňové úniky. A ty se pak se státem soudí. Neměla by se změnit pravidla?
To rozhodně ano. Modernizaci daňových odpočtů výrazně podporujeme, a to jak v rámci enovation, tak i AMSP ČR. Základ problému je v tom, jak na daňový odpočet státní úředník nahlíží. Odpočet by měl být nástrojem státu, jak stimulovat podniky k tomu, aby realizovaly inovační aktivity a mohly posilovat svou konkurenceschopnost. Ze strany úřadů ale bývá na odpočty nahlíženo nikoli jako na nástroj ekonomické politiky státu, ale takřka nežádoucí daňovou výjimku. Výjimku, u které je navíc třeba důkladně prověřovat, zda ji někdo nezneužívá. A kontrola berňáku se zaměřuje na formality, protože to je to, na čem se dá daňový subjekt nejsnadněji nachytat a postihnout. To je chyba.

Takže firmy bývají skutečně postihovány neprávem…
Mám opravdu silné pochybnosti o tom, zda jsou místně příslušné finanční úřady schopné přesně posoudit, zda ten který projekt patří do výzkumu a vývoje. Vy novináři často píšete o sporech, které probíhají například u Nejvysššího správního soudu. Úředník to vyhodnotí tak, že se v daném projektu o výzkum a vývoj nejedná, přestože má firma vývojový tým či posudky o tom, že do zmíněné oblasti projekt patří. Ale úředník si postaví hlavu a v tomto případě má téměř neomezenou moc. Takže souhlasím, že se musí zpřesnit pravidla a úředníci musejí mít jasné mantinely. Můj názor je, že projekty by mohly být posuzovány předem, a to například odborníky z Technologické agentury ČR (TA ČR), která disponuje aparátem zkušených evaluátorů.

V květnu ostatně pořádáte v rámci Týdne inovací seminář Najděte vhodnou dotační podporu pro své inovace. Co na něm budete českým podnikatelům říkat?
V červnu začíná půlroční období, kdy budou vyhlašovány dotační výzvy v poměrně velkém měřítku. Takže chceme na semináři informovat všechny zástupce podnikatelů, co se chystá. Budeme se zaměřovat právě na dotace na výzkum, vývoj a inovace. Samozřejmě se zmíníme i o daňových odpočtech. Pokud za námi podnikatel přijde, měl by se dozvědět nejen vše o dotacích jako takových, ale také to co má konkrétně udělat při přípravě svého projektu. Součástí semináře budou i individuální konzultace.

Jakub Procházka