English version
Většina českých firem dlouhodobě ignoruje zákon o účetnictví. Neukládá totiž účetní závěrku a výroční zprávu do sbírky listin obchodního rejstříku. Za rok 2013 informační povinnost nesplnilo 67 procent tuzemských společností, ačkoliv nejzazší termín vypršel na konci roku 2014.
Za poslední tři roky údaje o hospodaření ani jednou nepublikovalo 45 procent firem. Nejhorší přístup k plnění informační povinnosti mají podnikatelské subjekty se sídlem v Praze. Nejméně disciplinované jsou malé firmy s tržbami do 10 milionů korun a společnosti, které podnikají v oblasti obchodu.
Situace je jen mírně lepší v porovnání s obdobím před patnácti lety. Například za rok 2009 informační povinnost nesplnilo na 83 procent tuzemských společností. V Německu naopak obdobné povinnosti plní 90 procent firem.
Jenže u našich západních sousedů je podle českých podnikatelů situace v některých ohledech odlišná. „Rozdíl je ve zveřejnění citlivých dat na internetu, konkrétně tedy zejména v detailu zveřejňovaných dat,“ vysvětluje místopředsedkyně Asociace malých a středních podnikatelů Pavla Břečková.
„I tam je možné se k detailnějším datům dostat, ale tato jsou zpoplatněna a poskytována jednotlivě. V České republice je celý kontext dokonce s vývojovou křivkou, neboť data ve výkazech uvádíme za tři roky,“ dodává Pavla Břečková.
V Česku se situace v posledních sedmi letech nepatrně zlepšuje. „Nicméně současný stav je stále tristní. Informační povinnost dlouhodobě neplní téměř 60 procent společností,“ komentuje statistiky Petra Štěpánová, analytička společnosti Bisnode.
Zveřejňování dat podle ní přitom není samoúčelné. „Pravidelným sledováním výsledků hospodaření lze v podnikání předcházet potenciálním budoucím problémům a utajování informací o hospodaření tak znemožňuje efektivní prověřování obchodních partnerů,“ dodala Petra Štěpánová.
Naprosto nejhorší přístup k dodržování platných právních norem mají firmy, které podle ČSÚ nevykazují tržby. V této kategorii informační povinnost dlouhodobě neplní přes 82 procent společností.
Spící schránky
„To mimo jiné souvisí s tím, že podstatná část těchto firem jsou spící schránky, které nevykazují žádné podnikatelské aktivity,“ říká Petra Štěpánová. Podle ní dlouhodobě platí, že čím vyšší tržby firmy vykazují, tím lépe plní informační povinnost. Nejlepší přístup ke zveřejňování finančních výkazů mají naopak společnosti s ročními tržbami přesahujícími jednu miliardu korun.
Oblasti podnikání s nejhorším plněním informační povinnosti za rok 2013 jsou maloobchod a velkoobchod. V rámci maloobchodu s potravinami, nápoji a tabákovými výrobky finanční výkazy nezveřejnilo téměř 88 procent společností.
Naopak nejlepší přístup k plnění informační povinnosti za rok 2013 měly firmy, které podnikají v oblasti pronájmu nemovitostí a výroby elektřiny. Zákonnou povinnost nesplnilo jen 33 procent a 41 procent podnikatelských subjektů.
Stát o zrušení povinnosti, kterou většina firem ignoruje, neuvažuje. „Finanční správa postupuje vždy v souladu se zákonnými předpisy. V současné době jsou v případě zjištění porušení povinností, vyplývajících z ustanovení zákona o účetnictví, daňovým subjektům standardně ukládány pokuty za tato porušení,“ říká Linda Paterová, vedoucí tiskového oddělení.
Firmám, které údaje o hospodaření do sbírky listin neuloží, hrozí sankce až do výše tří procent jejích aktiv a pořádková pokuta až do výše 100 tisíc korun. Takové obří pokuty ovšem úřady v praxi ovšem neukládají, podle zkušeností právních kanceláří se pohybují většinou v řádech jednotek tisíc korun. Většina hříšníků přitom vyvázne zcela bez trestu.
Přitom pokud by stát začal pokuty důsledně vybírat, získal by ročně do rozpočtu nejméně 13,7 miliard korun.
Podnikatelské organizace se k užitečnosti ukládání účetních závěrek a výročních zpráv do sbírky listin obchodního rejstříku stavějí odlišně. Hospodářská komora považuje účetní závěrky za důležitý zdroj informací o firmě. Její obchodní partneři se například mohou přesvědčit o její solventnost, pokud najdou na internetu důležité hospodářské ukazatele o její činnosti.
Údaje vyzradí citlivé skutečnosti
Naopak Asociace malých a středních podniků pokládá způsob, jakým je plnění této povinnosti od podnikatelů vymáháno, za zbytečně komplikovaný. „Nemalá část firem neposílá požadované údaje na obchodní rejstřík, nicméně totožné dokumenty zasílá na Finanční správu v rámci běžného daňového přiznání. Dokonce se jedná o podrobnější data,“ upozorňuje předseda asociace Karel Havlíček.
„Je to přesně ten nářek státu, který má řešení, ale musí se o něj někdo pokusit. Rozumím tomu, že dnes není zákon, který by to Finanční správě a Ministerstvu vnitra umožnil. Ale pak se musí takový zákon připravit,“ dodává Karel Havlíček.
Stát přitom slibuje, že situaci zlepší. „Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti pracují na tom, aby v budoucnu tam, kde to bude možné, nebylo nutné uvádět vybraná data z účetních závěrek v rámci přílohy k daňovému přiznání. Pokud v době podání přiznání budou k dispozici ve sbírce listin v elektronické podobě ve stanoveném formátu a struktuře,“ vysvětluje Kateřina Vaidišová z tiskového odboru ministerstva financí.
„Ministerstvo financí samozřejmě maximálně podporuje sdílení informací mezi státními orgány a odstranění duplicit v administrativním vykazování podnikatelů,“ dodává Kateřina Vaidišová. Podle ní však v některých případech nejsou předávané údaje totožné, což podobnou výměnu informací znemožňuje.
Podle Karla Havlíčka ovšem některé uváděné údaje navíc oslabují konkurenceschopnosti tuzemských firem. „Riziko – zejména v některých oborech – spočívá v téměř naprosté nahotě firem před jejich protějšky, přičemž ke snadné zneužitelnosti v rámci konkurenčního boje je již jen krůček,“ doplňuje Pavla Břečková.
„Konkurent lehce vyčte, jaké má firma náklady, s jakou marží pracuje, kolik platí zaměstnancům, kolik má úvěrů a často i jak moc je závislá na určitém zákazníkovi. Poměrně jednoduše si pak spočítá, jak dlouho vydrží třeba tlak dumpingové ceny a podobně,“ dodává Pavla Břečková. Z údajů na internetu nemusí těžit jen konkurence. „Jedním z údajů je i adresa statutárních orgánů, což je ideální databanka pro zloděje,“ upozorňuje Karel Havlíček. Podobné údaje se například v sousedním Německu nezveřejňují.
Toto je také podle představitelů asociace hlavní rozdíl mezi ČR a SRN, pokud jde o informační povinnost firem. A na nadměrnou administrativu si stěžují i podnikatelé. „V tomto ohledu patříme stále k nejhorším zemím v rámci Evropské unie,“ myslí si analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara.
„Začínajícím podnikatelům by hodně pomohlo, kdyby vůči nim byl stát tolerantní a nápomocný v byrokratické džungli. Vím z praxe, že mnoho mladých lidí s podnikatelskými nápady se právě tady zalekne, že se vlastního státu bojí víc než konkurence. Bohužel často právem,“ doplňuje spoluzakladatel internetového vyhledávače letenek nízkonákladových dopravců Skypicker.com Jiří Hlavenka.
Podniky rovněž zatěžují nejrůznější šetření Českého statistického úřadu. Ten od nich zjišťuje řadu údajů, jejichž shromažďování a předávání představuje hlavně pro menší firmy velkou zátěž.
Podnikatelé budou předávat méně informací, říká ministerstvo
Podle Filipa Matyse z odboru komunikace Ministerstva průmyslu a obchodu stát plánuje některé kroky na snížení administrativní zátěže, kterými se zabývá expertní skupina ministerstva.
V minulosti byly redukovány některé informační povinnosti, například výpis z rejstříku trestů si za podnikatele opatřuje živnostenský úřad. Byla také odstraněna povinnost podnikatele prokazovat své oprávnění k provozování živnosti tím, že musí mít průkaz živnostenského oprávnění na provozovně.
Snížen byl počet volných živností z více než 120 na jednu. Došlo k odstranění povinnosti podnikatelů ohlašovat živnostenskému úřadu faktické zahájení provozování živnosti a k vypuštění povinnosti oznamovat údaje vedené v informačním systému evidence obyvatel.
Dalibor Dostál
