AI, roboti a automatizace lidem práci nevezmou, stejně jako to neudělal parní stroj, říká Radek Hradil z Aeqoom

Zabývá se automatizací, robotizací, vývojem softwaru nebo zelenou energií a velký důraz klade také na udržitelnost a má úspěch i v zahraničí. O tom všem a dalších souvisejících věcech je tento rozhovor.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 00:48 – Proč moderní technologie a AI nebudou brát lidem práci
• 08:03 – Od tiskových strojů po zelenou energetiku
• 21:08 – Green Deal je bouře ve sklenici vody a zelená energie jasná cesta
• 27:29 – Zahraniční působení a firemní kultura
• 39:43 – Budoucí vize aeqoom

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Vezmou moderní technologie lidem práci?

Starosti, zda moderní technologie berou a v budoucnu budou brát lidem práci, Radek Hradil nemá. Domnívá se totiž, že nám pomáhají. Obavu, která trvá už od dob zavedení strojů do výroby, vnímá jako strach z neznámého, přestože nárůst produktivity je prokazatelný. Stejně tak vnímá i umělou inteligenci, která podle něj může produktivitu práce výrazně zvýšit, pokud ji lidé dokážou efektivně uchopit.

Jako příklad uvádí jimi vyvinutý Field Service Management System, který umožňuje servis a odstranění závad na dálku. Kvalifikovaný technik, který dříve stíhal jednu opravu denně, dnes stihne vyřešit za stejný čas tři servisní incidenty z pohodlí kanceláře.

Neobává se ani nástupu umělé inteligence. Část rodinné firmy Aeqoom, která se zabývá logistikou, umělou inteligenci využívá k nahrazení lehké intelektuální práce. Podobně to funguje také se zaváděním automatizace, kdy dopravníky, sortery nebo roboty nahrazují lidskou manuální práci. Radek Hradil se ale domnívá, že stoprocentní robotizace nebo automatizace není možná a ani by neměla být cílem.

„Podstata naší práce je se zamyslet, ne jak nahradit lidi robotickýma rukama, ale jak zajistit, aby se produkt dostal co nejdříve do haly a co nejdříve potom na další místo určení. A v drtivé většině případů tím, že na tu automatizaci nahlídnete tak, že je potřeba optimalizovat procesy, tak dosáhnete násobného zprůchodnění systému. Ta cesta, že robot jenom nahrazuje člověka, není tou nejefektivnější cestou,“ říká Radek Hradil.

Činnost společnosti Aeqoom stojí na čtyřech pilířích: automatizaci, robotizaci, vývoji software a zelené energii. Vedle toho se zabývá také vývojem hardwaru a dalších vlastních výrobků. „To jsou témata, která hýbou dnešním světem,“ říká.

Logistika je podle Radka Hradila specifická i v tom, že neexistuje žádné správné řešení pro všechny segmenty: „U některých e-shopů je to tak, že mají průměrné plnění do jednoho balíčku 14 produktů, u některého je to jeden dva, což je potom úplně jiný přístup k řešení. Máte jiné řešení pro firmu, která dělá parfémy a jiné řešení pro velkoobchod s kytarami.“

Přerod od obálkových linek k logistice

Společnost Aeqoom je nástupcem firem Docutec a Docucom, které se zabývaly tiskovými řešeními. „Docutec byla společnost, která prodávala, servisovala technologie související s dokumenty a Docucom byla společnost, která vyvíjela software,“ doplňuje Radek Hradil.

Poté, co se rozhodli zabývat se i jinými oblastmi, bylo společnosti potřeba transformovat. Nejprve zautomatizovali distribuci časopisů a obálek, kde se ještě stále mísil „papír“ se softwarem. Následně se pustili do logistiky a robotického transportu a sortingu. Firmy pak sjednotili pod brandem Aeqoom, inspirovaným latinským výrazem pro fair play, vyrovnanost, vyváženost, dobře zrealizovaný obchod, který ctí principy win win. „My jsme to ještě zmodifikovali, kdy jsme ta dvě u vyměnili za dvě o, protože qoom je v angličtině idiom pro to, když předmět levituje vlastní energií a neustále jde pomalými kroky nahoru,“ uvádí Radek Hradil.

Pomáhá dalším společnostem uspět

Podle Radka Hradila je obecně pro úspěch firem zásadní jejich přesvědčení a postoje, samotné nadání nebo jedinečné know how nestačí. Pomocnou ruku Aeqoom nabízí nejen startupům, ale i firmám, které mají i třicetiletou historii a vynikají v jedné věci. „Jsme připraveni jim pomoct na evropské trhy, a proto si vybíráme a monitorujeme talentované společnosti. Dokážeme je integrovat do našich řešení, které potom exportujeme do světa,“ říká.

Působení v zahraničí

Firma Aeqoom působí také v zahraničí. Za poslední dva roky řešili kolem 36 projektů v oblasti automatizace. Dováží také do Brazílie a pobočku založili v Německu. Právě Evropě vidí firma velký potenciál kvůli nedostatku kvalifikovaných techniků. Konkrétně v Německu má firma velkou poptávku zejména po zajištění servisu.

Důraz na ekologii i ekonomičnost

Aeqoom klade při své činnosti důraz na řešení, která mají hlavu a patu: „Když to dává emoční a hodnotový smysl, tak v tom najdete i business case,“ říká Radek Hradil. Jimi navrhovaná řešení hledají nejekonomičtější a nejekologičtější řešení. Příkladem mohou být repasované dopravníky, které lze využít v dalším projektu.

Vize do budoucna

Do budoucna má firma plány na rozvoj v oblasti robotizace. Díky skvělému týmu se jí daří procesy analyzovat a navrhovat správná řešení. Stejně tak mají před sebou řadu projektů v oblasti automatizace.

V oblasti energetiky by se chtěla firma zaměřit na Energy management: „To znamená, nejenom kupuji si fotovoltaiku, ale mám koncept pro firmu, kolik využívám elektrických aut, kolik využívám aut na spalovací motory, jak ukládám energii atd.“ Otevřeni jsou i určitým modifikacím a novým příležitostem.

Jak posunout Česko, aby se stalo koncovým dodavatelem věcí s vysokou přidanou hodnotou a v čem vidí Radek Hradil přednosti českého technického intelektu? Pusťte si celý rozhovor.

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Radkem Hradilem

Martin Zika: Naším hostem je dnes pan Radek Hradil, zakladatel a ředitel společnosti Aeqoom. Vítám vás tady, dobrý den.

Radek Hradil: Dobrý den všem.

MZ: Mohli bychom náš rozhovor zahájit jakýmsi příspěvkem do debaty o tom, jestli prudký nástup moderních technologií bere a v budoucnu bude brát lidem práci nebo ne, protože vy s tím máte vlastní přímé zkušenosti z vaší firmy. Co byste k tomu na jejich základě řekl?

RH: Tak mohl bych na to odpovědět stručně – neberou. Ale můžeme ten problém trošku více rozvést. Když budu ale mluvit o společnosti okolo nás, tak část lidí si myslí, že berou a část lidí si myslí, že ne, že naopak vytváří nové pracovny příležitosti. Nedávno jsem se bavil s jedním technikem u jednoho zákazníka a ten měl strach z toho, že mu nové technologie vezmou práci.

Konkrétně se jedná o náš software FSM. My jsme vyvinuli velmi zajímavé řešení na Field Service Management System, zkráceně je to řešení, které umožňuje na dálku přes využití moderních technologií, ať už se jedná o umělou inteligenci nebo rozšířenou realitu, navádět, méně kvalifikované pracovníky na straně zákazníka k tomu, aby na dálku odstranily závadu. To řešení mě napadlo před x lety, kdy náš technik jel odstranit, myslím si, že to byly Košice tenkrát, servisní závady na jednom stroji, takže strávil den na cestě, za 15 minut odstranil závadu a vracel se nazpět.

Celý problém tkvěl v tom, že obecně lidé mají problém verbálně vysvětlit podstatu technického problému. Začali jsme se zamýšlet nad tím, jak to zvizualizovat a přizpůsobit dnešnímu světu tak, aby se dal ten servis dělat na dálku, protože to je obrovská úspora.

Vyvinuli jsme vlastní produkt, na který máme vynikající odezvu, protože jsme ho prezentovali ve Stuttgartu a doplnili jsme to o umělou inteligenci, kdy umělá inteligence navádí toto člověka, jak má instalovat stroj, jako ho má opravovat a pro jakoukoliv servisní organizaci to znamená skokový nárůst produktivity práce, protože zákazníci samozřejmě tlačí servisní organizace, ale i své interní týmy proto, aby zkracovali response time, čas od nahlášení závady po její odstranění.

Ale narážíme na limity mechanického světa, kdy ten technik musí sednout do auta, dojet, musí být někde alokovaný proto, aby dorazil. S tímhle měníme svět úplně. Zaprvé to může proběhnout bez lidské podpory a za druhé kvalifikovaný člověk, který sedí v kanceláři, tak může vyřešit za hodinu tři servisní incidenty, a dříve na to byla potřebná alokace tři termínů a tři dny.

Přes to všechno se stalo, že se objevil u jednoho našeho zákazníka člověk, který měl strach, že mu to sebere práci. Ale ono je to přesně opačně. Naopak, když ten člověk je kvalifikovaný, tak nejenom, že on může své know how sdílet dalším klientům a může šérovat cenu napříč touto společností přes, přes více míst, a naopak určitá část lidí si neuvědomuje, jak to je. Stejná příležitost pro skokové zvýšení produktivity práce, jako bylo zavedení strojů do výroby.

A když se na to podíváme zpětně, tak se to nikam neposunulo, protože ta obava je pořád stejná. Pořád se bojíme toho, že nám technologie berou práci a oni nám pořád pomáhají. Bojíme se neznámého, přesně tak. Oni se pořád bojí neznámého, ale nárůst produktivity je prokazatelný. Zpětně se tomu zasmějeme. Tak jako já jsem se smál ve škole, když nám vyprávěli, jak sypali písek do strojů. Koneckonců literatura okolo Tomáše Bati je takových příběhů plná. Byl jsem překvapený, že znovu dnes narážíme na identický příběh, který je zasazený do kontextu moderní doby a vím, že za 20 let se tomu zase budou děti ve škole smát, že taková doba byla.

MZ: Takže předpokládáte, že podobný vývoj bude i dnes v případě nástupu umělé inteligence?

RH: Umělá inteligence je téma, pod kterým si řada lidí neumí představit reálné využití a vidí ji jako nepřítele. Umělá inteligence je něco, co může fantasticky zvýšit produktivitu práce. Je to stejné jako s internetem. Ta stejná diskuse proběhla před pár lety. Část lidí vždycky umí technickou vymoženost uchopit, zvýšit svoji produktivitu, vylepšit svět okolo sebe, a část lidí začne konzumovat, a pak samozřejmě se z toho může stát nepřítel. Může se z toho stát ohrožení.

MZ: Takže záleží na nás, jak k tomu přistoupíme?

RH: Samozřejmě. Je to o tom, vy jste to přesně nazval, obecně lidé mají strach z neznáma. Ale strach z neznáma je náš vnitřní problém, to není problém okolního světa. A platí to o geopolitice, platí to v byznysu, platí to u jakékoliv lidské činnosti.

MZ: Kdybych se vás zeptal na tu část vaší firmy, která se zabývá těmi logistickými řešeními, kde se, případně mě, prosím, opravte, když si třeba představíme nějaký velký sklad, kde dochází k zavádění těch různých robotických řešení, tak ani tam nehrozí, že by tam lidé přicházeli o práci, že by je robot nahradil?

RH: V tuto chvíli umělá inteligence určitým způsobem nahrazuje, řekněme, lehkou intelektuální práci, anebo to zvyšuje výrazně produktivitu lidem s kreativním myšlením, tak v tom světě automatizace to platí podobně, ale je to z opačného spektra společnosti, kdy většinou ty, ať už to jsou dopravníky, sortery nebo roboty, nahrazují tupou lidskou práci, kdy buďto dáváte manuálně zboží z bodu a do bodu b nebo převážíte paletu z bodu a do bodu b. Takže já to vůbec nevnímám.

Když se kouknete na trh práce, tak my máme ve středí Evropě to štěstí, že máme velmi nízkou nezaměstnanost a pořád lidi na trhu práce chybí. Myslím si, že to bude mít multiplikační efekt, že lidé, kteří odejdou z těch pozic, tak rychle najdou uplatnění jinde a povede to k ekonomickému růstu. Samozřejmě někdy potom někdo přijde z politického spektra s nápadem, že by se práce robotů měla danit. V Norsku už dokonce řeší, že by zavedli zdravotní a sociální pojištění na práci robotů, ale to už je jiné téma.

MZ: Vaše společnost se zabývá celou škálou činností, které spolu na první pohled přímo nesouvisejí. Můžete popsat, čím vším se zabýváte?

RH: My jsme poměrně renesanční tým a naše činnost stojí na čtyřech pilířích. Jeden je automatizace, druhý pilíř je robotizace, třetí je vývoj software a čtvrtý je zelená energie. To jsou témata, která hýbou dnešním světem. K našim řešením přistupujeme tak, že fungujeme jako integrátor. Využíváme princip Best of Proof Concept, to znamená, bereme si ty nejlepší komponenty, které v tu chvíli na trhu existují a ty integrujeme do nějakého celkového řešení. A vedle toho máme ještě vlastní vývoj, jak v oblasti software, tak hardware a vyjíme i vlastní věci.

Našimi Hosty jsou mimořádně zajímavé osobnosti nejen inovačního světa České republiky, jejichž názory a pohledy na různé problémy nepochybně stojí za to poslouchat. Nenechte si ujít rozhovor třeba s poradcem prezidenta Petra Pavla a ekonomem Davidem Markem. Se specialistkou na praktické využití umělé inteligence v každodenním životě Annou Bohoněk, šéfkou startupu jsou Soulmio Simonou Zábržovou, která se zaměřuje na vytváření programů na podporu duševního zdraví. Anebo s Jiřím Kůsem, ředitelem Asociace českých nanotechnologických firem, které mají ve světě skvělý zvuk.

MZ: Pokud jde o úroveň nebo vyspělost těch technologií, já si myslím, že logistika jako taková je možná obor, o kterém se třeba tolik nepíše v tom širším spektru. Jak to tam dneska vypadá? Jaké tam jsou zajímavé technologie, zajímavé věci, co byste zmínil? Myslíte si třeba, že se někdy stane, že ty stroje opravdu budou zvládat nějaké velké centrum, velký sklad, třeba opravdu samy?

RH: Myslím si, že stoprocentní robotizace nebo automatizace moc realistická není. To si myslím, že by ani neměl být cíl, ale z velké části se dá ten proces zautomatizovat nebo z robotizovat. Ale ono to není tak. Řada lidí si to představuje tak, že nahradíte člověka strojem, ale to je jeden úhel pohledu, kdy můžete nahradit člověka, který dává zboží nad vás robotickou rukou, ale to není ta podstata naší práce. Podstata naší práce je se zamyslet, ne jak nahradit lidi robotickýma rukama, ale jak zajistit, aby se to zboží, ten produkt dostal co nejdříve do haly a co nejdříve potom na další místo určení. A v drtivé většině případů tím, že na tu automatizaci nahlídnete tak, že je potřeba optimalizovat procesy, tak dosáhnete násobného zprůchodnění systému. Ta cesta, že robot jenom nahrazuje stroj, není tou nejefektivnější cestou.

MZ: Když jsem se připravoval na tento rozhovor, tak jsem si uvědomil a myslím si, že většina lidí si to neuvědomuje, že třeba to, co se děje v tom skladu nějaké třeba e-commerce firmy, že to není tak jednoduché, že ten stroj vyndá odněkud z přihrádky balík a někam ho položí. Ale musí tam dojít k tomu, jak jste o tom mluvil, o těch procesech, že například: jsou třeba dvě věci na různých místech a musí to fungovat tak, že zákazníkovi přijde jeden balíček. A není tak jednoduché, to dát všechno dohromady, aby opravdu byl ten výsledek takový.

RH: Musíte zvolit na začátku správnou metodiku. Ještě bych rád předeslal, že neexistuje univerzálně správné řešení pro všechny. Je to segment od segmentu jiné. U některých e-shopů je to tak, že mají průměrné plnění do jednoho balíčku 14 produktů, u některého je to jeden dva, což je potom úplně jiný přístup k řešení. Máte jiné řešení pro firmu, která dělá parfémy a jiné řešení pro velkoobchod s kytarami. Oboje jsme řešili, tam velmi záleží.

Je potřeba opravdu mít kvalifikovaný tým konzultantů, který se dokáže na ten problém podívat, dokáže vyhodnotit od začátku ten proces, jak to zboží naskladnit, jakým způsobem ho vypickovat. Je správná cesta pickovat online, anebo dávkově? Online znamená, že si objednáte krabici Lego v nějaké hračkárně a objednáte si model Porsche 911 a ten picker jde a vychystává vaši zakázku a ta další metodika dávkové zpracování znamená, že vy si vezmete všechny objednávky za hodinu a víte, že během té hodiny jste prodali a máte vychystat dvacet krabic Lego a těch Porche jste prodali sedm, tak to vypickujete a pak to konsolidujete dál v průběhu procesu. A na to jsou matematické modely, dneska už dokonce i softwary, které to umí spočítat a vyhodnotit. A to jsme u podstaty toho našeho byznysu. Nejsou to jenom sortery nebo dopravníky, není to jenom software, ale naší misí je postavit řešení tak, aby se to zboží co nejkratší cestou dostalo zákazníkovi.

Tyto rozhovory vznikají ve spolupráci portálu BusinessInfo.cz a pražského institutu ELAI. ELAI je inovativní vzdělávací platforma, v jejímž rámci působí jako lektorky a lektoři významné osobnosti českého byznysu a dalších oborů, jako je zakladatelka a ředitelka Zásilkovny Simona Kijonková, filozof a spisovatel Tomáš Sedláček nebo Anna Bohoněk, která nám nedávno poskytla rozhovor o využití umělé inteligence v praxi. ELAI je také organizátorem jedné z největších byznysových událostí v tuzemsku nazvané Týden inovací České republiky.

MZ: Vy jste začínali před pár lety a zabývali jste se původně tiskovými řešeními, a pak jste přešli do dalších oborů. Můžete popsat, jak jste ten vývoj vnímal, jak to navazovalo, přicházelo postupně?

RH: Vypadá to jako revoluce, ale byla to evoluce. My jsme tradičně vyšli ze světa a já jsem před 13 lety koupil od německého koncernu Bowe Systec dceřinou společnost nebo zastoupení pro Českou republiku na oblast obálkování. K tomu, abychom doplnili produktové portfolio, tak jsme zároveň s jedním kolegou ze Švýcarska postavili software house. Ty společnosti se jmenovaly Docutec a Docucom. Dokutec byla společnost, která prodávala, servisovala technologie související s dokumenty a Docucom byla společnost, která vyvíjela software.

Ta transformace poté, co jsem tu jednu společnost zakoupil a druhou spoluzaložil, tak byla poměrně rychlá. Nám se v krátkém čase, protože jsme měli vynikající řešení, podařilo získat největší českou banku, největší slovenskou banku, největší poštovní organizaci. Uchytili jsme se i v utilitách a začali jsme fungovat v Česku i na Slovensku. Vyvinuli jsme, myslím, velmi zajímavé řešení v oblasti dokument managementu, v oblasti outlook managementu, ale samozřejmě bylo jasné, že ten svět papírů někdy skončí.

Já jsem tu společnost kupoval a tu druhou zakládal, abychom šli do nových oblastí. Bral jsem to jako entry point na nějakou cestu, nebo vklad do nějaké cesty a bylo mi jasné, že tu společnost je potřeba transformovat. Dalším transformačním krokem bylo to, že jsme se rozhodli, to je záležitost před pěti lety, jít do oblasti logistiky, a to v obou oblastech, jak v oblasti software, tak hardware. V tom čase jsme přejmenovali společnosti, kdy jsme zvolili jméno, které nevypovídá, není navázané na předmět činnosti, nýbrž na hodnoty, které ctíme. V tom čase jsme přejmenovali společnosti Docucom a Docutec pod jeden brand Aeqoom. Ten název je inspirovaný latinou, kdy „aequum“ je v latině výraz pro fair play, vyrovnanost, vyváženost, dobře zrealizovaný obchod, který ctí principy win win. Ale v latině je to dvěma u a my jsme to ještě zmodifikovali, kdy jsme ta dvě u vyměnili za dvě o, protože qoom je v angličtině idiom pro to, když předmět levituje vlastní energií a neustále jde pomalými kroky nahoru.

MZ: Vy jste říkal, že jste přešli do oblasti logistiky. Byl to logický krok, nebo jak k tomu došlo?

RH: Byla to evoluce, protože od obálkovacích linek jsme si vytyčili cestu. Krokem k transformaci do oblasti logistiky, byla logistika obálek. Tak jsme udělali deal se společností PNS, které jsme zautomatizovali distribuci časopisů a obálek. Pro naše lidi to byl mezistupeň, protože pořád tam byl papír a softwarový tým nasál tu problematiku logistiky. Pak už to šlo ráz naráz, pak už přišli další zákazníci a už jsme se pustili do balíků. Dneska investujeme hodně času a prostředků do robotického transportu a sortingu. Jak jsem se zmínil, vyvinuli jsme Field Service Management Software, který nám zase přináší úplně nové servisní možnosti.

Na to navazuje také to, že my Češi, já se tedy nerad porovnávám s okolními národy, já se cítím být Evropanem, ale jedna věc je, vždycky se mi vrací na mysl, jak málo si uvědomujeme svoje reálně přidané hodnoty. Mnohdy mluvíme o věcech, které mně přijdou nepodstatné. Ale jedna věc je tady za ty roky, co jsem v byznysu a co jsem poznal kus světa, jasně rozpoznatelná. Signifikantní je, že technický intelekt ve střední Evropě je úplně na jiné úrovni než někde mimo Evropu nebo v jiných evropských částech. My máme tak hluboké kulturní propojení s Německem, Rakouskem, Švýcarskem, aniž si to uvědomujeme, a potom pracujeme s předpoklady, že ty věci jsou vyřešené tím správným způsobem.

Teď se třeba jeden tým vrátil z projektu v Brazílii a ono je všechno tak trochu jinak. Ale tím si člověk uvědomí, že my umíme a mnohdy si ani neuvědomujeme, jak dobrou reputaci český technický intelekt má i třeba v sousedním Německu. To je deviza, se kterou bychom měli pracovat a je to také, myslím si, prostředek. Kdybych bydlel v jižních Čechách, tak řeknu, pojďme rybníkařit, ale teď, když se na to podíváme z jiné perspektivy, tak technický intelekt je něco, na čem se dá stavět naše budoucnost a také transformace ekonomiky pro ekonomiku jedenadvacátého století.

MZ: Takže když se bavíme, a o tom se teď mluví hodně, jak posunout Českou republiku dál, aby se dokázala dostat do role takového toho koncového dodavatele, který bude dodávat věci s vysokou přidanou hodnotou a bude ovlivňovat výslednou cenu, podobu těch věcí, tak to není ani tak v tom, že bychom měli potíže s technickou stránkou těch věcí, ale spíše tedy s těmi dalšími věcmi, jako je marketing atd. Nebo v čem podle vás bychom tady v tom měli zapracovat?

RH: Myslím, že to je věc mindsetu a je to věc u řady společností, které mají obrovské nadání, je to věc sebevědomí. My jsme připraveni jim pomoct na evropské trhy, a proto si vybíráme a monitorujeme tady talentované společnosti. Mnohdy to nejsou startupy. Mnohdy jsou to společnosti, které mají třeba třicetiletou historii a umí fantasticky jednu věc. A my je dokážeme zintegrovat do našich řešení, které potom exportujeme do světa.

MZ: K tomu vašemu působení ve světě se dostaneme. Ještě se vraťme k vaší firmě. Byli jsme u té oblasti logistiky, ale vy dneska působíte třeba i v energetice. Jak k tomu došlo a co tam děláte?

RH: Je to věc vášně a přesvědčení, protože já mám k energetice anebo i k té automatizaci a robotizaci vztah od dítěte. Robotizaci jsem si začal uvědomovat a začal jsem nad ní přemýšlet, když jsem si přečetl Čapka. A já jsem měl štěstí na to, že jsme si hodně povídali s mým tátou. Pamatuji si debaty, kdy už tenkrát, řekněme, na začátku 80. let, mně vyprávěl, že co má opravdu budoucnost, tak jsou elektrická auta, protože efektivita elektromotoru je nesrovnatelná s efektivitou spalovacího motoru. Že nejpřirozenější pro přírodu a pro lidi je vyrábět energii z těch přírodních zdrojů, ať je to slunce, voda, vítr.

Já jsem si s tou myšlenkou hrál dlouho, pořád jsem neuměl najít tu cestu. Neříkám, že to bylo hlavní téma, ale pohrával jsem si s ní. Před rokem a půl přišel ten moment, kdy jsem říkal: „Jo, jdeme do toho“, protože zaprvé: tím, jak jsme se rozrostli a máme instalace po Evropě, dneska už po světě, můžu říct, tak pro nikoho z těch našich kluků není atraktivní být 12 měsíců v roce venku, protože to máte pořád tu elektřinu a ty oblasti si v něčem jsou podobné. Pro nikoho není atraktivní být 12 měsíců venku. Jsou výjimky, pro které to atraktivní je, ale pro většinu lidí ne.

A zároveň mě taky dost nakopla úroveň veřejné diskuze na téma Green Deal a zelená energie. Tak, jak mě nakoplo před x lety, kdy jsme seděli s tehdejší předsedkyní dozorčí rady Výboru dobré vůle Magdou Pištorovou v kavárně a zrovna náš exprezident měl v tom čas výrok ohledně Pražské kavárny, tak nás to nakoplo. My jsme tam seděli u kávy a nakoplo nás to, že jsme založili projekt Golf dobré vůle a pořádáme už několikátým rokem charitativní golfový turnaj, kde výtěžek jde na pomoc dětem, které se léčí s následky dětské mozkové obrny.

Stejným způsobem, nebo podobným způsobem, mě nakopla úroveň veřejné debaty na téma Green Dealu.

MZ: A co z toho tedy vzniklo?

RH: Vzniklo z toho… zaprvé můj náhled na Green Deal je takový, že to je opravdu bouře ve sklenici vody a jenom pár populistů to uchopilo jako téma, aby se zviditelnilo. Protože nezávisle na tom, co bruselská legislativa nebo koncept, k čemu se Evropská unie zaváže, tak je, a o tom jsem bytostně přesvědčený, už dávno nastavená cesta, že ta elektromobilita a nejenom elektromobilita, ale i ta zelená energie, že převálcuje svět.

MZ: Čili z vašeho pohledu to má nějakou vnitřní samostatnou logiku.

RH: Vnitřní logiku, logiku samostatnou. Evropská unie se snaží dát ten politický impuls. Protože když se koukneme do historie, tak v řadě případů se Evropa posunula dál díky politickému impulsu. Když Ludvík XIV. stavěl Versailles, tak tam řešili technický problém. On měl nějakou představu o tom, kolik by tam chtěl vody, jak by měly fungovat fontány a řešili technický problém. Já přesně nedám to číslo asi z hlavy dohromady, tuším, že výškový rozdíl mezi Versailles a mezi Seinou je 147 m. A oni řešili, jakým způsobem tu vodu dostat nahoru. A tehdy, když seděl s tím architektem, tak mu řekl, že to je nemožné a Ludvík XIV. prohlásil: „Není úkol, který by francouzští inženýři nedokázali vyřešit.“ A dokázali to. Měli tam samozřejmě technické problémy, muselo tam dojít k několika iteracím, aby to řešení fungovalo, ale bez elektřiny dokázali postavit koncept, kdy dokázali zásobovat ze Seiny Versailles vodou.

A stejně nahlížím i na věci ohledně elektromobility a fotovoltaiky. Když se kouknete, tak například účinnost fotovoltaických panelů se za posledních deset let zdesetinásobila a cena panelů klesla na desetinu. A stejně to bude i s baterkami. Ta cesta je prostě daná. Automobilky do toho investují. Zelená energie je rychlá náhrada karbon energie, protože než postavíme další blok jaderné elektrárny, tak to potrvá, řekněme, dvacet let, ale potřeba nárůstu energie bude v horizontu třeba pěti deseti let a bude výrazná, takže jaderná energie podle mě až tak ten problém neřeší a problémy okolo jsou z velké části populistického charakteru a nejsou o podstatě toho problému.

Doporučujeme: Elektromobily z Číny nás nepřeválcují, díly možná ano. Pomůžou dotace?

MZ: Takže tam nevidíte nějaký reálný základ protestů, můžeme říct asi obecně proti Green Dealu? Vím, že spousta podnikatelů argumentuje tím, že jsou teď opravdu vysoké ceny energií a že se jim ten zelený přechod špatně zvládá, že to je zkrátka moc rychlé.

RH: Já jsem se vždycky stavěl problému, takže když jsem potkal problém, tak jsem se ho snažil vyřešit a vzít to jako příležitost. Ne jako ohrožení, ale jako příležitost. Znovu jsme u nastavení mysli. Když se koukneme do Číny a do Spojených států, tak ti masivně investují a žádný Green Deal nemají, takže ten problém je, z mého pohledu, umělý.

MZ: Vy jste už několikrát zmiňoval, že dnes působíte i v zahraničí. Vím, že mezi vaše partnery nebo země, kam dovážíte svoje řešení, patří třeba Brazílie. Vím, že jste založili pobočku v Německu. Můžete přiblížit, jak to v Německu vypadá? Jak se vám tam daří? Nejenom v Německu, myslím v zahraničí obecně.

RH: Máme za poslední dva roky asi 36 projektů v západní Evropě nebo mimo Českou republiku, všechno teda na západ.

MZ: A to jsou také oblasti, ty projekty?

RH: Je to všechno v oblasti automatizace. Od Skandinávie přes Německo, Francii, Spojené království. Letos jsme měli první projekt mimo EU, nebo mimo Evropu, v Brazílii, ale i tady si myslím, že to je první vlaštovka.

MZ: V čem si myslíte, z pohledu zahraniční konkurence, že je vaše přidaná hodnota? Díky čemu se vám tam daří?

RH: Dokážeme vymyslet řešení, které má hlavu a patu. To je ad jedna. A ad dva: třeba pro ty okolní trhy platí, jsme znovu u toho přesvědčení. Bez ohledu na diskuzi, jestli se planeta otepluje nebo neotepluje, a to podle mě už ani není k diskuzi, to je prostě fakt, a bez ohledu na diskuzi, jestli některé věci mají smysl nebo nemají smysl, tak jestliže něčemu můžeme pomoct, tak se tomu snažíme svým dílem pomoct. Nakonec je to psané v Bibli. Nepomáhej celému světu, ale pomož blízkému člověku.

Většinou se ty věci potkají. Když to dává emoční a hodnotový smysl, tak v tom najdete i business case. V Německu máme obrovskou poptávku. Za prvé po zajištění servisu, protože obecně Evropa trpí nedostatkem kvalifikovaných techniků, kvalifikovaných odborníků. Částečně to substituujeme FSM nástrojem, protože první, kdo ho začal využívat, jsme byli my v naší organizaci, až pak jsme z toho udělali komerční produkt.

A v neposlední řadě trh logistiky nebo e-commerce je před velkou evropskou konsolidací. Už je to trošku cítit i na českém trhu, kdy probíhají první fúze a první změny. Najednou se ten trh dostane do situace, kdy bude všude spousta dopravníků, které nebudou mít užití a potom je samozřejmě nejekonomičtější, a i nejekologičtější cesta ty dopravníky zrepasovat, udělat retrofit a znovu je použít v dalším projektu. Protože každá výroba každého kila železa, každé tuny samozřejmě zanechává poměrně velkou uhlíkovou stopu.

Tím předejdeme dvěma věcem: jednak je to z ekonomického hlediska velmi efektivní pro zákazníky, protože ty projekty jsou výrazně levnější než nový projekt, a je tam také kratší čas. Než něco nového vyrobíte, tak to trvá samozřejmě delší dobu. Ekologie a ekonomie se potkávají v tom, že to je řešení, které má hlavu a patu a má smysl.

MZ: Můžete uvést nějaký příklad? Pokud vím, myslím, že to bylo vloni, tak jste pro Zásilkovnu v Plzni stavěli nějaký areál nebo systém, který byl postavený na už použitém materiálu.

RH: My jsme automatizovali depo, které dělalo manuální zpracování, a to řešení běží velmi dobře. Byl to pro nás entry point, máme teď už v tuto chvíli další projekty na českém trhu. Je to řešení, které je opravdu, co se týče efektivity práce, výjimečné. Dosahujete násobně vyšší produktivity než u jiných konceptů. A nakonec na počet pracovníků na zpracování balíku, to nejsou úspory v řádech procent, ale jedná se o násobky.

MZ: Když mluvíme o udržitelnosti, tak co jste tam použili v tomto smyslu?

RH: Z pohledu udržitelnosti: já jsem kdysi před x lety psal článek do Hospodářských novin, že sorter může mít spotřebu jako automatická pračka. V mnohých případech tam máte malou elektrárnu, ale celý tento náš koncept, je to velké řešení, takže to není jedna pračka, ale řekněme, má stejnou spotřebu jako šest automatických praček v domácnosti.

MZ: Měli bychom také zmínit, že jste rodinná firma. Znamená to pro vás něco z hlediska závazků, hodnot?

RH: Myslím si, že obecně přístup k lidem v rodinných firmách je postavený na jiných principech než v korporátu.

MZ: Jak se to projevuje u vás?

RH: To není asi otázka na mě. To je otázka spíš na lidi okolo mě, ale já cítím osobní závazek za každého, kdo je ve firmě. Snažím se, aby firma nebyla jenom o podnikání, ale je to také o vytváření společenského prostoru. Máme spoustu projektů a mnohdy přichází i od lidí, kteří se chtějí socializovat, chtějí se spolu vídat. Máme výbornou atmosféru, lidé spolu fungují. U nás ve firmě nevydrží lidé, kteří nejsou týmoví a kteří netáhnou za jeden provaz. Ta parta je tam, zaklepu, vynikající, ale také přemýšlíme dál nad tím, co bude po nás.

V korporátu vás motivují na tři čtyři roky dopředu, nemáte postavené KPIs. Pro mě je to samozřejmě důležité. Musíme fungovat, ale pak jsou tady věci, které mají trošku přesah. A proto jsme třeba letos rozjeli pro děti všech zaměstnanců výuku angličtiny a němčiny. Je to projekt, to vzdělávání dětí zaměstnanců, kterému budeme dávat velkou prioritu do budoucna. Máme tam benjamínky, a to doslova: jeden chlapec se tak jmenuje. Takže máme tam i malinké děti a máme tam i děti, které jsou už teenageři. Dneska vůbec výuku jazyků považuji za klíčovou věc, abychom měli sebevědomí a dokázali mít úspěch a byli ukotvení tam, kam patříme už 1000 let. To je střední Evropa a střední Evropa je součástí západní Evropy.

MZ: V téhle souvislosti mě napadá, protože, pokud se nemýlím, dneska máte už zhruba 80 lidí ve firmě, takže růst byl poměrně rychlý. Jaká byla z různých pohledů, nejenom z pohledu přizpůsobování firemních procesů atd., ta proměna z malé firmy do dnešní velikosti? Jak obtížné to bylo?

RH: Kolem padesáti lidí musíte změnit systém řízení, protože to je jiná metodika. Pak už je to celkem jedno, jestli máte osmdesát nebo dvě stě lidí. Ale ten zlomový bod, ten milník, je v mém chápáním světa padesát lidí. My jsme dělali loni poměrně velkou konsolidaci. Skupovali jsme nějaké společnosti a samozřejmě ne každému to vyhovuje. Protože jsme orientovaní na výsledek, bereme to jako sport. Chceme vyhrávat a u nás moc nejsou lidé, kteří chtějí chodit do práce, ale jsou tam lidé, kteří chtějí úspěch, kteří chtějí vyhrávat a být lepší než ti okolo.

MZ: Když o tom mluvíme, tak se vás zeptám, byť to zní trošku jako fráze, jaké jsou vaše vize, pokud jde o budoucnost firmy? Vy jste to před chviličkou už nakousl. Jak o tom přemýšlíte dál v horizontu příštích let?

RH: Před pěti lety jsme si prošli transformací. Teď máme poměrně jasné, nalajnované cesty v oblasti robotizace. Za prvé jsme to dostali analyticky; začali jsme tomu rozumět a máme vynikající tým, který dokáže zanalyzovat procesy a navrhnout správná řešení. V oblasti automatizace jsme na cestě a máme před sebou x dalších projektů.

V oblasti energetiky se chceme soustředit na to, abychom byli partnerem pro celý Energy Management. Protože to znamená, nejenom kupuji si fotovoltaiku, ale mám koncept pro firmu, kolik využívám elektrických aut, kolik využívám aut na spalovací motory, jak ukládám energii atd. Chceme se věnovat tomu Energy managementu. Samozřejmě ty cesty nesou každou chvíli další příležitosti a další díry na trhu a zejména tedy v oblasti softwaru, ale i v oblasti hardwaru, Takže hlavní linie je jasná, jdeme iterativně, ale v průběhu cesty budeme určité věci modifikovat a začneme se věnovat věcem, které třeba teď ještě nevidíme jako příležitost.

To byl taky důvod k tomu, proč jsme se rozhodli zřídit Research and Development Center pro automatizaci a robotizaci, které za 14 dnů otevíráme a tam budeme mít prostor pro to, abychom se věnovali vývoji nových věcí a abychom to také byli schopni našim klientům ukázat. My to tam budeme schopni ukázat na živé produkci, protože jedna věc je vidět koncept, mít spočítaný koncept, a druhá věc je, že se vždycky chcete kouknout na to, jak ty technologie fungují. A to tam umožníme.

To se týká i energií, protože samozřejmě tam budeme mít kombinaci využití slunce a větru. Náš cíl je, jeden z těch hlavních cílů, z těch hlavních nebyznysových cílů, abychom byli Carbon Neutral Company. Na té cestě už jsme, protože máme už polovinu aut elektrických, anebo hybridů. A to jenom díky tomu, že automobilky nestíhají tomu tempu a nejsou auta, která bychom nahradili. Třeba dodávky a další ještě nejsou. To je tam první meta. Nestojí to tak, že to musí být za rok, ale jsme na té cestě. A ta druhá meta je Zero Carbon Impact.

MZ: Na to vývojové centrum se vás chci zeptat, ale ještě bych s dovolením zůstal u toho, o čem jsme mluvili. Když bych se tedy zeptal, pokud jde o tu budoucí perspektivu, jestli se může stát, že se třeba z těch tří základních pilířů, na kterých dneska jste, jestli se rozkročíte třeba ještě někam úplně jinam, dá se to vyloučit?

RH: Vyloučit se to nedá. Myslím si, že ta tři témata vytvoří spoustu subtémat. Já věřím na iteraci. Když uvedu příklad z historie: když v roce tuším 1909 Louis Blériot přeletěl kanál La Manche, tak noviny z toho byly nadšené na obou stranách kanálu. Ale zároveň už začaly psát, a v tom je zase podobnost s dnešním světem, že to sice přeletěl, ale měl nějaké technické problémy, začala se lámat křídla a další věci. Nikdy to nebude použitelné, je to věc jenom na zábavu na poutích. Nikdy to nebude moc sloužit. Je to nespolehlivé. Nikdy to nebude sloužit k transportu lidí, ale už v tom čase si uvědomila anglická armáda, že se mění svět z minuty na minutu.

Je to zajímavé, jak ty paralely historické se vrací, protože to stejné: neumíme dneska přečíst, co se děje na Ukrajině. Tenkrát si armáda, generalita armády Spojeného království uvědomila, že celý jejich koncept, miliardy nainvestované do loďstva, je pasé. Protože teď přichází úplně nová cesta, jak ovládnout prostor, a to je vzduch. A teď se vrátím k podstatě toho, co jsem chtěl říct, ten Louis Blériot byl vytrvalý. Postupnými iteracemi stroj vylepšil, vylepšil křídlo. To bylo roku 1909 a v roce 1914 začala první světová válka.

Asi po dvou letech první války Němci přišli na způsob, jak střílet kulometem přes vrtuli. Přišel Versailleský mír a zákaz produkce atmosférických motorů v Německu a ve dvacátých letech začal vývoj proudových motorů. Takže během třiceti let došlo k takovým změnám, že nikdo neuměl domyslet, co bude za pět, deset let. Proto věřím na postupné kroky a na iteraci, protože s každým dalším krokem se nám otevřou nové příležitosti.

MZ: V téhle souvislosti mě napadá, protože jsme se i bavili o de facto ochraně životního prostředí, o klimatických změnách, jestli sdílíte technooptimismus, že lidstvo vymyslí nějaké technické řešení, jak tu katastrofu odvrátit? Protože klimatičtí vědci poměrně výrazně bijí na poplach. Je to trošku mimo tuto naši debatu, ale přijde mi, že to souvisí. Vypadá to, že o tom přemýšlíte, tak se na to chci zeptat.

RH: Četl jsem různé způsoby nebo jsou různé teorie, jak ochladit planetu. Já ani teď neumím vyhodnotit, jestli to je správně, protože planeta se ochlazovala a oteplovala v cyklech a v mých očích to úplně nesouvisí s motivací dělat čistou energii a dělat ty věci správně. Já si teď nevybavím přesně citát Václava Havla, ale je důležité dělat věci správným způsobem.

MZ: Být o tom přesvědčený…

RH: … že je to správná cesta a reagovat na věci, které se dějí okolo. Samozřejmě si pamatuji, když jsme se v páté třídě učili Afriku v zeměpise, tak Kilimandžáro ještě mělo sněhovou čepici. Když se kouknete třeba na Hintertux a kouknete se, jakým způsobem ustupuje ten ledovec, tak se to děje, je to fakt.

My to asi nezměníme tím, že tady v Evropě začneme něco dělat jinak, protože celá planeta produkuje jinak, ale to není ta podstata.

Věřím na technický intelekt nebo na schopnost lidí vymyslet alternativu. Někdy jsou to až příliš revoluční nápady, jako ochladit planetu výbuchem nebo tím, že se do atmosféry stříkne obrovské množství nějaké chemické látky, nějakého prvku. Ale já věřím, že si lidé nakonec poradí. Větší problém pro planetu není oteplování, ale myšlení lidí. Já nevěřím na evoluci, protože když se kouknete do historie, tak v podstatě se velká část populace nikam neposunula.

Dříve ten dav hejtoval čarodějnice, a přitom to byly ve většině případů bylinkářky, které chtěly třeba lidem pomoct. Potom chtěl dav zlikvidovat buržoazii. Vůbec se nemluví o tom, že třeba tatínek Karla Schwarzenberga vybudoval funkční sociální systém pro své zaměstnance. Všechno jsme potlačili. Teď jedou, jak se říká, bomby na sociálních sítích. Ať je to, já si nevzpomenu, chemtrails a všechny ty nesmysly. Máte určitou skupinu lidí, u kterých je to pořád stejné. Ti, co chtěli věřit demagogii před 300 lety, tak jí věřili a věří ji dnes a zase se ten problém objeví v nějaké jiné formě, ale lidstvo se prostě nevyvíjí, zůstává.

Mění se technologie a možnosti, které máme, ale ve většině případů schopnost lidstva se posunou dopředu je velmi nízká, ale pak se objeví lidé jako Leonardo da Vinci nebo Albert Einstein. Ti světlonoši, kteří přijdou s něčím převratným a posunout celou civilizaci dopředu.

MZ: Trochu jsme odbočili. Pojďme zpátky k Aeqoomu a k tomu, co jste zmiňoval, to znamená nový areál, který jste postavili, kam se budete během několika dní stěhovat, protože v něm bude, kromě jiného, vývojové centrum. Pojďme to přiblížit trochu víc. Jak to tam bude fungovat? Naznačoval jste, že tam budete svým klientům moci ukázat, jak ten proces automatizace funguje. Jak to bude vypadat?

RH: Jedna z firem v naší skupině se zabývá ceninovou výrobou, takže na tak nestabilním a komplikovaném médiu na automatizaci robotizace jako je papír, předvedeme automatizovaný automat, robotizovaný sklad. Převedeme automatizovaný celý ten proces, budou se tam moct naši zákazníci podívat na softwarová řešení, která přinášíme na trh. V neposlední řadě, což tedy nebude teď od června, to bude někdy od podzimu, tak tam bude také možné vidět i větrné elektrárny. Na prototypech pracujeme a bude si moct udělat celkový obrázek o tom, jak může fungovat společnost pro jedenadvacáté století, která má minimální dopad, minimálně zatěžuje planetu.

Samozřejmě další projekt, na kterém pracujeme, tím, že se orientujeme na západoevropský trh, tak samozřejmě musíme mít vnitřní cíl, abychom se i s platovou úrovní přiblížili Německu. Není jiné cesty než mít stejně zaplacené lidi jako v okolních zemích. Je to prostě cesta, jak vidět, jak může fungovat digitalizovaná firma celkově: od energií až přes automatizaci. A všechny fandy, nejenom tedy všechny fandy elektromobility, tak bych rád pozval na kávu. Protože R&D centrum bude vedle největšího hubu na nabíjení aut na východ od Mnichova v Evropě. Protože tam není žádná restaurace, není tam žádná kavárna, tak kohokoliv, kdo přijede nabíjet auto, tak bych srdečně rád tímto pozval a může si u nás dát dobré espresso a popovídat si o těch tématech.

MZ: Jestli tomu dobře rozumím, tak tam dojde i k tomu, že tam všechny části skupiny budou působit společně pod jednou střechou. Je to tak?

RH: Ano. Centralizace má své výhody, má svoje nevýhody. Výhody decentralizace se projevily a na tom jsme profitovali v období covidu, ale pro komunikaci, pro řízení lidí, pro sdílení informací, nápadů, tak je lepší být na jednom místě.

MZ: A pak je ještě jedno téma, které bych rád zmínil, a to je spolupráce firmy Aeqoom s Týdnem inovací, která je už několikaletá. Mě by zajímalo, co stálo za vaším rozhodnutím do té spolupráce jít a vytrvat v ní?

RH: Je to úplně jednoduchý příběh. Já jsem ze zvědavosti šel na jednu konferenci, už si teď nevybavím před kolika lety to bylo. Obsah a vůbec ten formát, který dokázali přinést na český trh, úroveň spíkrů a entuziasmus Lukáše Sedláčka mě prostě nadchly a rozhodli jsme se kooperovat. Teď už kooperujeme několik kroků. Letos to posouváme zase o krok dál. V rámci Týdne inovací, kdo bude mít zájem se kouknout na automatizaci a robotizaci, tak je v našem R&D centru vítaný. Ten projekt přesahuje hranice České republiky a je to opravdu projekt, který snese přísná měřítka evropského kvalitního projektu.

MZ: Tím pádem bude možnost setkat se s vámi, se společností Aeqoom na podzim, na Týdnu inovací, takže se budeme těšit. Já vám děkuji za rozhovor. Přeji, ať se daří.

RH: Já se už teď těším. Děkuji za váš čas a děkuji za příležitost a možnost být tady.

MZ: Díky a přeji hezký den.

Zpět na začátek