Akord Kvint vrací světový věhlas českým nástrojům



Podnikatel a nadšený milovník vážné hudby Tomáš Jareš se chlubí jedním z ušlechtilých nástrojů, které vznikají na západě Čech pod rukama mistrů houslařů Jana Lorenze, Luboše Derahy či Jana Fronka.

A zároveň mi do podmanivých tónů skladby Nicolo Paganiniho Caprice č.24, znějící z přehrávače, říká: „Na tenhle mistrovský nástroj hrají i české hvězdy jako Matouš a Šimon Michalovi. Byl bych na svého syna, který hraje od pěti let, hrdý, pokud by se dostal na jejich úroveň.“ 

Housle ze společnosti Akord Kvint skutečně znají i mistři svého řemesla. Firma vznikla před sedmadvaceti lety v obci Luby, jež se pyšní dlouhou nástrojařskou tradicí. A se svými smyčcovými hudebními nástroji s visačkou top kvality dobyla svět.

Cesta do neznáma

Zakladatel rodinného podniku Josef Holiš je vyučeným houslařem. Po maturitě ve škole v Kraslicích sice nastoupil do nástrojařského podniku Cremona (dnes Strunal), kde se z pozice normovače vypracoval až do funkce technického ředitele. Jenže se mu ani coby členovi vedení nepodařilo přesvědčit kolegy o prospěšnosti změn.

Společnost Akord Kvint se umístila na prvním místě v soutěži Equa bank Rodinná firma roku 2019 a na třetím místě v soutěži Equa bank Rodinná firma roku 2018 v kategorii Malá firma.

„Jeho představy o tom, kudy se má ubírat vývoj firmy, byly odlišné od vedení společnosti. Po revoluci se rozhodl, že své představy o tom, jak má vypadat manufaktura pro výrobu strunných smyčcových hudebních nástrojů, bude realizovat ve vlastním podniku,“ říká jeho syn a současně jednatel Akord Kvint s.r.o. Jan Holiš.

Živnostník Josef Holiš si nejprve sám vyzkoušel, zda bude mít jeho projekt smysl. Po roce zjistil, že vykročil správným směrem a oslovil několik lubských houslařů. Společně si pak zaregistrovali firmu Akord Kvint.

„Společnost byla od počátku pojata jako „rodinný podnik“, respektive jako firma pěti společníků, kde se preferovalo přijímání rodinných příslušníků. Začínalo se v pronajatých prostorách domu u známých, které se nicméně brzy ukázaly jako příliš malé,“ doplňuje Jan Holiš.

Houslaři proto koupili ve vsi polorozpadlý objekt. Byla to cesta do neznáma – na pořízení domu, jeho rekonstrukci a vybavení si vzali úvěr a samozřejmě jim nikdo nemohl zaručit, že se jej podaří splatit.

Jejich firma ovšem postupně – a to výhradně díky stavbě koncertních a mistrovských nástrojů – našla cestu k prosperitě. V roce 1997 se pak přidala dceřiná společnost, jež se věnovala školní a studentské produkci.

Dnes vyrábějí nástrojaři v Lubech široké portfolio hudebních nástrojů. „Vyrábíme celou strunnou smyčcovou sekci – tedy housle, violy, cella a nově i basy, a to v pěti kvalitativních úrovních od školních po mistrovské a ve všech velikostech. Konkrétně jde o dva modely – Stradivari a Guarneri,“ shrnuje Jan Holiš. A kvalita z Čech už oslovila zákazníky ve třech desítkách zemí světa.

Asijská tsunami jako komplikace

V roce 2005 přišel zlom. Ve světě došlo k prudkému poklesu poptávky po evropských strunných smyčcových nástrojích. Důvod? „Byla za tím expanze asijských výrobců do USA a následná hypoteční a finanční krize na tomto trhu. Evropským firmám, a to včetně Akord Kvintu, nastaly veliké problémy,“ připouští Jan Holiš.

Podnikatel zároveň přiznává, že existenční potíže ještě umocnily konflikty mezi jednotlivými vlastníky a jejich rodinnými příslušníky. A jak už to bývá, musel přijít radikální řez. „Problémy se vyřešily odchodem několika společníků a zaměstnanců a snížením režie na minimum. Především jsme ale přijali jako fakt to, že bude firma několika let bez zisku,“ připouští jednatel. Sám ostatně to, že firma přežila asijskou tsunami, označuje za její největší úspěch.

Po globální krizi našel podnik ztracenou cestu k úspěchu právě díky rodině Holišových. V roce 2010 Akord Kvint přebírá pod svou hlavičku výrobní program dceřiné společnosti, což se ukazuje jako základní stavební kámen budoucího profitu. Čistě rodinným podnikem se stala firma v roce 2012, kdy se Josef Holiš stává jediným majitelem a přivádí na pozici druhého jednatele syna Jana. O tři roky později se do podniku vrací další syn Petr.

„Od roku 2015 se Akord Kvint zaměřuje na inovace a nové výrobky a zažívá poměrně prudký rozvoj, který graduje v letošním roce. To očekáváme rekordní tržby, i když kombinované s velkými náklady na investice,“ dodává Jan Holiš.

Zašlá sláva nástrojařství?

Nejen ti, kteří hrají na smyčcové hudební nástroje, ale i většina laiků jistě zná firmu Strunal Schönbach, jež stejně jako Akord Kvint šíří po světě právě z městečka na západě Čech slávu tuzemského nástrojařství. První zmínky o mistrech houslařích se v Lubech objevují už v 17. století. Jenže podle Jan Holiše jsou právě tyhle stránky místní kroniky poněkud zaprášené.

„Dle mého názoru by bylo lepší říci, že v Lubech má houslařství spíše dlouhou a inspirující historii, než tradici. Tradice implikuje kontinuální předávání něčeho místně specifického. O kontinuitě jde však v tomto případě úspěšně pochybovat. Zároveň můžeme tvrdit, že při obnově výroby po několika krizích v minulosti, měly mnohem větší vliv podněty z vně regionu,“ říká Holiš.

„Nakonec i naši společnost ovlivňují především vysoké standardy nejnáročnějších světových trhů, či většinově německých mistrů houslařů. Pravda, část z nich je shodou okolností původem ze Schönbachu, tedy Lubů,“ dodává jednatel.

Akord Kvint nicméně tuto zašlou slávu úspěšně oprašuje: „Naše firma například dlouhodobě a úspěšně spolupracuje s Ateliérem Saldo, kde vyrábí smyčce. Ve městě jsou stále ještě aktivní mistři houslaři, smyčcaři, či kytaráři. Snažíme se menší rozsah výroby vykoupit vyšší kvalitou, což je ovšem pro naši oblast poměrně netradiční.“

Vzhůru do Mekky veletrhů

A jak si společnost budovala renomé na zahraničních trzích? Určitě ji alespoň zpočátku pomohlo to, že každoročně navštěvovala Mekku veletrhů s hudebními nástroji, tedy Frankfurt nad Mohanem.

„Účast na MusikMesse ve Frankfurtu byla v počátcích nezbytná. Nová firma se musí nutně představit. Našemu úspěchu také pomáhaly společenské změny v roce 1989. Svět byl v pohybu a přeskupovaly se trhy, navíc vládl všeobecný entuziasmus. To se děje jednou za několik generací. Dnes význam veletrhů spíše klesá,“ domnívá se Holiš.

Většina produkce Akord Kvintu proto aktuálně míří za hranice. „Vyvážíme do zhruba 30 zemí světa. Zásadními trhy jsou Japonsko, Německo, Spojené státy, Kanada, Singapur, Polsko, či Rusko. Avšak v posledních letech významně posilujeme i na domácím trhu,“ prozrazuje jednatel.

I když Akord Kvint v podstatě živí velkoobchodníci, snaží se pokrýt co největší díl tržního koláče. Prodávají tedy i obchodům a konečným zákazníkům. Podnik nicméně zůstává spíše menší manufakturou.

„Naším cílem není stát se továrnou, neboť nechceme ztratit přímý kontakt s konečným produktem a se zákazníkem, což považujeme za klíč k vysoké kvalitě a ke spokojenosti hráčů. K rozšiřování nicméně dochází, a to jak na straně vytváření výrobních kapacit, tak v případě odbytu. V posledních dvou letech jsme získali čtyři nová zastoupení na velmi slibných trzích,“ doplňuje podnikatel.

Výhody rodinného podnikání?

Firma se také v letošním roce stala medailistou soutěže Equa bank Rodinná firma roku v kategorii Malá firma. Zařadila se tak mezi nejvýznamnější české rodinné podniky. A rodinný byznys je klíčovou součástí českého podnikání.

Zástupce firmy Akord Kvint zatím nikdy nenapadlo, že by ji prodali do cizích rukou. Aktuálně probíhá generační výměna, na silná slova je tedy brzy, vztah současných majitelů k vlastnímu byznysu je ale více než vřelý. A v rodinném podnikání spatřují většinou výhody.

„Firma je na generační obměnu připravována dlouhodobě. A to jak v případě houslařů samotných, tak ve vedení. O prodeji v danou chvíli neuvažujeme. Do budoucnosti hledíme s pokorným optimismem,“ shrnuje Jan Holiš.

„Pamatuji si na setkání s naším důležitým dodavatelem původem také ze Schönbachu (dovolím si tvrdit dnes již přítelem), když se podivoval nad našimi ztrápenými a unavenými výrazy. Říkal mému otci: „Trochu úsměvu Josefe, vždyť tvá firma je tvůj život“.

Myslím tedy, že nespornou výhodou rodinného podnikání je velké nasazení a bližší vztah k produktu,  zákazníkovi i k zaměstnancům. A také ochota pracovat po nějaký čas bez zisku. Rodinné podniky tak mají pro ekonomiku nesporný stabilizační efekt v dobách krizí,“ doplňuje.

Negativem, které ho napadne jako první, jsou možné neshody v rámci podniku, které prý mohou v důsledku přerůst až v likvidaci mezilidských vztahů v rámci rodiny. To se ale naštěstí v rodině Holišových nestalo.

Jakub Procházka