English version
Složitost současné situace je dána také tím, Libanon nemá po katastrofálním výbuchu v bejrútském přístavu v srpnu 2020, kdy bylo obilné silo o skladovací kapacitě 125 000 tun výbuchem zcela zdemolováno, prakticky žádné skladovací prostory a tudíž nemůže nakupovat do zásoby.
Je nutno podotknout, že Libanon nepoužívá systém centrálního strategického nákupu a skladování komodit a základních potravin na způsob našeho systému hmotných rezerv. Dnes každý mlýn v Libanonu musí hospodařit dle svých finančních a technických možností, stát v této oblasti nemá žádné možnosti, jak pomoci.
Momentálně je v celém Libanonu 13 obilných mlýnů, z toho 3 největší o denní kapacitě cca 300 tun zpracované pšenice jsou umístěny v blízkosti bejrútského přístavu, což usnadňuje logistiku od vykládky z námořních lodí po přepravu do vlastních skladovacích prostor, každý o skladovací kapacitě cca 10 000 tun obilovin.
Libanon s celkovým počtem cca 6,5 mil. obyvatel má měsíční spotřebu 60 000 tun pšenice. Válečný konflikt na Ukrajině významně omezil plynulé zásobování pšenicí. V současné době má Libanon, respektive mají jednotlivé mlýny skladem zásoby na maximálně cca 45 dnů spotřeby. V minulosti byla Ukrajina hlavním dodavatelem, na celkovém dovozeném objemu se podílela minimálně 75 %. Zbývající množství bylo dodáváno z Ruska, Moldavska, Rumunska a Bulharska.
Aktuální informace v souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu
Kvalitativně je za nejlepší považována ruská pšenice, která obsahuje standardně 12,5 % proteinu, a proto byla vždy dražší oproti pšenici z Ukrajiny, která má standardně obsah proteinu 11–11,5 %. Od začátku vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině se cena pšenice celosvětově výrazně zvýšila, maximální cena dosahovala 525 USD/t. K 22. březnu 2022, se cena pšenice pohybuje v závislosti na kvalitě, tj. obsahu proteinu, na úrovni 480–490 USD/t.
Vzhledem k tomu, že se Libanon za poslední dva roky pohybuje na hraně státního bankrotu, jsou současné nákupní ceny pšenice pro libanonské mlynáře za hranicí možností, a proto je stát, s cílem udržení smíru a odvrácení nepokojů, nucen nákup pšenice dotovat. Státní dotace jsou zásadní, bez nich by byla pšeničná mouka a produkty z ní na libanonském trhu zcela neprodejné. Za zmínku stojí, že nákupy pšenice se realizují za USD, ale prodej výrobků, tj. mouky, se realizuje ze zákona pouze za místní měnu LBP.
Stát dotuje nákup tím způsobem, že ze svých státních finančních rezerv pokrývá rozdíl mezi státem stanoveným fixním kurzem místní měny LBP vůči USD a reálným tržním kurzem. Fixní kurz je stále držen na úrovni 1500 LBP za 1 USD, ale tržní cena 1 USD se na tržním, tzv. černém trhu, který určuje maloobchodní ceny, pohybuje v měsíci březnu 2022, na úrovni cca 23 000 LBP za 1 USD.
Z tohoto názorného vysvětlení vyplývá, že stát dotuje nákup pšenice v cca 15násobné výši. Zejména z těchto finančních důvodů nemá Libanon jinou možnost, než nakupovat z nejlacinějších zdrojů, což je stále ukrajinská a ruská produkce. Poslední nákup, uskutečněný Syndikátem libanonských mlynářů, byl realizován dne 20. března 2022.
Jedná se o nákup ukrajinské pšenice, která byla ve vlastnictví tureckých obchodníků a byla uskladněna v jihotureckém přístavu Iskanderun, který je vzdálen cca 300 km od přístavu Bejrút. Lze konstatovat, že tyto tzv. turecké zásoby jsou momentální záchranou pro libanonské hospodářství. V tomto týdnu, tj. 12. týden 2022, očekává Libanon připlutí 3 plavidel přivážejících v souhrnu 60 000 tun ukrajinské pšenice.
S vysokou státní finanční dotací na nákup a dovoz pšenice do Libanonu se naskýtá otázka, zda je obilná produkce, zejména pšeničný chléb, na místním trhu laciný. Současná cenová úroveň 1 kg chleba (arabský bílý chléb) je ve srovnání s cenou v ČR na poloviční úrovni, tj. maloobchodní cena chleba je v Libanonu státem stanovená a přísně kontrolovaná (vzhledem k poskytovaným státním dotacím) a dosahuje úrovně 0,40 USD/kg.
Cena je i přes veškeré dotace relativně vysoká vzhledem k tomu, že pšenice, respektive mouka, je pouze jednou ze základních složek pekárenských produktů. Ostatní složky, tj. kvasnice, sůl, cukr, náhradní díly k zařízení a vybavení mlýnů, pracovní síla a hlavně energie, nejsou státem dotovány a nákupy jsou hrazeny za aktuální tržní ceny, které nevycházejí z oficiálního kurzu, ale z tzv. tržního kurzu USD k místní měně LBP.
Vzhledem k současné hospodářské krizi jsou v Libanonu ceny pohonných hmot a elektrické energie srovnatelné s celosvětovým standardem. I přes vysokou cenovou úroveň energií je v zemi nedostatek pohonných hmot a topných olejů, což se odráží zejména v omezené produkci elektrické energie.
Každý mlýn má svůj vlastní zdroj elektrické energie, mlýny pracují jen díky vlastním diesel generátorům. Vzhledem k akutnímu nedostatku vlastních finančních prostředků nemá Libanon mnoho možností k vyhledání nových dodavatelů pšenice, je odkázán na nejlacinější zdroje, mezi které historicky patří Ukrajina a Rusko.
Dodávky ukrajinské pšenice prostřednictvím Turecka zatím fungují, otázka je, jak dlouho tento stav vydrží. Další alternativou je nákup ruské pšenice také prostřednictvím Turecka. V tomto případě však hrozí nebezpečí zablokování plateb vzhledem k tomu, že pšenice je celosvětové prodávána za USD a tudíž všechny mezinárodní platby realizované v US dolarech procházejí přes americké banky, které vzhledem k embargu na ruské komodity mohou předmětné platby odmítnout.
Libanon je ve dvojité svízelné situaci (domácí hospodářská a finanční krize a válečný konflikt na Ukrajině) a vzhledem k nedostatku finančních prostředků a nízké koupěschopnosti místních obyvatel si nemůže dovolit nákupy pšenice z USA, Kanady, Argentiny nebo Austrálie. Vzhledem k enormně vysokým dopravním nákladům musí hledat všechny dostupné cesty k nákupům obilovin z nejbližších zdrojů.
Alternativou zůstává nákup mouky. V těchto dnech probíhají komerční jednání mezi potenciálním českým dodavatelem, Mlýny Perner, a libanonskými obchodníky. I při uskutečnění obchodu bude dodávka české mouky pouze doplňkem pro libanonský pekárenský sektor. V minulosti dodávala Francie a SRN do Libanonu žitnou mouku, což je komodita, o průnik které se nyní čeští mlynáři pokoušejí.
Zemědělský diplomat v Bejrútu je v pracovním kontaktu jak s potenciálními českými dodavateli, tak i významnými libanonskými obchodníky a mlynáři a problematiku a aktuální vývoj na trhu sleduje.
Autor: Petr Sochor, zemědělský diplomat, velvyslanectví ČR v Bejrútu. Více informací o nástrojích Ministerstva zemědělství na podporu exportu naleznete na webu eagri.cz v Proexportním okénku.
