English version
Šetření, které Hospodářská komora ČR vedla v období od 13. 5. do 27. 5. 2024 ve spolupráci s Českou exportní bankou, se zaměřuje jak na ztráty exportních teritorií, tak i na expanzi na nové trhy a identifikaci překážek, které firmy při vstupu na nové trhy zaznamenávají. Výsledky šetření přinášejí důležité poznatky, které mohou pomoci lépe pochopit současnou situaci českého exportu a možnosti jeho podpory.
Pozitivním zjištěním je, že navzdory náročným ekonomickým podmínkám posledních let nadpoloviční většina firem (62,8 %) během posledních dvanácti měsíců o žádné trhy nepřišla. U třetiny firem, které opustily některé ze zahraničních trhů, bylo v bezmála 50 % případů zmíněno Rusko. Ztráta tohoto území však spíše než se ztrátou konkurenceschopnosti českých firem může souviset s politikou Ruska a ekonomickými sankcemi mezi Evropskou unií a Ruskem. Opakovaně byly také zmíněny Bělorusko a Ukrajina (i v případě těchto zemí byly pravděpodobně určující zejména politické a bezpečnostní důvody). Dále firmy přišly o trhy v Číně, Kazachstánu, Bosně a Hercegovině, Maroku, Alžírsku, Turecku, Itálii, Íránu, Německu, Rakousku nebo Vietnamu.
Expanze na nové trhy
Na druhé straně ale značná část firem v posledních dvanácti měsících dokázala na nějaký nový zahraniční trh proniknout (47 % respondentů). Z firem, které v předchozí otázce odpověděly, že během uplynulých dvanácti měsíců ztratily některé zahraniční trhy, téměř 60 % uvedlo, že na jiné zahraniční trhy se jim zároveň podařilo expandovat. To jim mohlo umožnit alespoň částečně (nebo úplně) odchod z některých trhů kompenzovat. Zároveň se v některých případech nemuselo jednat o okolnostmi vynucený odchod z trhu, ale o dobrovolné, strategické rozhodnutí firmy přeorientovat se na jiné trhy, na kterých identifikují lepší příležitosti pro rozvoj své podnikatelské činnosti.
Výčet nových exportních teritorií zahrnuje řadu zemí. Přitom se nejedná pouze o evropské země (nejčastěji Německo, Švédsko, Finsko, Rakousko, Velká Británie, Španělsko, Maďarsko, Estonsko, Srbsko nebo Dánsko), ale také o mimoevropské země (Turecko, Nový Zéland, Malajsie, Spojené arabské emiráty, Arménie, Kazachstán, Ghana, Jižní Korea, Uzbekistán, Venezuela, Mexiko, USA nebo Katar). Tento výsledek je pro českou ekonomiku povzbudivý, ukazuje odolnost a přizpůsobivost českých podniků v mezinárodním prostředí.
Firmy v krátkodobém horizontu (následujících 12 měsíců) zároveň plánovaly vstup na další, nové zahraniční trhy. Tuto možnost zvolilo 54,9 % respondentů. Zhruba 36 % z nich v otevřené otázce upřesnilo, že se jedná především o evropské země. Mimo Evropu byly zmíněny státy jako Ázerbájdžán, Brazílie, Indie, Uzbekistán, Saúdská Arábie, Ukrajina, USA, Vietnam, Zambie, Zimbabwe nebo oblast jihoamerických zemí.
S překážkami bojují malí i velcí
Zvýšená pozornost by měla být věnována výsledku otázky identifikující překážky pro vstup na nové zahraniční trhy, dle kterého pouze výrazná menši na v šetření zapojených firem (9,8 %) v souvislosti se vstupem na nové zahraniční trhy nezaznamenává žádné překážky. Rozhodující v tomto ohledu není velikost firmy. S překážkami pro vstup na nové zahraniční trhy se potýkají jak malé, tak velké firmy. Export je přitom pro české hospodářství z pohledu struktury ekonomiky klíčový. Cílem by proto mělo být v maximální možné míře jakékoliv překážky odstranit, nebo je alespoň zmírnit.
Více než pětina firem považuje za problematické nastavení podpory exportu ze strany státu a další zhruba pětině firem chybí dostatek relevantních informací. Změny státní podpory exportu by měla provázet odborná a politická diskuze mezi tvůrci, poskytovateli a adresáty této podpory. Změny v tomto směru proto není snadné v krátkém čase učinit.
Poskytnutí dostatku relevantních informací firmám, které mají zájem o vstup na zahraniční trhy, je ale základním předpokladem úspěšné expanze firem. Je to v zájmu jak subjektů poskytujících produkty zajišťující export, tak státu z důvodu úspěšného naplňování strategie podpory exportu. Přičemž zvýšení dostupnosti potřebných informací lze provést v poměrně krátkém čase. K efektivnímu šíření informací při relativně nízkých nákladech mohou přispět i moderní postupy, jako jsou například chatboti využívající umělou inteligenci.
Největší část firem (37,3 %) v otázce zvolila možnost s otevřenou odpovědí, ve které respondenti rozšířili výčet o další překážky exportu, případně rozvedli původně nabízené odpovědi. Další překážky, které firmy nejčastěji zmiňují, by bylo možné rozdělit na dvě hlavní oblasti nazvané jako špatná konkurenceschopnost výroby kvůli vyšším nákladům (respektive obecně nedostatečná zahraniční poptávka) a protekcionismus (nejen ve formě cel, ale také ve formě netarifních bariér). Primárně se proto jedná pouze o těžce řešitelné překážky v krátkodobém horizontu. O odstranění protekcionismu jiných zemí sice česká ekonomická diplomacie může vyjednávat, ale nemá ve skutečnosti silné nástroje, díky kterým by mohla tyto bariéry zahraničního obchodu rychle a účinně odstranit. Zajištění větší konkurenceschopnosti českých firem je pak otázkou zajištění ekonomických reforem v oblasti dostupnosti energií, podpory vědy, výzkumu, inovací a dalších.
Převzato z časopisu Komora. Autoři článku: Roman Renda a Ondřej Boček, Odbor legislativy, práva a analýz HK ČR
