English version
Společnost, která vyrábí v severočeských Litoměřicích stovky tisíc kusů spodního prádla a plavek pro ženy ročně, se letos dočkala prestižního ocenění v tradiční soutěži Rodinná firma roku, kde obsadila druhé místo v kategorii Střední firma.
Pomáháme ženám nosit padnoucí prádlo
Podprsenky a plavky české značky Timo si Alena Horáčková z Prahy kupuje více než deset let. „Sehnat padnoucí podprsenku pro mě vždycky byla výzva. Kamarádka mi před časem poradila, abych zkusila značku Timo a byla to trefa do černého. Šijí totiž podprsenky ve více než 100 velikostech a pokaždé u nich najdu to, co potřebuju. Navíc se mi většinou moc líbí střih,“ popisuje.
Podle statistik nemůže na pultech obchodů najít podprsenku na míru téměř 60 procent žen. Timo nabízí svým zákaznicím i nedostatkové velikosti a nestandardní kombinace košíčků a obvodu. Šije podprsenky až do velikosti M a na své si přijdou dokonce i ženy po mastektomii.
„Pomáháme ženám nosit padnoucí prádlo. Takovou firemní vizi držíme v naší strategii a v tomto duchu přistupujeme i k nabízenému sortimentu prádla a plavek,“ přibližuje vnuk zakladatelky a zástupce vedení firmy Šimon Jiráček.
Jak přežít turbulentní 90. léta
Curriculum vitae firmy, která se po revoluci oddělila od státního podniku Triola, se začíná psát v roce 1992.
Nebýt spoluzakladatelky Jitky Kalivodové Timo by jen těžko přežilo následující divoké období, kdy český trh zaplavilo levné spodní prádlo asijské produkce.
„Do práce i do školy podprsenku z Trioly“
To hlásala už v 60. letech reklama v Československé televizi. Státní podnik Triola měl u nás na konci 80. let několik výrobních závodů, tisíce zaměstnanců a ročně vyráběl více než deset milionů kusů dámského spodního prádla – většinu na vývoz do zemí východního bloku. Vyučená dámská krejčová Jitka Kalivodová stála v roce 1973 u zahájení provozu výrobního závodu v Litoměřicích. Na počátku 90. let pak byla jednou z těch, kteří jej zprivatizovali (získala v něm osmnáctiprocentní podíl).
„Timo po privatizaci v roce 1993 šilo v Praze ve Vysočanech a na Letné, v Lounech a v Litoměřicích. Celkem u nás pracovalo přes 700 zaměstnanců a tržby převyšovaly (v přepočtu na dnešní ceny) 800 milionů korun. Porevoluční situace ale vystavila společnost dosud nepředstavitelnému náporu, na který tehdejší vedení neumělo reagovat,“ krčí rameny Šimon Jiráček.
Firma pak musela zabrzdit volný pád, kdy čelila každoročnímu propadu tržeb v desítkách milionů a propouštěla desítky zaměstnanců.
Vedle Jitky Kalivodové měl podnik po privatizaci dalších pět vlastníků, na rozdíl od ní vysokoškolsky vzdělaných obchodníků. Její rolí bylo zaštítit agendu výroby, kterou podle Šimona Jiráčka znala nejlépe na československém trhu.
Kašmírová láska na dotyk: Česká firma mění základy oděvního průmyslu
„V průběhu turbulentních 90. let zůstala jediná, která věřila, že střemhlavý let dolů Timo vybere. Se svými dvěma dcerami společně vymyslely plán, jak společnost zachránit a v ten moment ji odkoupila prakticky za cenu zbývajícího majetku. Kupředu je hnala vize, kterou se jim úspěšně podařilo realizovat,“ vypráví Šimon Jiráček.
Hluboký ponor na jeden nádech
Situace v podniku se nicméně stabilizovala až před dvaceti lety, kdy Jitka Kalivodová a její dcery přesunuly kompletní výrobu do Litoměřic.
„Zároveň upravily výrobní proces na významně kompaktnější a efektivnější. A začaly se zde šít (z 50 %) zakázky pro zahraniční společnosti, které zajistily finančně udržitelný provoz při zachování naší vlastní značky prádla,“ doplňuje vnuk zakladatelky.
Úvěr v hodnotě desítek milionů korun, který firmě po roce 1993 poskytla Agrobanka, byl splácen částečně z tržeb a částečně z prodeje majetku, se kterým bylo Timo privatizované. K úplnému uhrazení dluhu došlo ale až loni – po 30 letech
„Byl to na nádech hodně hluboký ponor, ze kterého bylo vynoření po celou dobu nejisté. Nyní stabilně dýcháme a vše co firma vydělá, je do ní vráceno. Musíme ale dohnat těch 30 let, kdy jsme nebyli schopni inovovat a posilovat náš brend. Zároveň obnovujeme procesy, které zanikly, protože nebyly pro přežití důležité,“ doplňuje Jiráček.
Klíčem k úspěchu permanentní inovace
Podnikání má pouze dvě základní funkce: marketing a inovaci. Marketing a inovace plodí výsledky, vše ostatní jsou náklady, říkal známý rakouský ekonom Peter Drucker. Také podle Šimona Jiráčka jsou pro konkurenceschopnost a vlastně i přežití podniku klíčové inovace.
„Pokud bychom žádným směrem neinovovali, nedokážeme fungovat. Trh se vyvíjí rychle a když zaspíme, bez investora či půjčky to nedoženeme. Inovace zlevňují výrobu, zvyšují marži a vytvářejí výnosy, které můžete zase vrátit zpět do vývoje a technologických novinek. Je to vlastně jednoduché. Nejtěžší je najít místa k inovaci a umět si mezi nimi stanovit priority,“ přibližuje.
Téměř veškerý zisk firma vrací do strategických projektů na zlepšení technologie a procesů výroby, digitalizace a samozřejmě samotného produktu.
Příkladem může být investice do špičkového řezače látky od francouzské společnosti Lectra, na jehož pořízení využili několikamilionový bezúročný úvěr od Národní rozvojové banky. Investice do francouzského cutteru umožnila optimalizovat výrobu a uspořit náklady na několik zaměstnanců. Ušetřené miliony pak mohli investovat do dalších inovací.
„Některé střihy podprsenek jsme zlepšili a některé nové vyvinuli. Třeba naše nová NettieBra, která je volnočasově/sportovně střižená, je vždy po došití okamžitě prodaná. Na ní vidíme, že dává smysl vyvíjet stále nové střihy a konstrukční řešení,“ přibližuje Šimon Jiráček s úsměvem.
Timo s r.o. měla v roce 2023 144 zaměstnanců a obrat ve výši 135 milionů korun.
Firma Timo se postupně stala synonymem pro kvalitní a inovativní české spodní prádlo a lídrem na českém trhu. V současnosti vyrobí asi 250 000 kusů prádla a plavek ročně. Na ušití jedné podprsenky se podílí asi deset švadlen – prý proto, aby bylo možné udržet konzistentní a vysokou kvalitu.
Textilní výroba etalonem českého průmyslu
Veškeré prádlo a plavky se dnes šijí výhradně v Litoměřicích. Textilní výroba je pro zástupce firmy etalonem českého průmyslu i v době, kdy se agresivně prosazuje fast fashion.
Timo se aktuálně zaměřuje výhradně na český a slovenský trh. Potenciál růstu, který vidí v tuzemsku, převyšuje podle Jiráčka ten zahraniční: „Dokud každá Češka nebude znát české prádlo Timo, necítíme se na to, abychom vstoupili na zahraniční trhy.“
A kde všude mohou zákaznice prádlo se značkou Timo koupit? Firma má nejen vlastní a dnes nezbytný e-shop, ale také 22 kamenných prodejen po celé ČR.
„Vzhledem k rozmanitosti nabídky a množství velikostí je síť našich prodejen naprosto zásadní. A především: vyškolené prodavačky kouknou a vidí, co zákaznice chce a potřebuje. Narážíme totiž na to, že každá druhá nová zákaznice nosí špatnou velikost nebo střih,“ upozorňuje vnuk zakladatelky.
Díky tomuto přístupu s firmou zákaznice zůstávají a sdílejí zkušenosti se ženami ve svém okolí. Pomáhají tak vytvářet ojedinělý love brand.
„Brafitting na prodejně je pro ně zážitkem, za kterým se rády vrací. Průměrnou konverzi na prodejnách máme za poslední rok okolo 75 procent. To znamená, že když k nám za den přijde 40 zákaznic na prodejnu, 30 z nich nakoupí. Loajalita souvisí s pohodlím, které je v poslední době u prádla vyhledávanější než dříve,“ vypráví Šimon Jiráček.
Po roce 2000 se asijská textilní výroba přesunula do obchodních center a prodával pouze marketing. Dnes začíná být důležitější samotný produkt, kvalita zpracování, estetika i původ výroby. A na to sázíme. Vyrábíme to nejlepší v Čechách i za cenu vyšších nákladů.
Nepřesuneme výrobu do Asie?
Mnoho textilních podniků dnes přesouvá výrobu do zemí, kde je levná pracovní síla. Zachovat kvalitu je pak velmi složité. Firmy jako pražská Kama nebo litoměřické Timo se touto cestou nevydaly.
„O přesunu do Asie se ale samozřejmě uvažovalo. Všichni takto smýšleli, a také my jsme chtěli zjistit, co to obnáší. Byli jsme párkrát v Číně, kde jsme viděli tamní možnosti,“ přiznává Šimon Jiráček.
Po dlouhé rodinné debatě usoudili, že výrobnu v Česku zavřít nechtějí. Potlačili by tím prý hodnoty, na kterých Timo vyrostlo.
Nezbytná modelárna
Modelárna, která v podniku funguje, je vlastně týmem 10 návrhářek, pod jejichž rukama vše vzniká. Každoročně přináší tři kolekce prádla a jednu kolekci plavek. „Proces začíná u tzv. trendforcastingu, kdy se zabýváme tím, co bude v době prodeje trendy. Dále komunikujeme se všemi výrobci látek a doplňků. Z následné spolupráce s marketingovým a obchodním týmem vzejde zadání kolekcí,“ říká Šimon Jiráček.
V jedné budově je vedle modelárny i sklad látek, střihárna, šicí dílna a sklad výrobků. „Není obvyklé, že všechny navazující činnosti jsou vedle sebe. Když vznikne kdekoliv problém, umíme ho hned vyřešit. To považuji za výraznou výhodu,“ dodává.
Plusy a mínusy rodinného byznysu
Rozhodující slovo má dnes ve firmě Markéta Jiráčková, která je jednatelkou. Podle jejího syna Šimona je geniálním stratégem, pokud jde o řízení cashflow: „To se ukázalo v době covidové, kdy jsme nepropustili jediného zaměstnance, což nebylo u textilních firem úplně běžné.“
On sám má na starosti strategický rozvoj a inovace. Zajišťuje, aby bylo Timo konkurenceschopné a pružné v případě změn, ke kterým dochází dnes a denně. Spolupráce mezi nimi funguje, přestože si k sobě museli najít cestu a vybudovat vzájemný respekt.
„Rodinné firmy v Čechách nemají ještě vybudovanou tradici. Sdružujeme se v organizacích, abychom sdíleli poznání z nastavování majetkových struktur a inspirovali se ve způsobech zapojování další generace do chodu společnosti. Považuji za krásné, když se rodina společně umí starat o majetek, který jim byl předky svěřen. Ne vždy se to ale podaří a pokud je nastavení nesprávné, může to ohrozit společnost, nebo rodinné vztahy mezi jednotlivými členy,“ shrnuje Šimon Jiráček rizika rodinného podnikání.
Do budoucna chtějí rodinný byznys postavený na hodnotách zachovat a předat ho zástupcům dalších generací. „Cítíme zde oba s maminkou závazek vůči babičce, která společnost vybudovala pro své následníky,“ dodává CSO firmy.
Nejlepší české rodinné firmy byly oceněny v tradiční soutěži
Jak je jejich rodinný podnik úspěšný, ukázaly výsledky letošního ročníku soutěže Rodinná firma roku, kde Timo získalo pomyslné stříbro v kategorii Střední firma.
„Ocenění přijímáme s pokorou. Je to zásluha našeho skvělého kolektivu. Rád bych, aby náš příběh dodával odvahu těm, kteří zvažují podnikat. Chceme inspirovat a sdílet zkušenosti. Jestli pomůžeme jedinému zapálenému kolektivu, tak to za to stálo,“ dodává Šimon Jiráček.
Jakub Procházka
