Brašnářství naruby dobylo srdce tisíců zákazníků



„Neměli jsme co ztratit, mohli jsme jen získat. A tak jsme si řekli: Pojďme udělat něco výjimečného, zvedněme hlavu. Pojďme proti tradičnímu obrazu, že se všechno musí dělat opatrně, bezpečně a hlavně ne z drahých materiálů. Kdo by si to pak koupil? Rozjeďme to. Když do pekla, tak s plnou parádou!“ vzpomíná Ivan Petrův, ředitel úspěšné brašnářské firmy Tlustý a spol., na začátky.

Krušné začátky

Vystudovaný právník spojil před šesti lety síly s ševcem Romanem Tlustým, svým starým známým. Stál tehdy na pomyslné křižovatce. Jen krátce předtím prodal IT firmu, kterou budoval předchozích patnáct let.

„Řekl jsem mu: Ty budeš šít věci a já najdu zákazníky. Nevypadalo to tehdy dobře. Totiž takový greenfield, jako jsme měli my v roce 2014, jen tak někdo neměl. V lednu 2014, na samém počátku, čítala naše tržba 2240 korun. Neměli jsme funkční stroje, jen nějaké šroty, materiály, vlastně jen nějaké zbytky, byli jsme v místnosti bez oken…“

Jako první zhotovil webové stránky. Společně nafotili produkty a opřeli se do toho na sociálních sítích.„Romanova sveřepost a chuť se nevzdat vše poháněla a nakonec rezonovala. Lidé si nás postupně našli, přicházely první objednávky,“ popisuje obtížné začátky Petrův.

„I já jsem to tehdy bral jako osobní výzvu. Všichni tvrdí, že na začátku podnikání musí být byznys plán a investor a já nevím co ještě a my na to říkáme, ne, nemusí být vůbec nic, kromě extrémní vůle a motivace jít nahoru.“

Od opasků k zavazadlům

Objednávek rychle přibývalo, sto, dvě stě, pět set, a najednou nevěděli, kam dříve skočit. Začali najímat lidi. A měli opět štěstí. Ukázalo se, že na pracovním trhu zbylo po divokých devadesátých letech, kdy krachovala jedna fabrika za druhou, hodně řemeslníků, vyučených ševců, kteří chtěli v oboru pokračovat. Sice byli roky mimo, nicméně nic nezapomněli. „Kůže, to je srdeční záležitost, lidé, kteří s ní dělají, to řemeslo milují,“ říká Petrův.

Po prvních Vánocích si pronajali vedlejší místnost, ta už měla okna (!), a byznys nabral na obrátkách. Po šesti letech má firma roční obrat téměř třicet milionů, tržby rostou skokově o 40 procent. Loni obsloužili 16 tisíc zákazníků a celkově už nějaký produkt Tlustého a spol. vlastní 50 tisíc lidí.

Bestsellery. Jsou jimi opasky a peněženky, jejichž cena začíná na 1600 korunách.

V nabídce dnes mají přes 60 typů výrobků – od opasků a peněženek přes tašky do města a diáře po cestovní zavazadla a tašky na notebooky. Nejpopulárnější jsou peněženky a opasky. „Obzvlášť před Vánocemi se tu vine fronta žen, které chtějí potěšit nějakého mužského,“ směje se Petrův. Letos by rádi na trh uvedli kvalitní řemínky k hodinkám, které u nás nikdo jiný nevyrábí.

S Čínou se nepereme

Brašnářství Tlustý a spol. je výjimečné nejen svými produkty, ale také osobním přístupem. „Rozhodli jsme se, že nebudeme dělat věci, které jsou zboží – zboží nemá obrazně řečeno žádnou hodnotu od chvíle, kdy se všechno dělá v Číně. Jim nelze konkurovat,“ vysvětluje Petrův.

Vydali se proto jinou cestou, nabízejí kvalitu za vyšší, leč stále ještě přijatelné ceny. „Taška za patnáct tisíc je drahá,“ připouští manažer. „Ale člověk s běžnou výplatou si ji nakonec může dovolit. Ušetří na ni.“

Od kominíků a bagristů až po bílé límečky, doktory a právníky, to jsou jejich zákazníci. Lidé, kteří chtějí hezkou věc, která vydrží. Lidé, kteří nemají chuť kupovat anonymní zboží v obchodních domech. Lidé, kteří chtějí něco, co vzniklo „jen pro ně“, s garancí přímo od výrobce.

„Dneska je trh postavený na spotřebovávání. Nutí zákazníky neustále kupovat nové věci. Touto cestou my nejdeme. Poskytujeme doživotní záruku. Chceme, abyste tu věc mohli mít deset a víc let,“ popisuje základní filozofii jeden ze zakladatelů firmy. Dodává, že jsou samozřejmě schopni vyslyšet i velmi sofistikovaná přání. Není pro ně problém objednat konkrétní odstín kůže z Itálie, dovézt zámeček z Japonska.

„Lidé nakupují ze dvou důvodů – něco potřebují nebo chtějí udělat někomu radost,“ vysvětluje Petrův. „A my chceme lidem také dělat radost.“

Osobní přístup

Zboží u nich nevzniká na sklad, od počátku má svého majitele. Většinu vyhlédnutého zboží si může zákazník nechat upravit podle svého vkusu – od barevnosti přes množství a rozložení kapes po vyražený monogram, logo nebo například i erby. Malé věci jsou vyřízené do dvou týdnů, u větších se čeká čtyři neděle.

„Občas za námi přicházejí firmy, jestli bychom pro ně nešili. Odmítáme je, budujeme svoji značku, nejsme montovna a nechceme jí být,“ dodává Petrův. Zkusili kdysi ušít pár kousků na sklad, ale velice rychle od toho upustili. Přiznali si, že jim nevěnovali takovou pozornost jako v případě, když nebylo dopředu jasné, pro koho vše zhotovovali. „Jsme v tomto ohledu unikátní, neznám žádnou jinou firmu, a hledal jsem i po Evropě, která by to dělala jako my.“

Společenství šikovných

Tlustý a spol. tvoří v současné době společenství řemeslníků, jež spolupracuje s několika desítkami českých živnostníků od brašnářů a galanteristů po švadlenky a obuvníky. Fungují jako dílna či ateliér, pronajímají stoly a strojový park a firma zajišťuje zakázky. „A je jedno, jestli člověk sedí tady, nebo je na Vysočině nebo někde úplně jinde,“ dodává Petrův.

Aktuálně by se rádi pokusili o proniknutí na zahraniční trh. Sestavují mezinárodní obchodní tým, aby si mohli i nadále vše zajišťovat. „Chtěli jsme lidem v Česku ukázat, co umíme a teď bychom to chtěli ukázat celému světu. Máme tým lidí, kteří dokážou zajistit celý výrobní proces od návrhu až po odeslání zákazníkovi,“ uzavírá Petrův.

„Tato firma je o naději, že můžeme něco dokázat, že to můžeme udělat i bez zdrojů a že nemusíme dělat pro někoho. Tady je Louis Vuitton a tady Tlustý, a my nechceme být tak velcí jako oni, ale chceme být stejně dobří a ještě lepší. A myslím, že to už jsme.“

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jitka Jeníková. Foto: Hynek Glos.