Budoucí trendy textilního průmyslu

Budoucnost textilní výroby se ponese ve dvou protichůdných směrech. Prvním je obnovení kvalit poctivého lidského řemesla, lokální výroba, návrat k historií ověřeným technikám a zároveň uvědomělá spotřeba ze strany zákazníků. Na druhé straně představují obrovský potenciál virtuální móda a chytré technologie zahrnující robotizaci a digitalizaci textilní výroby. To vše podle principů cirkulární módy, tedy s nulovým dopadem a minimální zátěží planety.

Průměrná životnost oděvu se za posledních patnáct let zkrátila o 36 %. Módní průmysl je druhým největším spotřebitelem vody na světě a zároveň je zodpovědný za 20 % veškeré odpadní vody. Textilní výroba má na svědomí pětinu průmyslově znečištěné vody a stejný poměr mikroplastů, které se dostávají do oceánů. Celé odvětví produkuje 10 % světových uhlíkových emisí – to je víc než mezinárodní lety a námořní doprava dohromady. 

V roce 2019 se sešli zástupci zemí G7 a majitelé 32 módních domů a řetězců, aby podepsali revoluční Fashion Pact o snižování dopadu textilní výroby na životní prostředí. Hlavním průkopníkem kýžených změn jsou notoricky známé konfekční značky jako H & M, Adidas nebo Nike. Návrháře a módní domy zastupuje třeba britská návrhářka a dlouholetá bojovnice za udržitelnou módu Stella McCartney nebo módní dům Chanel.

Cirkulární móda, upcyklace a trashion

Stella McCartney je ve světě známá svým progresivním přístupem a aktivismem. Návrhářka například nechala modelky v kampani na zimní kolekci v roce 2017 nafotit ve svých modelech na skládce. Chtěla tak upozornit na prudký nárůst a tempo spotřeby v módním průmyslu. Tři čtvrtiny materiálů, které se na celém světě využívají k textilní výrobě, končí na skládkách nebo se spálí a jenom 1 % se dočká recyklace.

Jednou z nejvýznamnějších změn pro budoucí fungování módního průmyslu a zamezení negativních dopadů fast fashion bude transparentnost v oblasti původu materiálů. Budoucností je ekologicky šetrný a eticky odpovědný způsob výroby a zároveň uvědomělá spotřeba ze strany zákazníků.

Pojem trashion označuje oblečení vzniklé recyklací a upcyklací, tedy přešíváním, využívání lokálních krejčovských služeb, šití na míru a prodlužování životnosti již existujících kusů oblečení. Využít se dají jak samotné zbytky z textilní výroby, tak i druhotný odpad jako zbytky rostlinné výroby nebo syntetická vlákna vyrobená z plastů vylovených z oceánů. Švédská společnost H & M se v loňském roce zavázala, že do roku 2030 bude používat 100 % materiálů z recyklovaných nebo jinak udržitelných zdrojů.

Módní průmysl je druhým největším spotřebitelem vody na světě a zároveň je zodpovědný za dvacet procent veškeré odpadní vody.

Nové materiály

Čím dál víc se pravděpodobně budou využívat zdroje, od kterých jsme až doteď neočekávali využití v módním průmyslu. Zlomové budou materiály na bázi řas, hub a mikroorganismů jako alternativa živočišné kůže. Bavlnu může nahradit konopí, jehož produkce a zpracování spotřebovává o polovinu méně vody, navíc se dá pěstovat i v našich podmínkách.

Ekonomicky i environmentálně náročnou výrobu bavlny by mohla plnohodnotně nahradit také vlákna z biomasy, tedy odpadu z pěstování zemědělských plodin. Vývoj těchto materiálů spěje k tomu, aby se funkčností vyrovnaly těm původně užívaným a zároveň neznamenaly kompromis z pohledu estetiky. Naopak mohou vypadat i fungovat minimálně stejně dobře a navíc přinést inspiraci a nové možnosti pro kreativní tvorbu samotných návrhářů.

Kromě recyklace mají budoucnost i nové inteligentní materiály, které mají přidanou hodnotu z hlediska funkčnosti. Inovativní textilie se zabudovanými bezpečnostními čidly, vlákny vodícími teplo, systémy k přenosu dat nebo zdroji energie jsou už dnes běžné. V roce 2019 kanadská společnost Hyperstealth Biotechnology Corp ukázala první výsledky vývoje neviditelné látky Quantum Stealth pro využití ve vojenství. Ta bez potřeby energetického zdroje ohýbá paprsky světla, takže nositel oděvu se stane pro okolí neviditelný.

Umělá inteligence dokáže předpovědět módní trendy

Fatální problém módního průmyslu je nadvýroba, tedy oblečení, které si nikdy nikdo neobleče. Nové trendy vznikají a umírají každý den, návrháři se na ně snaží reagovat, ale ne všechny se stanou masovými. Nikdo nedokáže předpovědět, jak se setkají s poptávkou. Často se stává, že než se konfekční kolekce dostanou od návrháře do obchodů, mnohdy už je „v módě“ něco jiného. To má za následek nadprodukci a vysoké množství odpadu.

Konfekční řetězce i návrhářské módní domy dřív představovaly v rámci týdnů módy dvě až tři kolekce ročně. Dnes produkují mikrokolekce téměř každý měsíc. Netýká se to jen modelů z kolekcí Haute Couture, u kterých je výroba ekonomicky i řemeslně náročná, což je důvod, proč je šijí krejčovské dílny na míru pro jejich budoucí majitele. K obrovskému množství nových trendů přispívá fenomén sociálních sítí a influencerů. Je těžké předpovídat, co se bude nosit a hlavně jak dlouho. 

Zlomovým pomocníkem bude pro produkci módního průmyslu umělá inteligence. Nové algoritmy dokáží na základě dat ze sociálních sítí předpovědět, co bude „in“ i na několik let dopředu. Výhledově mohou být tyto algoritmy natolik sofistikované, že skutečně porozumí potřebám zákazníků a předpoví poptávku i trendy. Módní společnosti se tak při produkci nových kolekcí budou rozhodovat primárně na základě těchto dat.

Umělá inteligence má obrovský potenciál stát se neodmyslitelnou součástí odpovědné textilní výroby. Značky budou produkovat méně a jejich výrobky se setkají s procentuálně větším ohlasem. Výrobci tím tedy „zabijí dvě mouchy jednou ranou“. Jejich zisky porostou a vznikne méně odpadu z nadbytečné produkce.

Digitální móda

Pandemie onemocnění covid-19 přinesla do světa módy diskuzi nad digitalizací výroby a virtuální módou. Fashion weeky a další přehlídky, které návrháři používají jako prezentaci nových kolekcí společnosti, byly zrušeny a ti progresivnější je nahradily virtuální alternativou. Značka puma přišla s digitální prezentací nové kolekce, která reflektuje téma udržitelnosti. Amazon si nechal patentovat zrcadlo, které umožní zákazníkům zkoušet si oblečení online.

Kromě digitální prezentace klasických kolekcí je čím dál oblíbenější virtuální móda. Principiálně se jedná o analogii filtrů na sociálních sítích. Virtuální oblečení neplýtvá materiály ani přírodními zdroji a produkuje nulový odpad. Místo abyste si koupili džíny, které si vezmete dvakrát na sebe, můžete si zakoupit virtuální kus oblečení čistě k sebeprezentaci na sociálních sítích.

3D tisk

S kompletně robotickou výrobou využívající technologii 3D tisku nebo technologii laserového svařování pracují designéři už několik let. Modely z 3D tisku představila holandská návrhářka Iris van Harpen už v roce 2011, a možnosti této technologie zkoumal i Karl Lagerfeld, kreativní ředitel módního domu Chanel. Výsledky svého experimentu představil v zimní kolekci v roce 2015.

Šaty, masky a doplňky z 3D tisku si oblékla Björk nebo Dita von Teese. Tato alternativa ale ještě není masovou záležitostí použitelnou pro konfekční a nositelnou módu. Její výhoda spočívá naopak ve schopnosti zhmotnit kreativní vizi návrháře do posledního detailu bez limitů. Zatím je tedy ideální pro Haute Couture a filmový nebo hudební průmysl. Technologie se ale dynamicky vyvíjí a je velmi reálné, že za pár let vzniknou vlákna, ze kterých dokáže robot spájením a svářením vyrobit nositelnou textilii v přesně zadaném střihu. Oblečení si dost možná budeme moct sami vytisknout u nás doma.

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR, autor: Eliška Poulová.