English version
K těm nejzásadnějším dle profesního svazu Šance pro budovy patří navýšení povinných energetických úspor z 0,8 % na 1,5 % ročně, rozšíření cíle renovací vládních budov na všechny veřejné budovy, navíc do úrovně budov s téměř nulovou spotřebou, nebo zahrnutí sektoru budov do systému obchodování s emisními povolenkami. Co tyto změny znamenají v praxi? A je na ně Česká republika připravená?
Navýšení úspor na 1,5 % ročně může být nejen pro Česko problematické
Revize směrnice o energetické účinnosti (EED) počítá od roku 2024 s výrazným navýšením povinných ročních úspor ze současných 0,8 % na 1,5 %. A to i přesto, že většina členských států včetně Německa má problémy s plněním stávajícího závazku. Za nedodržení navíc hrozí sankce.
„Zavedením povinných úspor přiměla Komise členské státy energetickou účinnost řešit. I díky tomu v Česku vznikly a fungují renovační programy jako Nová zelená úsporám nebo příslušné výzvy v operačních programech. Další zpřísnění může být ale problematické. K poslednímu navýšení došlo teprve před třemi lety, kdy byla po rozsáhlých diskusích schválena současná směrnice. Nedovedu si představit, že by členské státy souhlasily s tak výrazným navýšením po tak krátké době. Důležité bude, aby se nezvyšovaly pouze cíle, ale také finance určené pro renovační programy, které jsou hlavním nástrojem pro jejich plnění,“ uvádí Tomáš Trubačík, hlavní analytik profesního svazu Šance pro budovy.
Všechny veřejné budovy mají být renovovány na úroveň budov s téměř nulovou spotřebou
Evropská komise dále navrhuje rozšířit cíl renovací vládních budov, kterých je v Česku 774, na všechny veřejné budovy, tedy řádově tisíce budov ve vlastnictví obcí a krajů včetně radnic, škol nebo nemocnic. Ročně se má zrenovovat ekvivalent 3 % jejich podlahové plochy. Navíc se v návrhu objevuje, že mají být renovovány na úroveň budov s téměř nulovou spotřebou (dále NZEB). Stávající praxí přitom byla renovace alespoň do úrovně energetické náročnosti C – „úsporná“.
„Samozřejmě chápeme, že by veřejné budovy měly jít příkladem, nicméně vázat cíl na NZEB nepovažujeme v Česku za nejvhodnější. Máme tady velké množství veřejných historických budov ze 17., 18. století, které z technického hlediska není možné zrenovovat do standardu NZEB. Je to jako kdybychom autu z 90. let dali hybridní motor a vyžadovali, aby splňovalo dnešní bezpečnostní testy. Je v takovém případě lepší renovovat staré auto, nebo si pořídit nové?“ vysvětluje Šárka Tomanová, ředitelka profesního svazu Šance pro budovy.
Zároveň je v návrhu zahrnut cíl snížení konečné spotřeby energie ve veřejném sektoru o 1,7 % ročně. K tomu bude potřeba zajistit menším obcím pomoc s projektovou přípravou, adekvátně zvýšit finance příslušným výzvám OPŽP či Modernizačního fondu a odblokovat bariéry pro využívání energetických služeb se zárukou (EPC).
Začlenění budov do systému obchodování s emisními povolenkami (EU-ETS)
Další významnou plánovanou změnou je rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami o sektor budov od roku 2025. Povolenky bude s největší pravděpodobností nakupovat prodejce paliv, nikoliv koncový uživatel. Šance pro budovy podporuje narovnání prostředí, neboť nyní jsou zpoplatněny pouze elektřina a dálkové teplo. Plyn, uhlí ani další emisní paliva nikoliv.
„Je také správné, že kvůli možnému nárůstu cen energií zřizuje Evropská komise speciální Sociální klimatický fond, který má kompenzovat rostoucí náklady nízkopříjmovým a zranitelným obyvatelům. Pro jeho financování má být využito 25 % výnosů z povolenek z let 2026 až 2032 a národní prostředky,“ říká Tomáš Trubačík. Začlenění budov do systému EU-ETS by však nemělo jít proti stávajícím nástrojům podporujícím renovace a stát by měl zajistit dostatek financí, které pomohou ambicióznější cíle splnit, zdůrazňuje profesní svaz.
Podíl obnovitelných zdrojů se má navýšit na 40 % Podle návrhu Komise by se měl podíl obnovitelných zdrojů (OZE) na spotřebě energie navýšit na 40 % oproti stávajícím 32 %. Na energii používané v budovách by měly mít obnovitelné zdroje podíl dokonce 49 % na úrovni celé EU. Jednotlivé členské státy si pak v souladu s tím mají stanovit vlastní nezávazný cíl pro rok 2030. OZE by se také měly rok od roku více využívat na vytápění a chlazení, a to o 1,1 procentního bodu na národní úrovni. Rozvoj OZE v budovách by měly státy podporovat pomocí renovačních programů a zároveň budou muset vytvořit opatření pro sdílení elektřiny a energií v budovách s významnou podporou samospotřebitelů a energetických společenství.
„Rozumná míra decentralizace je krok dobrým směrem. Je potřeba vytvářet nové funkční modely, kde nakládání s energiemi a úsporná opatření typu zateplení může ulevit životnímu prostředí i peněžence. Satelitní městečka, kancelářské komplexy nebo menší města či městské části se k pilotním aplikacím přímo vybízejí,“ uzavírá Šárka Tomanová.
Redakčně upravená tisková zpráva profesního svazu Šance pro budovy
