Černou sezonu skiareály přežily. Teď hledají cestu z krize

Je zatím nejteplejší květnový den. Teplota na hřebenech Jeseníků šplhá ke dvaceti stupňům, přesto se na Červenohorském sedle – letos poprvé a naposledy – rozjíždějí vleky. Pro nadšence zde otevřeli modrou sjezdovku. Na jarním firnu, kterého je na pistě přes 30 centimetrů, se lyžuje v tričkách.

Recesistická akce majitelů skiareálu byla reakcí na slova ministra Karla Havlíčka, který prohlásil, že se 10. května konečně mohou rozjet lanovky a vleky na horách.

„Byla to recese. Když zaznělo, že se v květnu spustí vleky a lanovky ve skiareálech, řekl jsem si, že by v tom byl čert, abychom si jeden den oficiálně nezalyžovali,“ říká k tomu vedoucí střediska Martin Dubský. Výzva na sociálních sítích přilákala na svah desítky lyžařů.

 „Mrzí nás to o to víc, že bylo v sezoně konečně ideální počasí. Dostatek sněhu a na horách mráz,“ říká jeden z nadšenců Petr Komárek z Olomouce. Oči pro pláč zbyly ale především majitelům a provozovatelům lyžařských středisek. Pro ně byla letošní zima katastrofou.

Skiareály nad propastí. Covid je připravil o miliardy

Otevřeno měli jen týden před Vánocemi 2020, od nového roku se přes sliby a proklamace vlády uvolnění nedočkali, a to vinou třetí vlny pandemie covid-19 a následného lockdownu.

Stovky milionů do děl a lanovek

Před sezonou přitom investovali stovky milionů do nové infrastruktury, zejména do sněžných děl a vleků, miliony spolklo zasněžování v listopadu a prosinci, kdy ještě panoval mezi vlekaři optimismus.

Proč ale nebyli majitelé a provozovatelé po loňských zkušenostech opatrnější?  „Nezasněžovat jsme si prostě nemohli dovolit, protože vláda nás držela v naději až do 14. února – a my jsme museli být připraveni. To považuju za jednu z jejích největších chyb,“ vysvětluje majitel Ski areálu Špičák Vladimír Kasík. 

„Před zimou 2020/21 jsme spočítali, že bylo proinvestováno přes 750 milionů korun a nebýt pandemie, přesáhly by nové projekty jednu miliardu. Peníze šly do nových lanovek a zejména zasněžování a techniky související s úpravou sjezdových tratí,“ připomíná předseda Asociace horských středisek Libor Knot.

Tato částka je za posledních dvacet let rekordní – provozovatele nedohnala jen pandemie, ale také měnící se klima v Česku a stále teplejší zimy s nedostatkem přírodního sněhu.

Libor Knot potvrzuje, že jde o druhý nevydařený rok v řadě. Loni mělo na příjmy provozovatelů negativní vliv počasí a covid-19 zkrátil sezonu zhruba o měsíc (oproti zimě 2018/2019 o 24 dní).

Také před dvěma lety investovali podnikatelé zhruba 600 milionů korun do kvalitnějších zařízení a technologií pro technické zasněžování. Někteří vlekaři utratili miliony i za akumulačních nádrže, protože potřebují vodu na výrobu umělého sněhu.

Zisky skiareálů dosahují obvykle zhruba tří až čtyř miliard korun za sezonu. Většina letos přišla o více než 95 procent tržeb.

V Česku přitom funguje 450 lyžařských středisek, jež zaměstnávají 45 tisíc převážně místních obyvatel. Do státního rozpočtu plynou z horského byznysu miliardy.

„Přišli jsme o všechny tržby, které horské středisko generuje. Pokud tedy budeme mluvit o ztrátách, můžeme konstatovat, že to bylo přibližně 40 milionů korun,“ připouští Vladimír Kasík.

Kompenzace nejsou všemocné

Kompenzace pomohly vlekařům pokrýt náklady pouze částečně. Státní programy podpory a další úlevy zařídily jen to, že zatím nikdo z provozovatelů nezkrachoval. Příští sezona ale bude kritická. Podle Libora Knota se možná nerozjedou některé menší vleky.

„Kompenzační programy nám ztráty pokryly jen částečně. Ne na všechny jsme dosáhli, ne všechny programy byly pro nás využitelné. Například COVID – Nájemné byl pro nás nepoužitelný, protože nájem za pozemky do programu nešel zahrnout – a přitom je to pro nás opravdu významná položka. Naproti tomu Antivirus fungoval bez problému a pomohl,“ doplňuje Vladimír Kasík.

Většina provozovatelů využila dotační titul COVID Sport III, na který věnoval stát miliardu korun. Nejvyšší možná denní podpora byla určena částkou vypočtenou jako 50 % „běžného průměrného denního nákladu provozu střediska za uplynulé tři sezony.“

Libor Knot dokáže v té souvislosti vládu i pochválit. „Na vytvoření programu COVID Sport III jsme s MPO spolupracovali a jsme rádi za přístup ministra Havlíčka a jeho úřadu, protože bez této podpory by lyžařské areály byly ještě ve větších problémech. Program hradil sice jen 50 procent průměrných nákladů z minulých let, ale pomohl dostat podnikatele z nejhoršího. Bohužel se nepodařilo jej kombinovat se samotným provozem, což by pomohlo nejvíce, ale i tak je to základ k přežití do příští zimy,“ doplňuje.

„Naše představa byla původně jiná, mysleli jsme si, že by se stát měl zachovat stejně jako Němci nebo Rakušané, kde byly kompenzace vypláceny jako určité procento z průměrných tržeb střediska. Pokud ale nebudou další restrikce, které by omezily letní provoz, dožijeme s pomocí této kompenzace do další zimní sezóny,“ potvrzuje Knotova slova Vladimír Kasík. Podobně jako areál na šumavském Špičáku jsou na tom i ostatní střediska.

Letos budou především významně omezeny investice, podnikatelé ale věří a doufají, že to nebude mít negativní vliv na kvalitu poskytovaných služeb.

Ačkoli 80 procent útraty návštěvníků hor připadá na zimní sezonu, lidé ve skiareálech vědí, že musejí investovat i do další infrastruktury, aby přilákaly návštěvníky i v létě. Ve střediscích vyrůstají bike parky, traily pro cyklisty, lanová centra….

„Už nyní se do rozvoje letních aktivit investují ročně významné peníze a je to určitě znát na zkvalitňující se nabídce,“ připomíná Libor Knot. V letech 2021 a 2022 se ale tempo investic samozřejmě přibrzdí.

Smaže vydařená sezona ztráty?

Zvládli byste přežít ještě jednu takovou sezonu? A nemůže úspěšná zima 2021/22 ztráty zcela smazat, ptáme se Libora Kasíka.

„To se těžko odhaduje, ale další taková sezóna by už asi opravdu znamenala konec mnoha areálů. A k té druhé otázce: ani vynikající následující zima nemůže ztráty z té letošní smazat. Návrat do stavu před krizí bude určitě záležitostí minimálně dalších tří let,“ myslí si zástupce areálu Špičák.

Většina majitelů a provozovatelů nespoléhá jen na vládu, ví, že jen štědrá ruka státu jejich byznys nezachrání. „Teď nás pomoc vlády jen pomohla udržet nad vodou,“ glosuje Kasík.

Podnikatelé si zajišťují další provozní úvěry, výrazně šetří, řada z nich hledá nebo už našla nové investory. Někteří budou zřejmě muset prodat svůj byznys silnějšímu hráči. Řešením by bylo i spojení více firem do jednoho ekonomicky silnějšího subjektu.

Osekávání nákladů se dotkne i zaměstnanců, mnozí musejí propouštět. Jediné, co se snaží provozovatelé areálů důsledně neomezovat, jsou služby pro zákazníky.

Letos zveřejněné hospodářské výsledky jednoho z největších provozovatelů skiareálů v Česku skupiny Tatry mountain resorts (TMR) naznačují, že existenční problémy se mohou týkat i největších firem.

Skupina podle výroční zprávy vykázala ztrátu více než 22 milionů eur, což je desetkrát více než předloni. TMR už kvůli špatným výsledkům musela osekat náklady na minimum a v lednu oznámila, že například na Slovensku propustí 260 zaměstnanců.

„Bez pomoci akcionářů bychom veškeré závazky ufinancovat nedokázali. Celkově jsme na tržbách přišli o zhruba 60 milionů korun, tedy o dvě třetiny loňských příjmů,“ říká zase Karel Ležatka, předseda představenstva dosud ziskového areálu Kopřivná pod Pradědem. Polovičním akcionářem je v něm miliardář Petr Otava.

„Ani my jsme se neobešli bez dalších provozních úvěrů. Šetřit samozřejmě budeme, ale služby se snažíme spíše rozšiřovat a zkvalitňovat (nový e-shop, rozšíření nabídky půjčovny na léto i zimu a podobně). Chceme se nyní co nejvíce spoléhat sami na sebe,“ prozrazuje Vladimír Kasík.

Pomoci mohou i výše zmiňované letní aktivity. Pandemie je v Česku na ústupu a cestovní ruch (minimálně tuzemský) očekává v červenci a srpnu výrazné oživení.

„I my jsme do letních aktivit v posledních létech hodně investovali, naší strategií je nabídnout příjemné vyžití návštěvníkům jak v zimě, tak v létě. Vybudovali jsme pro turisty rozhlednu na vrcholu Špičáku, naučné stezky, dětská hřiště, máme bike park, který patří mezi 10 nejlepších v Evropě, půjčovnu kol, ať už sjezdových speciálů nebo biků na cross country až po širokou nabídku elektrokol, nabízíme bikovou školu, vyjížďky a procházky s průvodcem,“ vypočítává Vladimír Kasík.

Lyžování v létě?

Pro skiareály by mohlo být řešením i zasněžování nikoli pomocí sněžných děl, ale moderních technologií, které umožňují přípravu technického sněhu i když nemrzne.

Možnost vyrábět technický sníh je totiž v současnosti alfou a omegou úspěchu. Už dnes se objevují technologie, které umějí vyřeší kardinální problém: výrobu bílé hmoty při teplotách vysoko nad nulou. Jednu takovou si pořídili ve středočeském Monínci.

Technologie Snowfactory, kde se v obřím mrazáku vyrábějí ledové šupiny, které se následně nastříkají na trať, stojí téměř padesát milionů. Výrobní náklady jsou zhruba třiapůlkrát vyšší než u klasické výroby technického sněhu.

Na druhé straně mohou na Monínci zákazníkům garantovat, že sníh vydrží celou zimní sezonu, a navíc si sami určují, jak bude dlouhá.

„Se Snowfactory můžete zasněžovat dokonce i při 30 stupních Celsia, ideální je to pak mezi dvěma a 15 stupni nad nulou,“ říká ředitel areálu v Monínci Jaroslav Krejčí.

„Připouštím, že stejně jako skvěle funguje garance sněhu po celou zimní sezonu, mohla by návštěvníky přitáhnout i možnost si zalyžovat v létě. Lákalo by nás říct lidem: prvních 14 dní v srpnu si můžete přijet zalyžovat jen tak pro zábavu, máme to pro vás připravené,“ doplňuje.

Principem vodních děl je protlačit co největší množství vody tryskou s co nejmenším průměrem, a to za mínusových teplot, aby voda okamžitě mrzla „Sníh Snowfactory se vyrábí ve velkých chladicích kontejnerech, kam je přiváděná vyčištěná rybniční voda. Při výrobě se nepoužívá žádná chemie, takže je ekologická,“ doplňuje Krejčí.

Velké skiareály ale takovou investici odmítají, respektive vědí, že by se jim ekonomicky nevyplatila.

„Trendy ve vývoji technologií technického sněhu velmi pečlivě sledujeme. Zatím žádné velké středisko ve světě není celé zasněžováno pomocí této technologie – je to vynikající doplněk třeba na dosněžení dojezdů ke spodním stanicím lanovek na ledovcích. Ekonomicky to prostě zatím na vysněžení celého střediska nevychází. Zatím se bez mrazu a pomoci přírody neobejdeme,“ tvrdí Vladimír Kasík.

Jakub Procházka