Češi jsou skvělí inženýři, ale špatní obchodníci, říká analytik TA ČR Petr Mašíček

Z kteréhokoli úhlu pohledu jde o výraz, který zřetelně vyjadřuje, že alespoň část naší budoucnosti máme ve svých rukou a že jsme rozhodnuti toho využít. Jednou z cest, jak dosáhnout lepších výsledků a rozvoje v některých oblastech, je cesta inovací.

„Postaru se žít nedá,“ říkávali už minulé generace. Jenomže naše možnosti a schopnosti se za poslední desetiletí výrazně změnily a posílily. Díky tomu můžeme k formování a plánování naší budoucnosti přistupovat výrazně sofistikovaněji než kdykoli dříve, a tím zpřesnit zacílení a zvýšit účinnost našich kroků a snah o zlepšení stavu.

Jedním z nejpropracovanějších a nejpoužitelnějších přístupů k mapování inovačních kapacit v České republice se stalo mapování (šetření) INKA – inovační kapacity 2014+, které vzniklo z iniciativy TA ČR.

INKA a její poslání

Hluboká znalost inovačního ekosystému a především míra inovačních kapacit firem v Česku je nutným předpokladem pro to, aby podpora aplikovaného výzkumu a inovací byla maximálně efektivní. Z toho důvodu vzniklo šetření „INKA – inovační kapacity 2014+“, které TA ČR dlouhodobě provádí za pomoci inovačních center v krajích a agentury CzechInvest.

Zásadním úkolem bylo vytvořit funkční a v čase udržitelnou metodiku pro mapování inovačního prostředí v Česku. To postavilo základy hlavnímu poslání přinášet v pravidelných intervalech důležité a unikátní informace z inovačního prostředí, které slouží jako podklady a podněty pro realizaci podpory v oblasti VaVaI.

Obecně jsou inovace definovány jako proces přinášení nových nápadů, metod, produktů, služeb nebo řešení, které mají významný pozitivní dopad a hodnotu. To zahrnuje především transformaci kreativních konceptů do hmatatelných výsledků, které zlepšují efektivitu nebo řeší nenaplněné potřeby. Mohou vést k hospodářskému růstu, sociálnímu pokroku, zlepšení kvality života i udržitelnému rozvoji.

Znamená to tedy, že se inovace neomezují pouze na technologický pokrok, ale zahrnují i nové přístupy k řešení problémů, procesů, organizačních postupů nebo inovací obchodních modelů. Je vůbec možné nějak tento proces analyzovat, vyhodnocovat a závěry pak smysluplně aplikovat a používat pro dosažení lepších výsledků?

Podle Petra Mašíčka, analytika z TA ČR, který je za rozvoj mapování INKA zodpovědný a věnuje se mu v podstatě od samého počátku zahájení šetření, jednoznačně ano: „Při získávání dat od jednotlivých firem, které probíhá strukturovanými rozhovory, se v průběhu let metodika neustále vyvíjela, není statická. Samozřejmě její pilíře držíme stále stejné, aby datové soubory byly srovnatelné. Inovační prostředí se ale mění v čase a proto i na naší straně bylo potřeba udělat změny a metodiku modifikovat. Třeba po první ‚INCE‘ jsem zaváděl dva nové typy kategorie firem, protože mi prostě některé firmy neseděly do žádné zavedené. Byly to nové, hlavně průkopnické firmy, které dělají zajímavé inovace, ale nemají rády konkurenci, takže hledají mezery na trhu nebo se věnují malým trhům, kde se velkým firmám nevyplatí působit.“

Chybí snaha prosadit se?

Dle dat získaných z šetření INKA u nás počet takových firem v poslední době roste. „Je to takový model ‚zlaté české ručičky‘, kdy nás baví něco objevovat a vylepšovat, ale nechceme se potýkat s konkurencí. Jednou z věcí, které INKA ukazuje, je to, že Češi jsou skvělí inženýři, ale špatní obchodníci. Neumíme se v tak velké míře prosadit, máme problém oslovovat zahraniční trhy a skutečně bojovat s konkurencí, přestože často máme technologickou výhodu. Pamatuji si na jednu firmu, kde mi přímo majitel odpověděl na dotaz o potenciálním rozšíření firmy či výroby a o prosazení se na zahraniční trhy… ‚proč bychom to dělali? My slušně vyděláváme, dobře nás to živí, baví nás to a museli bychom jít do rizika tím, že rozšíříme firmu. To přináší procesní změny, riziko, zda se opravdu na nových trzích prosadíme, a to nám zato nestojí.‘ “

Dalším příkladem jsou startupy nebo mladé firmy, které se rychle rozvinuly a jsou opravdu úspěšné, ale jejich příběhy často končí prodejem firmy většímu hráči na zahraničních či světových trzích.

Na otázku, proč k tomu dochází, odpověděl Petr Mašíček následovně: „Zkrátka ten pocit, že člověk – majitel, zakladatel – se prodejem firmy zajistí na zbytek života i dál, vítězí nad potřebou dokázat něco víc a firmu skutečně rozvinout. A to je špatně, protože výroba třeba zůstane v Česku, ale řízení, obchod a pochopitelně i nakládání se ziskem, je v zahraničních rukou. My rozhodně nejsme pouze zemí montoven, náš výzkum a vývoj je dobrý, přicházíme se zajímavými věcmi na trh. Často je to tak, že zahraniční firmy přesouvají výzkum a vývoj k nám, protože je u nás pořád ještě levnější. Takže v řadě případů můžeme říct, že jestli jsme montovnou, tak často ve výzkumu a vývoji, protože v takových případech, byť je to vyvinuto na našem území a našimi lidmi, tak výsledky a hodnota výzkumu zůstávají zase v zahraničních rukách. Přece jen oproti minulosti jde o jakýsi posun, který je způsoben tím, že náš výzkum a vývoj je dostatečně kvalitní.“

Vyhodnocování inovačního potenciálu firem

Zkušenosti, které Petr Mašíček během tří etap šetření INKA nasbíral, jsou neocenitelné, protože právě možnost sledovat dlouhodobý vývoj a trendy nejen prostřednictví dat je dobrým základem pro správná vyhodnocování inovačního potenciálu firem.

„Při hodnocení firmy sice vycházím z nějakých základních tvrdých dat, potom ale hodnotím na základě dalších informací a odpovědí. Například do kategorie globální inovační lídři patří firmy, které působí na světových trzích, minimálně na třech kontinentech, a to v těch vyspělých zemích – Severní Amerika, západní Evropa, Japonsko, Korea a podobně. To je jedno kritérium, přičemž potom by ještě měli mít ty nejvyšší ambice ve smyslu udávání trendů, implementace převratných novinek apod. Což mi někdy vyjde na začátku hodnocení jako pozitivní, ale z rozhovorů se pak dozvím, že firma na těch trzích třeba působí, ale ty výrobky, které dodává, zase nejsou tak převratné, a pak musím hodnocení modifikovat. Takže žádná firma není stejná, každý rozhovor je jiný, každé hodnocení je specifické,“ říká analytik.

Mohlo by se zdát, že práce s daty a jejich následná interpretace je na celém procesu to nejtěžší. Petr Mašíček to ale vidí jinak: „Nejtěžší na celém procesu je se do firmy dostat, tedy najít kvalitní kontakty a jejich prostřednictvím si dohodnout schůzku. Jakmile se podařilo prolomit tyhle ledy, už to vždycky bylo jednoduché. Za celou dobu jsem nenarazil na neochotu managementu odpovídat na dotazy a podávat informace.“

Využitelnost a užitečnost výsledků šetření INKA je široké a významné nejen pro práci TA ČR při směrování a modelování procesů podpory inovací, ale i pro veškeré subjekty nějak zainteresované na rozvoji průmyslu, ekonomiky i společnosti.

„Nedávno jsme v rámci naší práce vypracovali stručnou souhrnnou zprávu (INKA 3 – Souhrnná a doporučující zpráva), která obsahuje řadu závěrů a doporučení pro další období České republiky. Zpráva vychází z šetření INKA, nicméně v řadě výsledků přesahuje možnosti a kompetence TA ČR a je dobré ji znát, protože je to jeden z důležitých úhlů pohledu do budoucnosti naší země opřený o fakta. O fakta, která mohou mít významný vliv na změnu prostředí České republiky. Nejde jenom o to mít cíle a plány třeba na dekarbonizaci nebo decentralizaci, ale je potřeba také vědět, zda je pro to u nás dost připravených firem nebo zda je dost kompetentních lidí, kteří práce zajistí, když podpoříme to či ono téma. V tom INKA může velmi pomoci,“ doplnil analytik.

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR. Autor: Leoš Kopecký