English version
České hory nechtějí být v porovnání se středisky v zahraničí ušmudlaným chudým příbuzným. Zatím však jejich návštěva působí na řadu turistů rozpačitým dojmem. Především ubytovací zařízení často neposkytují takovou kvalitu a standard, na níž jsou návštěvníci zvyklí.
Mnoho chat jejich současní majitelé zprivatizovali v devadesátých letech a z příjmů až dosud splácejí hypotéky. Návštěvníky tak v mnohých horských chatách dosud čeká opotřebované zařízení, ubrusy a povlečení ještě z osmdesátých let.
Zkušenosti návštěvníků potvrzují i zástupci místních obcí. „Situace kolem cestovního ruchu v našem státě je na dost špatné úrovni. Hlavní vinu vidím v tom, že nebyl schválen zákon o cestovním ruchu a byl smeten pod stůl s tím, že ho nepotřebujeme. Další problém je, že cestovní ruch vypadl z evropských i domácích dotací,“ říká Milan Rychtr, starosta krkonošských Vítkovic.
Střediskům chybí zákon
„Dnes vše, co se ve střediscích provozuje, tedy skibusy, úprava běžeckých stop a podobně, platí areál. Ostatní provozovatelé zimních služeb se na nákladech nepodílí. Domnívám se, že do té doby, než bude vše zakotveno v zákonech nebo vyhláškách, se toho asi moc nezmění,“ dodává Milan Rychtr.
Podle starostů i provozovatelů lyžařských center Česku chybí zákon o cestovním ruchu. Podobný, jako platí v Rakousku i dalších zemích. „Nepotřebujeme dotace, ale jasná a jednoznačná pravidla,“ říká Jiří Bis, prezident Asociace horských středisek (AHS). Snaží se proto znovu oživit diskusi o zavedení zákona o cestovním ruchu do české legislativy.
Současná podpora cestovního ruchu v České republice je podle asociace závislá na aktuálním stavu státního rozpočtu a nedává koncovým turistickým destinacím příliš jistoty. Nynější systém v podstatě přiděluje prostředky formou projektů a dotací na konkrétní projekty, které často nemají vazbu na celkové potřeby daného horského střediska.
„Celý systém je tedy nestabilní a zejména postrádá pravidelnost a předvídatelnost. Zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu, nebo alespoň zavedení jeho základních principů, by přinesl jednak stabilnější financování v regionech a také by donutil subjekty působící v dané oblasti se sdružit a vytvářet vlastní aktivity,“ konstatuje Libor Knot, ředitel Asociace horských středisek ČR.
To by podle něj bylo pro rozvoj cestovního ruchu v dané lokalitě prospěšnější a cílenější než současný stav. Navíc by základním principem mělo být postup, kdy si stát stanoví pravidla, ať už zákonem či jinou formou, a pokud je dané místní sdružení splní, pošle mu ze státního rozpočtu finanční podporu. Tím by byla podle Libora Knota zabezpečena zatím chybějící pravidelnost. „Pokud místní sdružení nevznikne, nedostane nic. Což je pro stát zajímavé tím, že vytváří motivační prvek, který bude místní podnikatele podněcovat ke sdružování a aktivitě,“ dodává Libor Knot.
Systém podpory horských obcí také nevyhovuje
Asociaci nevyhovuje ani systém podpory horských obcí. Ty dostávají základní příjem od státu na základě své velikosti, tedy počtu obyvatel. To představuje problém hlavně u vyhlášených lyžařských středisek. Relativně malé obce jako Špindlerův Mlýn s tisícovkou obyvatel, Lipno nad Vltavou s 550 obyvateli nebo Harrachov s 1550 obyvateli mají pro turistický ruch mnohem větší potenciál, a tím pádem i výrazně větší potřeby na finance pro jeho rozvoj.
Stát by měl podle asociace nastavit taková pravidla, která umožní dlouhodobé financování turistických oblastí namísto jednorázových projektů. „Když se měl zavírat důl Paskov, řešil se tento problém na vládní úrovni. V cestovním ruchu na horách pracuje patnáctkrát víc lidí, a tomu by měl odpovídat zájem státní správy o rozvoj odvětví,“ zdůraznil Bis.
Horský cestovní ruch patří k významným odvětvím české ekonomiky, střediska se 1,2 procenty podílejí na tvorbě HDP, spotřeba v nich se blíží 24 miliardám korun. Do veřejných rozpočtů přinášejí ročně 10 miliard korun a tvoří téměř 36 tisíc pracovních úvazků.
Neexistence zákona o cestovním ruchu je pro česká horská střediska velkou komplikací. Právě tato norma byla při tom důležitým akcelerátorem rozvoje nových turistických oblastí v Rakousku. Jednou z nich je středisko, které vzniklo v roce 2000 spojením obcí Serfaus, Fiss a Ladis. „Stát stanovil pravidla a vytvořil podmínky, které nám umožnily středisko rozvíjet,“ popisuje fungování rakouského zákona starosta Fissu Markus Pale.
„Zákon jasně definuje práva a povinnosti všech subjektů v oblasti. Vybrané peníze se systémově vrací z veřejných zdrojů do obce a každý, i ten poslední pekař, ví naprosto přesně, kolik musí zaplatit za to, že k němu chodí nakupovat návštěvníci hor,“ řekl Pale. Roční rozpočet turistického svazu Serfaus – Fiss – Ladis je díky tomu zhruba 150 milionů korun. Pro zajímavost, celý roční rozpočet města Špindlerův Mlýn je okolo 60 milionů korun.
Jak funguje podpora turismu v Rakousku
V jednotlivých spolkových zemích Rakouska, jako tradičního turisticky zaměřeného státu, se dlouhodobě daří zdokonalovat podmínky, podle kterých se skládají finance na propagaci a další rozvoj tamního turismu. Například zákon o turismu v Tyrolsku, novelizovaný v roce 2011, řeší organizaci turistických svazů (členství, příspěvky, organizace), stanovuje podmínky pro zařazení do jednotlivých příspěvkových skupin podle počtu turistických lůžek na jednoho stálého obyvatele, určuje přesné výše členských příspěvků pro jednotlivé typy podnikatelů (včetně profesí, které nepodnikají v turistickém ruchu, jako jsou například truhláři). Všechna opatření jsou součástí legislativy a jsou pro všechny zúčastněné závazná.
„Když se zeptáte místních, jestli by přispívali, kdyby nemuseli, dozvíte se, že s velkou pravděpodobností ne. Tedy ani v zemích, kde existuje tradice rodinných podniků a kde se na podnikání zpravidla místní občané významně podílejí, nelze spoléhat na uvědomělost a dobrovolnost,“ podotýká Libor Knot. Tyto zákony by podle něj nebylo lehké aplikovat pro Českou republiku, protože se jedná v podstatě o daňové předpisy.
Ministerstvo: Místo zákona fond
V Česku Ministerstvo pro místní rozvoj přípravu zákona o podpoře cestovních ruchu zastavilo. „Mrzí mě, když slyším od paní ministryně Šlechtové, že zákon nepotřebujeme. Pro AHS jde o normu zásadní. Stejně jako pro další profesní organizace v cestovním ruchu,“ uvedl Jiří Bis a dodal: „Snad se nám společně podaří názor ministerstva změnit.“
„Proti připravenému zákonu měla zásadní námitky legislativní rada vlády. Vadilo jí hlavně, že zákon zasahuje do působnosti samostatných správních celků a do oblasti rozpočtového určení daní. Zákonu vytýkala také jeho právní nevymahatelnost,“ vysvětlila Martina Pavlásková, ředitelka odboru cestovního ruchu na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR.
„Chceme jít motivační cestou. Budeme navrhovat vytvoření společných fondů krajů, obcí, regionů, do kterého by šly prostředky z místních poplatků. Stát by do tohoto fondu přispíval podle částky, která se v něm shromáždí,“ prozradila Pavlásková. „Poplatky slouží ale také k financování základní infrastruktury obcí. Podle rozpočtového určení daní dostáváme peníze na zhruba 560 obyvatel, ale infrastrukturu musíme budovat pro 10 tisíc návštěvníků,“ upozornil v bouřlivé debatě na další aspekt problému starosta Lipna Jiří Zídek.
Těžké hospodaření na státním
Dalším palčivým problémem jsou pro česká horská střediska podmínky pronájmu státních pozemků. „Při stavbě lanovky musíme počítat s dvacetiletou návratností, stát nám ale pronajímá pozemky maximálně na osm let. To je velký problém, například když potřebujete úvěr v bance,“ řekl na konferenci ředitel SkiResortu Černá Hora – Pec Petr Hynek.
Skiareály v Česku se přitom z větší části rozkládají právě na pronajatých státních pozemcích. Pronájmy státních pozemků jsou navíc ve srovnání se zahraničím dražší. „My máme většinu pozemků pronajatých zdarma, nejdražší nájem je 18 centů,“ uvedl Benny Pregenzer, šéf společnosti Fiss Bergbahen. V Česku je průměrná cena nájmu státních pozemků trojnásobně vyšší.
Lepší pravidla a s tím související návratnost vložených prostředků by mohly do českých hor přilákat další investory. Podobné, jako byl před časem vstup slovenského Tatry mountain resorts (TMR). Za posledních sedm let proinvestovala společnost do rozvoje svých středisek 200 milionů eur.
„Investice přinesly areálům smysluplnou velikost a menší závislost na počasí,“ říká Zuzana Fabiánová, mluvčí TMR. Kvalitu služeb ve svých střediscích firma zjišťuje jak kontrolními nákupy služeb (mystery shopping) nebo zjišťováním spokojenosti zákazníků internetového obchodu Gopass.cz, kde si mohou návštěvníci on-line koupit skipas. „Zpětnou vazbu a zjištěné informace o spokojenosti klientů vyhodnocujeme a na základě toho motivujeme a odměňujeme i naše zaměstnance,“ popisuje Zuzana Fabiánová propracovaný systém.
Dalibor Dostál
