Česká společnost rPET InWaste uzavřela recyklační kruh. Staré PET lahve vrací do potravinářství

Recyklace v České republice i velké části dalších zemí Evropy donedávna fungovala spíše jako parodie na udržitelnost. Z plastových odpadů, vytříděných v Česku veřejností do žlutých kontejnerů, končí většina na skládkách a ve spalovnách a „druhý život“ čeká nejvýše čtvrtinu z nich. I ta ale řadu let putovala na lodích plujících s obrovskými exhalacemi smogu a emisemi skleníkových plynů přes polovinu světa do Asie.

Nejdříve do Číny, když se pak v roce 2017 rozhodla přestat být celosvětovou skládkou, tak do Malajsie či Thajska. Záběry plastů vytříděných v Evropě, které končily zahrnuté pod vrstvou hlíny uprostřed pralesů nebo jako levné palivo při přípravě jídla u místních obyvatel, obletěly svět a ukázaly, že recyklace plastů v Evropě je spíše divadlem pro veřejnost než reálně fungujícím procesem. V Evropě totiž chyběly, a z velké částí stále chybí, dostatečné kapacity na zpracování jejího vlastního plastového odpadu.

Druhým problémem je pak dlouhodobě praktické využití i toho mála plastových odpadů, které se podaří reálně recyklovat. Namísto toho, aby například staré PET lahve sloužily po recyklaci k výrobě dalších PETek, používala se na výrobu nápojových obalů vždy nová a nová surovina. A uplatnit recyklované plasty byl obrovský problém. Namísto využití pro původní účely byly recyklované plasty tlačeny do dalších oborů a paradoxně nahrazovaly biologicky rozložitelné materiály, jako dřevo nebo papír. Recyklace tak i v tomto ohledu byla výrazně kontraproduktivní spíš než přínosná.

Start v koronakrizi

Změnit velký „recyklační švindl“ v opravdu udržitelný proces založený na prvcích cirkulární ekonomiky nebude ani jednoduché, ani levné. Výrazným předělem v tomto procesu se stalo spuštění linky brněnské společnosti rPET InWaste v Rosicích. Myšlenka na cirkulaci PET lahví vznikla v lednu 2019 a u jejího zrodu stál Jiří Hudeček, současný jednatel rPET InWaste, jeho manželka a další tři společníci z podnikání.

I když mohl Jiří Hudeček při rozjezdu projektu využít svoje předchozí zkušenosti s podnikáním, které sahají do roku 1997, s oborem jako takovým on ani jeho společníci zkušenosti neměli. „Ale já tvrdím, že ředitel nemocnice taky nemusí být doktor, natož nejlepší operatér. Dobrý ředitel nemocnice musí být především manažer se schopností oboru porozumět, tak uvidíme, jestli to platí…“ říká Jiří Hudeček.

Ambicí společnosti bylo od začátku uzavřít cirkulární kolečko u PET lahví v České republice. „Toto nám dává smysl ekologický i ekonomický. PET je vynikající materiál, který se při používání vhodných technologií dá recyklovat v podstatě do nekonečna. PET lahve získaly neprávem negativní nálepku, ale problém není PET samotný, ale nakládání s ním po jeho použití. Naše technologie z PETu dělá cennou surovinu, takzvaný rPET, neboli recyklovaný PET. Šetří primární zdroje a ještě výrazně snižuje uhlíkovou stopu, protože výroba PET lahví z rPET je celkově k životnímu prostředí šetrnější,“ vysvětluje Jiří Hudeček.

Česká republika není připravena recyklovat vlastní odpad, přitom ho v některých případech jako surovinu dováží

Doba, ve které společnost svůj projekt rozjížděla, nebyla přitom právě jednoduchá. „Nechci dělat výčet všech neočekávaných skutečností, které nás od začátku provází. Kdy to začalo COVIDem, pokračovalo přes enormní zdražení vstupního materiálu a jeho kritický nedostatek v důsledku pandemie, zdražování všech vstupů a zejména energií, nedostatek práce ochotných schopných lidí, zvyšování úrokových sazeb nebo neopodstatněné protahování potřebné certifikace ze strany evropské agentury… To jsou skutečnosti, se kterými se setkáváte v podnikáni více či méně vždy. Pravda je, že současná doba je pro všechny podnikatele hodně náročná. Úplně nejtěžší bylo na začátku asi získání finančních prostředků na rozjezd. A samozřejmě finančně celý projekt v této turbulentní době uřídit,“ pokračuje Jiří Hudeček.

Z lahve do lahve

Rosická linka vyrábí z PET vloček vzniklých z nápojových lahví takzvaný regranulát v potravinářské kvalitě. Ten slouží pro výrobu takzvaných preforem, které jsou předstupněm výroby nové lahve. „Kolečko se tak uzavírá a naším cílem je fungovat v uzavřeném cyklu takzvaně ‚z lahve do lahve‘. Právě výrobci preforem jsou našimi zákazníky,“ zmiňuje Jiří Hudeček.

I když se regranulát v Evropě vyrábí desítky let, česká firma je první v použití pokročilé technologie zvané LSP, neboli Liquid State Polycondensation. Běžně používaná metoda výroby regranulátu je zatím takzvaná SSP, neboli Solid State Polycondensation. „Ta se využívá už více než tři desetiletí.  Jedná se o proces, při kterém se PET vločky roztavené v takzvaném extrudéru v podvodní granulaci nasekají a postupují do sila nebo cisterny, kde dochází k polymerizaci: systematickému ohřívání plastových kuliček do jejich jádra. Ke kondenzační reakci dochází při teplotě 200 až 240 °C. Prohřátí kuličky do jádra je zdlouhavé a musí se několikrát opakovat. Při dané teplotě zpracování mají degradační reakce malý účinek, ale dochází zde k žádoucímu zvyšování vnitřní viskozity,“ popisuje Jiří Hudeček.  

Pokročilá technologie LSP, kterou využívá společnost rPET InWaste, posunuje roztavenou drť z extrudéru do LSP reaktoru, kde za působení tepla prokapává prostřednictvím tisíců mikrootvorů. Během tohoto prokapávání hmoty dochází při stálé teplotě k polykondenzaci a tedy zvyšování vnitřní viskozity. „Hmota se tak prohřívá kontinuálně a v mnohem kratším časovém úseku. Díky tomuto je proces rychlejší a umožňuje mnohem flexibilněji měnit technické a chemické vlastnosti prokapávajících, tekoucích vláken o velikosti atomů,“ popisuje jednatel rPET InWaste základní rozdíl.

První v Evropě

Prvenství české firmy souvisí s tím, že ji rakouský dodavatel přesvědčil o použití LSP technologie právě pro produkci regranulátu pro výrobu PET lahví. Samotné zpracování PET na principu LSP není převratná novinka, ale dosud se z nich vyráběly hlavně plastové fólie nebo vlákna. Česká firma, ve které pracuje na 15 zaměstnanců, tak jako první vyzkoušela LSP technologii pro recyklaci na principu „z lahve do lahve“, tedy v souladu s principy cirkulární ekonomiky.

Kromě vývoje technologií byla podle Jiřího Hudečka důležitá i změna pravidel v této oblasti, která ovlivnila ekonomiku celého procesu. „Základním předpokladem, aby byl recyklovaný materiál dlouhodobě cenově konkurenceschopný, je, že jeho tržní cena se neodvíjí od cen primárních surovin. To se stalo u rPET regranulátu, který se v důsledku legislativních opatřeni na straně jedné, a závazků producentů balených nápojů přimíchávat určité procento rPET regranulátu do každé vyrobené lahve na straně druhé, fakticky odpoutal od do té doby důsledné korelace s takzvaným virgin PET, tedy primárním, panenským PET,“ popisuje Jiří Hudeček změnu, která konečně po letech dala recyklaci smysl.

Cena recyklovaného materiálu je tak podle něj tvořena trhem, kdy cena zohledňuje skutečné výrobní náklady a poptávku po tomto materiálu a nikoliv kolik stojí ropa nebo zemní plyn. „Jedině za těchto předpokladů může být výroba recyklátu rentabilní,“ zdůrazňuje Jiří Hudeček.

V Česku vznikla metoda zhodnocení cirkularity podniku. Stojí za ní poradenská firma CIRA Advisory

V průběhu letošního listopadu skončil na rosické lince zkušební provoz a brněnská firma ji převzala od rakouského dodavatele. „Výsledky prvních kontinuálních výrob jsou velmi dobré. V současné době testujeme různé materiály, učíme se s linkou pracovat, zaškolujeme pracovníky a podobně. Toto období musíme maximálně využít, abychom získali maximum know-how do nepřetržitého provozu. Pak již experimenty nebo testování moc nepřipadá do úvahy,“ zmiňuje Jiří Hudeček. Na plný provoz firma naběhne od ledna 2022. Výrobní kapacita je 16 tisíc tun ročně, od roku 2024 je plánována výrobu 32 tisíc tun.

Příležitost pro nové hráče

Zavádění prvků cirkulární ekonomiky v Evropě zatím spíše pokulhávalo. A bez systematické podpory se nemůže rozšířit v potřebném rozsahu. Podle Jiřího Hudečka přitom v žádném případě nemusí jít o přímou finanční podporu. „Osobně jsem založením spíš liberál a považuji přehnané zásahy státu do čehokoliv za špatné a dotace obecně do firemního sektoru jako úplné zlo. Předesílám, že my žádné dotace ve firmě nečerpáme. Co se však cirkulární ekonomiky týče, tak role státu by měla být zejména ve vytváření spravedlivého, transparentního a zejména předvídatelného prostředí, kdy stát může výrobce motivovat slevami nebo poplatky za uvádění určitých materiálů na trh,“ podotýká jednatel rPET InWaste.

Stát by měl podle něj dát jasně vědět, kterým směrem je žádoucí, aby firmy šly a uvažovaly do budoucna. „Aby bylo jasné, jaké materiály zde budou, jakým způsobem se vysbírají použité obaly zpět, jaká budou pravděpodobná množství, v jaké struktuře. Všechna tato data má stát na mnoha místech k dispozici. Bude-li je mít k dispozici i podnikatelský sektor a bude-li stát realizovat předvídatelné kroky v této oblasti, pak podnikatelé s dostupnými technologiemi veškerý materiál zužitkují a zhodnotí ku prospěchu nás všech. Doufám, že nová vláda toto rychle pochopí a tuto velkou příležitost nepromarní, protože již nyní nám vlak velmi rychle ujíždí,“ upozorňuje Jiří Hudeček.

Sektor má přitom podle něj obrovské perspektivy. „Již nyní celý obor recyklace a zejména cirkulace zažívá obrovský boom. Je škoda, že spousta lidí tyto nové výzvy a možnosti nevidí a někteří to dokonce vnímají i jako jakési ohrožení. Naše společnost je příkladem toho, že v oblasti nakládání s odpady do pár let nezůstane kámen na kameni, vznikne celá řada nových firem, konceptů, služeb, řešení. Celý obor se zásadně změní směrem od odpadu k surovině, a kdo toto včas pochopí a začne to vnímat jako příležitost a takto se na to i dívat, tak bude v této transformaci vítězem,“ uzavírá Jiří Hudeček.

Dalibor Dostál