České stavebnice modelů Hiesbök se prodávají od USA až po Japonsko a Austrálii

Stavebnice letadel Hiesbök , které vyvíjí a vyrábí stejnojmenná rodinná firma, se za roky její existence staly mezi modeláři pojmem. První stavebnice přitom Rudolf Hiesbök vyrobil v roce 1997 ještě „na koleně“. „Od roku 1995 jsem vedl modelářský kroužek. V té době bylo již velice obtížné sehnat stavebnice pro potřeby našeho kroužku. Proto jsem začal stavebnice vyrábět nejprve pro nás a posléze i pro potřeby ostatních kolegů,“ vzpomíná Rudolf Hiesbök.

Na přelomu let 1998 a 1999 se mu nabídla možnost koupit část výroby zkrachovalého českého výrobce Modela. „Tak jsme toho využili a koupili vše, co se týkalo stavebnic vhodných pro práci dětí v modelářském kroužku. Ještě dodnes máme původní sítotiskové matrice například pro legendární model Sperry Messenger a mnoho dalších,“ pokračuje Rudolf Hiesbök. Tehdy firma získala první CNC frézu a spustila první sériovou výrobu modelu Netopýrek.

Výroba ale ještě řadu let běžela jako doplňková aktivita při zaměstnání. „Doba byla složitá, měl jsem mladou rodinu a snažil jsem se ji uživit. V našem regionu to s prací nebylo nikdy jednoduché. Naše město v té době postupně přišlo odhadem o 2500 pracovních míst. Zhruba od roku 2000 jsem proto pracoval na dvou frontách. Přes den jsem prováděl servis IT a odpoledne a po nocích jsem rozvíjel výrobu stavebnic. Rok 2004 byl zlomový v tom, že jsem získal první poloprofesionální CNC laser, který mi pomohl s efektivitou výroby. Mohl jsem se tím pádem věnovat více výrobě.  V každém případě zde musím říci, že by se nic z toho neuskutečnilo, kdyby nebylo obětavosti a podpory mojí ženy. Neznám obětavějšího člověka,“ oceňuje Rudolf Hiesbök.

Záliba z dětství

Založením rodinné firmy mohl rozvíjet koníčka, který ho provázel dlouhá léta. „Modelařina mne bavila od dětství. Již někdy v roce 1984 jsem si projektoval vlastní modely, které jsem si postupně realizoval. V podstatě jsem jenom navázal na to, co mne od dětství bavilo. S podnikáním jsem zkušenosti neměl. Byla to pro mne velká škola. Trvalo mi docela dlouhou dobu, než jsem pochopil, že podnikání je v podstatě neúnavný boj o holou existenci. Zejména pokud si chcete zachovat slušnost a férový přístup k zákazníkovi, udržet kvalitu výrobků a zároveň přežít,“ popisuje zakladatel firmy.

Největší výzvou podle něj bylo, že jejich výrobky byly určené pro neziskový sektor, tedy pro modelářské kroužky. „Pracovali jsme v podstatě neziskově, za náklady, bez možnosti rozvíjet firmu.  Dodnes pracujeme napůl ‚neziskově‘. Tehdy mi to přišlo jako normální. Podporoval jsem to, co jsem považoval za důležité. Snažili jsme se podpořit vedoucí kroužků v tom, co dělají, aby to nevzdávali. V tehdejší době podpora mimoškolní činnosti dětí a mládeže, zejména technického směru, byla v podstatě nulová. Což v podstatě trvá do současnosti,“ porovnává Rudolf Hiesbök.      

I proto se po čase musel aktivní práce s mládeží vzdát. „Vedení mého modelářského kroužku jsem opustil v době, kdy jsem již platil většinu jeho nákladů a uvědomil jsem si, že je to na úkor mé rodiny. Nejsem ale jediný. Všichni vedoucí modelářských kroužků, které znám, dotují tuto činnost více méně ze své kapsy. Technicky vzdělávat mládež v této zemi je jako čůrat proti silnému větru.  Se všemi důsledky.  Na ministerstvu školství, kam jsem byl před několika lety pozván, mi vysvětlili, že v podstatě nepotřebují nějaké technické vzdělávání dětí a mládeže. My to ale nevzdáváme, pokud je to v našich silách a v našem oboru pomáháme, kde to jen jde,“ popisuje Rudolf Hiesbök přístup resortu školství k technické výuce.       

Zaměření na modelářské kroužky

Jeho stavebnice se hned od počátku lišily od většiny konkurence. „V době rozjezdu našeho podnikání jsme se jako jediní soustředili na výrobu modelů vhodných pro technické vzdělávání dětí a mládeže.  Všichni ostatní výrobci se vrhli na komerční RC modely. Naše stavebnice byly koncipovány tak, aby se dítko postupně naučilo všechny techniky a postupy tak, jak je bude v budoucnu potřebovat. Postupovalo se od jednoduchého ke složitějšímu. Nikdy nešlo jen o to, automaticky sestavit model z předpracované  stavebnice. V každé konstrukci stavebnice je něco, nad čím musí dítko zapřemýšlet a problém svým technickým umem překonat. Pokud si s tím neporadí ‚nastoupí‘ tatínek, vedoucí kroužku nebo kamarád, který s problémem poradí či pomůže. Modelařina je kolektivní záležitost.  Dokonale bourá komunikační bariery. Dodnes jsem nezaznamenal výrobce, který by měl podobný program,“ podotýká Rudolf Hiesbök.    

Od začátku až do současnosti se firma potýká se stále stejnou komplikací – nestabilitou podnikatelského prostředí. „Dodnes je to stejné, ve chvíli, kdy se stabilizujeme a začne být lépe, přijde změna a my začínáme nanovo. Ať jsou to změny zákonů, daní, ceny materiálů a energií, několikrát nás vykradli. Pořád dokola. A k tomu komunikace s úřady a bankami. V podstatě nikdo nechápe, že naším ziskem nejsou jenom peníze. Že ziskem je třeba taky kupa kluků, kteří ve škole příliš nevynikali a přitom jsou dnes dobří automechanici, truhláři, strojaři a nástrojaři. Je fajn potkat kluky, které jsem dříve učil, a vidět, že to bylo k něčemu dobré,“ zmiňuje zakladatel společnosti.

Postupem času se mění i typický zákazník, který stavebnice nakupuje. „Dnes jsou to především tatínkové a dědečkové, kteří se snaží dostat děti od mobilních telefonů a internetu.  Čas od času využije nějaká firma naše malé modely jako reklamní předmět,“ popisuje Rudolf Hiesbök.     

Prozatím bez konkurence

Díky svému zaměření firma v podstatě nemá konkurenci. „Je to hodně dřiny za málo peněz. Tedy alespoň v oblasti stavebnic pro děti a mládež. V RC modelech  komerční kategorie, tedy určených pro běžnou maloobchodní síť, ale také mnoho konkurenčních firem nepodniká. Než vyvinete nový výrobek, stojí to poměrně mnoho času a financí. Mnoho mých kolegů mi při setkání vysvětlilo, že například ve státním sektoru se mají mnohem lépe. Za třetinu práce o třetinu více peněz,“ porovnává Rudolf Hiesbök.    

Prozatím se nemusí příliš bát ani konkurence z Číny, která jinak ohrožuje řadu tradičních oborů. „Co se týká Asie – chlapci stále neumějí. Komerčnost výroby je drtí, šetří, kde se dá. Pod hezkým pozlátkem je pak ukryté mnohé překvapení. Pokud srovnám asijský výrobek s naším, tak náš je sice v ušmudlané krabici, ale technicky jsme o dvě až tři generace dál než oni. A oni to ví.

Svého času jsem měl nabídku z Asie. Přišli za mnou, že postaví továrnu, zorganizují výrobu a prodej, a já že budu mít na starosti pouze výzkum a vývoj nových výrobků. Po dlouhém váhání jsem odmítl. Rád bych zůstal českou firmou,“ podotýká Rudolf Hiesbök. 

Problémy s nekalou konkurencí se podle něj objevují spíše v Evropě. „Pomalu se tu množí ‚garážoví‘ výrobci, zejména v Německu, kteří prodávají padělky našich stavebnic. Nedávno jsme zachytili padělek naší stavebnice modelu Kondor prodanou do Jižní Ameriky. Vyráběnou a dodanou od ‚neznámého‘ výrobce z Německa prodávanou pod názvem Adler. Jdeme po ‚stopě‘ a jsem zvědavý, jestli se nám ho povede vypátrat,“ upozorňuje Rudolf Hiesbök na  komplikace, kterým musí firma v zahraničí čelit.             

Ani V tuzemsku přitom podnikání v oboru nemá nyní právě na růžích ustláno. „Covidová krize, energetická krize, zdražení vstupů o stovky procent, nedostatek materiálu do výroby i neschopnost nynější vlády zvládnout inflaci. To vše mělo za následek to, že jsme s manželkou zůstali jako jediní zaměstnanci naší mikro firmy od prvního května tohoto roku. Objednávek máme sice dostatek, ale netuším, kdy a za jakou cenu je budu moci realizovat. V tomto současném podnikatelském prostředí je odpovědnost za další zaměstnance značně zavazující,“ konstatuje Rudolf Hiesbök.

Jedna krize za druhou

Současná situace je podle něj pro malé firmy obtížná především proto, že jde o několikaleté období navazujících problémů. „Koronakrize ještě šla. Pracujeme sice hodně pro školy a domy dětí a mládeže, takže tam nás to zasáhlo citelně, ale vláda nám v té době dost pomohla. Tříměsíční odpuštění sociálního a zdravotního pojištění nám pomohlo opravdu hodně a rychle. A bez zbytečného papírování. To co se děje nyní je už mimo veškeré naše chápání,“ naráží Rudolf Hiesbök na loňské potíže s materiály i energiemi, které letos vygradovaly kvůli válce na Ukrajině.

Úspory z minulých let podle něj firma spotřebovala na provoz v minulém roce. „Tehdy se poprvé výrazněji projevila materiálová krize. Čtyři měsíce nebylo z čeho vyrábět.  Jsme ale připraveni, jakmile se situace zlepší, opět najet na plný pracovní režim. Zázemí naší firmy uživí zhruba šest zaměstnanců a lze ho dále rozvíjet,“ plánuje výrobce stavebnic.     

A kolik modelů firma v současnosti vyrábí? „Já to netuším,“ usmívá se zakladatel společnosti a pokračuje: „Našich stavebnic je minimálně 200 s tím, že vyrábíme i pro jiné firmy pod jinými značkami a nejenom stavebnice modelů letadel. Takto jsme pracovali například i pro světoznámou firmu Graupner.“

Vývoz odstartovala recese

S vývozem firma začala v době jedné z ekonomických krizí minulých let, konkrétně v roce 2008. V současnosti má několik partnerů v Evropě a v Japonsku.  Stále více si její výrobky nacházejí i koncoví zákazníci. Takže stavebnice se značkou Hiesbök lze nyní najít po celém světě.

Také export přitom poznamenaly změny posledních let. „Nejsložitější je v současné době asi vývoz do Anglie.  Výkyvy kurzu jsme zvládli.  Respektive moje žena zvládá kde co, bez ní by to nešlo.  Já jsem jen technik. Dokážu jenom rozbít atom.  Ale moje žena to vše zpapíruje, zaúčtuje, příslušně orazítkuje a zařídí vše co je potřeba.  Nechápu, jak to všechno dokáže. Pro mne je bohyně. Bez ní by to nešlo,“ oceňuje Rudolf Hiesbök přínos své manželky v rámci rodinné firmy.     

Budoucnost oboru podle něj bude záviset také na tom, jak se bude vyvíjet celá společnost a její vztah k manuálním činnostem. „Stále se zaměřujeme na stavebnice pro práci dětmi a mládeží. První vlaštovky z Německa a třeba z Francie naznačují, že lidem, tedy rodičům, učitelům i politikům, stále více vadí, že si naše děti mobily ‚gumují‘ mozky. A proto snaží se něco změnit.  V Německu mají velmi dobrý program, který spustila paní Merkelová,“ popisuje Rudolf Hiesbök jednu z možných cest. 

V Česku pokračuje výroba dotovaných stavebnic pro modelářské kroužky i díky obětavosti mnoha lidí. „Například pan Vyhnálek, kterému loni tornádo zničilo půl domu. Ale ani to mu nezabránilo, že přinesl další modelářský materiál, který jsme využili do výroby stavebnic pro kluby a kroužky,“ uzavírá Rudolf Heisbök, kterého ve složité době potěší i nadšené emaily zákazníků ze zahraničí. „Vaše modely jsou nejlepší. Reprezentujete vaši zemi se ctí,“ píše například jeden ze zákazníků z USA, který stavebnici Hiesbök sestavil se svým vnukem.

Dalibor Dostál