Česko 2023: Jak podpořit rozvoj energetiky v následujících letech?

Nutnost nových energetických zdrojů podnikatelé jasně deklarovali už na konferenci Česko na křižovatce. Vybraných stakeholderů této iniciativy jsme se proto zeptali, co je z jejich pohledu v energetice nutné dotáhnout.

Zdeněk Zajíček: Hledejme synergii

Z analýzy společnosti ČEPS vyplývá, že do roku 2030 mají potenciál k expanzi energie do zahraničí pouze Francie, Německo a některé státy Skandinávie. Pro nás je to jasný signál, že nám ujíždí vlak a hazardujeme s energetickou soběstačností a bezpečností. Zůstali bychom ostrovem uprostřed Evropy a skanzenem, o který nebude mít nikdo zájem. Proč by tu měli podnikatelé zůstávat a neměli by odejít třeba do Polska, kde zcela viditelně a systematicky do infrastruktury investují posledních 10 let? Pak ale daně budou platit podnikatelé jinde, a ne u nás. To si nemůžeme dovolit.

Především musí být naprosto jasné, jakou legislativu máme k dispozici a zda nám umožňuje investovat do urychlené výstavby elektráren. Ať už jsou to elektrárny jaderné, plynové, nebo z obnovitelných zdrojů. Máme připravené návrhy, jak bychom se co nejrychleji dostali k výstavbě. Druhá věc je, že pokud budeme mít vyrobenou energii, tak ji musíme umět distribuovat. Nesmíme se stát tím opuštěným ostrovem uprostřed Evropy.

Musíme energetickou přenosovou a distribuční soustavu posílit a napojit na vysokokapacitní evropskou síť a například na větrné zdroje u Severního a Baltského moře. Jiné země totiž v této oblasti masivně investují. Musíme co nejdříve v místech existujících uhelných elektráren postavit plynové, které jsou jediné schopny rychle vyplnit výpadek uhelných elektráren. Ty nebudeme schopni kvůli ceně povolenek provozovat už zhruba do tří let. Zároveň musíme urychlit výstavbu jak velkých jaderných elektráren, tak malých modulárních reaktorů. Predikce ukazují, že se můžeme dostat s nedostatkem elektřiny do vážných problémů už po roce 2030.

Podobně jako se v důsledku energetické krize povedlo za pár měsíců postavit zásobníky plynu na moři, musí jít rychle i další projekty. Moc se přimlouvám, abychom hledali co nejvíc synergií pro vedení klíčových tras, a pokud povedou v jedné stopě, bude to ideální. Samozřejmě půjde o citelný zásah do života lidí, ale jinak to udělat nejde. Jedině tak Česká republika zůstane křižovatkou Evropy, dopravní i energetickou.

Nemůžeme zůstat skanzenem, kolem něhož povedou všechny důležité sítě a komunikace. Okolní státy na tom pracují a nebudou na nás čekat. Ministři by měli objíždět evropské země a požadovat, aby ČR byla součástí všech tras, neboť je připravena se připojit na západ, východ, sever a jih, aby energie, klíčové dopravní spoje, ale i datové toky vedly přes nás. Totéž musíme učinit i u dalších energetických komodit. Hovořím například o projektu plynovodu TAL, který propojuje italský Terst se střední Evropou.

V energetice vidím budoucnost v modulárních reaktorech, byť zatím nejsou běžným zbožím a jejich vývoj není dosud plně dokončen. Pořád jsme ještě na začátku, ale je to trend, který je budoucností rozvoje jaderné energetiky. Menší reaktory lze rozmístit na více míst blíž spotřebě, v ČR třeba na severu Moravy a Slezska nebo v jižních Čechách. Pro těžký průmysl potřebujeme stabilní a vysokokapacitní zdroje energie. Ačkoli jde o počáteční fázi testování, my u toho zase máme být. To neznamená, že bychom neměli pokračovat v dostavbě Dukovan či Temelína. V obou případech jde o jaderný program, bez kterého se neobejdeme.

Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR

Jan Rafaj: Průmysl spoléhá na energetickou koncepci

Stabilní a dostupné energie za srovnatelné ceny, jako mají v okolních zemích, jsou jedním z hlavních kritérií, která ovlivňují konkurenceschopnost firem a rozhodují i o tom, kam podniky umístí své investice. Je proto alarmující, že podle některých scénářů by se na konci dekády mohlo stát, že budeme vyrábět méně energie, než potřebujeme. Tahle země se v mnoha oblastech zacyklila a nestojí jen na křižovatce, ale jezdí stále dokola na kruhovém objezdu. Nové nároky na energetiku jsou takovým příkladem. Za energie platíme více než mnohé jiné průmyslové státy a zatím nemáme dostatečně připravenou infrastrukturu pro zelenou transformaci.

Musíme proto aktualizovat vnitrostátní klimaticko‑energetický plán a státní energetickou koncepci tak, aby byly jasně směřujícími dokumenty s konkrétními opatřeními a průmysl se na ně mohl spolehnout. Je třeba reálně zhodnotit roli plynu, domácích zdrojů, OZE, vodíku a jádra v energetickém mixu ČR i s ohledem na klimaticko‑energetické cíle EU k roku 2030 a dále či na potřeby průmyslu.

Vláda schválila klimaticko-energetický plán. Nastíní cestu dekarbonizace české ekonomiky

Poté bude nutné se řídit připravenou strategií. Naprosto zásadní pro její naplňování je zrychlení povolovacích řízení. Bez toho těžko v krátkém čase vybudujeme nové zdroje, a to nejen ty velké jaderné, ale také např. ty obnovitelné. Pomoct by měl nový stavební zákon a zlepšení by měla přinést i novela liniového zákona, která se nyní projednává ve Sněmovně. A jako nejdůležitější předpoklad je samozřejmě odvaha udělat politické rozhodnutí a energetické stavby si vytyčit jako prioritu a protlačit ji.

Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR

Jan Wiesner: Potřebujeme lepší činnost regulátora

Prakticky nyní dochází k tomu, že silová elektřina je dokonce v ČR až o desítky procent dražší než v Německu, jež za přebytků produkce občasných zdrojů využívá jejich nízké ceny elektřiny, která je producentům financována jinak. Česká republika nemá s Německem takové propojení, aby mohla s Němci jejich levnou elektřinu naplno sdílet. Proto má Německo ve chvílích, když fouká a svítí, výrazně levnější elektřinu. Někdy mají cenu dokonce zápornou. Když ovšem nemají elektřiny dost, kupují ji za cenu, kterou na své burze „určují“, také od nás. Fakticky ji pak pro nás svojí vyšší poptávkou a nutností zapojit dražší závěrné (nikoli závětrné) zdroje tedy také zdražují. V těchto chvílích má velký vliv vysoká cena povolenky na vypouštění CO₂, kterou by vláda měla na úrovni EU rozhodně řešit.

Čili cestami, jak snížit cenu silové elektřiny, je za prvé vybudovat kapacitnější spojení s Německem a Polskem, kde bude brzy občas nadbytek elektřiny z OZE, a za druhé omezit v Bruselu cenu EU povolenky.

Druhou složkou ceny elektřiny je regulovaná složka, kterou tvoří platba za přenos, služby, distribuci a poplatek za podporované zdroje energie (POZE). Tato složka ceny je státem, tedy ERÚ, regulovaná, a přímo ji tedy určuje vláda. Prvním krokem, který navrhujeme společně s ostatními zaměstnavatelskými svazy, je přenesení plateb za POZE na stát. Například podobně, jak to dělá Německo, kde tyto platby platí za občany i za firmy státní fond.

Další cestou, jak snížit cenu za distribuci, která tvoří podstatnou část regulované části ceny elektřiny, je lepší činnost regulátora v této oblasti. V některých zemích EU regulátor nedovoluje, aby některé náklady, které distribuci způsobuje jen malá část klientů distribuce, byly natvrdo přenášeny na všechny, tedy i na ty bezbranné, kteří tyto vícenáklady nezpůsobují a z jejich efektů neprofitují.

Jan Wiesner, prezident Konfederace podnikatelských a zaměstnavatelských svazů

Dean Brabec: Dostupnost energií je stále větší výzvou

Turbulentní vývoj cen energií, neočekávaná rozhodnutí politiků a přechod k nízkoemisní energetice jsou noční můrou všech podnikatelů. Cílem finančních a provozních ředitelů je nalézt obchodní a provozní model, který zajistí dostupnost energií v reálném čase za přijatelnou cenu. Existuje řada krátkodobých a střednědobých řešení, které umožní naplnění tohoto cíle.

Jaká je budoucnost české energetiky? Posilování bezpečnosti, udržitelnost, dekarbonizace

Současný trh s energiemi je velmi rozkolísaný, a to především kvůli politické nestabilitě, respektive nerozhodnosti a hledání nástrojů pro snížení deficitu státního rozpočtu, resp. přenesení nákladů na transformaci energetiky na konečné zákazníky (podpora či nepodpora obnovitelných zdrojů, dotace – nedotace, regulace – deregulace, 100% meziroční nárůst cen za emisní povolenky atd.). Dopad cen do konečných cen energií jen zavedením úsporného balíčku (80 miliard Kč) bude znamenat navýšení ceny elektřiny minimálně o 30 %.

Cílem strategie nákupu energií je dobrá predikce a rozložení rizika volatility cen energií v čase. Předpokladem je predikce spotřeby a cen energií na období následujících 2–3 let. Řada společností nakupuje 50 % očekávané spotřeby tři roky dopředu, dalších 30 % energií dokoupí na dva roky dopředu a 20 % energií pro aktuální rok na spotovém trhu. Energie můžete nakupovat přímo od výrobců, obchodníků nebo na evropských a českých energetických burzách. Zajistit cenu energií je možné také formou řady finančních instrumentů za podpory vašich bank nebo makléřů.

Zajištění dostupnosti energií v čase a požadované kvalitě je stále větší výzvou a můžeme mít také velmi pozitivní dopady do ceny energií. Dobrým příkladem je změna obchodního modelu a revitalizace energetického hospodářství spojená s energetickou transformací. Prioritou je řešení, na kterém v konečném důsledku profitují všichni. Typickým příkladem je budování silné energetické komunity, kdy dochází k propojení predikce, spotřeby, zdrojů, bateriových úložišť, agregace, flexibility, distribuce a přenosu.

Dean Brabec, prezident Klubu finančních ředitelů

Jiří Nouza: Klíčová je predikovatelnost cen energií

Začnu trochu zeširoka, a to tím, že bych rád konstatoval, že stavebnictví jako obor tvoří cca 8 % HDP, což jistě není nevýznamné. Stavebnictví zahrnuje celou řadu oborů, investora, který investuje, projektanta, který investici naprojektuje, výrobce materiálů, ze kterých investici postavíte, distributora, který na stavbu dodá, co potřebujete, technologickou firmu, která investici oživí, stavebnictví zaměstnává cca 400 tis. lidí a stále nám řádově 50 tis. pracovníků napříč všemi obory a vzdělanostní úrovně chybí.

Koruna vložená do stavební investice má multiplikační efekt na úrovni cca 2,70 Kč – jinými slovy, koruna vložená do stavební investice přináší do ekonomiky 2,70, zaměstnává celou řadu dalších obslužných oborů, tedy i zaměstnanců v těchto oborech – to vše jsou daně a odvody do státního rozpočtu, ať se to někomu líbí, nebo ne. A závěrem úvodu mi dovolte jednu neskromnou poznámku – bez stavebnictví by se těžko mohlo odehrávat cokoliv.

Pro budoucnost oboru je naprosto klíčová predikovatelnost cen energií – ty mají totiž zásadní vliv na cenu surovin a materiálů nutných a používaných ve stavebnictví. Ceny těchto materiálů se nutně (kromě druhé zásadní složky, kterou jsou mzdy pracovníků) promítají do konečné ceny stavby‑investice, a to významným způsobem. Predikovatelnost cen a cenotvorby surovin a materiálů, v konečném důsledku ceny investice jsou u nás ještě zásadnější s ohledem na délku povolovacího procesu.

Budoucí energetický mix Česka: Pro stromy nevidíme les

Budu se opakovat, ale plánujete‑li investici a k její realizaci se dostanete za např. osm let (a to jsem optimista), v řadě případů hrajete podle úplně jiných not, než jste začínali. To ve srovnání s okolními státy je dost zásadní rozdíl‑problém, pokud se tento stav nezmění, budeme mít problém, tedy my už jej máme a stále před ním zavíráme oči, jako že neexistuje.

Zásadní je dostatečně vyzdrojovaná energetika – máme dostatek elektrické energie (a to i s ohledem na naše klimatické závazky) za přiměřenou cenu a můžeme s dostatečnou mírou jistoty předvídat další cenový vývoj elektrické energie. Musíme, jak se říká „fofrem“, vybudovat minimálně čtyři velké klasické jaderné zdroje, udržet co nejdéle aktuálně fungující uhelné zdroje (což bude problém politický, ale naši severní sousedi to zvládli), celé to doplnit, zdůrazňuji doplnit masivními investicemi do OZE a do distribuční soustavy, ani ta není na novou situaci připravená.

Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví

Převzato z časopisu Komora.