Vysoké pokuty ničí malé podnikatele

Podnikání v Česku je v mnoha ohledech náročnější, než v jiných zemích. Nejde přitom jen o drastické pokuty zaváděné novým nařízením o ochraně osobním údajů (GDPR) nebo nedávno řešenými zajišťovacími příkazy u DPH.

Svědčí o tom také zkušenosti živnostníků, kteří působili v zahraničí i v Česku. „Když jsem v jednom ze států USA registroval k platbě daní, přišla mi informace, že pokud bych se vyhnul povinnosti uhradit daň za daný rok nebo ji neodvedl správně, může maximální výše sankce činit 40 procent ze správně vyměřené daně. Naopak v Česku, pokud Vám přijde daňová kontrola po několika letech a zjistí nedostatek, vyměří vám pokutu a úroky z prodlení za všechny roky, která pak mnohanásobně překročí výši prohřešku a pro malé živnostníky může být likvidační,“ popisuje podnikatel, který si vyzkoušel podnikání v USA i v České republice.

Sankce, o kterých podnikatelé netuší

Podobně nabíhají také sankce za neuhrazené zdravotní či sociální pojištění. „Když jsem začala podnikat, chtěla jsem si vydělat peníze na rozjezd firmy a odjela na několik let do Anglie. Účetní mi ale špatně spočítala výši sociálního pojištění za několik měsíců, kdy jsem byla ještě v Česku. Po návratu mě pak doma čekala obří pokuta, kdy úroky narostly do desítek tisíc. Namísto na začátek podnikání jsem tak peníze vydělané v Anglii utopila v úhradě úroků za nedoplatek a byla znovu na nule,“ vzpomíná Soňa Šindelová, která rovněž považuje výši pokut za nepřiměřenou.

Drastické pokuty se přitom netýkají jen povinných plateb, jako jsou daně nebo pojištění, ale také českého systému vyplácení evropských dotací. Známý je případ malé firmy, která za nedostatek ve výši dvou a půl tisíce korun ve výběrovém řízení na dodavatele stavby obdržela od úřadů půlmilionovou pokutu. Právě administrativně náročné kontroly a především neadekvátní pokuty, které i v případě malých pochybení často končí požadavkem na vrácení celé dotace, jsou jedním z důvodů, proč v Česku v posledních letech výrazně klesl počet kvalitních žádostí o dotace z EU.

Podnikatelům přitom dochází s přístupem státu trpělivost. „Jednoznačně je to vážné téma, které se musí otevřít. Jsme mistři pokut a sankcí, v mnoha případech ale vůbec nekorespondují s možnostmi firmy a adekvátností prohřešku. Rozumím tomu, že sankce musí odradit od nekalého chování, ale my dříve řežeme, teprve pak měříme…“ říká Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Strašáky malých firem

Typickým příkladem byly podle něj například sankce za kontrolní hlášení. „Relativně dobrý nástroj pro eliminaci velkých podvodů se stal úplně zbytečně strašákem malých firem, které za pár dní prodlení platily v první fázi desetitisícové pokuty. Teprve po velké kritice se zjistilo, že se přestřelilo a vše se upravilo do normálu,“ dodává Karel Havlíček.

Některé kontrolní orgány se podle podnikatelů snaží k podnikatelům přistupovat citlivě. „Během svého dlouholetého působení v různých funkcích ve spotřebních družstvech jsem vždy hájil zásadu, aby pokuty nebyly likvidační. Některé dozorové orgány, například Státní zemědělská a potravinářská inspekce, to dokonce mají v zásadách,“ konstatuje předseda Asociace českého tradičního obchodu Zdeněk Juračka. Podobný přístup podle něj zastávají i některé další státní orgány.

„Ovšem i zde platí ‚ale‘, neb výše pokuty může být pro jednu firmu likvidační, pro jinou podobného rozsahu podnikání běžným rizikem, které lze bez větších škod ‚přežít‘,“ dodává Zdeněk Juračka.

Šance pro korupci?

Podle některých odborníků mohou být drasticky vysoké pokuty spíše než přísným „výchovným nástrojem“ naopak prostředkem zvyšujícím riziko korupce podle přístupu „než si nechat pokutou zničit firmu, raději dám úplatek úředníkovi“.

„Toto jsou samozřejmě adekvátní závěry, vycházející z dedukce znalce trhu. Stejně jako v jiných odvětvích i při jiných příležitostech korupce u dozorových orgánů existuje, i když bych mohl potvrdit, že po některých oboustranně nepříjemných zjištěních a důsledcích, které z toho vyplynuly, korupce slábne,“ říká Zdeněk Juračka.

Podle dalších odborníků na české podnikatelské prostředí však tento závěr nemusí obecně platit. „Uplácení je dle mého méně otázkou úspor, ale určité hry, částečně to má i patologický základ. Chci tím říci, že ten kdo uplácí tak činí nehledě na výši efektu, riziko je vždy v čase větší, než výnosy,“ podotýká Karel Havlíček.

Podobně se na věc dívají také právníci. „Riziko korupce zvyšující se v souvislosti s vysokými pokutami nebylo dle mého názoru ekonomickým výzkumem ani ekonomickou analýzou práva prokázáno, čímž nelze vyloučit, že tento účinek u konkrétní osoby nastane, ale zřejmě by se jednalo spíše o výjimečnou reakci,“ konstatuje Libor Kyncl, právník Havel & Partners a odborný asistent Provozně-ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Z hlediska dlouhodobého vývoje například evropského práva lze podle něj předpokládat spíše opačný přístup. „Drasticky vysoké pokuty spíše přispívají k rozhodnutí osoby předem se vyhnout protiprávní aktivitě a zvolit variantu méně výhodnou, ale zároveň méně rizikovou a v souladu s právem. Jako příklad lze uvést například vývoj soutěžního práva v posledních 30 letech v USA i v Evropské unii, kdy právě vysoké sankce historicky napomohly zlepšení situace v soutěžním právu v USA,“ doplňuje Libor Kyncl.

Pokuta musí být přiměřená

Nové předpisy přitom zavádějí další možnosti úředníků pokutovat firmy. „Z nedávné právní úpravy používá drasticky vysoké pokuty například nařízení GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů) vážící maximální výši sankcí na celosvětový obrat podniku,“ zmiňuje Libor Kyncl. V USA podle něj funguje takzvaná „represivní náhrada škody“ i před soudem, kdy náhrada škody nahrazuje více škody, než ke které opravdu došlo, aby měla dostatečně odrazující účinek na původce škody.

Zároveň ale souhlasí s tím, že výše konkrétní pokuty by neměla být taková, aby ohrozila existenci firmy. „Systém sankcí v České republice je dlouhodobě předmětem diskuzí na úrovni správního práva, na úrovni ústavního práva, v rámci ekonomické analýzy práva i behaviorální ekonomie a uvedené bylo zohledněno v  rámci nálezů Ústavního soudu, rozhodnutích Nejvyššího správního soudu i judikatuře obecných soudů“ upozorňuje Libor Kyncl.

„Existovala rozhodnutí o pokutách či jiných sankcích, která byla zrušena, protože byla v rozporu s principem moderace. Jde o povinnost orgánu snížit sankci, například pokutu, dle konkrétních podmínek protiprávního činu,“ dodává Libor Kyncl.

Kvůli povinnosti orgánů veřejné správy vydávat pouze přezkoumatelná rozhodnutí je podle něj možnost neoprávněné likvidace podnikatele nezákonným postupem státu ztížena. „Pokud k ní skutečně dojde, je povinností České republiky poskytnout subjektu nebo právním nástupcům náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle stejnojmenného zákona,“ podotýká Libor Kyncl.

Nejdříve varování, pak pokuta, chtějí firmy

Podle odborníků však ani náhrada, kterou by mohl podnikatel vysoudit, nedokáže vykompenzovat zánik mnoho let fungující firmy. Ztracení zákazníci se již zpět nevrátí, zpřetrhané vazby s dodavateli a odběrateli jde obnovit jen obtížně. Podle zástupců podnikatelských organizací by tak mělo případnému vyměření sankce nejdříve předcházet informování o prohřešku se lhůtou na nápravu. „Zejména u OSVČ by mělo platit to, že v případě prohřešku se nejdříve upozorní, možná i poradí. Teprve opakované delikty by se měly trestat,“ zdůrazňuje Karel Havlíček.

Právě po podobném přístupu volají podnikatelé i malé firmy. Například úrok z prodlení za daňový nedoplatek, nebo nedoplatek za zdravotní či sociální pojištění, by se podle jejich představ nepočítal zpětně od doby, kdy pochybení vzniklo, ale až od konce lhůty na nápravu, kterou by úřady firmě poskytly.  

Podobné řešení by přivítali také další organizace. I když podle Asociace českého maloobchodu není na řešení těchto situací jednoduchý recept a princip “nejdříve varování, potom sankce“ nelze realizovat vždy a všude.

„U většiny prohřešků bych termíny sjednané pro nápravu rozhodně akceptoval. Jako příklad mohu doložit realizaci kontrol u zcela nového nařízení, které nebylo dosud podnikatelskou veřejností dostatečně zažité. Konkrétně tím myslím kontroly finančních úřadů na dodržování EET, kdy jsem dostal z obou stran, to jest kontrolovanou osobou i dozorem, potvrzeno, že první zjištění bylo řešeno domluvou a až druhé, tedy opakované, pokutou,“ připojuje Zdeněk Juračka.

Příliš vysoká pokuta může být nezákonná

Podobný postup by měl podle právníků fungovat v určitých případech již v současnosti. „V některých otázkách – a tuto situaci máte zřejmě primárně na mysli – je správním orgánem nejprve vydáváno takzvané opatření k nápravě, popř. je podnik nejprve písemně či neformálně vyzván k nápravě protiprávního stavu; teprve poté, pokud k nápravě nedojde, popřípadě jestliže je protiprávní činnost výrazně intenzivní, přistupuje se k vyměření sankce,“ upozorňuje Libor Kyncl.

Pokud dochází k  vyměření sankce bez předchozí výzvy, může se podle Libora Kyncla v některých situacích jednat o porušení procesních předpisů. „Proti tomu se u správního rozhodnutí může podnik bránit například formou odvolání, správní žaloby či kasační stížnosti,“ zmiňuje Libor Kyncl.

Znovu přitom upozorňuje, že pokuty musí nezbytně splňovat takzvané principy moderace a principy přiměřenosti, které jsou českým i evropským právem také upraveny. Pokud jsou příliš drastické bez příslušného právního důvodu, může se jednat o nezákonné úřední rozhodnutí.

Dalibor Dostál