English version
Česku se stále nedaří dohnat ztrátu, kterou má v digitalizaci za vyspělými zeměmi. Doplácí na to veřejnost i podnikatelé. Například malá firma, která chce rozšířit svůj provoz a přistavět výrobní halu, musí pro Stavební úřad doložit vyjádření až dvaatřiceti jiných úřadů, institucí a organizací. Pokud by v Česku fungovala elektronická státní správa, našel by podnikatel všechny potřebné informace na jednom internetovém portálu zobrazujícím potřebná geografická data v digitalizované podobě. Případně by si je k žádosti zpracoval sám stavební úřad a podnikatele by jejich dokládáním vůbec neobtěžoval.
Jenže nic podobného v Česku zatím nefunguje. „Úřady v České republice většinou bohužel nesdílí digitální data. Měl by je vyžadovat a centralizovat stavební úřad, ale nemá pro to podporu v legislativě. Problém asi začíná už u rozsáhle větvené struktury státní správy v ČR a křížení kompetencí,“ vysvětluje příčiny problému Drahomíra Zedníčková ze společnosti TopGis.
Chybí spolehlivý zdroj informací
Stát přiznává, že v této oblasti nemá potřebný nástroj k dispozici. „Jednou z překážek, které brání urychlení stavebních a správních řízení, je absence jednoduše dostupného a spolehlivého zdroje informací o technické infrastruktuře v České republice,“ vysvětluje Jiří Korbel z Ministerstva vnitra České republiky.
Podobný systém by podle něj mohl sloužit nejen orgánům veřejné moci pro výkon jejich pravomocí v oblasti územního plánování, územního a stavebního řízení, ale i vlastníkům pozemků a nemovitostí, stavebníkům, zejména i složkám Integrovaného záchranného systému a krizového řízení.
„I to byl jeden z impulzů vzniku ‚Memoranda o spolupráci při zajištění podpory vzniku Digitální technické mapy České republiky‘, do kterého se zapojilo 19 subjektů, mezi které patří zainteresované ústřední správní úřady a oborové a podnikatelské svazy a asociace. Digitální technická mapa ČR (DTM ČR) se stane jednou z centrálních sdílených služeb eGovernmentu a integrální součástí elektronizace územně plánovacího, územního a stavebního řízení,“ dodává Jiří Korbel.
Na celostátní úrovni však mapa zatím nefunguje. „Takovou mapu centrálně vedou v nejprogresivnějších krajích, má ji například Plzeňský nebo Zlínský kraj. V oblastech, kde digitální technická mapa není k dispozici, si stavebník musí zajistit desítky vyjádření sám,“ poukazuje Drahomíra Zedníčková.
Ministerstvo léta jedná, zatím bez výsledku
Podle ní však stát v této oblasti postupuje velmi pomalu a rychlá změna k lepšímu není na obzoru. „Geoinfostrategie ČR se projednává už řadu let, aktuálně pod vedením Ministerstva vnitra. V dohledné době několika let ale nevidíme žádný významný posun, ani v možnosti využívat centrální geodata, která navíc vždy nemusí být dostatečně přesná, aktuální či kvalitní,“ podotýká Drahomíra Zedníčková.
Podle odborníků přitom bude obtížné nejen potřebný geoportál zřídit, ale také ho provozovat. „Čím větší taková centralizovaná databáze je, tím hůře se udržuje aktuální. Vedle toho je také dost obtížně představitelné, aby se zde nacházela aktuální data například od správců inženýrských sítí,“ upozorňuje Jan Souček ze společnosti Arcdata Praha. Zároveň připomíná, že některá geodata již shromažďuje Národní geoportál, který obsahuje například informace o životním prostředí. Zdaleka ale neposkytuje všechna potřebná geodata.
Několik roztříštěných řešení
Vytvoření Národního geoportálu reagovalo na to, že některé organizace a úřady již zhruba od roku 2005 zpřístupňují svá prostorová data. Ovšem jen na vlastních, oddělených portálech. Určitou jednotnost přístupu k těmto informacím se pokouší dát právě metadatový katalog Národního geoportálu INSPIRE. Ten je dostupný od roku 2011 a nyní obsahuje zhruba 2500 záznamů o prostorových datech nebo síťových službách, které jsou nad těmito daty provozovány. V mapovém okně tohoto portálu lze vyhledat konkrétní lokalitu a další související informace.
„Leží moje nová parcela v záplavovém území? Je tato parcela ohrožena sesuvy? Nachází se v blízkosti průmyslový provoz? Ideálním případem zpřístupnění dat veřejnosti jsou takzvané georeporty – tedy aplikace, které pomáhají řešit životní situace s vazbou na konkrétní lokalitu. Koho se musím zeptat, když chci vykopat studnu? Jaká mám mít povolení? Georeport na základě kombinace různých služeb s různým obsahem vydá jako výsledek PDF dokument se stručnou informací ve stylu ‚pokud bydlíš zde, dojdi na tento úřad‘. Slabou stránkou georeportů jsou často nedostupná relevantní data,“ popisuje Jiří Korbel další systém, který má k dokonalosti daleko.
Zároveň upozorňuje, že to není jeho jediný nedostatek. „Nutno přiznat, že geoportál je systém vyvinutý v roce 2010, od té doby nebyl obnovován a jeho uživatelská vstřícnost pokulhává za dnešním standardem pro portály a webové stránky,“ popisuje Jiří Korbel.
Stát data nenabízí, naopak je kupuje
Selhání státu v této oblasti musí alespoň zčásti řešit soukromé firmy. „TopGis za podpory Seznam.cz již v roce 2014 zvolil strategii plošného snímkování celé ČR, pořizování ortofotomapy a nejnověji i zpracování plošných modelů terénu, povrchu, či takzvané landuse (využití konkrétní parcely – pozn. redakce). Zpracování dat probíhá s pravidelnou aktualizací a dnes jsou již k dispozici dvě časové řady celé ČR, a tedy může docházet k jejich porovnávání,“ popisuje Drahomíra Zedníčková.
Stát a jeho úřady, který by podklady pro podobné mapy měly dodávat, je tak nyní paradoxně od soukromých firem nakupují. „Právě pro nedostatečnost plošných státních dat nejkvalitnější aktualizovaná geodata TopGis začínají být velmi často užívaná nejen městy, ale i celými kraji, ministerstvy a státními agenturami, ať již pro kvalitnější rozhodování, či pro kontrolu celých území,“ doplňuje Drahomíra Zedníčková.
Rovněž společnost Seznam.cz, která provozuje nejznámější geografický portál Mapy.cz, potvrzuje, že podklady od státních institucí nyní nemají příliš co nabídnout. „V současné době neplánujeme statní mapové podklady v rámci aplikace Mapy.cz začít více využívat, jelikož sběr těchto geodetických informací a jejich implementace do našich map pro nás v tuto chvíli nejsou prioritou. Aktuálně se soustředíme na rozvoj vlastních mapových podkladů,“ říká Petra Dvořáková z tiskového oddělení Seznam.cz.
Selhává koordinace úřadů
Ministerstvo vnitra přiznává, že potřebná služba zpracovávající geografická data se rodí jen obtížně. „Využití prostorových dat v agendách veřejné správy ČR stále brání několik základních problémů: nedostatečná koordinace, a to jak mezi správci základních prostorových dat a správci tematických prostorových dat, tak i mezi státní správou a samosprávou, absence některých prostorových dat vysoké míry podrobnosti, absence potřebných garantovaných prostorových dat pro užití v agendách veřejné správy, podcenění významu lidských zdrojů a vzdělávání v oblasti prostorových informací, nedostatečné využívání ekonomického potenciálu prostorových dat, zejména však roztříštěný a nedostačující regulační rámec a terminologické ukotvení,“ vyjmenovává Jiří Korbel.
Ministerstvo vnitra sice koordinovalo vznik dokumentu, který nese název „Strategie rozvoje infrastruktury pro prostorové informace v České republice do roku 2020“ neboli GeoInfoStrategie, ale kromě schválení materiálu vládou v říjnu 2015 se přípravy příliš daleko nedostaly. Následující kroky, ke kterým došlo, byly opět hlavně formální. „Konkrétní opatření vedoucí k dosažení stanoveného cíle jsou obsažena v Akčním plánu GeoInfoStrategie, který byl jako řídicí dokument implementace GeoInfoStrategie schválen vládou v lednu 2017,“ popisuje Jiří Korbel.
Ministerstvo vnitra loni založilo v rámci odboru eGovernmentu oddělení geoinformatiky, vznikl také Pracovní výbor pro prostorové informace (PVPI) v rámci organizační struktury Rady vlády pro informační společnost. Za tři roky tak vzniklo několik úřadů, ale zprovoznění fungujících map s geodaty se příliš nepřiblížilo. Několik praktických oblastí pro fungování budoucí Digitální technické mapy ČR je nyní ve fázi výzkumných projektů v rámci Technologické agentury České republiky.
Na špici je katastr
S prostorovými daty pracují také některé specializované aplikace, které však neřeší jejich komplexní zpřístupnění. Například ministerstvo vnitra spustilo mobilní aplikaci „Co dělat, když“, která pomáhá občanům řešit vybrané životní události. „Aplikace umožňuje občanovi nalézt nejbližší orgán veřejné moci (úřad), nejbližší Czech POINT nebo nejbližší policejní stanici a všechny nalezené organizace je možno si zobrazit v mapě nebo jen jejich adresu jako textový údaj, přičemž ‚nejbližší‘ vždy znamená nejbližší od mé současné polohy. Aplikace vždy zároveň ukáže, jak daleko se daná organizace nachází,“ popisuje Jiří Korbel.
Výrazně důležitější je změna, ke které došlo v roce 2017, kdy katastrální úřady dokončily digitalizaci katastrálních map. “Díky tomu je možné jednoduché sdílení prostorových dat katastru s jinými informačními systémy. Český úřad zeměměřický a katastrální navíc schválil koncepci činnosti katastrálních úřadů v oblasti technické části katastru, která mimo jiné vytyčuje jako jeden z cílů zvyšování kvality dat katastru, a to jak z hlediska přesnosti, tak obsahové úplnosti,“ upozorňuje Jiří Korbel.
Právě tuto oblast odborníci oceňují. „Česko může být příkladem jiným zemím v míře digitalizace a dostupnosti katastru nemovitostí. Centrální systém dostupný k nahlížení komukoliv není ani ve vyspělých zemích Evropy obvyklý,“ zmiňuje Drahomíra Zedníčková. Systém by ale podle uživatelů měl zlepšit rychlost, s jakou pracuje. Ta současná již neodpovídá současnému standardu.
Soukromníci nahrazují stát
Právě tento nedostatek řeší nová aplikace Chytremapy.cz, kterou spustila společnost TopGis. Poskytuje spojení kvalitních leteckých snímků celé České republiky s přímým přístupem do katastru nemovitostí. Uživatelé v aplikaci mají možnost si snadno buď přímo na mapě, nebo pomocí vyhledávání najít zvolenou adresu či parcelu a jednoduše se prokliknout přímo do katastru, kde se již dozvědí všechny podrobnosti. Odpadá tak zdlouhavé hledání čísla parcel a jejich následné zadávání na webu katastru.
Návštěvníci aplikace se mohou na jednom místě podívat i na další užitečné informace o stavebních objektech. „Díky propojení s RÚIAN (Registr územní identifikace, adres a nemovitostí) si mohou zobrazit informace o jejich využití, počtu podlaží, druhu vytápění či napojení na kanalizaci,“ popisuje Drahomíra Zedníčková s tím, že mezi další funkce Chytrých map patří například možnost zobrazit si věcná břemena u jednotlivých parcel.
Oproti systémům provozovaným státem vynikají Chytré mapy i zmíněnou rychlostí. „Optimalizace, respektive rychlost zobrazování všech mapových podkladů je jednou z našich nejvyšších priorit. Provozujeme vlastní datové centrum, kde máme data optimalizovaně uložena, rovněž se optimalizovaně načítají uživatelům,“ popisuje Drahomíra Zedníčková.
Mezi zdařilé aplikace státu využívající prostorová data patří systém LPIS, neboli Registr půdy, provozovaný ministerstvem zemědělství. Nejedná se pouze o systém pro správu půdních bloků, jak je název LPIS znám z okolních zemí.
„Systém LPIS v ČR v sobě obsahuje i řadu dalších agend, jako je například vyplácení a kontrola dotací, umožňuje zemědělcům si tam vést osevní postupy atd. Naleznete v něm různorodá geografická data z oblastí lesnictví, vodohospodářství, ochrany životního prostředí a další. Systém se neustále rozvíjí a data v něm se stále aktualizují,“ vyzdvihuje Jiří Korbel.
Vznikne další geoportál
Kromě již existujících řešení jednotlivých resortů, měst a krajů by podle ministerstva vnitra měl vzniknout takzvaný Národní geoportálu (NGP). „Cílem vybudování NGP je vytvořit rozhraní pro přístup k prostorovým datům a službám pořizovaným a aktualizovaným veřejnou správou. Národní geoportál by měl publikovat katalog prostorových dat a služeb nad prostorovými daty. Mezi hlavní přínosy vybudování NGP patří zajištění jednotného přístupu k prostorovým datům a službám v rámci veřejné správy za jednoznačně stanovených podmínek a způsobů připojení, zajištění provázanosti řešení životních situací vůči využívaným prostorovým datům a službám včetně jejich parametrů a připravení georeportů pro konkrétní způsoby užití,“ vyjmenoval Jiří Korbel z ministerstva vnitra.
Česko by se podle odborníků mělo inspirovat při zpřístupňování geografických dat u vyspělých zemí. „Bylo by tedy trochu nespravedlivé srovnávat se například s USA, kde jsou veškerá data pořízená z federálního rozpočtu, nejen ta ‚geo‘, automaticky dostupná všem zdarma. Budeme-li ale srovnávat srovnatelné, určitě je možné se inspirovat u pobaltských republik, kde se rozvoji e-governmentu velmi intenzivně věnují,“ uzavírá Jan Souček.
Dalibor Dostál
