English version
Jeden z nejcitovanějších českých vědců posledních let. Takovou vizitku má český chemik Josef Michl. Po obsazení tehdejšího Československa sovětskou armádou v srpnu 1968 zůstal v zahraničí. Působil na vysokých školách v Dánsku a v USA, od roku 1991 přednáší na University of Colorado Boulder.
Vede tým, který vytvořil chemickou stavebnici z molekul, ale i takzvané molekulové rotory. Jejich využití v praxi by umožnilo vyrábět například tisíckrát menší mobilní telefony nebo zkrátit dobu trvání dialýzy z několika hodin na minuty.
Obrovské perspektivy má také další směr výzkumu, na který se Josef Michl zaměřuje. Zvyšování účinnosti solárních panelů. „Uhlí, nafta i zemní plyn jednou skutečně dojdou, i kdybychom nedbali problému se změnou klimatu, které jejich spalování působí, zbyde nám sluneční energie. Ledaže by se podařilo vyřešit problém nukleární fúze, ale využití slunce mi připadá daleko jednodušší. Ovšem to bez chemiků sami nevyřeší ani fyzici, ani materiáloví inženýři,“ vysvětluje Josef Michl, proč je sluneční energie klíčovou oblastí.
„Základní výzkum v chemii musí dodat výsledky a podle nich fyzikové a inženýři postaví laciné sluneční články, připraví katalyzátory pro palivové články a tak dále,“ dodává Josef Michl. Největším problémem pro širší využití solární energie je podle jeho slov cena a nízká účinnost současných fotovoltaických panelů. O zvýšení jejich účinnosti se snaží s pomocí takzvaného singletového štěpení.
Polovina místo současné třetiny
„Nynější maximální teoretická účinnost jednoduchých, a tedy laciných článku je jedna třetina. Maximální teoretická účinnost článků, které přidávají singletove štěpeni je, s téměř stejnými výrobními náklady, téměř jedna polovina,“ porovnává Josef Michl. Ve stejném poměru by pak podle něj mohla klesnout i cena energie ze solárních panelů.
„Kdy by k tomu mohlo dojít je čistě otázka toho, kdy se najde prakticky použitelný materiál. Z těch půl tuctu, které jsou dnes známy jako zcela účinné pro singletové štepení, bohužel žádný prakticky použitelný není. Většinou kvůli nedostatečné stabilitě na slunci a v atmosféře,“ dodává Josef Michl.
Hledání tak podle jeho slov pokračuje dál a výzkumníci čekají, jestli se podobný materiál objeví. „To může být zítra, ale také třeba nikdy,“ upozorňuje Josef Michl. Výzkum, který provádí spolu Zdeňkem Havlasem z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, se snaží přijít na pravidla, která by vedla hledání správným směrem, aby nebyl zcela náhodný. „Snažíme se je odvodit z fundamentalnich zákonů kvantové chemie. Pak nové látky připravujeme a zkoušíme,“ popisuje Josef Michl průběh výzkumu.
Pro pokračování výzkumu je důležité i jeho finanční zajištění. „Rád bych dělal více, a rád bych viděl, aby se počet výzkumníků na tomto problému zvýšil, ale na to by bylo zapotřebí větší financování,“ zmiňuje Josef Michl. Výzkum se zatím nemůže opřít o podporu soukromých investorů. „Zdá se mi, že práce zatím nepokročila natolik, aby zájem vznikl. Podaří-li se nám formulovat užitečná pravidla, třeba se situace změní,“ dodává Josef Michl.
Renesanční rozhled
V letošním roce převzal cenu Neuron za celoživotní přínos světové vědě od stejnojmenného nadačního fondu. „Profesor Michl zanechal velký otisk ve světové vědě. Projekt Konverze slunečního světla patří mezi jeho nejvýznamnější projekty,“ vysvětluje předsedkyně správní rady Nadačního fondu Neuron Monika Vondráková. „Podle slov předsedy Vědecké rady profesora Pavla Hobzy v oboru chemie nemáme lepšího kandidáta. Profesor Michl je mimořádně všestranný chemik, je to asi poslední renesanční chemik u nás. Umí syntetickou chemii stejně dobře jako teoretickou chemii či fotochemii,“ shrnuje Monika Vondráková.
Ceny Neuron za přínos světově vědě a Neuron Impulsy letos fond uděloval již posedmé. „S výsledky českých vědců jsme velmi spokojeni. Jedná o prestižní ocenění, cenu získávají výjimečné osobnosti a Impulsy špičkoví vědci. Některým vědcům se daří své projekty dokonce patentovat,“ podotýká Monika Vondráková.
Josefa Michla oceňují i jeho spolupracovníci. „Jeho myšlení je vysloveně kreativní, vždy má rozmyšleno, co by se mělo vyřešit a dokonce, jak by se to mělo řešit. Nikdy se nedá odradit složitostí problému. Dobře to vystihuje jeho pořekadlo: ‚Jednoduché problémy necháme ostatním, my si vybereme to složité‘. Má vřelý vztah ke své rodné zemi. Nejen že s mnoha českými vědci spolupracuje velice blízce, přednáší na českých pracovištích, má částečný úvazek na našem ústavu, i finančně podporuje českou vědu,“ popisuje Zdeněk Havlas, který na výzkumu levnějších a účinnějších solárních článků spolupracuje.
Není to jediná výjimečná vlastnost, která pomohla Josefu Michlovi dosáhnout ve vědě celosvětového věhlasu. „Je neuvěřitelně pracovitý. Je to někdy až k uzoufání, už bych si rád odpočinul, ale on chce stále ještě pracovat. Ráno ho najdete ve čtyři hodiny vyřizovat e-maily či psát publikaci, a večer v deset ještě pokračuje. Soboty a neděle nevyjímaje,“ uzavírá Zdeněk Havlas.
Dalibor Dostál
