V oblasti nanotechnologií předběhli Češi svět. Liberecký Nanospider, stroj na průmyslovou výrobu textilií z nanovláken, za kterým stál liberecký vědec Ladislav Mareš, patří spolu s revoluční baterií Jana Procházky k nejvýznamnějším českým technickým vynálezům posledních desetiletí. Společnost Elmarco, kterou Ladilav Mareš založil a jež v roce 2004 odkoupila licenci na Nanospider od Technické univerzity Liberec, pod jejímiž křídly objev vznikl, prodala již stovky těchto strojů zákazníkům po celém světě.
Jenže český náskok před zahraničím byl tak obrovský, že většina zákazníků zakoupené stroje využívala „jen“ k dalšímu výzkumu a vývoji a praktických technologií pro koncové zákazníky vznikalo jen málo. Proto se Ladislav Mareš začal z Elmarca postupně stahovat a v roce 2011 založil společnost Nafigate.
„Klíčovou roli v příběhu Nafigate v oblasti nanovláken hrála zkušenost s Elmarco a technologií Nanospider. Elmarco se soustředilo na rozvoj technologie a zbýval velký prostor v oblasti aplikací. A to bylo a je ohniskem působení Nafigate v nano oblasti,“ popisuje Lenka Mynářová, členka představenstva Nafigate a spoluzakladatelka Nafigate, která s Ladislavem Marešem spolupracovala již v rámci společnosti Elmarco.
Využití převratné technologie
„Naší největší předností je znalost technologie Nanospider, klíčoví lidé s touto znalostí a schopností díky těmto dvěma faktům umí rychle převádět myšlenky do průmyslového měřítka. To jest rychle je vyrobit,“ pokračuje Lenka Mynářová.
Nafigate se v současnosti zaměřuje na dva segmenty. Prvním je filtrace vzduchu v domácnostech a budovách a druhým filtrace vody bez použití elektřiny. „V obou dvou segmentech přinášíme nová řešení a vytváříme je přímo s našimi zákazníky. To znamená, že umíme vyrobit například filtr na vodu, který v zemích Třetího světa připraví pitnou vodu jen s použitím membrány,“ zdůrazňuje Lenka Mynářová.
Jako pro každou nově vzniklou firmu bylo podle ní i pro Nafigate na začátku nejtěžší vybudovat si pozici důvěryhodného partnera u zákazníků. Navíc v oboru filtrů vzduchu i vody čelí konkurenci globálních lídrů v těchto oborech. „My ale jdeme do nik, které je zpravidla nezajímají,“ říká Lenka Mynářová. U každé zakázky tak vytvářejí produkt na míru daného řešení. „Typický zákazník neexistuje. V každém segmentu se jedná o úplně specifické modely distribuce, které odpovídají problému, který řešíme,“ konstatuje Lenka Mynářová.
Nafigate cílí primárně na zahraniční trhy. „Tady v EU máme jak čistou vodu, tak i čistý vzduch. Ve srovnání například s Čínou určitě,“ porovnává Lenka Mynářová. Firma funguje jako takzvaná knowledge-based společnost, tedy společnost založená na znalostech. „To znamená, že my vyvíjíme a pak svoje řešení prodáváme dále,“ podotýká Lenka Mynářová. Firma zaměstnává desítky vědců a její obrat se pohybuje v desítkách milionů ročně.
Nanovlákna přitom představují velmi pesrpektivní trh s velkým růstovým potenciálem. „Odborné studie jej kvantifikují na 20 procent meziročně. Takže vývoj trhu bude spočívat v rozvoji nových aplikací a vyřešení problémů, kde nanovlákna mají nezastupitelnou pozici, včetně filtrace vzduchu a vody,“ pokračuje Lenka Mynářová.
Bioplasty, které se skutečně rozloží
Druhou oblastí podnikání společnosti Nafigate je takzvaná cirkulární ekonomika, neboli Circular Economy, založená na oddělení biologicky rozložitelných a naopak umělých látek v rámci spotřebního řetězce a odpadového hospodářství.
Nafigate se v tomto oboru prosazuje se svojí technologií Hydal. „Jedním z jejích produktů mohou být i bioplasty. Ale stejně tak i náhrada mikroplastů, které ničí ekosystémy,“ líčí Lenka Mynářová. Právě bioplasty ale čelí v poslední době kritice vědců, protože v praxi se ukazuje, že jejich základní principy u současně používaných řešení nefungují a v přírodě se zkrátka nerozkládají.
České objev ale našel na tyto dětské nemoci bioplastů lék. „Naše řešení odlišuje tím, že biopolymer, který vyrábíme z odpadu, je takzvaně plně biodegradabilní a biokompatibilní . To jest, opravdu se rozpadá a splývá s ekosystémem,“ zdůrazňuje Lenka Mynářová.
Právě biologicky rozložitelné materiály by mohly být receptem na jeden z důležitých nedostatků nanomateriálů. Vědci upozorňují, že kvůli nim může vznikat miniaturní, ale lidskému zdraví nebezpečný typ znečištění. „Nanovlákna jsou vlákna a je možné je vyrobit z mnoha různých polymerů – včetně těch, které jsou biodegradabilní. Takže já osobně – když srovnám přínos nanovláken a hrozbu znečištění planety jimi – tuto hrozbu nevnímám jako reálnou,“ zmiňuje Lenka Mynářová.
I nanovlákna umí splynout s přírodou
Podle ní naopak jednoznačně převažují přínosy. „Právě nyní řešíme projekt pro Tanzanii. Tam dospělí i děti denně umírají proto, že pijí kontaminovanou vodu. Evropan by umřel po prvním napití. Pokud jednoduchý filtr dokáže tyto lidi zachránit před jistou smrtí – a navíc zabrání odlesňování, protože vodu není třeba převařovat, jedná se o záchranu lidských životů,“ porovnává Lenka Mynářová.
Nanovlákennou tkaninu navíc mohou místní lidé použít na další účely. „Riziko znečištění je úplně minimální. Zejména ve srovnání se syntetickými plasty a mikroplasty. A navíc můžeme použít pro výrobu nanovláken i biopolymery. A tam už riziko není žádné – umí s přírodou splynout,“ uzavírá Lenka Mynářová.
Dalibor Dostál
Společnost Nafigate v kostce
Technologická společnost Nafigate se zaměřuje na uvádění inovací do reálného života a jejich transfer na světový trh. V oblasti nanotechnologií se zaměřuje především na filtry po čištění vzduchu a vody, v oblasti bioplastů pak nahrazování syntetických plastů biologicky rozložitelnými materiály.