English version
Nejvyspělejší velké ekonomice Latinské Ameriky, alespoň podle ukazatele HDP na hlavu, se díky přísné monetární i fiskální politice a silným institucím podařilo překonat složité roky spojené nejprve se společenskými nepokoji, poté s pandemií a v návaznosti na to také s významnými makroekonomickými nerovnováhami. Zejména zahraniční investory také uklidnila skutečnost, že progresivní rétorika levicového prezidenta Gabriela Borice je kvůli jeho slabé podpoře v Kongresu omezena především na environmentální agendu, a země tak i nadále může těžit z přílivu přímých zahraničních investic z celého světa.
Největší výzvou do budoucna zůstává nalezení nového zdroje hospodářského růstu. Chile se svojí závislostí na primárním sektoru a absencí průmyslu příliš dopadá na změny v geopolitické situaci a pro nadcházející roky je růst HDP odhadován jen na nízké jednotky procent ročně. Také se zatím vládě nepodařilo nalézt lék na nejpalčivější společenské problémy, které by i v budoucnu mohly být potenciálním zdrojem nestability.
Vláda Gabriela Borice má za sebou 30 měsíců
Progresivní prezident Gabriel Boric reprezentující levicové uskupení stran zvané Frente Amplio, který byl v době svého zvolení nejmladší hlavou státu na světě, má za sebou poměrně nesnadných 30 měsíců vlády. Před třemi lety, kdy vyhrál volby proti pravicovému kandidátovi José Antonio Kastovi, sliboval tehdy sociálními nepokoji zmítané zemi početné reformy daňového a penzijního systému i zdravotnictví.
Z jeho programu se ale zatím podařilo naplnit jen velice málo, a to zejména z důvodu menšinového zastoupení jeho levicové koalice v Kongresu. V Senátu i Poslanecké sněmovně má většinu opoziční uskupení Chile Vamos, které je složeno ze středopravicových a pravicových stran. (Pro latinskoamerické prezidentské republiky je tento politický nesoulad mezi vládou a legislativou velice častý, v angličtině se mu přezdívá „divided government.“)
Nová ústava neprošla
Největší politická prohra byla Boricovi uštědřena hned z kraje jeho mandátu, kdy byla v referendu v září 2022 odmítnuta nová – výrazně levicová – podoba ústavy, která by nahradila tu stávající z dob vojenské diktatury. V průběhu roku 2023 byla novým ústavodárným shromážděním sepsaná její další verze, tentokrát mnohem konzervativnější, i ta však byla v referendu odmítnuta v prosinci minulého roku a je tak nepravděpodobné, že by byl v této věci během zbývajících měsíců Boricovy vlády učiněn nějaký další pokrok. Země tak nadále zůstává rozdělená politicky i společensky, ohledně řešení situace nepanuje jednotný názor. Minimálně pro zahraniční investory se ale jedná o příznivé zprávy, neboť v referendu zamítnuté návrhy ústavy měly výraznou měrou posílit roli státu v ekonomice a vyvolávaly obavy ohledně možného znárodňování.
Minimální mzda roste
Určité politické body vládě přineslo postupné zvyšování minimální měsíční mzdy až na 500 tisíc chilských pesos (zhruba 500 eur) počínaje 1. červencem 2024. Jedná se o poměrně důležitý údaj pro množství Chilanů, neboť podle oficiálních vládních statistik CASEN z roku 2022 pobírá v Chile minimální mzdu zhruba čtvrtina zaměstnanců. Pokud by měl být příjem zaměstnanců sledován v čistém vyjádření, až polovina Chilanů pobírá v zaměstnání plat ve výši 500 tisíc pesos a 70 procent z nich vydělává měsíčně méně než 700 tisíc pesos. Příjmovou nerovnost se vláda vždy snažila částečně kompenzovat progresivním zdaněním, i tento systém má však své nedostatky a má být předmětem daňové reformy, jež je rozebírána níže.
Přečtěte si více o ekonomice Chile a šancích pro české vývozce v článku na portálu ExportMag.cz
Na začátku roku 2023 poté potkal stejný osud také hlasování právě o daňové reformě, jejíž zamítnutí následně přineslo první velké střídání ministrů ve vládě. Boric se následně snažil potěšit svoji převážně levicovou voličskou základnu oznámením strategie na znárodnění lithiových dolů na severu Chile. Bohudík pro zahraniční investory však ani tento plán Kongresem neprošel.
Vzrůstá bohužel i kriminalita
Politické body prezidentovi nepřidává ani neustále se zhoršující bezpečnostní situace v zemi. Jen za první rok jeho vlády vzrostla podle oficiálních čísel kriminalita o nezanedbatelných 40 procent a v roce 2022 bylo spácháno více než 1300 vražd, což je téměř dvojnásobný nárůst od roku 2012.
Postavení carabineros (policie) v Chile bylo bezprostředně po společenských nepokojích z října roku 2019 komplikované. V mnoha situacích, jimž na ulicích museli čelit, měli svázané ruce, neboť se chtěli vyhnout mnohdy zdlouhavým soudním vyšetřováním v případě nařčení ze svého neoprávněného jednání. V dubnu tohoto roku zemí otřáslo chladnokrevné zavraždění a upálení tří uniformovaných policistů, které opět otevřelo debatu o jejich moci a postavení. Často bylo zároveň poukazováno na to, že by měli mít více pravomocí.
V této souvislosti došlo v uplynulých dvou letech k významné změně ve veřejném mínění. Obyvatelstvo si uvědomuje, že bez funkční policie lze proti násilí bojovat jen obtížně. Vláda to podpořila oznámením několika plánů proti kriminalitě, jako je například Calles sin violencia (Ulice bez násilí), které spočívají v posílení policejní přítomnosti v oblastech s nejvyšší mírou trestných činů. Ministerstvo vnitra rovněž plánuje navýšení investic i stavů policistů a armádních složek. V roce 2024 byl rozpočet na bezpečnost navýšen téměř o šest procent.
Problémem je velká propustnost hranic
Zatímco majetkově orientované trestné činy byly vzhledem k relativnímu blahobytu obyvatelstva vždy v Chile přítomny, nejvíce znepokojující je nárůst násilných přepadení a vražd. Velký rozmach zažívá v Chile také organizovaný zločin, přičemž v některých ohledech se začíná přibližovat ostatním latinskoamerickým zemím. Podle zprávy OSN byl největší chilský přístav San Antonio v roce 2022 hlavním zdrojem kokainu putujícího z amerického kontinentu do Evropy. V tomto ohledu však Chile není již jen transitní zemí, rozmáhá se také vnitřní obchod s drogami.
Největším problémem je podle některých odborníků velká propustnost hranic, přes něž je pro zločince poměrně snadné vstoupit nekontrolovaně do země. Především na severu Chile nabývá na intenzitě činnost některých nechvalně proslulých zahraničních skupin věnujících se právě organizovanému zločinu, vraždám, únosům a prodeji drog. Za všechny lze jmenovat například původem venezuelský Tren de Aragua.
Boric si všechny výše zmíněné problémy uvědomuje a je připraven jim čelit, veškeré kroky vlády v této otázce jsou však spíše reaktivní než proaktivní a často se míjí účinkem. Chile s násilnými trestnými činy nemá historickou zkušenost a bezpečnostní složky se státními institucemi tak nedokáží efektivně spolupracovat.
Neprošla ani daňová reforma
Aby mohla Boricova vláda získat příjmy na hlavní body svojí agendy, mezi něž patří například změna penzijního systému či snižování nerovností, předložila loni v březnu Poslanecké sněmovně svůj návrh na daňovou reformu. S rozdílem jednoho poslance však nezískala potřebnou podporu, která by hlasování posunula do horní komory Kongresu.
V následujících čtyřech letech – tedy jen o něco málo více, než má být u moci stávající kabinet – by zamýšlené změny měly podle ministra financí Maria Marcela přinést státnímu rozpočtu příjmy v hodnotě 3,6 procenta HDP, což odpovídá zhruba 10 miliardám dolarů. Mezi hlavní priority v případě prosazení reformy by patřilo zvýšení univerzální garantované penze (PGU), zvýšení kapacit veřejných zdravotnických zařízení či více prostředků pro obce v regionech.
Bez většího překvapení se návrhu postavili zejména zástupci pravicových stran, jimž se nelíbila přílišná míra progrese. Přestože součástí reformy byly také slevy na dani z příjmu právnické osoby v případě zavádění inovací ve firmě, zvýšení daní by se týkalo především nejbohatších chilských domácností. Ty by jednak byly zatíženy obecně větší daňovou sazbou, kromě toho ale byla představena také daň z bohatství, která by se týkala Chilanů s majetkem v hodnotě přesahující 4,9 milionu dolarů.
Alternativou je postihovat více daňové úniky
Daňový systém Chile vykazuje značné disproporce. Zatímco daň z příjmu právnických osob je nadprůměrně vysoká a podle mnohých kritiků brzdí hospodářský růst, od daně z příjmu fyzických osob je 75 procent obyvatelstva zcela zproštěno a pouze pro 5 procent Chilanů s nejvyššími příjmy je aplikována sazba přesahující 10 procent. Právě těch by se týkala daňová reforma především, spodní příjmové decily by nadále zůstaly z daně osvobozeny.
Budoucnost daňové reformy je tak nejasná, není však pravděpodobné, že by se chilské ministerstvo financí pokoušelo o komplexní změnu daňového systému ve stávajícím volebním období. Aby mohl být nový návrh znovu předložen Poslanecké sněmovně, musí uplynout minimálně rok od předchozího hlasování.
Další možností by bylo dolní komoru obejít a návrh předat na hlasování rovnou Senátu, tam má však vláda ještě menší podporu. Spíše se tak vydá na cestu prosazování jednotlivých dílčích zákonů. Prioritou podle ministra daného resortu Maria Marcela zůstává snížení míry daňových úniků, respektive zvýšení jejich postihů, což by do rozpočtu už od příštího roku mělo přinést příjmy v hodnotě zhruba 1,5 procenta HDP.
Royalty minero přináší mimořádné zdanění velkých těžařů
V daňové oblasti tak zůstává největším politickým úspěchem Boricovy vlády zavedení takzvané royalty minero, jež vstoupilo v platnost 1. ledna letošního roku a jež přinese první peníze do rozpočtu už v roce 2025. Jedná se o také v ostatních zemích rozšířené mimořádné zdanění největších těžebních společností, které těží neobnovitelné přírodní zdroje a jejichž aktivity mají negativní dopad na životní prostředí i obyvatelstvo v těchto oblastech žijící.
Jedná se tedy jinými slovy o specifický daňový režim, který spočívá v určení maximální sazby korporátní daně a zároveň ve fiskální decentralizaci. Vybrané prostředky tedy budou namísto centrálního rozpočtu určeny pro jednotlivé obce, jež s nimi budou moci volně nakládat. Odhadem má být tímto mechanismem vybráno až 1,35 miliardy dolarů ročně pro 90 procent ze všech obcí a měst v zemi. V souladu s diskursem současné vlády by prostředky měly pomoci zejména chudým okresům na severu Chile, v nichž je těžební aktivita nejvíce intenzivní.
Přestože celkové daňové zatížení dolů bude mírně vyšší, než je tomu například v Austrálii nebo Peru, pro investory je tato novinka i tak pozitivní zprávou, neboť ukončuje dlouhé období nejistoty, kdy nebyla budoucnost těžebního průmyslu v Chile zcela zřejmá. Nyní mohou výši daně započítat do svých dlouhodobých plánů a zohlednit je ve svém investičním horizontu.
Ekonomika se po výkyvech stabilizuje
V Chile se v poslední době podařilo stabilizovat makroekonomické ukazatele. Po letech makroekonomických nerovnováh, jež byly vyvolány společenskými nepokoji a pandemií a následnou monetární i fiskální restrikcí, lze říci, že v roce 2023 se ukazatele navrátily do stabilního stavu.
Podařilo se překonat období dvouciferných hodnot inflace, inflační tlaky byly postupně uvolněny a meziroční inflace tak na konci roku 2023 dosáhla 3,9 procenta. Na konec roku 2024 však není předpovídán další pokles, který by se přiblížil tříprocentním cílům vytyčeným centrální bankou, neboť současná prognóza pro prosinec předpovídá hodnoty lehce přesahující 4 procenta a pro rok následující až 5 procent. Za výrazným poklesem tempa růstu cen v minulém roce stojí právě restriktivní monetární politika a zmírnění nabídkových šoků, které by se ale mohly navracet. Kroky vlády i centrální banky v reakci na vývoj ekonomiky si však vybraly svoji daň, a to zejména v podobě meziročního tempa růstu HDP v hodnotě 0,2 procenta.
Na předpandemickou úroveň se stále ještě nevrátila míra nezaměstnanosti, která dosáhla v minulém roce hodnoty 8,5 procenta. Vyjma strukturálních příčin patří k hlavním důvodům stále větší podíl obyvatel v šedé ekonomice, kteří pracují bez příslušné smlouvy. Dopady toho, že jsou postaveni zcela mimo systém, jsou na stát poté dvojí: Neodvádí do státní poklady daně z příjmu a neplatí sociální ani zdravotní pojištění.
Chilské peso pokračuje na slabých hodnotách
Lze prohlásit, že směnný poměr amerického dolaru a chilského pesa dosáhl v minulých letech nového normálu. Zatímco v letech 2020 a 2021 se ještě směnný kurz pohyboval v mezi 700-800 CLP/USD, v reakci na posilování dolaru v červenci 2022 chilské peso poprvé v historii překročilo hranici 1000 CLP/USD.
Centrální banka Chile na vývoj národní měny reagovala rozsáhlými devizovými intervencemi a krátkodobě to mělo vliv na posílení pesa, v roce 2023 se však kurz pohyboval okolo 900 CLP/USD a není pravděpodobné, že by mělo dojít k výraznější apreciaci měny. Právě naopak, na rok 2025 je v reakci na růst americké ekonomiky, monetární politiku Fedu, oslabení poptávky ze strany Číny a vývoji cen mědi předpovídáno, že kurz se bude držet nad úrovní 1000 CLP/USD.
Dopad na spotřebitele i firmy je zřejmý. Vývoj domácí měny má vliv především na zdražování importů, které jsou v mnoha případech obchodovány v americkém dolaru. Pro firmy je situace výhodnější, neboť utržené devizy mohou směnit za výhodnější kurz. Je to ale kompenzováno případným nákupem výrobních surovin z jiných zemí. Pro chilské peso je také příznačná vysoká volatilita, již je potřeba brát v potaz v případě obchodování s touto zemí.
Otazník je nad budoucím zdrojem růstu
Přestože se nakonec chilská ekonomika vyhnula v minulém roce navzdory prognózám recesi a dosáhla mírného růstu HDP 0,2 procenta, panuje skepse ohledně nadcházejících let. Pravděpodobně totiž Chile uvázlo v pasti země středních příjmů a vláda nemá jasný plán na to, jak se z ní dostat.
Již v šesti letech, které předcházely pandemii, byla průměrná roční úroveň růstu pouze 2 procenta. A okolo této hodnoty by měl růst oscilovat také v příštích třech letech (odhad na rok 2024 jsou 2 procenta, na rok 2025 1,5 procenta a na rok 2026 1,8 procenta). Chilská ekonomika je z velké části závislá na nerostných surovinách, především mědi, která je exportována v nezpracovaném stavu. Hospodářství je tedy silně ovlivňováno externími vlivy, jako je poptávka Číny po tomto kovu nebo právě vývoj dolaru.
Průmyslová výroba vyjma potravinářství je v podstatě neexistující a vláda sází na těžební průmysl a energetiku. Chile by si přálo být lídrem v oblasti přechodu na obnovitelné zdroje a uhlíkovou neutralitu, to však vyžaduje vysoké investice nejen do infrastruktury, ale také vědy a výzkumu a lidského kapitálu. Bude potřeba revidovat legislativní rámec, který by přinesl strukturální reformy reagující na největší výzvy v dané oblasti. I pokud se to povede, musí být vhodně upraven přeshraniční tok kapitálu tak, aby Chile bylo stále atraktivní zemí pro zahraniční investory, ale zároveň aby zisky v zemi zůstávaly a byly reinvestovány.
Oživování ekonomiky je zatím jen pozvolné
Deficit rozpočtu dosáhl 2,5 procenta HDP v roce 2023 a vyšší míra zadlužování se do příštích období se neočekává. Pokud dojde v průběhu roku 2024 k oživení chilské ekonomiky, bude jen velice mírné. Centrální banka Chile je velmi opatrná se snižováním úrokových sazeb. Trhy očekávají jejich mírné snížení k hranici 5 procent. Pravděpodobně se ale bude jednat o minimální úroveň, neboť dle expertů by v odpovědi na inflační tlaky mohlo v roce 2025 docházet k opětovnému zvyšování úrokové míry.
Bude záležet na tom, nakolik se bude případně ekonomika přehřívat a inflace vzdalovat inflačnímu cíli. Reálné mzdy mírně vzrostly, budoucí vývoj ale rovněž může být kompenzován inflací. Chudoba se i nadále bude držet na úrovni 5 procent. Tempo růstu spotřeby i tempo růst investic bude velice mírné v rozmezí 2 až 3 procent.
Jiří Jílek, Ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade Chile
Přečtěte si více o ekonomice Chile a šancích pro české vývozce v článku na portálu ExportMag.cz
