Podnikatelský manuál k NOZ: Co je dobré vědět z oblasti zakládání firem



4. Různost podílů s.r.o.

Obchodní společnost má smluvní (obligační) základ. Ten se nicméně projevuje více u veřejné obchodní společnosti než u společnosti akciové, čím složitější je společnost, tím více regulatorní pozornosti je jí věnováno. V případě společnosti s ručením omezeným je to tak půl na půl – řada věcí je ponechána na možné dohodě ve společenské smlouvy, a řadu naopak zákon reguluje příkazově. Na jedné straně tak zákon dává donucující pravidla pro fungování orgánů společnosti, na druhé straně dává velký prostor pro regulaci práv a povinností společníků.

Ačkoli společnost předpokládá společníky, není předem dané, že by měli mít všichni stejné postavení. Nová regulace to potvrzuje, když stanoví, že společník může mít více podílů a dokonce i různého druhu. Je tak možné, že společník bude mít dva podíly stejného druhu a dva jiného. Rovněž je možné, že se podíly stejného druhu nespojí v jeden, ale budou to stále dva podíly, což může mít význam pro jejich prodej nebo zastavení. Je zkrátka věcí společenské smlouvy, jak tuto problematiku nastaví s tím, že obsah jednotlivých podílů bude znám nejen z ní samotné, ale také ze zápisu do obchodního rejstříku. Společník a druh podílu se totiž vždy do obchodního rejstříku zapisují.

Společnost tedy může běžet bez složitých úvah o druzích podílů, nebo naopak, a může tak zohlednit dílčí postavení a schopnosti společníků, a tím své podíly zatraktivnit. Je třeba si ale uvědomit, že formulace obsahu podílů musí být jasná a srozumitelná a nesmí narušovat zásadní limity, jako jsou zejména dobré mravy či veřejný pořádek. Vzhledem k tomu, že informace o obsahu podílu budou seznatelné veřejnosti, není rozumné příliš popouštět uzdu lidové tvořivosti, protože to věřitel nemusí ocenit a může se takto postavené společnosti, jakožto svého partnera, obávat.

V rámci společenské smlouvy tak lze sjednat podíl s podřízeným nebo přednostním podílem na zisku, s vícenásobným hlasovacím právem, s právem veta v určitých bodech či se specifickým majetkovým právem. Rovněž platí, že mlčí-li společenská smlouva, je obsah podílu určen zákonem a jedná se o základní podíl. Pokud by snad chtěly různé druhy podílu zavést společnosti vzniklé před účinností nového práva, musí současně učinit tzv. generální opt-in (viz výše bod C).

5. Záhada kmenového listu

Z akciového práva známe regulaci akcie, tedy cenného papíru, který představuje podíl akcionáře. Víme, že tento cenný papír je možné volněji obchodovat a že osoba akcionáře nemusí být každému na první pohled známa. Vlastník akcie tak vždy ví, že je akcionář, a dokonce si to často umí i zhmotnit, protože má v ruce akcii, tedy listinu. To vše u podílu v eseročku zatím v plné šíři neplatilo. Nová úprava to mění.

Společenská smlouva může určit, že na některé podíly nebo na všechny bude vydán kmenový list, tedy cenný papír s tím, že v takovém případě bude mít společník namísto podílu právě tento kmenový list. Informace o tom, že byl vydán kmenový list, bude opět veřejně dostupná, a to nejen ze společenské smlouvy, ale také přímo ze samotného zápisu v obchodním rejstříku. Kmenový list je vždy volně převoditelný a je to cenný papír na řad, tedy cenný papír, který se převádí rubopisem. Vypadá jako akcie, ale není to akcie – není např. obchodovatelný na burze nebo na jiném obdobném trhu. Akcie je cenný papír, který má mít možnost vstupu na kapitálový trh, kmenový list ne, proto nesmí být ani veřejně nabízen. Jedná se o svého druha certifikát toho, že někdo je společníkem s tím, že i v takovém případě se společník bude zapisovat do obchodního rejstříku.

Kmenový list je snadněji převoditelný, nicméně jsou s ním spojena zcela stejná práva, jako s podílem samotným. Při ztrátě kmenového listu však nastupuje zákonný postup umoření cenného papíru, což u podílu být nemusí. Kmenový list tedy přináší řadu výhod, ale současně řadu navazujících komplikací, které jsou běžně spojeny s existencí a právní regulací cenného papíru. Bude-li zastavován podíl, na který byl vydán kmenový list, zastavuje se cenný papír, nikoli podíl, což opět přináší odlišnou právní regulaci.

Společník muže držet kmenový podíl a současně podíl s přednostním právem na podíl na zisk. Podíly bude převádět smluvně s tím, že podpisy na převodní smlouvě musejí být úředně ověřené. Současně bude mít podíl s podřízeným podílem na likvidačním zůstatku, na který bude vydán kmenový list – bude mít tedy ve skutečnosti tento list, nikoli podíl. Takovýto kmenový list převede indosací, bez úředně ověřených podpisu.

6. Jeden člověk v čele a.s.? Ano!

Správa každé společnosti vyžaduje lidi, opatrné a důvěryhodné. V případě akciové společnosti o to více, že její orgány jsou často obsazovány profesionály, tedy osobami, které za svou činnost pobírají často i vysoké odměny. Zatímco v případě eseročka je běžné, že má jediného společníka a nemá zřízenou dozorčí radu, u akciové společnosti se takováto koncentrace řízení do rukou jedné osoby neumožňovala. Správa akciovky tak byla nebo mohla být ekonomicky nákladná, a to i v případech, kdy to nebylo potřebné. I to nové právo mění.

Předně se připouští, aby stanovy určily, že představenstvo a dozorčí rada měly jen po jednom členovi. V takovém případě řídí společnost dva lidé, když jeden tvoří moc výkonnou, druhý kontrolní. Stále je tím zachována koncepce dělení kompetencí, protože jeden dohlíží na druhého. Oba mají povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, byť každý s jiným účelem a s jinou funkcí.

Někdy se však může i toto rozdělení jevit jako nákladné, zejména pokud půjde např. o jednočlennou projektovou společnost, tedy společnost, ve které jediný akcionář vykonává faktický vliv a není důvodné, aby společnost nesla transakční náklady spojené s více osobami v rámci správy. I to je možné vyřešit, ale cesta k tomu je složitější. Předně musejí stanovy určit, že se společnost nebude řídit klasickým dualistickým systémem představenstva a dozorčí rady, ale využije systém monistický s významnou rolí správní rady. Současně se určí, že statutárním orgánem je fakticky předseda správní rady s tím, že tato je pouze jednočlenná. Výsledkem je akciová společnosti, kterou řídí jediná osoba, která má kompetenci jak představenstva, tak dozorčí rady. Samozřejmě pod dohledem jediného akcionáře.

Zákon tak přináší možnost operativního zjednodušení a zlevnění řízení, což ale současně přináší mnohá rizika. Předpoklad více osob ve správě akciové společnosti stojí na myšlence, že „více očí více vidí“, tedy na posílení kontrolní funkce části orgánů. Pokud se toto naruší a zkoncentruje se veškerá moc do rukou jedné osoby, kontrola se tím snižuje, resp. přenáší na jediného společníka. Společnost si proto musí rozmyslet, kdy tento model využije, protože má smysl jen někdy (zejména ne, pokud je více akcionářů a hrozí riziko vnitřních konfliktů mezi nimi).

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR