Čtvrtina předních českých firem neinformuje o ESG. Zprávy o udržitelnosti v globálním srovnání

Globálně se přitom zdvojnásobilo množství firem informujících i podle metodiky TCFD. Nejvyšší procento společností zpracovávajících zprávy o udržitelnosti je v asijsko-pacifickém regionu, Evropa skončila až druhá. Výsledky firem v oblasti udržitelnosti zatím většinou nemají vliv na odměny managementu. Upozornila na to studie poradenské společnosti KPMG, která analyzovala zprávy o ESG od 5800 firem z 58 zemí.

Zprávy o udržitelnosti a ESG zveřejňuje stále více firem, pokrok ale není zcela rovnoměrný. Ve skupině 100 obratově nejvýznamnějších společností v každé analyzované zemi (takzvané N100) jich před deseti lety v průměru zhruba 67 % vydávalo zprávy o udržitelnosti. Nyní se tento podíl zvýšil na 79 %. V Česku je nicméně o něco nižší, konkrétně 74 %. V sousedním Německu přitom zveřejnilo zprávu o udržitelnosti všech 100 sledovaných firem.

Největší rozdíl ale spočívá v podobě a rozsahu zveřejňovaných informací. Ze 74 českých firem vykazujících ESG jich necelých 60 % vydává vlastní samostatnou zprávu. Ostatní informují přes své mateřské společnosti v zahraničí.

Zkratka ESG je pro malé firmy zatím trochu záhadná. Od roku 2026 pro ně má být povinná

V Česku zveřejňované nefinanční informace jsou přitom navzájem dost odlišné co do šíře a detailu. Setkali jsme se s velmi podrobně zpracovanými výkazy, ale také jen s jednou či dvěma větami ve výroční zprávě. Aktuálně schválená unijní směrnice CSRD o podávání zpráv o udržitelnosti by měla jednotně určit rozsah zveřejňovaných údajů. Směrnice také ukládá vykazovací povinnost mnohem více firmám. V rámci EU bude muset zprávu o udržitelnosti nově zveřejňovat přibližně 49 000 firem místo současných 11 600.

Směrnice CSRD a k ní připravované reportovací standardy ESRS se zaměřují i na témata, o kterých není zatím běžné v českém kontextu informovat. Jde například o biodiverzitu či rizika v oblasti řízení, ale také o sociální aspekty. Firmy by nově měly i více kontrolovat své dodavatelské řetězce a připravovat dlouhodobé strategie a cíle plus finanční plány, jak jich dosáhnout. V současnosti například pouze pětina z tuzemských firem informujících o ESG zahrnuje mezi rizika i ztrátu biodiverzity.

Česko spoléhá na emisní povolenky

GRI zůstává v Česku nejčastěji používanou metodikou reportování o ESG. Celosvětově se zdvojnásobilo množství firem informujících i podle metodiky TCFD. V Česku se sice počet podniků využívajících TCFD také téměř zdvojnásobil, za tímto nárůstem ale stojí zejména společnosti, které informují prostřednictvím zahraničních matek.

Pokud budou firmy v Česku zavádět nefinanční reporting podle standardů ESRS, budou v podstatě reportovat podle GRI i TCFD, protože ESRS kombinuje přístup a požadavky obou metodik.

Přibližně 65 % tuzemských firem vykazujících ESG uvádí i své cíle ohledně snižování uhlíkové stopy. Z těchto 48 společností jich ale jen 20 chce dekarbonizačních cílů dosáhnout především cestou snižování vlastní produkce emisí. Většina tedy hodlá spoléhat spíše na emisní povolenky a jiné offsetové nástroje.

Kde se vzalo ESG?

Stále jde hlavně o E

Celosvětově přibližně tři čtvrtiny vykazujících společností provedly hodnocení významnosti a zveřejnily výčet významných témat. V Česku tak učinila jen třetina firem. Hodnocení spočívá v identifikaci zásadních ESG témat, která mají na podnik a s ním spojené subjekty největší dopad. Jednotlivým tématům se pak přiřazují priority.

Zprávy o udržitelnosti a ESG bývají napříč státy podobné v tom, že se věnují především nebo výhradně životnímu prostředí (E). Upozaděny jsou naopak většinou sociální otázky (S) a rizika spojená s řízením (G). 43 % největších světových společností řadí mezi finanční rizika pro své podnikání i sociální témata jako diverzitu, rovnost, inkluzi, moderní otroctví a obecně pracovní podmínky. 41 % největších světových firem zahrnuje mezi finanční rizika otázky spojené s oblastí řízení, například úplatky či protisoutěžní jednání.

Zprávy o udržitelnosti často popisují kroky firem bez výraznější kvantifikace. Obvykle chybí více kvantitativních, či finančních údajů. Tento dominantní, takzvaný narativní přístup by mělo vystřídat využívání robustnějších dat. V rozsahu a kvalitě datové základny mají společnosti po celém světě mnohé co zlepšovat.

Nejde jen o záležitost Evropy

Studie zahrnuje země ze všech kontinentů. V asijsko-pacifickém regionu zpracovává zprávy o udržitelnosti přibližně 89 % sledovaných společností. Následuje Evropa s 82 %, Amerika se 74 % a Blízký východ a Afrika s 56 %.

Studie ale zdůrazňuje regionální rozdíly v obsahu zpráv o udržitelnosti. Odlišnosti jsou zapříčiněny hlavně jedinečností každého regionu, specifickými problémy tamních společností a jinými regulatorními pravidly. Latinská Amerika například vyniká ve zprávách o biodiverzitě a Afrika ve zveřejňování informací ze sociální oblasti.

Od roku 2020 nastal výrazný nárůst vykazování udržitelnosti ve třech státech: Island (+39 %), Spojené arabské emiráty (+22 %) a Jižní Korea (+22 %). Významné poklesy zaznamenaly naopak Mexiko (-16 %), Argentina (-16 %) a Turecko (-12 %).

Pět hlavních důvodů, proč ve firmě rozběhnout ESG

Nové kritérium pro odměny managementu

V průměru pouze třetina společností ze skupin N100 ve zprávách uvádí člena vedení s přidělenou odpovědností za udržitelnost. V Česku tak činí 29 firem (cca 39 %).

Z 250 obratově největších světových společností (takzvaná skupina G250) jen 24 % navázalo odměny managementu na jeho výsledky v oblasti udržitelnosti. Ze 74 českých firem informujících o ESG jich pouze 10 (13,5 %) spojilo odměny vedení s výsledky v ESG. Všechny tyto firmy reportují prostřednictvím zahraniční matky.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Miroslava Prokešová, manažerka divize Risk Consulting KPMG Česká republika