Digitální pasy výrobků: Další byrokratická zátěž, nebo příležitost k rozvoji ekonomiky?

Návrh nového Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků totiž počítá se zaváděním tzv. digitálních pasů výrobků ve vybraných odvětvích (textil, stavebnictví, průmyslové baterie a baterie pro elektromobily), a to již od roku 2024. Předčí očekávané výhody digitálních pasů výrobků byrokratickou zátěž, kterou s sebou toto nové opatření EU přináší? 

Hlavní benefity digitálních pasů výrobků komentuje Albert Schandl, expert na materiály a produktové strategie v poradenské společnosti v oblasti cirkulární ekonomiky a udržitelnosti CIRA Advisory: „Z informací obsažených v digitálních pasech by měli benefitovat všichni aktéři v hodnotovém řetězci – od firem přes veřejný sektor až po koncové zákazníky. Např. firmy budou díky těmto datům schopni lépe spočítat svojí uhlíkovou stopu. Materiálové pasy také pomůžou nákupčím lépe implementovat prvky udržitelnosti do svých zakázek. Benefitovat z pasů by měli rovněž zpracovatelé druhotných surovin, kteří produkt (díky jeho pasu) budou umět efektivněji využít, opravit, rozebrat nebo zrecyklovat. Digitální pasy výrobků by měli nakonec ocenit v budoucnu i koncoví zákazníci, kteří mohou díky nim dělat informovanější rozhodnutí při nakupování.” 

Očekávané výhody digitálních pasů výrobků tedy můžeme shrnout takto:

• Podpora cirkulární ekonomiky – díky obsaženým informacím pomůžou digitální pasy prodloužit životnost produktů (např. jejich opravitelnost) či optimalizovat jejich využití (např. druhotné využití).
• Rozvoj cirkulárních obchodních modelů – díky zlepšenému přístupu k datům pomocí digitálních produktových pasů může více podniků implementovat obchodní modely založené na službách a opravách.
• Soulad výrobku s legislativou – digitální produktový pas bude také sloužit jako záznam norem, kterým produkt vyhovuje, což ocení např. auditoři nebo inspektoři.

Kde a kdy uvidíme digitální pasy nejdřív?

Seznam požadavků na digitální produktové pasy obsahuje zmíněný návrh Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (znění tady). Všechny informace obsažené v pasech budou dostupné k nahlédnutí také v digitální podobě (z toho je odvozen i název opatření – digitální pasy).

Cestu k praktickému zavedení digitálních pasů nejdřív prošlapou baterie. Dle aktualizace směrnice o bateriích totiž bude každá baterie průmyslových nebo elektrických vozidel na trhu EU s kapacitou vyšší než 2 kWh vyžadovat digitální pas baterie. Seznam požadavků na digitální pasy baterií musí určit jednotlivé státy EU do konce roku 2024.

Digitální pasy – byrokratická zátěž, nebo příležitost k růstu?

Dle odborníků samotné technické řešení spojené s vytvořením digitálních pasů není problémem. Různé softwary či aplikace tohoto typu na trhu už existují, příkladem je nizozemský start-up Circularise či platforma Madaster pro stavebnictví. Otázkou je, jaká je reálná škálovatelnost obdobných řešení – jinak řečeno, digitální pasy budou muset fungovat v obrovském rozsahu napříč celým hodnotovým řetězcem daného odvětví. Výzvou také zůstává dostatečné zajištění bezpečnosti dat, která budou muset výrobci poskytovat pro účely fungování pasů. Digitální produktové pasy totiž mohou obsahovat potenciálně citlivé informace spojené s duševním vlastnictvím či obchodním tajemstvím. 

Podaří se evropským regulátorům vytvořit řešení, které bude bezpečné, dobře škálovatelné a které zároveň nezahltí trhy přílišnou regulací, v níž se nikdo nebude umět orientovat? Odpověď přinese nejbližší vývoj, který v CIRAA sledujeme. 

Redakčně upravená tisková zpráva CIRAA