Digitální Sapa. Skupina vietnamských mladíků v Česku buduje obdobu Alibaby



Poté co nastoupil do prezidentského úřadu Donald Trump, výrazně se ztížily podmínky udělování stipendií pro cizince. „Sponzorovala mě firma, pro kterou jsem pracoval. Když se pak stal Trump prezidentem, začala se dělat loterie, což znamená, že se dají dohromady přihlášky a z nich se vylosují výherci, kteří dostanou studijní vízum. Já jsem měl smůlu,“ říká mladík Pham. V Kalifornii se mu nicméně podařilo vystudovat bakaláře z mezinárodního byznysu a ekonomie a znalosti ze školy i byznysu se mu po návratu do Prahy hodily.

V Sapě se měl původně zapojit do rodinného byznysu místo toho se ale se dvěma mladými Vietnamci pustil do vlastních aktivit. „V Asii mají Alibabu, která zdigitalizovala a propojila výrobce s velkoobchodníky. A v Americe vyrůstá hodně podobných tržišť, například Faire. Jsou to platformy, které spojují výrobce, klidně ruční výrobu, a firmy nebo přímo koncové zákazníky. V Evropě to ale není,“ vypráví Pham.

Spolu s přáteli ze Sapy, Sonnym Nguyenem, který studoval biotechnologie v Londýně, a Long Doem, který pracoval jako programátor pro Vodafone a studoval v Německu, tak založil před dvěma lety Nulisec. V Česku měli zázemí. Nahrávalo jim to, že vietnamská komunita se pohybuje hlavně ve velkoobchodu.
 
Rozhodli se tedy digitalizovat nejprve tržnici Sapa, která je jedno obrovské velkoobchodní tržiště, kde podniká zhruba šest tisíc osob. Při digitalizaci navíc odpadá jazyková bariéra, která je ve vietnamské komunitě stále ještě silná, a Vietnamci tak mohou prodávat víc i mimo vietnamskou komunitu.

Pro začátek dostali asi sto tisíc korun od pěti obchodníků, kteří se rozhodli to s nimi zkusit. „Koupili jsme si webovou šablonu a udělali jim e-shopy. Problém byl v tom, že jsme nevěděli, nebo spíš oni nevěděli, že když máte e-shop, musíte do něj investovat: musíte mít lidi, dělat marketing atd. Prostě samotný e-shop nic neřeší. Je to pořád obchod, ale je to na webu,“ říká Pham. A najednou už o e-shopy nikdo další neměl zájem, protože viděli, že na e-shopy nikdo nechodí a nic se tam neprodává. Vietnamští obchodníci v nich přestali vidět výhodu.

Mladí Vietnamci se museli rozhodnout, jestli všechny tyto jednotlivé e-shopy spojí na jedné velké platformě, nebo například začnou dělat pro jednotlivé obchody marketing na míru. Převážila první varianta, a vznikla tak vlastně myšlenka společné platformy, jakou je asijská Alibaba.
 
Překážky byly na každém kroku, protože Sapa v současnosti funguje poměrně staromódně. Vietnamec z večerky, které jsou rozeseté po městě, v neděli nebo někdy dopoledne na půl dne zavře obchod, a jede do Sapy nakupovat zboží, za které zaplatí hotově a odveze si ho. Někteří z nich přitom dosud nikdy neplatili na fakturu, nikdy neprovedli bankovní převod.

„Řekli jsme si, že když už je zdigitalizujeme, zdigitalizujeme celý proces. A museli jsme je to naučit,“ směje se Pham.

Partner Knorr

Na jejich digitálním tržišti se konečně začalo obchodovat, ale měsíčně jen asi za dva miliony korun. Přišel klasický problém vejce a kuřete, kdy se výrobci nechtěli připojit, protože na platformě nebylo moc nákupčích, a velkoobchody se nepřidávaly, protože byl malý výběr zboží.

Pham tedy šel za největším vietnamským velkoobchodníkem s potravinami Tamda, se kterým se mu podařilo domluvit spolupráci a angažovat jejich obchodního manažera. „Využil svých kontaktů a oslovil české firmy, například výrobce krmiva pro zvířata Partner in Pet Food nebo obchodníka s chovatelskými potřebami Tenesco, kteří už s vietnamskou komunitou obchodují. Spolupráce s nimi byla snazší, protože se sami také snažili nějak digitalizovat,“ říká Pham. Nulisec tak získal první velké české partnery, kteří sami hledali online řešení, aby nemuseli tolik objednávek přijímat přes telefonní centrum nebo přes obchodní zástupce, kteří objíždějí velkoobchody. Dnes má „česká Alibaba“ na své platformě 41 výrobců, přičemž dalších asi 250 firem má zájem se přidat.

Zákazníků mezi velkoobchodníky, hlavně Vietnamci, pak má přes tisícovku. Ambice jsou však daleko větší.

K Nulisecu se před pár týdny přidala první skutečně velká firma, česká pobočka mezinárodního výrobce spotřebního zboží Unilever. V Česku totiž většina trhu se spotřebním rychloobrátkovým zbožím funguje na takzvané stock loty. Unilever například vyrábí do řetězců jako Kaufland či Tesco. S těmito obchodními řetězci mají uzavřenu smlouvu s jistými podmínkami, typicky, že zboží musí mít dobu trvanlivosti minimálně čtyřiadvacet měsíců, nebo je nutné ho dodat v minimální hodnotě dva miliony eur a podobně.

„Problém je, že Unilever zboží někdy kvůli logistice nebo že mu pozdě přišel materiál, nestihne vyrobit. A obchodní řetězec svou objednávku zruší. Unilever pak má problém zboží na šest měsíců dopředu rychle prodat, protože má třeba krátkou dobu trvanlivosti. My jim s ním pomůžeme,“ rozvádí svou strategii Pham.

Unilever samotný přitom žádnou vlastní e-commerce platformu nemá a nadbytečné zboží (značky Dove či Hellmann’s, Knorr, Magnum nebo nanuk Míša) prodává přes tržiště jako eBay nebo Amazon. Přes nadnárodní výrobce jako Unilever či Partner in Pet Food pak chtějí mladí vietnamští byznysmeni pronikat na další trhy. Už nyní začínají na Slovensku, v plánu mají digitalizovat i další blízké země.

Jejich aktivit si všimli už i investoři, takže v současnosti probíhají jednání se dvěma velkými evropskými fondy s českou účastí o minoritním vstupu v řádu desítek milionů korun. Peníze umožní Nulisecu rychleji zařazovat do platformy nové výrobce i obchodníky. Jen v Česku je asi 48 tisíc večerek a obchodních domů, které fyzicky prodávají zboží, nejen vietnamské, ale jakékoliv. „Do budoucna přitom pro ně chceme dělat i logistiku. Plán je takový, že budeme něco jako Uber či Airbnb. Postaráme se o transakci mezi výrobcem a nákupčím, včetně například zálohové platby, escrow účtu (svěřenský účet k vázání platby do předání zboží – pozn. red.) a podobně,“ nastiňuje své plány.

V Malé Hanoji

Platforma zatím vydělává pouze na provizích, které si bere za každý uskutečněný obchod. U prodeje potravin si berou 0,5 procenta z transakce, u domácích potřeb pak jsou to tři procenta. Z důvodů nízkých marží na trhu rychloobrátkového zboží se přitom Nulisec příliš nebojí konkurence, které se na trh zkrátka nevyplatí vstupovat.

Prostoru pro konkurenci je nicméně dost v jiných oblastech. Jen na trhu s rychloobrátkovým zbožím je dvanáct kategorií – třeba zboží pro domácí mazlíčky, potraviny, domácí potřeby. Celá Evropa přitom má přes dva miliony firem, které rychloobrátkové zboží vyrábějí.

Nulisec se tedy musí specializovat, jinak se může stát, že se jeho byznys rozplizne a lidé nebudou vědět, co na něm mohou najít. Bude tedy zřejmě pokračovat především v prodeji potravin a zboží s krátkou dobou trvanlivosti, kde mu nahrává i současná evropská legislativa. „Ve Francii například teď mají zákon, že se nesmí pálit zboží, které je po skončení doby trvanlivosti. A v Německu je zákon, že nesmíte dávat zboží po expiraci do charity. Všichni výrobci proto hledají způsoby, jak se toho zboží co nejrychleji zbavit a my nabízíme další kanál. Je to sice jen doplněk, ale velcí výrobci na to hodně slyší,“ uzavírá Pham. Vypadá to, že v Malé Hanoji, jak se Sapě často přezdívá, roste další silný hráč českého, vlastně evropského byznysu e-commerce.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Jiří Zatloukal, foto: Hynek Glos.