Do pěti let chceme z Nilmore udělat největší evropskou firmu udržitelného textilu, říká Mikuláš Hurta

Co přesně to znamená, jak se to firmě podařilo nebo jaké má plány do budoucna jsme se ptali zakladatele a ředitele Mikuláše Hurty.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 01:23 – Vývoj inovativního materiálu pro cirkulární módu
• 05:23 – Jak jde dohromady udržitelnost a současný oděvní průmysl
• 10:57 – Móda jako jeden z největších globálních znečišťovatelů
• 14:56 – Jak Nilmore staví svůj byznys model
• 19:01 – B2B nebo B2C?

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Oblečení, které Nilmore vyrobí, zákazník nosí po libovolně dlouhou dobu, potom ho firmě vrátí, ona ho zrecykluje a vyrobí z něj oblečení nové. „Zní to jednoduše, ale k tomu, abychom této plné cirkularity dosáhli, jsme museli vyvinout úplně nové oděvní materiály,“ říká Mikuláš Hurta. 

„Hledali jsme způsob, jak cirkularity vůbec dosáhnout, protože dnes je většina konceptů spíše tzv. downcyklačních. To znamená, že se například obnošené oblečení roztrhá a potom se z něho dělají výplně matrací, různé termoizolace atd.,“ vysvětluje Mikuláš Hurta. Nilmore chtěl ale dosáhnout toho, aby výstup recyklace byl stejně kvalitní jako materiál z klasického surovinového zdroje. 

Firma tedy hledala dobře recyklovatelný materiál, který je možné opakovaně používat bez ztráty kvality. „Padaly šílené nápady, například pavoučí vlákna, kdy jsme si pak spočítali, že jedno tričko by vyšlo na třicet tisích pavoučích vláken a podobné šílenosti,“ vzpomíná zakladatel Nilmore. Společnost také spolupracovala s českými vědci, s univerzitami VUT v Brně a Technickou univerzitou v Liberci, a nakonec zvolila materiál, který se jmenuje PLA, polylaktid, neboli kyselina polymléčná. 

Ten je totiž dobře molekulárně recyklovatelný, kdy se rozpadá na jednu homogenní molekulu, a tím pádem je možné ho opakovaně používat požadovaným způsobem. Následovala dlouhá cesta vývoje, a to jak v recyklační části, tak v té textilní. Dnes už má Nilmore v portfoliu čtyři cirkulární materiály.

Díky nim dokáže eliminovat pro životní prostředí nejvíce zatěžující výrobní fáze oděvního průmyslu, v nichž dochází k významnému plýtvání zdroji, poškozování kvality ovzduší atd. Což je jedním z hlavních cílů Nilmore. Prvotním impulsem pro založení firmy totiž bylo zděšení z toho, co tak prostá věc, jako je nákup oblečení, způsobuje nám a naší planetě. A zároveň fakt, že většina současných produktů oděvního průmyslu je zelená jen na visačce. Móda totiž patří k největším globálním znečišťovatelům životního prostředí Nilmore tedy přišel na trh módy s úplně novým materiálem, jehož cirkulární charakter přináší nejnižší environmentální dopady napříč všemi volnočasovými oděvy.

Mikuláš Hurta v rozhovoru pro BusinessInfo také přiznal, že jeho startup se zpočátku zaměřoval především na vývoj technického řešení a že obchodní stránka šla trochu stranou. „Byli jsme strašně moc ponořeni právě v tom vývoji, všechno jsme chtěli mít na sto dvacet procent. A pak jsem se jednou bavil s Václavem Gregorem, což je člověk, který měl možnost působit v Silicon Valley, a ten mi řekl, abych to nejdříve prodal, že potom se to už dá vyrobit vždycky. V tu chvíli jsme se začali zaměřovat i byznysovým směrem a zjišťovat, jak to na trhu chodí,“ popisuje šéf Nilmore. 

Původně chtěl dělat jenom svoji značku. Velký zájem o produkty Nilmore ovšem projevily firmy, takže si Hurta uvědomil, že firemní sektor má mnohem větší potenciál a že skrze něj může vytvořit výrazně větší pozitivní dopad než jenom prostřednictvím své značky. „Takže jsme to různě přehodnocovali a stále s byznys modelem velmi flexibilně pracujeme. Zjišťujeme, na kterých trzích to funguje, na které trhy se naopak třeba cenově nedostaneme a podobně. Trh udržitelnosti je obecně velmi dynamický, takže se snažíme stále hledat úplně to nejideálnější zasazení našeho byznys modelu“ uzavírá Mikuláš Hurta.

Připravili jsme pro vás pokračování rozhovoru. V něm se mimo jiné dozvíte, do kterých zemí chce Nilmore expandovat a že i v nich plánuje vybudovat systém zpětného odběru oblečení, bez nějž by firma nemohla fungovat stoprocentně cirkulárně, tak jak si předsevzala. Mikuláš Hurta také vysvětlí, proč ve svém podnikání považuje za nejtěžší práci s lidmi a proč se svojí činností snaží přispět k tomu, abychom jako lidstvo dokázali co nejvíce omezit negativní dopady naše současného komzumního způsobu života, který je podle něj neudržitelný. 

Martin Zika

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Mikulášem Hurtou

Martin Zika: Mikuláš Hurta, zakladatel a ředitel startupu Nilmore, který o sobě říká, že je vůbec první cirkulární oděvní značkou na světě, která vytváří stoprocentně recyklovatelný textil z inovativních materiálů. Mikuláši, dobrý den, vítám Vás u nás.

Mikuláš Hurta: Dobrý den.

MZ: Nemůžu se nezeptat. Přišel jste dnes k nám oblečený cirkulárně?

MH: Ano, mám na sobě naši cirkulární košili.

MZ: Výborně. Nepoznal bych to. Pojďme začít tím, co přesně vlastně vyrábíte. Jak to funguje? V čem je to unikátní?

MH: Vyrábíme oblečení, které je plně cirkulární. Což znamená, že je to takové oblečení, které vyrobíme, zákazník ho má možnost nosit po libovolně dlouhou dobu, potom nám ho vrátit, my ho recyklujeme a vyrobíme z něj oblečení nové. Zní to jednoduše, ale k tomu, abychom této cirkularity dosáhli, nebylo možné použít standardní konvenční materiály a museli jsme vyvinout úplně nové oděvní materiály.

MZ: Vím, že vy jste tomu vývoji věnovali první dva nebo tři roky firmy. Můžete přiblížit, o jaký materiál jde? K čemu jste dospěli v téhle fázi?

MH: Ta cesta začala někde v roce 2018, 2019, kdy jsem přišel myšlenkou: Pojďme udělat opravdu cirkulární módu. Nejlépe úplně bez nějakých kompromisů. Hledali jsme, jak vůbec té cirkularity dosáhnout, protože většina konceptů na dnešním trhu je spíše downcyklačních, že se nějakým způsobem třeba roztrhá to oblečení, a potom se z něj dělají výplně matrací a různé termoizolace atd. Chtěli jsme opravdu dosáhnout konceptu, kdy výstupem recyklace bude stejně kvalitní materiál, jako by byl materiál z klasického surovinového zdroje. Takže jsme to museli pojmout tak, že jsme se naopak zeptali, který materiál je dobře recyklovatelný, který jsme schopni opravdu bez ztráty té kvality takto točit. Byly tam šílené nápady jako pavoučí vlákna atd. Pak jsme si spočetli, že jedno tričko by vyšlo na 30 000 pavoučích vláken.

Spolupracovali jsme s českými vědci z VUT v Brně a Technickou univerzitou v Liberci. Nakonec se nám zdál fajn materiál, který se jmenuje PLA, polylaktid, neboli kyselina polymléčná. Je to materiál, který se vzal v minulosti trošičku za špatný konec. Byl prezentovaný jako rozložitelný, což technicky je pravda, v nějakých průmyslových podmínkách se rozloží.

Každopádně v Česku neexistuje žádný systém, který by ho do těch průmyslových kompostáren dostal, takže toto byl spíše více greenwashing než nějaké skutečné ekologické řešení. Jeho ekologičnost opravdu tkví v tom, že je skvěle molekulárně recyklovatelný. Rozpadá se na jednu homogenní molekulu a tím pádem jsme schopni ten materiál takto točit. Takže to byl nějaký nápad. No a pak byla dlouhá cesta vývoje, jak té recyklační části, tak té textilní. Řešili jsme, jak vůbec z tohohle materiálu udělat takové textilie, jako mám právě na sobě. To byl náš pilotní materiál a my momentálně máme už čtyři cirkulární materiály v portfoliu. Asi úplně detailně je teď nebudu představovat. Všechny spojuje to, že jsou plně cirkulární.

MZ: Čili ten materiál, ze kterého to vyrábíte, tak to není novinka, používá se v jiných oblastech. Pokud jsem to dobře pochopil, vaše unikátnost spočívá v tom, že jste vymysleli, že se dá používat v textilním průmyslu a dá se opravdu recyklovat stoprocentně. Chápu to správně?

MH: Přesně tak. My jsme vůbec první firma na světě, která tento materiál přinesla do oděvních textilií. Ono v nějaké formě vlákna už i předtím existovaly především netkané textilie, technické aplikace atd. My jsme první, kdo z něj vytvořil oděvní látky, oděvní textilie. Ten materiál byl používaný především v oblastech, jako je obalový průmysl, případně se z něj dělalo jednorázové nádobí. Zaměřoval se dost na jednorázové aplikace. Ale jeho velká přidaná hodnota je právě v durable aplikacích, v aplikacích s delším životním cyklem, kde se dá pěkně organizovaně a systematicky sbírat zpátky a recyklovat.

MZ: Mě hodně překvapilo, že jste vůbec první firma na světě, která s tímhle přišla. Říkal jsem si, že oděvní průmysl je tak veliký, a hlavně v posledních letech slovo udržitelnost je v podstatě módním slovem. Překvapilo mě, že některá z těch už zavedených firem se v tomto nedostala někam dál. Jak to vlastně v tomto průmyslu funguje?

MH: Popravdě já v Česku nerad říkám, že jsme první v něčem atd., ač to tak je. Ale český posluchač nebo Čech, když se řekne, že něco je první, tak první mu vyblikne, že to určitě není pravda. Ten svět je tak globalizovaný, že já úplně ruku do ohně nemůžu dát za to, že někde na druhé straně světa, nevím někde v Indonésii, není nějaký startup, který udělal něco podobného. Ale když si zadáte oblečení z polylaktidu, tak můžete projet první desítky stran na Googlu, co vám to vyjede a opravdu v tomto smyslu jsme jediní.

Proč se nám to povedlo? Protože firmy ve vývoji v udržitelnosti se dost zaměřují na materiály, které jsou pro ně jednoduché v rámci změnového řízení. Jinými slovy používají polyester, aplikují recyklovaný polyester a není to pro ně nic moc změna. Recyklovaný polyester jim de facto jsou schopni dodat velmi podobní dodavatelé, jako už mají. Způsob, jakým zpracují ten recyklovaný polyester do látky, je velmi podobný jako u virgin polyesteru. To samé u bavlny. Bavlnu změnit na bio bavlnu je velmi jednoduchý krok. Otázka je potom ta ekologie a udržitelnost. Jak moc je to opravdu udržitelné, jak moc je to pouze marketing.

MZ: A jak moc je to tedy udržitelné?

MH: Konkrétně tyto dva materiály?

MZ: Když přijdete dneska do obchodu, koupíte si nějaký oděv velké značky. Máte tam napsáno, že je to udržitelné, je to zelené. Jak moc tomu důvěřovat? Jak moc je to opravdu zelené z vašeho pohledu? Samozřejmě záleží na jednotlivých produktech, ale z vaší zkušenosti.

MH: Moc ne, no. Jsme pořád na cestě. Já znám i lidi z velkých firem, z velkých značek. Většina z nich to opravdu myslí upřímně, ale v tom korporátu například aplikovat úplně nový materiál je velmi složité, protože oni tam nemají žádné testování uživatelem. Ten materiál jsme vyvinuli de facto před dvěma, a když existuje na trhu dva roky, tak pro ně je to dost rizikové. Je tam spousta bariér atd. v otestování, takže když se bavíme teď o konkrétních materiálech, tak první otázka je cena. Když jdete do H&M a koupíte si tričko z bio bavlny za 120 Kč a jenom ušití trička v Česku stojí okolo 150 Kč, dejme tomu, a to tam tedy nemáme započítaný materiál, logistiku, marketing, marži nic, tak už něco nehraje.

Takže například bio bavlna. To bio znamená, že to samotné pěstování proběhlo za trošičku lepších podmínek. Nejsou používané tak agresivní pesticidy a herbicidy. Je daleko kontrolovanější ten samotný proces pěstování, ale potom veškeré ty procesy jako zvlákňování, předení, pletení látek, barvení, šití už probíhá za těch konvenčních podmínek například. Takže dá se tam bio bavlna, ale málokdo z těch zákazníků ví, co to ta bio bavlna znamená, že je to opravdu jenom maličká část procesu, která je dělána trošičku lépe.

MZ: Takže to dopady vaší činnosti jsou z hlediska ekologického mnohem přijatelnější nebo příznivější v tom, že se ten materiál dá tedy recyklovat. To znamená, že tam dochází k výrazné úspoře vody a dalších věcí. Je to tak?

MH: Je to tak. My jsme taky na cestě. Já osobně vždycky chci, ať je Nilmore stále na cestě. Ať nikdy nejsme v tom cíli a nemyslíme si, že máme nejudržitelnější řešení na světě a máme vyhráno. Stále chceme do něčeho dloubat, říkat si: toto by se dalo možná dělat lépe. Takže nechci, ať to vyzní tak, že máme všespásné řešení. To rozhodně ne. Ale v Nilmore jsme si hned na začátku řekli, jak vůbec udělat tu módu skutečně udržitelnou. A vypadla nám z toho jedna jediná věc, a to je cirkularita, cirkulární ekonomika.

Pokud nahradíme recyklátem surovinový zdroj, tak de facto z celého toho procesu omezíme dopady výroby toho surovinového zdroje na jedné straně. A na druhé straně ten end of life, neboli to pálení, skládkování atd., což jsou, obecně řečeno, dvě fáze života oblečení s největšími negativními dopady. A cirkularita umí krásnou věc, že tyto dvě fáze nahradí recyklací, a její dopady jsou zlomkové oproti výrobě například ze surovinového zdroje.

MZ: Já vás možná jenom stručně poprosím, protože jsem se v téhle souvislosti dočetl, co ta rychlá móda, pomocí které můžeme charakterizovat ten dnešní stav, jakým způsobem se lidi oblékají a nakupují, jaké má opravdu dopady na životní prostředí. Byl jsem hodně překvapený.

MH: Je to masakr, je to masakr. Prvně bych rád upozornil na to, že fashion je jeden z nejméně transparentních průmyslů. Proto veškeré data, údaje… Já používám data, na kterých se shodne co největší plénum autorů. Ale není to úplně přesné, protože ta transparentnost je tam opravdu velmi nízká. Velmi s tímto ve fashion bojujeme. Každopádně z údajů, na kterých se shodne nejvíce autorů, vyplývá, že textilní průmysl je zodpovědný za desetinu veškerých celosvětových skleníkových plynů. Když si vezmeme, kolik je těch průmyslů na světě, tak to je masakr.

U vody a u vodní stopy je to ještě více. Textilní průmysl má na svědomí 20 % světového znečištění vody. Možná si to takhle člověk úplně nevybaví, ale třeba na jedno tričko je to nějakých 2700 l vody, co padne na výrobu jednoho trika. To je množství pití asi na 3 roky. Zároveň žijeme ve světě, kde každých 10 sekund umírá člověk na nedostatek pitné vody. A v tomto paradoxu de facto žijeme a když toto přeneseme do nákupního chování, tak člověk výběrem oblečení může rozhodovat, jestli zmáčkne ten kohoutek na revolveru, nebo ne.

MZ: Já bych chtěl ještě zůstat u toho materiálu. Mě překvapilo, že je recyklovatelný do nekonečna. Myslel jsem si, že ty věci jdou recyklovat třeba dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát, a i tam dochází tím pádem k výrazným úsporám. Jak toto funguje?

MH: Zase nechci úplně zatěžovat technickými detaily. Ony jsou de facto dvě cesty recyklace, které my využíváme. Jedna z nich je termomechanická. Tam je to přesně tak, jak vy říkáte. Ten materiál degraduje každou recyklací, a tak se dá otočit dvakrát nebo třikrát. Ještě se z něj nedají odstranit barviva atd. Proto například na první recyklační smyčky používáme právě termomechanickou recyklaci, ale potom chtě nechtě to vždycky dojde do stavu, kdy musíme použít tu molekulární recyklaci.

Ta spočívá v tom, že ten materiál rozložíme na molekuly. Takže například z té košile, co mám na sobě, se stane kapalina. V tom procesu to prochází destilační fází, tím pádem plynnou fází, potom to zase kondenzuje, zkapalní, zase tuhne a z toho vytváříme nová vlákna. Jinými slovy díky té molekulární recyklaci jsme schopni si poskládat ty molekuly tak, jak chceme. Jsme schopni z toho dostat různé přísady tak, jak chceme a de facto na výstupu té recyklace vytvořit více kvalitní materiál, než je na vstupu.

K té infinitě bych rád zase dodal, že u té termomechanické recyklace jsme schopni recyklovat nějaký 98 %. Tam jsou to úplně minimální ztráty. U té molekulární recyklace se dostaneme někde k 90 %, když je ten proces dobře nastavený. Takže když chceme být opravdu faktičtí, tak potom není to úplně jakože 100 %. Vždycky nějaká procena tam je třeba dodávat.

MZ: Pojďme teď k vašemu podnikání. Říkali jsme, že na začátku, dva tři roky, jste pracovali vůbec na vývoji toho základního materiálu. Jaké to bylo z hlediska budování byznysové stránky? Protože já jsem se několikrát setkal s tím, že o českých startupech se říká, že mají velmi často skvěle zmáknutou tu technickou stránku věci, ale mnohdy trošičku zanedbávají tu byznysovou. Jak jste to dělali vy a jak se vám to dařilo nebo daří?

MH: No, to jsem si uvědomil asi dva roky zpátky. My jsme byli strašně moc ponořeni právě v tom vývoji, všechno jsme chtěli mít úplně vyvinuté do 120 % a nechci teď zkomolit jeho jméno, ale bavil jsem se s Václavem Gregorem, tuším, že vyslovuji správně jeho příjmení. To je člověk, který měl možnost fungovat v Silicon Valley na startupech atd. a ten mi říkal: „Dívej se, vykašli se na tu výrobu. První to prodej a potom vyrobit už se to vždycky dá“. Takže jsme se trošku začali zaměřovat i tím byznysovým směrem a zjišťovat, jak to na trhu chodí.

Původní myšlenka byla, že budeme dělat jenom čistě svoji značku. Potom byl takový zájem firem, že jsme zjistili, že ten firemní sektor má daleko větší potenciál a my můžeme skrze ty firmy vytvořit daleko větší pozitivní dopad než jenom na naší malé úzké značce. Takže časem jsme ten byznys model přehodnocovali a stále s tím byznys modelem velmi flexibilně pracujeme. Zjišťujeme, na kterých trzích to funguje, na které trhy se naopak třeba cenově nedostaneme, protože zkrátka firmy kupují trička za 20 Kč a nemají zatím důvod to změnit. Zase to teď trošku mění přicházející legislativa atd., ale ten trh udržitelnosti je obecně velmi dynamický, takže se snažíme stále hledat úplně to nejideálnější zasazení našeho byznys modelu.

MZ: K tomu se určitě ještě dostaneme. Já bych se chtěl zeptat, jak jste ten rozjezd financovali. Tím, že jste byli, trošku to zjednoduším, zavření v laboratoři, tak jak jste to měli zajištěné?

MH: Když přednáším na univerzitách, tak tuto otázku často dostávám právě od mladých lidí. Jak rozjet to podnikání, když nemám peníze. Nepotřebujete ani korunu na rozjezd podnikání. Je to čistě o tom, kolik jste schopni do toho dát. Já sám doteď trávím udržitelnou módou 18 hodin denně. Na začátku to bylo tak, že když jsme hledali nějakého výrobního partnera jako experta, co nám s tím pomůže, tak jsem napsal stovky e-mailů. Dostal jsem deset odpovědí, z toho pět z nich teda vypadalo trošku seriózně, že by se dalo domluvit. No a z těch pěti nakonec, když jsme se potkali, tak třeba ze dvou vyšla spolupráce. Takže je to o té tvrdé práci, o těch konverzích, které prostě nejdou ošulit.

Co do toho člověk dá, to se mu vrátí a vždycky se dá nějak domluvit. Takže úplně konkrétně, nevím, co můžu a nemůžu říkat, ale u těch univerzit se dá vždycky domluvit. Pokud profesoři vidí, že to myslíte vážně, že jste pro věc nadšení, že chcete něčeho opravdu dosáhnout, tak ty náklady skryjí do bakalářských prací, diplomových prací a dá se tímhle způsobem začít. To samé i ty firmy. Když vidí potenciál, že by z toho něco mohlo být, a věří vám, tak jsou schopni spoustu věcí udělat zadarmo v rámci testování. To je první krok. Potom jsme se snažili a získali jsme pre-seedovou investici, takže v rámci pre-seedové investice jsme začali více a více věcí financovat. Plus nějaké dotační programy, jako jsou inovační vouchery a různé programy inovačního ekosystému, které právě podporují rozvoj různých inovací.

MZ: Pojďme se vrátit k tomu byznys modelu. Vy jste to i říkal na začátku, že jste začínali tím, že jste připravovali nabídku pro firmy nebo produktové portfolio pro firmy. Vím, že jste to potom chtěli v průběhu času změnit, vytvořit vlastní e-shop a zaměřit se opravdu na koncové zákazníky. Jak je to dnes?

MH: Bylo to přesně naopak. My jsme ze začátku chtěli dělat vlastní značku, mít pouze vlastní e-shop atd. Asi před rokem jsme rozjeli sociální sítě. Jenom tím jsme začali už trošku rozšiřovat povědomí o našem konceptu a byli jsme překvapeni, že nám začalo psát strašně moc firem. A pak jsme si uvědomili, že na B2B trhu může být nabídka pro firmy daleko zajímavější a nám to umožní vytvořit daleko větší pozitivní dopad, což je hlavní cíl našeho podnikání. Takže jsme to trošku přeorientovali, že teď momentálně to B2C, ta vlastní značka je špička ledovce a ten hlavní core byznys se odehrává v té B2B rovině.

Teď je to opravdu velmi dynamický trh. Ten model momentálně trošku začíná narušovat situace, která je. Obrovská inflace. V té B2C části samozřejmě lidé trošičku omezují spotřebu. Musím říct, že naše cílová skupina není zas tak úplně nejzranitelnější, jako například nízkopříjmové skupiny, které tu spotřebu omezují daleko intenzivněji. Vidíme to i u těch firem. Zkrátka oblečení je něco, co se řekne, že to ještě rok se dá unosit, nějaké staré pracovní, a až potom se to změní. Takže musíme teď trochu dynamicky reagovat na tyto situace a ten byznys model tomu přizpůsobovat, protože B2B to není jenom firemní oblečení. Děláme především věci například pro jiné značky. Klasické kolekce kompletně pod jejich brandingem a tam už je například větší potenciál. Tam není až takový tlak na cenu jako u firemních triček, když to firmy berou za 20 Kč. To je jedna věc.

A ta druhá věc je i zaměření na velikost firem. Například velké firmy, které začínají řešit nějaké ESG rankingy, využívají spoustu bankovních instrumentů, tak ty environmentální úspory, ač se to nezdá, na firemním oblečení a firemním textilu obecně jsou tak obrovské, že jsou schopni to použít i v té ESG části svého reportingu. Jsou schopni to využít i v rámci přicházející legislativy, která zase zavádí uhlíkové daně, recyklační daně atd. Takže podle tohoto teď přizpůsobujeme, na co se zaměřit.

MZ: Máte nějaký plán do budoucna, co se týká tohoto? Jestli by ten hlavní důraz měl být na segment B2C, nebo tento model, který máte, teď zůstane?

MH: Tím cílem je opravdu udělat z Nilmore největší evropskou firmu udržitelného textilu do pěti let. Protože ono se to nezdá, ale dělat vlastní značku a dělat výrobu oblečení pro jiné firmy na B2B jsou de facto dva dost separátní modely. Fungují tam úplně jiné věci, takže už teď my de facto pomaličku děláme dvě firmy najednou. Plus nám tam vstupují další modely, které bychom rádi.

Naše vize je opravdu velký korporát, který má několik divizí, takže nám tam vstupuje ještě recyklační divize, kde bychom si chtěli spoustu recyklačních aktivit pokrývat sami. A ještě nám tam vstupuje systém zpětného sběru jako takový, což je taky byznys model sám o sobě. Takže tady máme už nějaké čtyři divize. B2B, B2C, recyklace a zpětný sběr. Samozřejmě teď nemáme kapacity je vyvíjet naráz, takže teď je hlavní fokus na B2B. Se vstupem dalšího investora by se mělo dále rozvíjet i B2C a postupně navazovat i na ty další divize. Takže to je asi základní linka. A ta druhá věc, ta nejdůležitější, jsou inovace a vývoj. Stále chceme šlapat opravdu do vývoje nových materiálů. Máme tam šílenosti, které teď řešíme s libereckou univerzitou.

MZ: Jaké třeba? Jestli můžete uvést.

MH: Nechci úplně konkurenci navádět, protože my opravdu jsme v té udržitelnosti hluboko. My vidíme soběstačnost Evropy na surovinách v rámci textilu. Nebudu je úplně zmiňovat, ale těch příležitostí v udržitelnosti nebo těch výzev, které je třeba vyřešit, je celkem dost. A my chceme stále šlapat do toho vývoje a jsou tam opravdu velmi zajímavé projekty. Neříkám, že všechny budou úspěšné. Někdy je ten vývoj zkrátka slepá ulička, ale chceme to stavět hodně na inovacích.

MZ: Jak se vám daří v segmentu koncových zákazníků? Jak se vám je daří v dnešní době opravdu levných oblečení přesvědčovat, že zrovna vaše produkty by si měli koupit?

MH: Naše cílová skupina nejsou lidé, co kupují tričko z C&A za pár set. Na druhou stranu si uvědomujeme jednu věc. Náš cíl je vytvářet co největší pozitivní dopad a my nemůžeme tvořit značku pro horních pár procent populace. My opravdu musíme dělat udržitelnou módu co nejdostupnější. Ale toto je obrovská výzva. V Česku nechat ušít kalhoty je třeba za osm stovek a v New Yorkeru koupíte kalhoty za 500 Kč už komplet se vším. Takže stojí před námi obrovské výzvy.

Máme strategie na to, jak i tu cenovou politiku dostávat k širší skupině lidí, ale je to opravdu ještě tvrdá práce před námi. V rámci naší cílové skupiny, se nám, myslím si,daří velmi dobře. S tím, že chceme cílit více i na ty západní trhy. Přece jen pořád ten český spotřebitel je dosti skeptický k ekologii. Neuvědomuje si, že klimatická krize je něco, co rozhoduje o tom, jestli tady budeme, nebo nebudeme za pár let. A tato osvěta tady ještě není na takové úrovni. Lidi nejsou zvyklí pracovat s daty, s vědeckými články atd. Takže český trh je ještě někde na pomezí a západní trhy jsou trošičku vyspělejší. Takže i v rámci politiky expanze se chceme více třeba zaměřit na západní trhy.

Zpět na začátek