Dočkáme se mistrovské zkoušky? Co přinese?

Podívejme se nejprve do minulosti, kdy organizace řemesel měla svůj smysl i řád. „Z historie cechů a cechovního života je známo, že tovaryš byl vyučenec, který po složení tovaryšské zkoušky mohl samostatně vykonávat svoje řemeslo. A z tovaryše, který většinou absolvoval tří až pětiletý vandr, se po úspěšném složení mistrovské zkoušky stal mistr. Již tenkrát musel vyrobit takzvané mistrovské dílo. Řemeslo se nejprve předávalo po dědické linii, poté si zkušení mistři najímali tovaryše a s rozvojem měst ve 12. a 13. století začaly vznikat řemeslné organizace – cechy.

Cech hájil práva a zájmy svých členů, dohlížel na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Dnes by se tovaryš mohl nazývat učněm, což je označení pro člověka, který se systematicky připravuje na své budoucí povolání pro řemeslnou, ale i jinou specifickou profesi.

Zavedení institutu mistrovské zkoušky navazuje na přerušenou tradici mistrů řemesel, která po staletí úspěšně fungovala,“ vysvětluje viceprezident HK ČR a prezident Cechu obkladačů Roman Pommer, který je duchovním otcem celého projektu mistrovské zkoušky. Mistrovské zkoušky byly zrušeny v roce 1949.

Od roku 1990 byla učiněna řada pokusů o jejich znovuzavedení, všechny však dosud neúspěšné. Současný předpoklad účinnosti novely zákona, který mistrovskou zkoušku zavede, je v červenci tohoto roku. Pokud se tentokrát podaří legislativu schválit, získají tuzemští řemeslníci certifikaci pro vrcholný stupeň odborného vzdělávání a zákazníci možnost lépe se orientovat na trhu. Zkouška přinese výhody i státu – povede ke zvýšení úrovně kvality řemeslníků, posílení konkurenceschopnosti, snadné identifikaci kvalitního řemeslníka, ale také ke zvýšení zájmu mládeže o obory. Zkouška tak jako garance nejvyšší řemeslné kvality přispěje ke kultivaci trhu, k lepší ochraně spotřebitele i ke zvýšení prestiže škol podílejících se na zkouškách.

Zkouška zkultivuje trh

V současné době žádná právní úprava, která by umožnila prohloubení odborné profesní kvalifikace pro absolventy středních škol, totiž neexistuje.

Původně měla být mistrovská kvalifikace zavedena prostřednictvím novely zákona č. 179/2006 Sb. V červnu 2019 převzalo agendu od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo průmyslu a obchodu v čele s ministrem Karlem Havlíčkem. Ten podporuje záměr zakotvit mistrovskou zkoušku do novely zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské a Agrární komoře ČR.

Související: Hrozí nám jednoruká generace, tvrdí prezident cechu obkladačů Pommer

„Cílem této zkoušky je umožnit zákazníkovi vybrat odborníka, který bude schopen garantovat nejvyšší kvalitu odvedené práce. Pro řemeslníka bude absolvování zkoušky součástí dalšího vzdělávání, zvýšení kvalifikace, a k tomu mu přinese i odpovídající postavení na trhu, uznání jeho kvality. Nikoliv druhotným efektem je předpokládaný zájem mladých o řemeslná povolání. Zavedením mistrovské zkoušky se Česká republika také přihlásí k evropskému trendu podpořenému EQF Advisory Group, včetně vzájemného přesahu mistrovských kvalifikací v rámci zemí EU, dojde tedy k posílení zaměstnavatelské mobility a k získávání mezinárodních zkušeností,“ doplňuje Roman Pommer.

Odpovědnost za organizování mistrovských zkoušek, které budou ověřovat odbornou kvalifikaci a praxi fyzických osob ve vybraných povoláních, bude mít podle dohody dotčených subjektů HK ČR a AK ČR. Zkouška se bude skládat ze tří částí, které mají za úkol zhodnotit schopnost a znalost navrhnout a zhotovit mistrovské dílo, řídit práci a vést zakázku v daném oboru a konečně také vykonávat povolání z hlediska provozně ekonomického i právního.

Autorizovaná profesní společenstva, včetně škol, budou garantovat kvalitativní a jednotnou úroveň zkoušek. Působení mistrů jakožto autorit bude přispívat ke zvýšení úrovně v daném oboru a ke společenské prestiži řemesel. Dokladem potvrzujícím úspěšné vykonání zkoušky bude Mistrovský list, který bude vydávat HK ČR.

Vytvořen je už návrh vzorových standardů a rámců zadání mistrovské zkoušky pro více než 40 povolání, mezi nimiž jsou především tradiční řemesla jako kamnář, čalouník-dekoratér, keramik, obkladač, klempíř, florista, podkovář, malíř-lakýrník-tapetář, podlahář a další.

Dočkáme se?

Odpověď na tuto otázku je složitá. Legislativní rada vlády se věnovala návrhu novely zákona o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a související novely živnostenského zákona, který vládě předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu již 12. února. Výsledkem bylo několik připomínek, na základě kterých vznikal v březnu nový návrh. „Snahou je vyřešit konflikt mezi soukromoprávním a veřejnoprávním prostředím.

Legislativní rada vlády byla ve svých připomínkách konstruktivní, připomínky míří ke zjednodušení nastavených procesů a mají pomoci i tomu, aby návrh prošel legislativním procesem a parlamentem. Naše snahy o uzákonění mistrovské zkoušky jsou letité, ale je potřeba si uvědomit, že v českém prostředí nelze tak snadno převzít rakousko-německý model, který je postaven na povinném členství, a tudíž je z principu čistě komorovou záležitostí. To je prvek, který u nás naráží,“ komentuje současný stav věci Ladislav Minčič, ředitel Odboru legislativy, práva a analýz HK ČR.

Původně uvažovaný termín platnosti nového zákona od 1. července tohoto roku je nereálný, již nyní se v dokumentu objevuje termín platnosti od 1. 1. 2022. Předpokládá se, že vláda nový návrh projedná co nejdříve a ještě před koncem jara pošle návrh novely do parlamentu, pak -pokud se nikde nic nezadrhne – by jej poslanci i senátoři mohli projednat a schválit skutečně ještě v tomto volebním období. „Je to ale jen ambice,“ mírní optimismus Ladislav Minčič.

Co od mistrovské zkoušky očekávají…

… malíři, lakýrníci a tapetáři?

„Zvýšení prestiže řemesel. Titul Mistr řemesla byl a na západ od nás stále je společensky prestižní a velmi pozitivně vnímaný titul pro osobu řemeslníka. Toto vnímání řemeslníka na určité společenské úrovni je důležité i jako vzor pro mladou generaci i rodiče, kdy se rozhodují o volbě povolání. V současné době, když si zvolí učiliště, tak nemá příliš možností dalšího kariérního růstu, a to mistrovská zkouška právě umožňuje. Je to další stupeň kvalifikace v oboru. Velmi důležitou součástí mistrovské zkoušky je také ochrana spotřebitele, který tak dostane jednoduchý nástroj pro rozlišení vysoké odbornosti poptávané firmy pro svou zakázku. Veřejnost často nemá jiný zdroj informací než inzerát nebo ujištění oslovené firmy ,Ano, my to umíme‘.

Neodborné práce takovýchto firem způsobují velké materiální škody, zklamání zákazníků a také špatný pohled na řemeslníky a řemeslo. Cílem mistrovské zkoušky je vychovávat řemeslníky, kteří se za své řemeslo a montérky nebudou stydět a společnost bude vnímat Mistra řemeslníka na podobné společenské úrovni, jako jsou vnímáni lidé s titulem. Pro samotné řemeslníky je titul Mistr řemesla něco jako otázka řemeslné cti.“ Pavel Žatečka, výkonný ředitel Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů

… zámkaři?

„Očekáváme záruku prokazatelného zvýšení a doložení odborné kvalifikace. Ale to samo o sobě by bylo asi málo, domnívám se, že je potřeba, aby byla taková kvalifikace také zohledněna v podmínkách výběrových řízení. Jinými slovy, přednost v nich by měli mít ti, kdo se mistrovskou zkouškou budou moci prokázat. Pokud by to neplatilo, obávám se, že v tom málokdo bude spatřovat výhodu a nutkání si ji udělat. To jsou naše očekávání. Možnost mít jakýsi punc kvality, té říkáme velké ano. Pokud se s ním bude i dále pracovat. A domnívám se, že to je hlavní smysl, o který jde.“ Tomáš Pospíšil, cechmistr Cechu mechanických zámkových systémů ČR

… čalouníci a dekoratéři?

„Mistrovskou zkoušku obecně potřebují jak řemeslníci, tak všichni spotřebitelé, aby odlišila zrno od plev. Když mistrovské zkoušky budou legislativně zakotveny, zvýší se jistota kvality provedené práce. A to dnes chybí. Legislativní ukotvení mistrovské zkoušky také napraví křivdu na řemeslnících a jejich zákaznících z padesátých let dvacátého století, kdy byly v Československu mistrovské zkoušky zrušeny. Ještě v roce 1949 každý řemeslník, který si chtěl založit živnost, musel úspěšně složit mistrovskou zkoušku před komisí příslušného společenstva. Tím byl zaručen přísun kvalitních výrobků na trh, jistota zákazníků, že společenstva bdí nad kvalitou.

Pokud by řemeslník nepracoval kvalitně, mohlo mu společenstvo zkoušku odebrat. Jenže nová vládnoucí garnitura nechtěla soukromé podnikání a ani nechtěla, aby někdo vyčníval z průměrnosti. A tak zrušila mistrovské zkoušky i společenstva. Dnes si každý, kdo se vyučí truhlářem, může hned po vyučení založit živnost. To nechceme měnit, nechceme klást překážky podnikání.

A čalouníkem dekoratérem se dokonce může stát kdokoliv bez vyučení, bez znalostí, protože v padesátých letech byl čalouník-dekoratér zařazen mezi neřemeslné, tedy volné živnosti. Od revoluce se snažíme o změnu v živnostenském zákoně, tedy v jeho přílohách, o přeřazení živnosti 37. Výroba a opravy čalounických výrobků z Přílohy 4 -Živnost volná, do Přílohy 1 – Živnosti řemeslné. Pořád marně. Přitom čalouněný sedací a lehací nábytek je v přímém kontaktu s lidským tělem a dobře ergonomicky zhotovené čalounění podporuje zdraví uživatele, naopak špatně navržený a zhotovený čalouněný sedací a lehací nábytek může uživatele nadosmrti nevratně poškodit. Chceme, aby byla legislativně ukotvena mistrovská zkouška, aby bylo pro spotřebitele vše jasně rozlišeno.

Kdo je kvalitním stavebním truhlářem, který zhotoví dokonalá okna, dveře, schodiště, zábradlí do každého domu a prostoru, aby vše bylo funkčně dokonalé. Kdo je kvalitním truhlářem-nábytkářem, který umí zhotovit kostry pro čalounění a veškerý nábytek tak, aby člověku neškodil. Kdo je kvalitním čalouníkem-dekoratérem, který mu ergonomicky a materiálově dokonale zhotoví matraci, židli, křeslo, pohovku, závěsy.

A tak bych mohla pokračovat. Stát má zákonnou povinnost chránit zdraví svých občanů a zavedením mistrovské zkoušky do legislativy pro stavební truhláře, truhláře-nábytkáře a čalouníky-dekoratéry se k této povinnosti přihlásí. Jako soudní znalec v oboru dřevo se specializací na čalouněný nábytek a výrobky vím, že u některých výrobců a dovozců se kvalita čalouněného nábytku v důsledku výše popsaných skutečností velice snížila.

Takové firmy do našeho cechu nevstupují, o kvalitu nemají zájem, jen o vysoké prodeje. Reklamace neuznávají a zákazník následně hledá, jak se dovolat svých práv. Dalším důvodem, proč chceme pro naše nábytkářské obory mistrovskou zkoušku, je ukázat mladým lidem a jejich rodičům při rozhodování o budoucím povolání dětí, že řemeslník může dosáhnout, když bude své řemeslo dobře a moudře vykonávat, na vysokou metu a stát se mistrem. Mistrovská zkouška ale pomůže i mezinárodnímu uznávání kvalitních řemeslníků.

Dnes, když se chce v zemích, kde mistrovská zkouška má nepřerušenou tradici, uplatnit český truhlář nebo čalouník-dekoratér, je brán za pomocného nedostatečného řemeslníka jen proto, že nemá mistrovskou zkoušku. Náš cech je hrdý na vysoce kvalitní členy, kteří chtějí mistrovskou zkoušku složit, stát se tahouny kvalitních truhlářských a nábytkářských výrobků, stát se vzory pro mladé následovníky. A jsme toho názoru, že mistrovská zkouška by se měla do legislativy prosadit velmi rychle, než ti moudří a vynikající řemeslníci odejdou z tohoto světa.“ Helena Prokopová, cechmistr Cechu čalouníků a dekoratérů

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban