Dohody o výměně informací v daňových záležitostech

Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech

Na jejich podkladě mj. lze od smluvních států získat potřebné informace bez ohledu na to, zda tyto informace jsou v držení bank či jiných finančních institucí.

Další dohody tohoto typu jsou průběžně sjednávány. K ratifikačnímu procesu byly předány texty dohod např. s Kajmanskými ostrovy, Bahamami, ostrovem Saint Maarten, Arubou, Belize a Cookovými ostrovy. Na konci roku 2013 byl také sjednán text dohody mezi Českou republikou a Monakem.

Přehled platných dohod České republiky o výměně informací v daňových záležitostech

(TIEA – Tax Information Exchange Agreement) a o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech ve znění Protokolu k 16. červnu 2014

• Stránka s přehledem dohod na webu Ministerstva financí.

Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech – s účinností od 1. února 2014

Dnem 1. února 2014 vstoupila v platnost mnohostranná Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech (dále jen „Úmluva“), která představuje z pohledu právního řádu České republiky tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvu ve smyslu článku 49 Ústavy České republiky. Úmluva byla vyhlášena dne 27. ledna 2014 ve Sbírce mezinárodních smluv č. 2/2014.

Úmluva vstoupí v platnost podle svého článku 28 a bude použitelná ve vztahu ke zdaňovacím obdobím začínajícím dnem 1. ledna 2015 včetně či později. Tam, kde zdaňovací období neexistuje, se bude vztahovat na daňové povinnosti vzniklé od 1. ledna 2015 včetně. Vstupem Úmluvy v platnost nepozbývá platnosti jiná mezinárodní smlouva.

Úmluva byla vytvořena pod patronátem OECD a Rady Evropy a je otevřena k podpisu od roku 1988. Dne 1. června 2011 vstoupil v účinnost Protokol, kterým se mění Úmluva (dále jen „Protokol“) a který ji uvedl do souladu s novým standardem OECD pro výměnu informací v daňové oblasti. Od 1. června 2011 lze podepsat pouze Úmluvu ve znění Protokolu.

Úmluva ve znění Protokolu představuje komplexní multilaterální nástroj vyvinutý ve spolupráci Rady Evropy a OECD, který umožňuje v oblasti daní uvedených v příloze A Úmluvy všechny formy mezinárodní správní spolupráce, tzn.:

• výměnu informací na žádost, automatickou a spontánní,
• souběžná daňová šetření,
• přítomnost při daňových kontrolách v zahraničí,
• dožádání vymáhání a předběžných opatření,
• doručování dokumentů.

Úmluva ve znění Protokolu se vztahuje na všechny druhy daní vymezené vnitrostátními předpisy smluvních států včetně povinných příspěvků na sociální zabezpečení, nevztahuje se na oblast cel. Každý smluvní stát může uplatnit výhrady k jednotlivým formám správní spolupráce, které bude poskytovat a přijímat, a výhrady vůči jednotlivým kategoriím daní, na které se bude Úmluva pro tento stát vztahovat. Česká republika neuplatňuje žádnou výhradu.

Úmluva poskytuje správci daně možnost volby právního nástroje spolupráce, který je pro něj z hlediska výkonu jeho působnosti a zásad správy daní obsažených v daňovém řádu nejvýhodnější. Jak vyplývá z čl. 27 odst. 2 Úmluvy, platná evropská právní úprava je nadřazena použití Úmluvy, pokud Úmluva neumožňuje širší spolupráci pro členské státy Evropské unie.

Aktuální seznam států, které přistupují k Úmluvě lze najít na internetových stránkách OECD pod nadpisem „Related Documents“ a kliknutím na „Chart of Signatures and Ratifications“.

Dokumenty ke stažení – česká verze

• Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech  CZ (242 kB)
• Přílohy k Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech CZ (102 kB)
• Interpretativní prohlášení k Úmluvě o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech (51kB)

Dokumenty ke stažení – anglická verze

• Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech EN (2584 kB)
• Přílohy k Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech EN (25 kB)