Když začal Milan Košťál podnikat, bylo mu 55 let. Sám říká, že to sice není limitující, ale ani ideální věk pro zakládání firmy. Přesto do toho šel. Navíc krátce po konci socialistické éry, během níž nikdo neměl s podnikáním zkušenosti. „Už jsem nevěřil, že se toho dožiju a že režim padne… Ten rok 1989 měl přijít dřív,” říká Milan Košťál.
Do té doby pracoval v koželužně v Jaroměři na Královéhradecku. V posledním období se věnoval oblasti hnacích řemenů a začínal řešit i problematiku dopravních pásů. Právě druhá z těchto oblastí se stala hlavním programem firmy, kterou v roce 1992 založil. V továrně, kde dříve působil, si část prostor nejdříve pronajal, o rok později dokonce i odkoupil.
S kolegou, s nímž firmu zakládali, si museli na rozjezd podnikání půjčit. Kromě dobrého nápadu a vědomostí získaných předchozí praxí v oboru totiž neměli nic. Hned na začátku se mu podařilo přesvědčit svoji manželku, aby opustila dobré místo na finančním úřadu a šla mu pomoci.
Přesvědčili dceru i vnoučata
První mnohamilionovou půjčku nesli s těžkými obavami, ale věřili, že poctivou prací a dobrými výrobky musí svůj podíl na trhu získat. Zpočátku si vypláceli menší mzdu, než dávali zaměstnancům. Od počátku až do dneška vždy věděli, na co mají a nemají.
V rodinném duchu se firma rozvíjela i dál. Manželé Košťálovi přesvědčili mladší dceru, která byla v té době mimo Jaroměř, aby se kvůli budování rodinné firmy přestěhovala. Nyní je ve vedení firmy a je jednatelkou. Pak dorostla „třetí generace“, nejstarší vnuk zakladatele je dnes vedoucím výroby. Následně se zapojil další vnuk, po skončení průmyslové školy a dnes je nejšikovnějším z montérů. Naposledy se přidala druhá dcera zakladatele, která pracuje na výrobě propagačních materiálů a v expedici. „Doufejme, že číslo šest může být navýšeno o další dorůstající vnuky,“ usmívá se jednatelka společnosti Věra Navrátilová.
Společnost s 34 zaměstnanci a obratem ve výši 60 milionů korun za rok 2017 působí především na trhu v České republice, na Slovensku a v dalších zemích střední Evropy v oblasti výroby, prodeje a servisu dopravních pásů i technické výstroje pro hnací a transportní techniku.
Ve své historii musela překonávat i velmi náročná období. „Rok 2009 byl kvůli globální hospodářské krizi velmi zásadním rokem i pro podnikatele v České republice. Hledat a nacházet v tomto období nové tržní příležitosti se zdálo téměř nemožné. Většina firem bojovala s propouštěním, s omezováním výroby a prodejů… Ovšem díky nápadu, který přišel ještě před tímto chmurným obdobím, se nám podařilo symbolicky ‚vstát z popela‘ o něco dříve a s lepším potenciálem. Po úvodních bolestech se podařilo právě v době krize uvést na trh ryze český výrobek, který slouží nejen zemědělcům, ale i výrobním a konstrukčním firmám – dnes již nejen v České republice, ale po celé Evropě,“ popisuje Věra Navrátilová.
Klíčovou inovací bylo obnovení zaniklého sortimentu takzvaných elevátorových pásů, který kdysi vyráběl podnik Fatra Napajedla převážně pro zemědělce. „Tento druh pásů znaly státy RVHP, ale směrem na západ je nikdo nepoužíval a neznal. Naším cílem je dostat české elevátorové pásy do celé Evropy,“ doplňuje Věra Navrátilová. Hlavním zahraničním odběratelem společnosti Reko je v současnosti Slovensko, dále Německo, Holandsko, Rumunsko, Polsko, Rakousko, Chorvatsko, hnací řemeny vyráběli i pro vodní elektrárny v Norsku a v Rusku.
Společnost Reko získala druhé místo v soutěži Equa bank Rodinná firma roku 2018 v kategorii Malá firma.
Zaplnili tržní mezeru
S novou výrobou společnost nejen zaplnila tržní mezeru, ale zajistila i další práci pro své zaměstnance. Úspěšná firma přitom musí řešit nejen inovace, ale také se bránit různým „podpásovkám“. „Je nutné bojovat i na všech dalších frontách. V roce 2017 jsme řešili ransomware (počítačový virus ve formě vyděračského softwaru – poznámka redakce) a na závěr roku krádež trezoru. Vše společnost překonala a opět hledí do budoucna s optimismem,“ konstatuje Věra Navrátilová.
Jaké zásady by firma nikdy neopustila? „Vždy jednat upřímně, otevřeně a poctivě! A s každým, i sebemenším zákazníkem, se stejným zájmem, pokorou a úctou. Právě tento poctivý přístup k podnikání bychom nikdy neměnili,“ zdůrazňuje Věra Navrátilová. Důležité je podle ní poučit se v podnikání také z chyb, bez toho by se žádná firma neposunula dál.
Rodinné podnikání má podle ní svoje specifika. „Rodinné firmy mají jinou podstatu od základu. Rodina podnikáním musí být nejen ‚živena‘, ale rodina především musí firmou ‚žít‘… Z toho vyplývají výhody i nevýhody, které toto podnikání přináší. Výhodou je soudržnost, stejný zájem, snaha o co nejlepší hospodaření a výsledky. Nejen pro současnost, ale i do budoucna pro rozvoj a stabilitu firmy. Nevýhodou mohou být pracovní záležitosti, které se občas přetahují i do rodinného soužití. S inteligencí, se vzájemnou tolerancí a trpělivostí lze vše zvládnout,“ podotýká Věra Navrátilová.
Předávání se již rozběhlo
Právě vyvážení pracovního a rodinného života by měl pomoci zvládnout etický kodex rodinné firmy, který sice ještě není zcela dokončený, ale jeho základní myšlenky jsou již uspořádány a v praxi jeho pravidla členové rodinné firmy již dodržují. Jako řada rodinných firem založených na počátku devadesátých let řeší nyní i Reko přechod společnosti na následující generaci.
Společnost si vede úspěšně nejen na poli podnikání, ale i dobročinnosti. V roce 2017 obsadila 1. místo v národní soutěži Podnikáme odpovědně v kategorii Rodinná firma. Další rozvoj by firmě usnadnilo zjednodušení současné přebujelé administrativy v tuzemském podnikatelském prostředí. „Dnes se mnohé zbytečně komplikuje nesmyslnými zákony a banálními nařízeními. Ty někdy dokáží velmi znechutit a v podstatě ubrat síly, které by byly jinak směřovány k určitě rozumnějším a prospěšnějším záležitostem,“ uzavírá Věra Navrátilová.
Dalibor Dostál
Společnost Reko v kostce
Firma Reko byla založena jako soukromá společnost na výrobu plochých hnacích řemenů a dopravních pásů k 1. lednu roku 1992. Současně byla navázána exkluzivní spolupráce s italskou firmou Chiorino, kterou Reko zastupuje na českém a slovenském trhu. Později byla zprivatizována technická část koželužny, kterou založil František Polický již v druhé polovině 19. století.