English version
Zatímco pro zaměstnance je léto dobou, kdy si vybírají dovolenou a odpočívají, řadě podnikatelů přidělává toto období spíše vrásky. Především v malých a středních firmách, které nemají dostatek zdrojů na zastupování, musí majitelé řešit, jak zajistit provoz společnosti.
V případě, že by požadovaná dovolená příliš zasáhla do chodu firmy, nemusí ji šéf podniku udělit. A to přesto, že se velká část zaměstnanců domnívá, že si mohou termín dovolené určit sami a zaměstnavateli ho jen nahlásí.
Rychlejší vyhrává
Zákoník práce však dává v tomto případě podnikům silnou pozici a jasně stanovuje, že dovolenou plánuje zaměstnavatel. Zákoník udává, že dovolenou stačí nahlásit dva týdny předem, ale to se nemusí vyplatit.
„Ve stejném termínu již mohou mít schválenu dovolenou kolegové a zaměstnavatel ji z provozních nebo jiných důvodů neumožní čerpat. Je lepší se ozvat mnohem dříve, podat žádost neboli takzvanou „Dovolenku“ a ujistit se, že zaměstnavatel souhlasí, což stvrdí svým podpisem,“ říká Pavlína Tichá z personálně-poradenské společnosti McRoy Czech.
Další obvyklou chybou je právě to, že zaměstnanci považují dovolenou za schválenou ve chvíli, kdy nadřízenému předají „Dovolenku“. Ta však bez podpisu oprávněného manažera nemá žádnou váhu. Také další oblasti záleží jen na dobré vůli zaměstnavatele. „Někdy žádá o dovolenou i nový zaměstnanec, kterému na dovolenou ještě nevznikl nárok a je na zaměstnavateli, jestli mu vyjde nějakým způsobem vstříc,“ konstatuje Jiří Halbrštát, manažer marketingu a náboru ManpowerGroup.
Zaměstnanci rovněž nemohou trvat na delší souvislé dovolené než je čtrnáct dní. Podle Zákoníku práce má každý nárok na čtrnáct dní vcelku, pokud se v práci nedohodne jinak. Případně musí podnik vyplatit zaměstnanci náhradu za náklady, které zaměstnanci vznikly vlivem změny doby čerpání dovolené způsobené zaměstnavatelem nebo odvoláním z dovolené.
Délka dovolené je přitom jedním z faktorů, kterým se čeští zaměstnanci odlišují od pracovníků z vyspělých zemí. Téměř tři čtvrtiny Čechů preferují kratší dovolené do dvou týdnů v kuse. Většina má přitom s sebou služební telefon a občas kontroluje pracovní e-maily. Tyto krátké, rozdrobené dovolené nejsou na západ od našich hranic obvyklé.
Česká dovolená: Krátká a nekvalitní
„V evropském kontextu se tuzemský přístup poněkud vymyká, v řadě zemí jsou nejběžnější třítýdenní i delší dovolené v kuse. Výsledkem české dovolenkové askeze je mimo jiné fakt, že pouze necelá třetina zaměstnanců si během roku vybere všechno volno, na které má nárok,“ uvádí Tomáš Ervín Dombrovský, analytik kariérního portálu Jobs.cz.
Navíc takový způsob čerpání dovolené není dlouhodobě výhodný pro zaměstnance ani zaměstnavatele. „Pro spokojenost a psychickou pohodu zaměstnanců je důležité, aby mohli ve dnech volna myšlenky na práci pustit z hlavy. Být neustále v pohotovosti je stresující a člověk, který musí vyřizovat pracovní záležitosti i o dovolené, si pořádně neodpočine. To je na škodu nejen pro něj, ale i pro zaměstnavatele,“ říká Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.
Možnost čerpání dovolené ovlivňuje i pracovní pozice, kterou zaměstnanec vykonává. „Mzdová účetní ví, že čerpání dovolené je prvních 14 dní v měsíci většinou nemožné kvůli zpracování mezd a odesílání výplat. Zaměstnanci v zemědělství v době žní pracují přesčas, stejně jako skladoví operátoři v období Vánoc,“ dodává Pavlína Tichá.
I z důvodů čerpání krátkých dovolených musí podnikatelé často řešit situaci, kdy jejich zaměstnanci nestačí vyčerpat v rámci kalendářního roku veškerou dovolenou, na níž mají ze zákona nárok. Podle Zákoníku práce, konkrétně §218, nemůže zaměstnanec o nevybranou dovolenou přijít. Dovolená by měla být vyčerpána do konce následujícího kalendářního roku.
U loňské dovolené má silnější hlas zaměstnanec
Pokud ji do 30. června následujícího kalendářního roku zaměstnanec nevybere, může využít práva určit si čerpání dovolené sám, a to písemnou formou alespoň 14 dní předem.
Zaměstnavatel může také po dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady zaměstnanců určit hromadné čerpání dovolené, pouze však na dva týdny. „To využívají zejména výrobní firmy z provozních důvodů. Během dovolených provedou nutnou odstávku ve spojení s plánovanou údržbou strojů a zařízení,“ vysvětluje Pavlína Tichá.
Délku dovolené upravuje zákoník práce §212 -215 na čtyři týdny ročně. Současní zaměstnavatelé jako jeden z benefitů nabízejí i týden dovolené navíc jako motivaci. Pro některé zaměstnance je tento benefit „standardem“ a pro nové potenciální pracovníky může být absence dovolené navíc kritériem, kvůli kterému se rozhodnou pro konkurenci. „Obecně však platí, že by se Češi měli naučit více odpočívat,“ dodává Pavlína Tichá.
Dalibor Dostál
