English version
Češi chtějí uspět zejména s výrobníkem oázy – systémem S.A.W.E.R., jenž podle tvůrců umí jako jediný na světě proměňovat i suchý vzduch na vodu. „Máme asi deset potenciálních investorů z Austrálie, Dubaje, Rijádu, Malajsie, Indie i ze spřátelených zemí NATO,“ říká generální komisař české expozice Jiří František Potužník k projektu, který by mohl vynést desítky milionů korun za jednu licenci.
O jak velký byznys se na Expu odloženém o rok hraje?
Má to dvě roviny: stavbu infrastruktury a výstavu exponátů, ke které se váže budování obchodních vazeb. Stejně jako předchozí pořadatelé v Miláně nebo v Šanghaji i Dubaj počítala s tím, že investice v řádu desítek miliard dolarů (v přepočtu stovek miliard korun) mají v dlouhodobém horizontu zajistit rozvoj infrastruktury a urbanismu.
Tyto peníze roztočily obří byznys pro dodavatele výstaviště i stavbaře pavilonů. Bohužel platí, že čím méně času do Expa zbývá, tím více se zvedají ceny. Když se zpozdíte se stavbou dálnice, tak se takříkajíc „nic neděje“. Když zmeškáte Expo o půl roku, vyhodili jste obří investici. Tomuto tlaku jsme čelili do posledních chvil i my. Dodavatelé z této výhodné pozice těží.
Pak tu jsou vystavovatelé, kteří se snaží zaujmout.
Zájem je hlavně o systém S.A.W.E.R. (zkratka pro Solar Air Water Earth Resource – pozn. red.), který umí jako jediný na světě vyrobit vodu i ze suchého vzduchu. Jako jediný v oboru pracuje stoprocentně samostatně. Běžně potřebujete na kondenzaci ze vzduchu 66 a více procent vlhkosti, S.A.W.E.R. to zvládne i při 15procentní vlhkosti. Vodu sbírá využitím solární energie, povrchovým napětím materiálu, takže potřebuje výrazně méně energie než konkurence.
Pozornost poutají i 3D tiskárny Průša Research, české sklo Vlastimila Beránka i fosilní duby před pavilonem – dřevo staré šest tisíc let, ze kterého vznikají krásné stoly.
České technologie triumfovaly na Světové výstavě Expo v Dubaji
Pomohla účast na Expu k zahájení jednání s potenciálními zájemci o S.A.W.E.R.?
Máme asi deset vážných zájemců, potenciálních investorů z Austrálie, Dubaje, Rijádu, Malajsie i ze spřátelených zemí NATO. Indové tady v pavilonu byli už dvakrát, plánují návštěvu na úrovni ministra. Někteří se už byli podívat i v Praze.
Velká verze S.A.W.E.R. produkuje až osm set litrů vody denně, máme ale i střední a menší verze. Tu nejmenší mohou přenášet dva muži, je určena pro humanitární účely. S.A.W.E.R. není řešení pro místa, kde již existuje infrastruktura nebo kde můžete odsolovat moře. Tam dostanete pitnou vodu významně levněji a rychleji. Ale je to řešení pro místa, kde voda není.
S.A.W.E.R. můžete shodit z vrtulníku a po drobné instalaci máte vodu. Můžete tak třeba v poušti budovat záchytné body pro lidi či velbloudy. Existující oázy usychají. K jejich záchraně ale nepotřebujete 25 tisíc litrů vody denně. K samoudržitelnosti stačí tisíc. Stejně tak může S.A.W.E.R. pomoci vzmátořit vodní toky ve větších výškách českých nebo třeba afghánských hor.
Pokud by jednání se zájemci dopadla dobře, jak velké kontrakty by vznikly?
Pokud by zájemce například obdržel licenci pro výrobu či prodej systému S.A.W.E.R., záleželo by, na jak velké území by se vztahovala. Licence pro obchodování se S.A.W.E.R. pouze v zálivu by byla rozhodně levnější než pro obchod s ním pro celou Asii. Můžeme ale říci, že se licence může pohybovat v řádu desítek milionů korun.
Vyjde produkce vody ze suchého vzduchu draze?
Technologie se zefektivňuje a poměr mezi pořizovací cenou a vyrobeným litrem vody se zmenšuje. Vody se vyrábí víc za menší peníze. Pořád je to ale docela nákladné.
To znamená?
Šest milionů korun stojí nynější kontejnerová velká verze. Je to cena jen kontejneru, ne vývoje. Jeden vyrábí elektřinu, druhý vodu. Nad oběma se musí rozprostřít solární štít. Z jednoho metru čtverečního solárních panelů uděláte jeden až dva litry vody denně podle toho, jaká je vlhkost vzduchu.
Mnoho asijských zemí je zavřených kvůli pandemii, návštěvníci z mnoha velkých trhů nemohou na Expo dorazit, nebo jen ve velmi omezeném množství. Neobáváte se, že pořadatelé na monstrózní a mimořádně nákladné akci těžce prodělají?
Pandemické problémy Číny a Indie jsou a budou velmi znát. Návštěvnost bude nižší než předpokládaných 25 milionů. Myslím, že bude pod dvacet. Záležet bude i na tom, jak se svět popere s covidovou variantou delta. Pro nás bude úspěch, když k nám přijde deset procent všech návštěvníků. Přijde-li jich celkem deset milionů, milion u nás bude super.
Počítáte návštěvníky českého pavilonu?
Ano. Nejjednodušší metodou. Mačkáme čudlíky. Jedna věc je množství návštěvníků, druhá pak jejich spokojenost. Když postavíte velkou bránu a každému dáte pivo zdarma, lidí přijde hodně, ale co o Česku zjistí?
Co bude s budovami za stovky milionů po skončení Expa? Areál je rozlehlý, stojí na 4,4 kilometru čtverečního.
Expo není postavené na zelené louce, ale na zlatavém písku. Má vyplnit prostor mezi Abú Dhabí a Dubají. Nacházíme se asi čtyřicet kilometrů od centra Dubaje a pouhých osmdesát kilometrů od Abú Dhabí. Na území areálu, které je zasíťované a kam mimo jiné vede i dubajské metro, zůstanou největší budovy organizátorů i vystavovatelů. Vznikne společensko-kulturní zázemí, kolem kterého budou fungovat další developerské projekty, často byty.
Jakou hodnotu mají pavilony, často architektonické skvosty, využívající nejmodernější inovace?
Náš vyšel na necelých sto milionů korun, dalších sto stála expozice. Zbytek si platí vystavovatelé sami. Museli exponáty vyrobit, přepravit, mít u některých své lidi a ještě platit nájem. Za veřejné prostředky se pronajímá budova, výstavní prostor. Necháváme na soukromém sektoru, jeho odvaze, nápadech a na investiční síle, co zde bude prezentovat. Nejsem příznivcem toho, aby měl v tomto hlavní slovo stát. Byznys si musí říct sám.
Co bude s českým pavilonem po Expu?
Smlouvy jsme v roce 2017 podepisovali s tím, že po skončení Expa pavilon rozebereme, maximum možného zrecyklujeme a Dubaji písečný pozemek vrátíme v původním stavu. Nyní jsme my a pár dalších pavilonů obdrželi nabídku, abychom nechali pavilon stát dalších pět let, aniž bychom platili nájem. Nechali by nám pozemek zadarmo a mohli bychom dál fungovat.
Takže se na poušti zdržíte?
Ministerstva zahraničí ani průmyslu nemají v Dubaji tým, který by pavilon provozoval. My se po Expu vracíme. Není důvod pavilon dál provozovat. Vypadá to tak, že ho rozebereme. Mluvil jsem s komisaři některých jiných pavilonů. Někteří už s předstihem prodali pavilony, většina totiž počítala s tím, že je využije půl roku až rok. Už jen odložení celé akce o rok zapříčinilo řadu problémů: koroze, únavy materiálů. Roční odklad se všem prodražil.
Český pavilon stojí hned vedle jedné ze tří vstupních bran do areálu. To se zdá jako dobrá strategická pozice.
Od začátku jsme věděli, že chceme prezentovat oázu v poušti a nechtěli jsme ji utopit mezi dvěma budovami. Nejsme uprostřed řady, pavilon je vidět i z boku. Také jsme chtěli být v sekci sustainability (udržitelnosti), což se podařilo. A nechtěli jsme být zastíněni velkým pavilonem. Sousedé třeba takového španělského pavilonu jsou prakticky neviditelní. Doufáme také, že k nám nepřijdou jen lidé po vstupu branou, ale že se zastaví „na jedno“ i ti na odchodu.
Sousedíte s velmi výrazným Singapurem, na pavilon plný zeleně se místy stojí dlouhé fronty.
Oba pavilony rozhodně stojí za návštěvu. My se soustředíme na to klíčové, udržitelnost, a to stavbou, provozem, nejnižší uhlíkovou stopou, energetickou náročností a dopadem na životní prostředí. Na rozdíl od pavilonu Singapuru ten náš nemá žádné hluboké základy, naši konstrukci snadno a rychle rozeberete.
Energii vyrábíme solárními kolektory, vodu na zalévání vyrábíme systémem S.A.W.E.R., zbytkové teplo využíváme na ohřev vody v kuchyni. Máme toalety, které splachují 1,5 litru vody místo průměrných pěti litrů. Tuto technologii zde prezentuje Swiss Aqua Technologies, dceřinka firmy Siko. Využívají tlaku ve stoupačkách, takže nepotřebují žádnou dodatečnou energii pro podtlak.
V českém pavilonu na Expu návštěvníci uvidí „proměnu vzduchu ve vodu“
K čemu může být firmám a podnikatelům užitečná návštěva Expa?
Je to světová výstava od prvopočátku cílená na laickou veřejnost. Ta odborná či průmyslová představuje malou část. Každý pavilon má své téma, zdaleka ne každý je o průmyslu, inovacích high-techu a podobně. Někde se zaměřují na historická ohlédnutí, jinde prezentují formou turistických pozvánek. My ukazujeme Česko jako zemi léčivých lázní, péče a nádherných měst. Většina expozice je hightechová. Firmy mohou na Expu hledat inspiraci. Nicméně žijeme ve 21. století.
Čímž chcete říci?
Pořadatelé mají kliku, že je na Expu alespoň pár exponátů ve světové premiéře. Za nás zmíním novou generaci 3D tiskáren Průša Research nebo zmíněné inovativní toalety od Swiss Aqua Technologies.
V historii vynálezci čekali na Expo, aby světu představili lokomotivy, telefony nebo třeba kečup. Když něco vyvinete dnes, jdete s produktem okamžitě na trh. Nepředpokládám, že by zde bylo k nalezení velké množství inovací či patentů ve světových premiérách. Pořád tu jsou ale nová řešení. Je tu 190 vystavovatelů a 60 původních pavilonů – své si tu najde každý, návštěvník i firma.
Na koho vystavovatelé cílí?
Dodavatelé uměleckých exponátů, například dřeva či skla, cílí na developery, hotelové sítě či na movité rodiny. Třeba některé sochy často končí na jachtách, lze je stabilizovat. Osvědčené firmy jako Lasvit, který se rovněž účastní a kromě dubajské opery a části metra vyzdobil i řadu zdejších hotelů, svou účastí utvrzují pozici na trhu. Pak tu jsou velcí hráči jako Pilsner Urquell, kteří nechtějí chybět. Menší firmy se prostřednictvím Expa snaží naopak více proniknout. Účastní se i výrobci náplní do tiskáren, dlažeb či různých světel.
Převzato z webu E15.cz. Autor: Jiří Liebreich
