English version
Ta facka z Bruselu musela být pořádná. Jak jinak si vysvětlit radikální obrat v českých energetických plánech. Když ministerstvo průmyslu loni touto dobou poslalo Evropské komisi představu o vlastním příspěvku k naplnění společných klimaticko-energetických cílů, počítalo pro následující desetiletí jen s mírným nebo spíš žádným rozvojem fotovoltaiky.
Pak se však dokument do Prahy vrátil s „doporučením“, aby Česko bylo ve věci zelené energetiky trochu ambicióznější. Ministr průmyslu Karel Havlíček v reakci na výtku už stačil oznámit navýšení cílového podílu obnovitelných zdrojů na 22 procent namísto původních 20,8. Pod zdánlivě nepatrným nárůstem o 1,2 procentního bodu se však skrývají zásadní změny.
Upravený Národní klimaticko-energetický plán počítá oproti původní verzi se zdvojnásobením instalovaného výkonu solárních panelů. Současných dva tisíce megawattů chce stát do roku 2030 navýšit až na 3975 megawattů. To zhruba odpovídá výkonu dvou nových jaderných bloků, které stát už léta plánuje postavit. Podle (velmi optimistických) scénářů vlády a ČEZ by přitom první z nich mohl v Dukovanech začít elektřinu vyrábět až v roce 2036 a přijít na 160 miliard.
Ministerstvo zvýšilo i předpokládaný odhad budoucí výroby elektřiny v bioplynových stanicích a z větru, i když ne tak výrazně jako u fotovoltaiky. Původně přitom resort chtěl Česko přebarvit na zeleno téměř výhradně za pomocí sektorů dopravy a vytápění a chlazení, nikoliv elektroenergetiky.
Nejsou lidi
S výjimkou výroby elektřiny z bioplynu však dokument neříká nic o tom, jak plánovaného masivního rozvoje dosáhnout. Stát ústy ministra Havlíčka i jeho předchůdců doposud podporoval pouze střešní instalace. „Při nárůstu instalovaného výkonu ve fotovoltaických elektrárnách zhruba na úrovni dvou gigawattů se předpokládá, že asi tři čtvrtiny tohoto růstu budou ve střešních instalacích a zbytek by mohl být umístěn ve fotovoltaických elektrárnách instalovaných například na průmyslových halách nebo brownfieldech,“ potvrdila Miluše Trefancová z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu. Dodala, že výstavbu bude potřeba podpořit například investičními dotacemi.
Vystavit takový výkon převážně na střechách je však podle zástupců branže zcela mimo realitu. „Vloni přibylo asi 11 megawattů, letos snad 20. Na 70 až 100 megawattů jen ve střechách není náš trh připraven,“ reagoval Jan Krčmář, šéf Solární asociace. Podle něj znemožní plány prostý fakt, že v Česku není dostatek lidí, kteří by panely na rodinných domech postavili. Zájem o střešní instalace z řad firem zase brzdí nevhodně nastavené dotační programy.
Podle Krčmáře se tak Česko nevyhne budování solárních panelů i mimo střechy, na což ovšem také není vůbec připravené. Česko s nimi nepočítá v připravovaném systému aukcí, které mají obnovitelné zdroje zlevnit. Ze stejného důvodu projektům nevěří ani banky, a případní investoři tak budou jen složitě hledat financování.
Třikrát více větrníků
Podobná situace panuje u větrníků, kterých má být na konci příštího desetiletí až třikrát více. Povolovací procesy se přitom často vlečou i deset let, mnohdy končí neúspěchem a stát zatím nepřišel s žádnou strategií, jak to změnit.
Nejde přitom jen o výstavbu nových výroben, řadě existujících solárních parků vyprší koncem příští dekády životnost, a i tento výkon bude tedy potřeba nahradit. Pro naplnění státních cílů tak bude potřeba postavit daleko více než dva tisíce megawattů.
Vše tak nasvědčuje tomu, že nová verze plánu je jen papírem pro Brusel sestaveným tak, aby čísla seděla. Příznivcům zelené energetiky nicméně dává do ruky argument při budoucích jednáních se státem, aby dodržel, co si sám naplánoval.
Převzato z webu Euro.cz. Autor: Jan Brož
