Ekonomice Kazachstánu stále dominuje ropa

Jeho externí ratingy se v posledních letech zlepšovaly, stejně jako riziková kategorizace OECD (v roce 2019 z kategorie 6 do 5). Příčin je několik. Nejzajímavější vývoj se však v poslední době odehrál v politické oblasti.

Kazachstán byl dlouhodobě politicky stabilní zemí, ale všichni měli obavy, co se stane, když (dnes už bývalý) prezident Nursultan Nazarbajev zemře nebo nebude schopen vykonávat svou funkci. Očekával se nevyzpytatelný boj místních elit o moc, s potenciálem celkové destabilizace země. Všem prognostikům vypálil rybník samotný Nazarbajev, který v březnu 2019 nečekaně odstoupil z funkce. Po 30 letech své vlády tak otevřel novou kapitolu politického vývoje Kazachstánu.

Prezidentem se stal zkušený diplomat Tokajev, který však měl minimální zkušenosti s řešením domácích záležitostí. Tokajev se jevil spíše nevýrazně, od počátku zdůrazňoval politickou kontinuitu a vše nasvědčovalo tomu, že jej řídí Nazarbajev. Bývalý prezident nadále ovládal místní politiku skrze další klíčové funkce (doživotní předseda Bezpečnostní rady, předseda vládnoucí strany Nur Otan či člen Ústavní rady).

Zpřetrhání vazeb s Nazarbajevem

Vše změnil první týden roku 2022, kdy Kazachstán zažil největší sociální nepokoje za více než tři dekády. Spouštěčem nepokojů se zdálo být zdražení paliv, nicméně jejich průběh nesl znaky skryté podpory některých politických elit v rámci jejich boje o moc. Prezident Tokajev za pomoci síly (policie, armády i mezinárodních jednotek z regionu zemí SNS) rychle a úspěšně stabilizoval bezpečnostní situaci. Využil situace a významně konsolidoval moc do svých rukou. De facto efektivně ukončil dohodu o dělbě moci s Nazarbajevem, která platila od roku 2019.

Odpoutání se od Nazarbajeva nemohlo být očividnější. Tokajev převzal pozici šéfa Bezpečnostní rady, která předtím patřila (doživotní privilegium) Nazarbajevovi. Pozatýkal Nazarbajevovy nejvěrnější stoupence a odvolal jeho rodinné příslušníky z managementu velkých státních firem. Koncem ledna 2022 byl jednomyslně zvolen předsedou vládnoucí strany Nur-Otan, což byla další pozice předtím držená Nazarbajevem. Stranu dokonce přejmenoval, aby nepřipomínala předchozího prezidenta.

Podobně po pouhých třech letech přejmenoval hlavní město Nursultan zpět na Astanu (i když v roce 2019 změnu názvu hlavního města na počest odstupujícího prezidenta sám inicioval). Nazarbajevovu nejstarší dceru Darigu (která bývala nejpravděpodobnější prezidentskou kandidátkou v rámci Nazarbajevem zamýšleného dynastického předání moci) odvolal z Politické rady vládnoucí strany a zrušil lukrativní kontrakt s firmou napojenou na Nazarbajevovu nejmladší dceru Aliju.

To vše jasně deklarovalo skutečnost, že Nazarbajevův politický vliv velice rychle a zásadně zeslábl. Pomyslnou třešničkou na dortu bylo v červnu 2022 odejmutí čestného, ale symbolicky významného, titulu Nazarbajeva „Otec národa“.

Tokajevova role reformátora

Tokajev využívá nálad ve společnosti (značné rozdíly mezi chudými a bohatými, vyostřované vyšší inflací; dominance státního sektoru v ekonomice) a staví se do role reformátora. To podtrhl změnou ústavy v červnu 2022. Jednalo se teprve o třetí referendum v Kazachstánu (předchozí dva proběhly v roce 1995), jinak ústavní změny přijímal parlament. Nejednalo se o zásadní změnu politického systému, ale částečně se omezila moc prezidenta a zrušila se privilegia předchozího prezidenta Nazarbajeva. A šlo o první možnost obyvatel se více podílet na vývoji v zemi (která historicky není charakteristická silnou občanskou společností) a posiluje Tokajevovu pozici při potenciálním prosazování jeho reformní agendy.

Tokajev v čilé politické aktivitě pokračoval a v listopadu 2022 vyhrál předčasné prezidentské volby. Získal tak dalších 7 let k tomu, aby konsolidoval moc do svých rukou a mohl prosazovat svou politiku. Jeho vláda plánuje rozsáhlou privatizaci či dekarbonizaci energetiky, ale zahájení těchto aktivit je hodně opatrné a významný progres v blízké budoucnosti neočekáváme.

Národní rozvojový plán do roku 2025 (přijat 2021) se významně neliší od těch z časů Nazarbajeva. O diverzifikaci ekonomiky se také mluvilo již dříve a pokrok stále není velký. Případné výraznější reformy tak mohou spíše pozitivně překvapit. Každopádně po loňských protestech se vláda alespoň více soustředí např. na sociální výdaje, se zvláštním zřetelem na nejvíce ohrožené skupiny obyvatel.

Důležitá ropa

Přes veškeré proklamace a snahu rozvíjet perspektivní sektory dopravy, průmyslu a zemědělství stojí kazašská ekonomika pořád především na ropě. Ropa společně se zemním plynem činí cca 20 % HDP, skoro 45 % průmyslové produkce, 65 % zbožového exportu a 40 % vládních daňových příjmů. Ropa je také zásadním faktorem určujícím budoucí vývoj ekonomiky. Doslova strašákem je v tomto smyslu Rusko a jeho prosazování politických cílů skrze ekonomické nástroje.

Zhruba 80 % ropy Kazachstán vyváží přes Rusko, především skrze 1511 km dlouhý ropovod operovaný nadnárodní firmou CPC vedoucí do ruského černomořského přístavu Novorasijsk. Ruský soud v tomto městě v červenci 2022 nařídil zavření ropovodu na 30 dní s odkazem na stížnost Rostransnadzoru (ruský federální regulátor dopravy) ohledně údajného porušení ochrany životního prostředí. Stalo se tak pouhý jeden den poté, co Tokajev nabídl hydrokarbonový potenciál Kazachstánu k odlehčení evropské energetické krize v telefonickém rozhovoru s prezidentem Evropské rady Charlesem Michelem.

Ruské úřady loni přerušily toky v ropovodu operovaném CPC několikrát (např. v červnu 2022 kvůli údajné nevybuchlé náloži z  druhé světové války v blízkosti majetku CPC). I když ruské obstrukce zpravidla trvají jen několik dní, mají Rusové efektivní nástroj, jak mírnit snahy Kazachstánu o větší sblížení se Západem. Nezamlouvá se jim relativně neutrální postoj Kazachstánu k ruské invazi na Ukrajině (od Kazachstánu, jakožto člena Euroasijského ekonomické unie a také regionální vojenské aliance vedené Ruskem, se očekávala větší podpora Ruska).

Kvůli častým ruským obstrukcím již prezident Tokajev instruoval vládu hledat alternativní trasy exportu kazašské ropy. Primárně měl na mysli export ropy do Ázerbájdžánu skrze Kaspické moře, což je však aktuálně za použití lodí nákladově cca 2,5x dražší ve srovnání s CPC ropovodem a nesrovnatelné rovněž z hlediska kapacity. Bylo by zapotřebí hodně investic a mnohostranných jednání ke zefektivnění této trasy, která naráží na řadu právních a technologických výzev.

Kazaši mohou posílit kapacitu ropovodu do Číny; to by však rovněž vedlo k významným investičním nákladům a budování by trvalo roky. Minimálně ve střednědobém výhledu nemá Kazachstán k ropovodu CPC srovnatelnou alternativu, a ekonomika Kazachstánu proto zůstane silně závislá na Rusku a jeho politice. Na druhé straně obdržel Kazachstán od ledna 2023 od Ruska výjimku na export kazašské ropy přímo do EU ropovodem Družba. Jelikož však transport kazašské ropy přes ruské území přímo do EU není v souladu se strategií Ruska na vyvíjení tlaku na EU, zůstane tato možnost z hlediska exportovaného objemu v dohledné budoucnosti spíše okrajovou záležitostí.

Kazašská vláda rozjela v dubnu 2023 dvě paralelní arbitráže proti mezinárodním konsorciím provozujícím ropná pole Kashagan a Karachaganak. Jedná se o dvě ze tří největších ropných polí v zemi, a nejde proto o maličkost. Kazašské úřady rozporují neautorizované náklady obou společností za celkem cca 16,5 mld. USD. U pole Kashagan navíc vláda požaduje od března 2023 přes 5 mld. USD za údajné poškození životního prostředí. Všechny spory jsou vedené oficiálně a zabývají se jimi arbitrážní soudy v Ženevě a Stockholmu; posledně jmenovanou prověřuje správní soud v místním městě Atyrau. Cílem těchto sporů je pravděpodobně snaha vlády o přejednání stávajících ropných kontraktů, které byly uzavřeny v 90. letech za nepříliš výhodných podmínek pro Kazachstán. Podobné akce se mohou týkat i dalších ropných polí a pravděpodobně nebudou ušetřeny ani např. uranové doly.

Ekonomika a reformy

Obecně se Kazachstán s nominálním HDP ve výši přes 220 mld. USD v  roce 2022 řadí mezi středně velké ekonomiky s velkým potenciálem růstu, silnou fiskální a externí bilancí, slabšími institucemi (např. chabý stav občanské společnosti, korupce či problematická nezávislost soudů) a určitým politickým rizikem.

Z  hlediska úrovně HDP na osobu v paritě kupní síly je srovnatelný s podobně rizikově hodnocenými zeměmi i Ruskem. Zásoby ropy a zemního plynu vystačí při aktuálním objemu těžby na několik desítek let. Investice do sektoru se v letech 2023–24 projeví v mírném růstu těženého objemu ropy. Kazachstán není členem skupiny ropných producentů OPEC, ale jeho produkce a export ropy je limitován v rámci dohod OPEC+.

Kazachstán má potenciál k dalšímu rozvoji

Prezident Tokajev se zatím úspěšně medializuje jako reformátor a díky relativně čerstvému sedmiletému mandátu má velkou příležitost k provádění reforem. V roce 2023 začíná s novým daňovým zákonem a rozpočtovou politikou, zlepšením zdravotnictví v odlehlejších oblastech, znovu slibuje privatizaci atd. Pokračuje v budování silnic a speciálních ekonomických zón.

Celkový rozvoj agroprůmyslu je v souladu se strategií do roku 2050 být mezi 30 nejvyspělejšími ekonomikami světa (vize již předchozího prezidenta). Tokajev navíc od roku 2022 zavádí nový průmyslový program s cílem vyšší diverzifikace ekonomiky, náhrady dovozu domácí výrobou a ozelenění energetiky. Např. v energetice plánuje snížit emise skleníkových plynů o 15 % (z úrovně roku 1990) do roku 2030 a dosažení uhlíkové neutrality v roce 2060.

Bohužel jasný a konsistentní přístup k dosažení takových cílů chybí. Podobně již zmíněná privatizace začala již v roce 2019 částečným prodejem národního producenta uranu Kazatomprom, ale doposud evidujeme u privatizačního programu 2021–2025 relativně slabý pokrok.

Ropa, i díky očekávanému mírnému růstu produkce v tomto a příštím roce, bude svým významem rozvoj ostatních sektorů zastiňovat. Přesto lze najít v neropných oblastech Kazachstánu spoustu obchodních příležitostí. V roce 2022 Kazachstán investoval 2 biliony kazašských tenge do lehkého a chemického průmyslu, potravinářství, mechanického strojírenství, farmacie, metalurgie, stavebnictví a rafinérií.

Dále rozvíjí dopravu, logistiku i zemědělství. Z dlouhodobého pohledu bude pro stabilní a úspěšný rozvoj ekonomiky třeba především zachovat politickou a sociální stabilitu. A stávající slabou produktivitu a konkurenceschopnost místních firem podpořit komplexními reformami, sahajícími od zlepšení vymahatelnosti kontraktů, snížení korupce, přes privatizaci až po dořešení problémů v bankovním sektoru, který by měl více podpořit rozvoj soukromého sektoru.

Převzato z Magazínu ze světa exportu (32/2022). Autor: Autor: Jiří Nakládal, zástupce ředitele, Odbor analýz pojistných a teritoriálních rizik EGAP