English version
Ministerstvo životního prostředí Estonska v únoru 2023 zveřejnilo svou vodíkovou strategii do roku 2050. Ta nabídne mimo jiné příležitosti pro české firmy, největší potenciál má v estonském prostředí vodík využívaný v oblasti dopravy a průmyslu.
Estonsko si v rámci dlouhodobé strategie rozvoje „Estonsko 2035“ stanovilo ambiciózní cíle v oblastech zelené transformace, ochrany životního prostředí a energetiky. Plán také reaguje na Evropskou strategii pro vodík, která předpokládá, že do roku 2050 bude vodík tvořit 13–14 % celkového energetického portfolia Unie.
Odkaz Bati žije, exportéři zavádějí jeho systém vedení firmy
Směrem k zelenému vodíku
Vodíková strategie může do roku 2050 vytvořit v Estonsku až 42 tisíc pracovních míst, zahrnuje celkové investice ve výši 44 milionů eur a slibuje úsporu 2,2-4,5 milionu tun CO2. Představený vodíkový plán se soustředí na odstranění výroby vodíku ze zemního plynu a její nahrazení výrobou elektrolýzou vody právě za pomoci přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů. V závislosti na vývoji trhu s elektřinou a vodíkem se potenciál pro výrobu zeleného vodíku do roku 2030 pohybuje v rozmezí 20 000–40 000 tun ročně.
Využití potenciálu vodíku je ale možné, jen pokud bude k dispozici dostatečný přebytek velmi levné obnovitelné energie. Jinými slovy vytvoření vodíkové ekonomiky je závislé na úspěšném zvládnutí zelené transformace (o plánech Estonska na skokové zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů jsme psali už dříve).
Energetický mix v zemi v roce 2020 podle analýzy ministerstva životního prostředí sestával z 54 % neobnovitelných zdrojů, pouhých 46 % tak bylo tvořeno větrnou, solární, bio a vodní energií. Analýza uvádí, že do roku 2050 jsou nutné investice ve výši 5–10 miliard eur, které zajistí potřebné kapacity k výrobě 8 až 16 TWh nízkoemisní elektřiny.
S plnou dekarbonizací výroby elektřiny bude nutné nejen modernizovat přenosovou síť, aby dobře rozložila výrobní výkyvy, ale také najít uplatnění pro přebytky vyrobené energie. A zde vzniká příležitost právě pro výrobu vodíku. Na výsluní by se mohla dostat technologie power-to-gas, ať už ve formě výroby metanu nebo vodíku z přebytečné elektřiny, zajímavý může být do budoucna také zelený metanol.
Šance pro české firmy
Nejvyšší investice se očekávají do samotné výroby vodíku elektrolýzou, s využitím v průmyslu a v dopravě. Česká republika a české firmy již první zkušenosti s výrobou, skladováním a využitím vodíku mají, mohou se tedy stát ceněnými partnery v estonských projektech.
V oblasti dopravy je v estonském prostředí největší potenciál vodíkové dopravy u těžších strojů, jako jsou vlaky, těžká nákladní vozidla a trajekty – tedy tam, kde je vyšší spotřeba a složitá elektrifikace. Příležitost pro české firmy tak spočívá v dodávkách komponentů pro elektrolyzéry, průmyslových provozů a dopravních prostředků. V Česku se již nyní vyvíjí vodíková dodávka a kamion, lokomotiva, vlak i tramvaj.
Další potenciál může být v řešeních pro uložení vodíku. Ta zažívají velmi rychlý vývoj, přesto je však skladování vodíku pro jeho nízkou hustotu nadále problematické. Vyřešit problém by mohlo skladování ve formě čpavku nebo metanolu, Estonsko by však muselo založit čpavkový a metanolový průmysl, neboť ten v zemi nyní neexistuje. České firmy již na řešeních pro ukládání vodíku pracují, český chemický průmysl má se zpracováním čpavku a metanolu dlouholeté zkušenosti.
Vodík by mohl být používán také jako náhrada zemního plynu pro vytápění budov, přechodně by bylo možné jej se zemním plynem mixovat a využívat tak stávající plynovou infrastrukturu. České firmy ale již nyní testují stoprocentně vodíkové kotle. V Česku od roku 2006 existuje také Česká vodíková technologická platforma (HYTEP), která má přes 70 členů. Všech sedmdesát členů by tak mohlo najít příležitosti v rozvoji vodíkového hospodářství také v nejsevernější zemi Pobaltí.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Tallinnu (Estonsko). Autoři: Petr Preclík, ekonomický diplomat, Jaroslav Synčák, stážista.
