Podle EU jsou tyto praktiky proti pravidlům WTO, zejména s principem národního zacházení, který stanovuje, že členové WTO musí jednat se zahraničními subjekty stejně, jako s domácími.
Konkrétně se jedná o praktiky, kdy v rámci zadávacích řízení odebírají některé subjekty u domácích výrobků 15-30 % z nabízené ceny, i když ruský subjekt v případě zisku zakázky zaplatí plnou cenu. Dále se jedná o případy, kdy některé ruské firmy, které chtějí zakoupit určité inženýrské výrobky v zahraničí potřebují povolení od ruské komise, i když to není nutné. V neposlední řadě se jedná o případy, kdy je pro přibližně 250 výrobků jako jsou vozidla, stroje, zdravotnické prostředky či textilní výrobky požadováno, aby nabídku tvořily z 90 % domácí výrobky.