English version
Navzdory tomu plánuje Evropa od užívání fosilních paliv ustoupit v horizontu let – v souladu s cílem snižování emisí o 55 % do roku 2030. Řada států včetně Česka ale stále řeší, jak uhlí nahradit. Obrysy pro příští desetiletí by měla dát tuzemské energetice aktualizace Státní energetické koncepce a opožděného Národního klimaticko-energetického plánu. Na strategii s dlouhodobým výhledem netrpělivě čeká energetický sektor vyžadující plánování na desetiletí dopředu. Nerozhodnost státu může vést ke zbrzdění vývoje a potřebných investic.
Celosvětová produkce i spotřeba uhlí dosáhly v roce 2022 rekordních úrovní. Oproti roku 2021 stoupla produkce uhlí o 7 %. Spotřeba uhlí globálně vzrostla na nejvyšší úroveň od roku 2014 (o 0,6 % více než v roce 2021). Vlivem energetické krize se uhlí opět stalo více žádanou, a tedy i dražší, komoditou. Podle nejnovější zprávy Statistical Review of World Energy z června letošního roku táhla růst poptávky především Čína, která vloni spálila více než 55 % světové spotřeby uhlí, a Indie, na kterou připadá necelých 13 %. V Evropě naopak spotřeba uhlí meziročně klesla o 3,1 %, v Severní Americe dokonce o 6,8 %.
Evropským šampionem v těžbě uhlí je Německo, které vloni bylo se 133 miliony tun vytěženého uhlí zodpovědné za 1,52 % světové produkce. Česká republika se s hodnotou 35 milionů tun umístila na čtvrtém místě těsně za třetím Bulharskem (36 milionů tun). Po dosažení minima v letech 2020 a 2021 tak opět došlo k nárůstu objemu těžby. Hlavním spouštěčem růstu poptávky po uhlí byla energetická krize. Zájem o tuto komoditu dosáhl svého maxima po vypuknutí konfliktu na Ukrajině na počátku roku 2022, kdy vyvstaly obavy o dostatečnost dodávek zemního plynu z Ruska.
„Covid přinesl dramatický útlum poptávky. Následovalo však ekonomické probuzení Asie v kombinaci s energetickou krizí a nedostatkem zemního plynu. To přineslo bezprecedentní nárůst těžby hnědého uhlí v ČR. Z 29,3 milionu tun v roce 2021 na loňských 33,4 milionu tun,” říká Václav Matys, generální ředitel společnosti Elektrárna Chvaletice. Nárůst těžby potvrzuje i Jana Pavlíková, tisková mluvčí Sokolovské uhelné: „Od druhého pololetí roku 2022, kdy prudce stoupla poptávka po energetickém uhlí, přijala Sokolovská uhelná opatření ke změně trendu postupného snižování objemu těžby a vrátila se na technologická maxima možného objemu těžby.”
Letos ovšem těžba uhlí opět prudce klesá a pravděpodobně se vrátí pod úroveň roku 2021. Podíl výroby elektřiny z uhlí v ČEZ v prvním pololetí letošního roku dosahuje rekordně nízkých úrovní. Podle Václava Matyse příčiny poklesu nelze spolehlivě interpretovat, ale je možné, že se jedná o projevy změn v energetickém sektoru. „Nejspíš jde o první projevy startující energetické transformace. Nárůst instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů energie – v Česku především solárních elektráren – snižuje výrobu fosilních zdrojů. Nicméně kvůli zoufalému nedostatku akumulačních kapacit, a především zcela nevyřešenému problému s mezisezónním ukládáním energie, tato cesta zatím nevede ke kýženému nahrazení uhelných a plynových zdrojů,” říká Václav Matys. Dynamický vývoj zažívá nyní i trh s plynem. Jeho ceny jsou aktuálně nejvyšší od března 2022.
Země se uchylují k uhlí kvůli obavám z Ruska
Neustále se proměňující energetický mix evropských zemí ovlivňuje řada faktorů. „K nejvýraznějším patří dekarbonizace energetiky, akcelerátorem změn pak byla energetická krize, která donutila státy k úsporám energií. Snaha o ozelenění a investice do obnovitelných zdrojů jsou patrné ve všech zemích EU, v Česku například od roku 2022 raketově roste zájem o fotovoltaiku. Se zastavením dodávek surovin z Ruska se ale řada zemí více spoléhala na okamžitě dostupné domácí zdroje jako je právě uhlí,” vysvětluje Kateřina Novotná, analytička Evropy v datech.
Energetický mix výrazně založený na vlastních surovinách má Polsko. V zemi leží největší evropské uhelné zásoby a uhlí zde pokrývá přibližně tři čtvrtiny spotřeby elektřiny. Na prvním místě se však díky trojnásobně vyšší spotřebě elektřiny stále drží Německo. Uhlí se ale na její výrobě podílí jen přibližně ze čtvrtiny. V Česku pokrývá uhlí necelou polovinu spotřeby elektřiny. Stejně jako Německo navýšilo Česko kapacitu svých uhelných elektráren naposledy v roce 2019. „Každý stát si svůj energetický mix volí sám. To je ostatně zakotveno v článku 194 smlouvy o fungování Evropské unie,” dodává Kateřina Novotná.
Infografika: Energetický mix zemí
Odklon od uhlí už ohlásila řada evropských uhelných regionů. Nejdéle plánují uhlí využívat v Polsku, a to do roku 2049. V Německu je situace složitější. Země původně ohlásila odklon od uhlí do roku 2038, v loňském roce ale kancléř Olaf Scholz žádal o posun termínu již na rok 2030. Kvůli energetické krizi a nedostatku plynu, který uhlí měl nahradit, však Německo zároveň prodloužilo životnost některých již odstavených uhelných elektráren.
Česko plánuje podle programového prohlášení současné vlády Petra Fialy uhelné elektrárny odstavit do roku 2033. Odstavovány by však měly být „pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit.” Václav Matys k tomu dodává: „Uhlí v Česku skončí, až nebude potřeba a podaří se ho nahradit jiným flexibilním a stabilním zdrojem. Zda touto náhradou bude dovezený zemní plyn, zelený vodík či jádro, to bude ve finále čistě na politickém rozhodnutí. Tato transformace však v každém případě bude vyžadovat čas a ten díky uhlí a flotile ekologizovaných zdrojů máme.”
Infografika: Evropské uhelné elektrárny
České energetice chybí dlouhodobý rámec
Těžaři s budoucím útlumem využití uhlí v Česku již počítají a investují do nových odvětví. Sokolovská uhelná například do solárních parků a bateriového úložiště, skupina Sev.en pracuje na projektu Green Mine. Jak těžaři, tak i zástupci „zelených zdrojů” se ale shodují na tom, že další vývoj brzdí chybějící strategie s dlouhodobým výhledem. „Sokolovská uhelná a SUAS GROUP budují solární parky, loni dokončily zatím největší bateriové úložiště v Česku a v těchto projektech hodlají pokračovat tak, aby zajistily energetickou bezpečnost regionu. K tomu bychom ovšem nutně potřebovali jasně strukturovanou energetickou koncepci státu s výhledem na další období,” zdůrazňuje Jana Pavlíková.
Dlouhodobý rámec by měla přinést dlouho očekávaná Státní energetická koncepce (SEK). Ta byla naposledy aktualizována v roce 2015 a neodpovídá proto současným požadavkům. Na její revizi, která určí směřování české energetiky do roku 2050, pracuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Měla být představena koncem tohoto roku, ale už nyní známe její hlavní východiska.
Jaká je budoucnost české energetiky? Posilování bezpečnosti, udržitelnost, dekarbonizace
„Připravovaná aktualizace SEK musí reagovat na změny v energetice. Zároveň je nezbytné, aby stát při její přípravě vzal v potaz také pozitivní technologický i ekonomický vývoj moderních technologií pro energetiku, průmysl i dopravu,” říká Jan Fousek, Výkonný ředitel Asociace AKU-BAT CZ. „Mnohem významnější roli musejí oproti poslední verzi SEK hrát obnovitelné zdroje, akumulace energie všeho druhu, flexibilita na straně výroby i spotřeby či celková očekávaná elektrifikace a smartizace.“
Polovinu tuzemské výroby elektřiny by mělo do budoucna pokrýt jádro. Koncepce také počítá s odstraněním bariér pro výstavbu obnovitelných zdrojů, zdrojů akumulace a sdílení elektřiny. Otázkou ale zůstává, jak rychle dokáže Česko stavět nové zdroje. Podle Jana Fouska je třeba jednat rychle: „Důležité je nenechat si ujet vlak v implementaci moderních technologií v energetice a průmyslu, ale zároveň stále myslet na bezpečnost a stabilitu dodávek elektrické energie. Po nějakou dobu s námi budou muset zůstat některé konvenční elektrárny, většinou plynové zdroje, a co nejdéle a v největší míře doufám i jádro. Stát tedy konečně musí rozhodnout o výstavbě nových jaderných bloků.“
Česko má s klimaticko-energetickou strategií zpoždění
Kromě státní energetické koncepce by Česko mělo dle doporučení Evropské komise aktualizovat i tzv. Národní klimaticko-energetický plán (NEKP). Ten měl být Komisi odeslán už v červnu 2023 a SEK z něj bude do jisté míry čerpat. „Ze sedmadvaceti členských zemí stihly svoje plány ve stanoveném termínů odevzdat jen Chorvatsko, Dánsko, Finsko, Itálie, Slovinsko a Španělsko. Česko se tak vedle Německa nebo Francie řadí mezi opozdilce. Nejde o nic mimořádného, podobná situace nastala i v roce 2019,“ říká Lukáš Rolf, ředitel byznysové platformy Změna k lepšímu.
Česko se v rámci NEKP musí vypořádat také se závazky přijatými v rámci legislativního balíčku Fit for 55 cílícími na snížení emisí skleníkových plynů. Podle studie a modelových scénářů centra SEEPIA je cíl 55% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 dosažitelný. „Nastavení energeticko-klimatických plánů napříč zeměmi EU bude tentokrát mnohem náročnější. Cíle komise jsou mnohem ambicióznější a politické klima je na druhé straně o dost méně vstřícné k důraznějším opatřením v oblasti klimatu, zejména s ohledem na proběhlou energetickou krizi a ekonomické tlaky USA a Číny. Od našich členů víme, že český byznys je připraven využít příležitosti, které současný obrat v globální ekonomice nabízí, neambiciózní legislativa ale může tyto plány zpomalit a ohrozit tak konkurenceschopnost Česka,“ dodává Lukáš Rolf.
Redakčně upravená tisková zpráva projektu Evropa v datech
