English version
V roce 2016 by na Katar nikdo nevsadil ani zlámaný rial. Proti maličkému státečku velikosti Středočeského kraje se spojili všichni silní arabští sousedé a rivalové. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Egypt tehdy uvalily na Katar obchodní i dopravní blokádu. Oficiální záminkou byla jeho údajná podpora teroristických skupin a blízké vztahy s Íránem.
Ve skutečnosti ale mohly patřit mezi důvody i určitá žárlivost na rostoucí plynové bohatství Kataru, konkurenční boj s jeho firmami a také nespokojenost s katarskou televizní stanicí al-Džazíra, která má v arabském světě velký vliv, ale jejíž zpravodajství se zejména Saúdům nezamlouvalo.
Rozkol mezi arabskými sousedy vyvrcholil v roce 2019, kdy Katar vystoupil z ropného kartelu OPEC. A pak ještě přišla pandemie a propad cen komodit. Kataru se začaly tenčit finanční rezervy a se zemí, kde tvoří 90 procent všech příjmů z exportu prodej ropy a plynu, to nevypadalo dobře.
Ale ekonomická štěstěna je vrtkavá a v posledním roce se rázem z Kataru stává naopak pán situace. Ceny komodity vylétly vzhůru. A arabské mocnosti loni po jednáních izolaci země ukončily. „Blokáda Kataru byla ze strany okolních arabských zemí ukončena 5. ledna 2021 na summitu zemí Perského zálivu v saúdskoarabském městě al-Ula. V současné době jsou tak pozemní, námořní i letecké spoje obnoveny. Pavilon Kataru se například objevil rovněž na světové výstavě Expo 2020 v Dubaji,“ připomíná Vladislav Polách, ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade ve Spojených arabských emirátech.
V dovozu LNG do Evropy je Katar dvojkou
Pozici Kataru teď naopak katapultuje do zcela nových výšin válka na Ukrajině. Protože Evropa hledá cestu, jak se odříznout od ruského plynu, právě u katarských šejků si teď podávají dveře evropské delegace. Pro dodávky plynu je Katar hlavní alternativou společně s dovozy z USA. Má třetí největší zásoby plynu na světě. Na dovozu zkapalněného plynu LNG do Evropské unie měl loni podíl 24 procent, čímž byl dvojkou hned za Spojenými státy – ty vzaly v posledních třech letech evropský trh ztečí a jejich podíl vzrostl v loňském roce na 26 procent. Rekordem byl letošní leden, kdy tvořil americký zkapalněný plyn dokonce víc než polovinu veškerého dovozu do Evropy.
Rusko je v dovozu LNG třetí s podílem 20 procent. Menšími dodavateli jsou pak na čtvrtém a pátém místě Nigérie a Alžírsko. Vyplývá to ze statistických údajů amerického úřadu EIA, který se zaměřuje na problematiku energetiky.
Zatím šel katarský plyn hlavně do Asie
Evropa teď sonduje, nakolik by mohl Katar ještě dodávky plynu zvednout. Malý poloostrovní stát na břehu Perského zálivu ale naráží na své produkční možnosti, i když deklaruje vůli Evropě co možná nejvíc vyhovět. Podle analytiků zajišťují zatím celkové ruské dodávky plynu víc než 40 procent evropské spotřeby. V případě Německa coby největšího unijního trhu je to dokonce víc než 55 procent. „Žádná jednotlivá země nemůže nahradit takové množství,“ upozornil už v únoru katarský ministr energetiky Saad al-Kaabi.
Konkrétně k tématu LNG katarský ministr uvedl, že dodávky tohoto typu plynu jsou založeny na dlouhodobých kontraktech s přesně daným kupujícím. „Proto nahradit tak velké množství v krátké době je téměř nemožné,“ komentoval al-Kaabi možnou náhradu ruských dovozů.
Katar se přitom dosud zaměřoval hlavně na asijský trh. Jak připomněla televizní stanice CNN, v současnosti jde na východ od Suezského průplavu asi 80 procent veškerého katarského plynu, na západ jen zbylých 20 procent. Až do letoška totiž byly prodejní ceny v Asii obvykle vyšší než v Evropě, a tak byl vývoz na tamější trhy prostě výdělečnější. Kataru hraje do karet také strategická poloha u Perského zálivu v půli cesty mezi Evropou a Asií. Největším odběratelem katarského plynu je Jižní Korea. Dále následují v první pětce zákazníků Indie, Čína, Japonsko a Pákistán.
Do roku 2028 hodlá ale Katar vývozy do východního i západního směru srovnat půl na půl. Není to pochopitelně jen nezištná pomoc Evropě v době krize, ale prostá obchodní logika. Kvůli energetické krizi na starém kontinentě a snaze odstřihnout se od ruských plynovodů se nyní situace otáčí a evropské ceny jsou vyšší než ty v Asii.
Tomáš Stingl
