Po pádu železné opony Česká republika budovala stejně jako většina Evropské unie prosperitu v rámci liberálního otevřeného mezinárodního systému, jehož průvodním jevem bylo všeobecné odstraňování překážek pro obchod. Jako jedna z nejotevřenějších ekonomik světa s unikátním portfoliem uzavřených dohod o volném obchodu si EU vydobyla vlastní místo v procesu hyperglobalizace. Z této otevřenosti coby průmyslová, proexportní ekonomika těží nejen Česká republika.

Spolupráce a bezproblémové vztahy jsou výhodné pro všechny. I přesto ale současný mezinárodní systém dostává trhliny s tím, jak stále více států podniká jednostranné kroky, které narušují jeho plynulé fungování. Paralýza architektury mezinárodní spolupráce v bezpečnosti se přelévá i do modelů mezinárodního ekonomického vládnutí, například do fungování Světové obchodní organizace (WTO), kde se stále nedaří nalézt shodu na mechanismu řešení sporů. Pokrok zaostává i při dojednávání nových pravidel reflektujících vývoj v e-commerce. Pozitivnímu vývoji nepřispěla ani covidová pandemie, která odhalila ekonomické zranitelnosti v dodavatelských řetězcích.

S razancí dlouhou dobu nepoznanou využívají některé státy obchodní bariéry, selektivní regulace či omezení přístupu k surovinám a technologiím k prosazování svých strategických zájmů. Obchod a ekonomické vztahy se v jejich pojetí stále častěji stávají nástrojem nátlaku i způsobem narušování národní bezpečnosti…

Jak se z ekonomického nátlaku větších zemí poučily Japonsko nebo Litva? A jak reaguje na novou situaci v globální ekonomice Evropa jako celek? Více si přečtěte v plné verzi článku zdarma na portálu ExportMag.cz.