Rozložení sladké vody má dalekosáhlé důsledky pro dostupnost vody pro obyvatele i pro ekonomiku země. Tento paradoxní fenomén se nejvíce projevuje v rozdílné distribuci vodních zdrojů mezi Amazonií a Pacifickým pobřeží.

Důležitost vody

Většina vodních zdrojů se nachází zejména v Amazonii, zatímco téměř dvě třetiny obyvatelstva žije při pobřeží. Právě pobřežní oblasti čelí v posledních letech suchu a nedostatku vody. Klimatické změny, fenomén El Niño, který s sebou přináší změny srážkových vzorců, odlesňování a nadměrné využívání vodních zdrojů tyto problémy dále prohlubují. Sucho pak ovlivňuje zejména zemědělství, produkci elektrické energie a přístup k pitné vodě místního obyvatelstva.

ExportMag.cz: Jihoameričané jsou posedlí krásou. Investují do ní navzdory krizi

Sektory náročné na vodu jako zemědělství, těžba nebo textilní průmysl generují až 40 % peruánského HDP. Celých 89 % vody spotřebovává zemědělství, které přestavuje 7 % HDP země a zaměstnává téměř jednu čtvrtinu obyvatel (24 % ekonomicky aktivních obyvatel). Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Peru je těžební průmysl, který generuje 14 % peruánského HDP a spotřebovává 2,3 % vody. Dlouhou tradici má také textilní průmysl, který sice tvoří pouze 2 % celkového HDP ale jedná se o jeden z sektorů nejvíce náročných na spotřebu vodu.

Voda hraje klíčovou roli v dalších oblastech ekonomiky, například ve výrobě elektřiny, kde se přibližně 57 % energie vyrábí pomocí vodních elektráren. Voda je také nezbytná pro udržení velmi rozmanitých peruánských ekosystémů, které zahrnují asi 8 milionů hektarů mokřadů a rozsáhlou síť řek a jezer. Ty zase přispívají k turistickému průmyslu Peru, který tvoří 4,5 % jeho HDP.

Celých 75 % vodních zdrojů země pochází z povrchových vod, jako jsou řeky, jezera a přítoky. Tyto povrchové vody jsou velmi závislé na sezónních dešťových srážkách a jsou náchylné k vysychání a znečištění. Naopak podzemní vody tvoří zhruba 25 % všech dostupných vodních zdrojů. Peru lze rozdělit na tři hlavní hygrogeografické oblasti, a to na Amazonii, Pacifické pobřeží a oblast okolo jezera Titicaca. V každé z těchto oblastí jsou podmínky pro správu vodních zdrojů velmi odlišné, což ovlivňuje dostupnost vody pro různé regiony a způsoby jejího využívání.

Zpět na začátek

Hydrogeografické oblasti

Přibližně 97 % všech dostupných sladkých vod v zemi se nachází v hydrogeografické oblasti Amazonie. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že Peru je v oblasti vodních zdrojů relativně dobře zásobeno. V Amazonii ale žije pouze 31 % celé peruánské populace, což znamená, že většina obyvatel Peru nemá přímý přístup k těmto vodním zásobám. Amazonie je navíc vzdálena od hlavních ekonomických center a její infrastruktura není dostatečně rozvinutá pro efektivní přístup k vodě pro potřeby měst a průmyslu.

Naopak Pacifická oblast, kde žije 65 % peruánské populace a koncentruje se zde většina ekonomických aktivit, průmyslové a zemědělské produkce a je zde generováno až 80 % celkového HDP, má k dispozici pouze 1,77 % sladké vody. Tato disproporce je zvláště problémová, protože na Pacifickém pobřeží také leží většina velkých měst. Lima, stejně jako další velká města na pobřeží, čelí rostoucí poptávce po vodě, která souvisí s nárůstem populace a rozvojem průmyslových odvětví.

V posledních 25 letech vzrostla populace Limy o 51,8 %, což vedlo k nárůstu spotřeby vody. V roce 2018 spotřebovali obyvatelé Limy průměrně 163 litrů vody na osobu a den, což výrazně převyšuje doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), která stanovuje denní spotřebu na 100 litrů na osobu. Tento výrazný rozdíl mezi dostupnou vodou a poptávkou po ní vytváří v regionu značné problémy, zejména pokud jde o udržitelnost vodních zdrojů pro další generace.

Oblast Titicaca tvoří třetí důležitý region, kde se nachází sladké vodní plochy včetně jezera Titicaca, které je největším jezerem v Jižní Americe. Tato oblast je domovem 4 % peruánské populace a má k dispozici pouze 0,32 % celkových sladkých vod v zemi. I když se v této oblasti nachází jezero Titicaca, vodní zdroje nejsou dostatečné pro pokrytí rostoucí poptávky. I tato oblast je vysoce zranitelná vůči klimatickým změnám, což dále komplikuje situaci.

Zpět na začátek

Klimatické výzvy

Peru, stejně jako mnoho jiných zemí Latinské Ameriky, čelí rostoucí zranitelnosti vůči klimatickým změnám. Tento problém je zvláště akutní, protože Peru leží v oblasti, která je vysoce náchylná k přírodním katastrofám spojeným s fenoménem El Niño a dlouhodobým změnám klimatu. Změny klimatu mají v Peru velmi hmatatelné důsledky. Přináší s sebou extrémní počasí. Na jedné straně často dochází k záplavám v oblastech, kde normálně neprší, které pak mají za následek katastrofické sesuvy půdy. Na druhé straně v jiných oblastech je extrémní sucho.

V roce 2017 vedl fenomén El Niño k rozsáhlým povodním v severních regionech Piura a Tumbes, které zničily více než 200 000 domů a způsobily ekonomické škody přesahující 3 miliardy USD. Na druhé straně sucha způsobená tímto jevem zasáhla andské regiony, jako je Arequipa, kde byla přerušena zemědělská produkce a snížena dostupnost vody pro místní komunity.

Na přelomu roku 2023–2024 postihlo Peru vůbec nejsilnější El Niño za poslední dvě desetiletí. Díky celoročně nadstandardně vysokým teplotám začala narůstat teplota Pacifického oceánu, což narušilo především rybolov a přineslo s sebou i extrémní sucha. Také ke konci roku 2024 se opozdily srážky (tentokrát vlivem opačného fenoménu La Niña, který s sebou přináší nižší teploty) a kvůli extrémnímu suchu byl na konci roku 2024 vyhlášen stav nouze v departmentu Piura na severu země při Pacifickém pobřeží, kde je silně zastoupeno také zemědělství a rybolov.

Jedním z dalších důsledků klimatických změn v Peru je tání ledovců, které jsou v Peru důležitým zdrojem vody pro řeky. Ledovce představují klíčový zdroj vody zejména v obdobích sucha. Jejich úbytek a snížení přítoků do řek mohou dramaticky omezit dostupnost pitné vody pro městské oblasti, které nemají dostatečné alternativní zdroje. Lima a její okolí jsou obzvláště závislé na vodě z Andských ledovců. Peruánské ledovce od roku 1970 ztratily přibližně 43 % své plochy a jejich tání dále pokračuje.

Téměř polovina území Peru (46 %) je považována za oblast s vysokou až velmi vysokou zranitelností vůči těmto extrémním klimatickým jevům. Peru patří spolu s Chile k zemím nejvíce ohroženým nedostatkem vodyv regionu LATAM. Předpokládá se, že do roku 2030 až 58 % peruánské populace bude bydlet v oblastech postižených suchem. To má přímý a negativní dopad na ekonomické sektory, jako jsou zemědělství nebo energetika, a ovlivňuje životní podmínky obyvatel. V reakci na tuto situaci peruánská vláda investuje do adaptačních opatření zaměřených na udržitelné řízení vodních zdrojů a zmírnění negativních dopadů klimatických změn.

Zemědělská produkce v Peru je silně závislá na dešťových srážkách, a proto je citlivá na změny v klimatických podmínkách. S rostoucími výkyvy ve srážkách, které jsou často intenzivnější a nepravidelné, se stává zemědělství ještě ohroženějším sektorem. Oblasti jako Cajamarca, Pasco a Huánuco čelí v posledních letech častým a intenzivním suchům, což negativně ovlivňuje výnosy z plodin a znamená ztráty pro místní farmáře.

Na druhé straně některé regiony jako Tumbes, Piura nebo Loreto jsou také zranitelné vůči povodním, které mohou vést k rozsáhlým materiálním a lidským ztrátám. V těchto oblastech může být zasažena nejen infrastruktura, ale i samotná zemědělská půda, která je závislá na konkrétních klimatických podmínkách pro pěstování plodin. Výkyvy v dešťových srážkách mají přímý vliv na produktivitu zemědělství a zvyšují zranitelnost regionů, které jsou na zemědělské produkci silně závislé.

Změny klimatu mají významný vliv také na energetiku. Peru, které se spoléhá na hydroenergetiku, čelí výzvám spojeným s výkyvy v průtocích řek, které jsou důsledkem extrémních klimatických jevů. Při nízkých srážkách a nepravidelném rozdělení vody jsou hydroelektrárny, které tvoří významnou část energetického mixu, zasaženy poklesem produkce.

Energetická bezpečnost Peru může být ohrožena, pokud se tyto výkyvy stanou častějšími a intenzivnějšími. V reakci na tento trend Peru čelí nutnosti diverzifikovat svůj energetický mix. Jak ukazuje trend z posledních let, podíl zemního plynu na výrobě elektřiny vzrostl z 17 % v roce 2000 na 34 % v roce 2021, zatímco podíl hydroenergetiky klesl z 80 % na 57 %. Tento posun ukazuje na rostoucí závislost na fosilních palivech, což negativně ovlivňuje úsilí o snižování emisí skleníkových plynů.

Zpět na začátek

Vodohospodářství

V roce 2023 se vodohospodářský sektor v Peru dostal na pozitivní trajektorii růstu. Tento růst, který činil 3,7 %, byl podporován rostoucími investicemi do infrastruktury a rozvoje vodohospodářských kapacit. Vzhledem k pokračujícímu trendu a očekávanému růstu o 3,3 % v roce 2024 se zdá, že sektor se nachází na cestě ke stabilnímu rozvoji. To je zvlášť důležité v kontextu zajištění základních potřeb pro stále rostoucí populaci a hospodářské aktivity, které jsou na vodě silně závislé.

Legislativní rámec a institucionální struktura

Voda je v Peru prohlášena za veřejný statek a její správa byla svěřena do rukou státních institucí ale i soukromých nebo smíšených společností, které pracují na základě státem udělené koncese. V zemi funguje 50 hlavních dodavatelských společností, které provozují úpravny pitné vody a čističky odpadních vod především ve velkých městech a jejich okolí. V menších městech a na venkově je dodávka pitné vody a provoz čističky odpadních vod zpravidla v rukou municipální správy nebo komunitní organizace, která je za tímto účelem zřízena.

S ohledem na klimatické výzvy a stále rostoucí poptávku po vodě je kladen důraz na rozvoj komplexního a udržitelného legislativního rámce, který by zajistil efektivní správu vodních zdrojů. Tento rámec je zakotven peruánské legislativě prostřednictvím Zákona o vodních zdrojích č. 29338 (Ley de Recursos Hídricos), který představuje základní kámen pro regulaci a správu vodních zdrojů v zemi. Tento zákon se nevztahuje pouze na povrchové a podzemní vody, ale také na vody kontinentální, námořní a atmosférické, pokud to má význam pro zachování ekologické rovnováhy a správné využívání těchto zdrojů.

Dalším významným právním nástrojem pro správu vodních zdrojů v Peru je Organický zákon pro udržitelné využívání přírodních zdrojů č. 26821 (Ley Orgánica para el aprovechamiento sostenible de los recursos naturales), který poskytuje rámec pro řízení vodních zdrojů. Tento zákon zahrnuje pravidla pro ochranu vody jako přírodního zdroje, jeho správu a ochranu proti znečištění a vyčerpání. Zákon klade důraz na zajištění rovného přístupu k vodním zdrojům a jejich spravedlivé rozdělování mezi různé sektory – od domácností, zemědělství až po průmysl.

V roce 2009 byl tento zákon doplněn Národním plánem pro zajištění udržitelného využívání vodních zdrojů (Plan Nacional de Recursos Hídricos), který se zaměřuje na ochranu vodních ekosystémů, prevenci kontaminace vody a udržitelné hospodaření s vodou, zejména v oblastech s vysokým rizikem sucha nebo nadměrného využívání. Tento plán byl vytvořen ve spolupráci s mezinárodními organizacemi jako Světová banka a Inter-americká rozvojová banka (IDB), které pomáhají financovat některé z nejdůležitějších vodohospodářských projektů v zemi.

V roce 2017 byl schválen Rámcový zákon pro řízení a poskytování sanitárních služeb č. 1280 (Ley Marco de la Gestión y Prestación de los Servicios de Saneamiento), který reguluje veřejné a soukromé společnosti, které poskytují služby pitné vody a čištění odpadních vod. Jeho cílem je dosáhnout univerzálního pokrytí sanitárních služeb napříč Peru.

Nejdůležitějšími předpisy, které stanovují požadované limity a parametry pitné vody, odpadních vod a průmyslových odpadních vod jsou:

• DS N° 031-2010-SA upravuje parametry pitné vody,
• DS N° 003-2010-MINAM upravuje maximální limity a parametry odpadních vod,
• DS N° 010-2010-MINAM upravuje maximální limity a parametry průmyslových odpadních vod.

Hlavním kontrolním a dohlížecím orgánem na fungováním systému dodávek pitné vody a čištění odpadních vod je Národní dozorčí orgán nad sanitárními službami SUNASS (Superintendencia Nacional de Servicios de Saneamiento), který stanovuje ceny, sleduje kvalitu služeb a chrání práva spotřebitelů. SUNASS je nezávislá instituce oddělená od poskytovatelů veřejných služeb, vlády i spotřebitelů, což umožňuje, aby její regulační funkce nebyly ovlivněny politickými tlaky. Tato instituce vznikla v roce 1992 a funguje jako samostatný regulační orgán s cílem zajišťovat transparentnost a férovost v sektoru vodních a sanitárních služeb.

Hlavním odpovědným ministerstvem je Ministerstvo bydlení, výstavby a sanitace (Ministerio de Vivienda, Construcción y Saneamiento, MVCS), které je nositelem národní politiky v oblasti vody a sanitace. Ministerstvo bydlení, výstavby a sanitace vydává pětiletý Národní plán sanitace, aktuálně pro období 2022 až 2026. Jeho prostřednictvím stanovuje veřejné politiky a cíle pro dodávky služeb pitné vody a čištění odpadních vod.

Do systému řízení vodohospodářského sektoru ale zasahují i další ministerstva. Ministerstvo zdravotnictví (MINSA) prostřednictvím ředitelství DIGESA dohlíží na kvalitu vody určené k lidské spotřebě a plnění zdravotních standardů. Důležitou úlohu v rámci regulace vodních zdrojů hraje Národní vodohospodářský úřad ANA (Autoridad Nacional del Agua), který patří pod Ministerstvo pro zemědělský rozvoj a závlahu (MIDAGRI). ANA reguluje využívání povrchových a podzemních vod a stanovuje ekonomické kompenzace za jejich využívání a znečišťování. ANA spolupracuje s Agentura pro environmentální hodnocení a dozor OEFA (Organismo de Evaluación y Fiscalización Ambiental spadající pod Ministerstvo životního prostředí MINAM), která dohlíží na dodržování environmentálních standardů průmyslových odpadních vod a má pravomoc ukládat sankce za jejich porušení.

Zpět na začátek

Dodávky pitné vody

Zásobování pitnou vodou zajišťují dodavatelské společnosti, municipální správy nebo komunitní organizace. 50 dodavatelských společností (EPS), které mohou být svých charakterem státní společnosti, smíšené nebo soukromé společnosti, dodávají pitnou vodu 63 % obyvatelstva v 260 lokalitách. Zbytek dodávek pitné vody, především na venkově a v menších městech, dodávají municipální správy a komunitní organizace, kterých v celém Peru funguje celkem na 5000.

V hlavním městě Lima, kde žije více než 11 milionů obyvatel, je za dodávku vody zodpovědná společnost SEDAPAL, která provozuje úpravny pitné vody La Atarjea, která funguje už od roku 1956, nebo novější úpravnu pitné vody Huachipa, oběs průtokem vody 10 m³/sekundu. Pitná voda se v Limě pochází z řeky Rímac a z velké části závisí na dešťové vodě a srážkách. Funguje zde ale i zařízení na odsolování mořské vody PROVISUR, které zásobuje pitnou vodou 100 000 obyvatel oblastí na jih od Limy. Kvůli stále rostoucí poptávku po pitné vodě je potřeba dále rozšiřovat stávající kapacity jak existujících úpraven pitné vody, tak výstavba nových zařízení. Aktuálně se připravuje výstavba nové úpravny pitné vody Huachipa II s průtokem 5 m³/sekundu.

Obecně je velký rozdíl v pokrytí ve městech a na venkově. Zatímco města jsou téměř stoprocentně pokrytá, na venkově má přístup k pitné vodě z vodovodu pouze asi tři čtvrtiny obyvatel. Dostupnost vody v Peru je dlouhodobým problémem, který zasahuje jak městské, tak venkovské oblasti. Podle údajů SUNASS nemá přibližně 9 % obyvatel Peru přístup k pitné vodě a 23 % postrádá kanalizační přípojku. Konkrétně jde o 3 milionů Peruánců bez napojení na veřejnou vodovodní síť a více než 6 milionů bez přístupu k odpovídajícímu odpadnímu systému. Tato situace nejenže komplikuje každodenní život těchto lidí, ale přináší i značná rizika v oblasti zdraví a životního prostředí.

Velké rozdíly jsou i ve spotřebě pitné vody nejen mezi městy a na venkově, ale také v rámci jednoho města mezi různými čtvrtěmi. Zatímco celostátní průměr spotřeby pitné vody se pohybuje okolo 160 litrů na osobu za den. Některé čtvrtě v Limě mají spotřebu až 280 litrů na osobu denně. Je to dáno tím, že pitná voda se běžně užívá i na zalévání předzahrádek a trávníků. Do budoucna je ale takto velká spotřeba pitné vody na osobu neudržitelná. Vzniká zde poptávka po řešeních na snížení spotřeby vody, tak po řešeních pro optimalizaci a úsporu vody v městských parcích, dále po řešeních pro zamezení únikům vody z nádrží na pitnou vodu, monitoring těsnosti potrubí a údržby potrubí, ale také v oblasti odsolování vody pomocí destilace nebo na bázi reverzní osmózy.

Přístup k pitné vodě se v posledních letech zlepšil a Peru je hrdé, že přístup k dodávkám pitné vody z veřejných vodovodů má skoro 91 % obyvatel. Nicméně pouze 85,5 % domácností má vodu přímo v domácnosti a méně než 60 % ji má k dispozici nepřetržitě. Kvalita vody je dalším problémem, jelikož pouze 47 % domácností má přístup k vodě s odpovídající úrovní chlóru.

Některé oblasti, často nacházející se v těžko přístupných regionech, čelí problémům s infrastrukturou a pravidelnými výpadky dodávek vody. Jedním z příkladů úspěšného zapojení českých firem do této oblasti je společnost Photon Water Technology s.r.o., která s finanční podporou České rozvojové agentury (CzechAid) a Ministerstva zahraničních věcí ČR naistalovala několik malých kontejnerových jednotek na úpravu vody pro obce v regionu Tacna, kde žije mnoho lidí v podmínkách, které jsou pro tradiční metody zásobování vodou náročné.

Peruánská vláda usiluje o zlepšení pokrytí pitnou vodou ve venkovských oblastech, a to například prostřednictvím Národního programu sanitace venkova (Programa Nacional de Saneamiento Rural), který má za cíl zlepšit přístup k pitné vodě a hygienickým zařízením ve venkovských oblastech. Tento program zahrnuje výstavbu vodovodních a kanalizačních systémů, úpraven a čističek vod, a také poskytování sanitárních zařízení pro domácnosti, které do této doby nebyly dostatečně vybaveny.

Mezi úspěšné projekty, které tento program podpořil, patří například instalace vodovodních systémů v oblastech jako jsou Ayacucho, Cusco a Junín, kde byl významně zlepšen přístup k čisté vodě pro tisíce domácností. V rámci těchto iniciativ byly také vybudovány komunitní nádrže a úpravny, které pomáhají udržet vodu čistou a bezpečnou pro konzumaci. Dalším příkladem je projekt v oblasti Puno, kde byly vylepšeny hygienické podmínky v rámci komunitního sanitárního projektu, který zajišťuje lepší přístup k pitné vodě a hygienickým zařízením pro více než 20 000 lidí.

Zpět na začátek

Čističky odpadních vod

Pouze tři čtvrtiny odpadních vod procházení procesem čištění. Celá jedna čtvrtina odpadních vod je vypouštěna přímo do řek nebo do moře. V rámci zpracování odpadních vod v Peru je v provozu celkem 171 čističek odpadních vod. Tyto čističky se zaměřují na odstraňování znečišťujících látek z odpadních vod pocházejících z městských systémů zásobování vodou a kanalizace. Tím přispívají k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatel, jelikož zabraňují vypouštění nečištěných vod do přírodních vodních zdrojů, jako jsou řeky, laguny nebo moře.

Většina (91 %) funkčních čistíren je provozována přímo dodavateli služeb (EPS), zatímco 7 % je spravováno místními obcemi a 2 % provozují soukromí partneři prostřednictvím koncesních smluv. Přitom pět dodavatelských společností provozuje přes 100 čističek odpadních vod, tedy celých 61 % všech ČOV. Jedná se o společnost SEDAPAL, která má na starosti oblast Limy, společnost EPS Grau, která funguje v oblasti Piury na Severu země, EPSEL, který poskytuje služby čištění odpadních vod v okolí města Chiclayo, AGUA TUMBES fungující v Tumbes a SEDALIB v oblasti Trujillo.

Více než tři čtvrtiny čističek odpadních vod užívá biologické čištění za využití fakultativních oxidačních nádrží. Pouze 10 % ČOV aplikuje nějakou metodu předčištění, pouze 18 % ČOV provádí i terciální čištění pomocí sedimentace, filtrace nebo membrán a pouze 20 % zahrnuje také chemické čištění, a to ve většině případů za pomocí chlóru. V rámci odvětví čističek odpadních vod je zde velký prostor jak pro uplatnění nových technologií pro zlepšení fungování již zavedených procesů, tak pro společnosti, které se specializují na malé čističky odpadních vod.

V hlavním městě Limě bylo ještě donedávna čištěno pouze 20 % odpadních vod. Díky výstavbě čističek Taboada, La Chira a PROVISUR se úroveň čištění zvýšila na 90 %. Největší čistička Taboada zahájila provoz v roce 2013 s investicí téměř 150 milionů dolarů a aktuálně čistí více než 50 % odpadních vod města. Čistička La Chira, uvedená do provozu v roce 2016, čistí přibližně čtvrtinu odpadních vod Limy, zatímco menší zařízení PROVISUR funguje od roku 2020.

Společnost SEDAPAL plánuje v příštích letech realizovat více než 40 projektů zaměřených na rozšíření a modernizaci infrastruktury. Mezi nimi je například výstavba nové čističky odpadních vod La Atarjea, kde se plánuje využití kalového plynu pro pohon městské hromadné dopravy.

Další významné projekty se připravují nejen v Limě, ale také v jiných regionech Peru. Peruánská agentura pro podporu zahraničních investic PROINVERSIÓN podporuje realizaci 9 projektů, jejichž hodnota přesahuje 1,3 miliardy dolarů a dokončení se očekává do roku 2026. Mezi tyto projekty patří výstavba a modernizace čističek v regionech Ica, Cajamarca, Cusco, Huancayo a Tapapoto. Dále se plánuje zařízení na odsolování mořské vody v oblasti Ilo a již zmíněná úpravna Huachipa II v Limě.

Zpět na začátek

Zemědělství

Zemědělství spotřebovává až 89 % všech dostupných vodních zdrojů, přesto účinnost jejich využití v tomto sektoru dosahuje jen okolo 30 %. Tento nízký podíl ukazuje na značný prostor pro zlepšení prostřednictvím moderních technologií a inovací, které mohou optimalizovat zavlažování a snížit plýtvání vodou.

V Peru patří mezi regiony s nejvyšší spotřebou vody v zemědělství především údolí Ica, Cañete a Chao. Tyto oblasti jsou klíčové pro pěstování plodin, jako jsou hrozny, rýže, ovoce a zelenina. Zemědělská produkce je zde silně závislá na zavlažování, které využívá vodu z řek a podzemních vodních zdrojů. Tradiční metody zavlažování, často využívající otevřené kanály, mají nízkou efektivitu. To způsobuje výrazné ztráty vody a ohrožuje dlouhodobou udržitelnost vodních zdrojů pro další sektory.

Peruánská vláda společně s investory proto podporuje projekty zaměřené na zvýšení efektivity využívání vody, aby zajistila udržitelný rozvoj zemědělské produkce a efektivnější správu vodních zdrojů. V údolí Ica byl tento systém implementován na ploše 30 000 hektarů, což snížilo spotřebu vody o 40 % a zároveň zvýšilo produktivitu hroznů o 25 %. Kapková závlaha tak přispívá k vyšší efektivitě využití vody a zajišťuje udržitelnější zemědělskou produkci v suchých oblastech.

Přístup k efektivnímu zavlažování má nejen pozitivní vliv na zemědělskou produkci, ale také na zmírnění chudoby, potravinovou bezpečnost a odolnost vůči změnám klimatu. Podle Světové banky vedly projekty financované v horských oblastech Peru k zvýšení výnosů o 30–70 % a k růstu čistého příjmu domácností na hektar o 25–100 %. Navíc zavlažované zemědělské plochy vykazují dvojnásobnou produktivitu oproti plochám závislým pouze na dešťových srážkách.

Mezi významné projekty patří třetí fáze projektu Chavimochic, který má za cíl lépe využít vodní potenciál řeky Santa k uspokojení poptávky po vodě v regionu La Libertad. První a druhá etapa tohoto projektu již přinesly pozitivní výsledky, jako například generování energie v hydroelektrárně Virú a zajištění dodávek vody pro město Trujillo. V rámci třetí fáze projektu se plánuje další rozšíření zavlažované plochy a výstavba nové úpravny vody.  Podobné projekty jsou plánovány i v dalších částech Peru, například v departmentech Arequipa (Majes-Siquas II a Yanapujio) nebo Ancash (Chinecas). Do budoucna dále poroste poptávka po technologiích chytrých závlah a precizního zemědělství.

Zpět na začátek

Těžební průmysl

Příležitosti pro české exportéry vznikají v těžebním průmyslu především při výstavbě odkališť. Poptávány jsou také technologie pro monitorování koncentrace škodlivých látek, potrubí, čerpadla nebo ventily. Další příležitosti vznikají při zavádění ekologických praktik v těžbě. Postupně dochází k zavádění ekologických postupů.

V současné době má Peru naplánováno 51 těžebních projektů v celkové hodnotě přibližně 55 miliard dolarů, které by měly přispět k ekonomickému růstu, vytváření pracovních míst a rozvoji infrastruktury. Více než dvě třetiny těchto projektů se zaměřují na budování nových dolů, zatímco zbytek se týká rozšiřování stávajících těžebních kapacit.

Mezi projekty, které jsou těsně před realizací, patří například prodloužení životnosti měděného dolu Antamina v departamentu Ancash, který je spravován konsorciem mezinárodních těžebních společností z Austrálie, Kanady, Švýcarska a Japonska. Další významné projekty zahrnují výstavbu nového měděného dolu peruánské společnosti Zafranal a čínského železného dolu v departamentu Arequipa, jejichž realizace by měla začít v průběhu příštího roku.

Kromě technologií využitelných přímo v provozu, těžební společnosti přímo i realizují velké infrastrukturní projekty. Umožňuje jim to program Obras por Impuestos. Jeho prostřednictvím získávají těžební společnosti daňovou úlevu a peníze, které by jinak musely odvést státu, se využívají na financování infrastrukturních projektů v blízkosti dolů. Velké těžební společnosti se tak v Peru podílejí na výstavbě infrastruktury, jako jsou silnice, školy, nemocnice, ale také kanalizační systémy, úpravny pitné vody nebo čističky odpadních vod.

Stále častěji se těžební společnosti podílí na projektech mimo jiné v oblasti recirkulace nebo opětovného využívání vody. Společnost Cerro Verde například využívá 65 % odpadních vod z čističky v Arequipě pro své provozy. Southern Peru vybudovala zavlažovací kanál na podporu zemědělství v Tacně. Největší odsolovací zařízení v Peru, které se nachází v oblasti Piura, je provozováno těžební společností Mina de fosfatos Bayovar, která takto získanou vodu přímo využívá pro svůj provoz.

Zpět na začátek

Příležitosti pro české společnosti

Vodohospodářství v Peru představuje dynamicky se rozvíjející sektor s širokou škálou příležitostí pro firmy, které se chtějí podílet na jeho rozvoji. Rostoucí urbanizace, klimatické změny a potřeba zajištění udržitelného hospodaření s vodními zdroji vytvářejí tlak na modernizaci infrastruktury a zavádění inovativních technologií.

Mezi nejdůležitější oblasti, kde lze spatřit významný potenciál, patří výstavba a modernizace čistíren odpadních vod, které jsou zásadní pro ochranu životního prostředí i zdraví obyvatel. Investice do technologií čištění, recyklace vody nebo využití kalového plynu mohou významně přispět ke zlepšení efektivity těchto zařízení. Další příležitostí je rozvoj systémů na odsolování mořské vody.

Důležitou roli hraje i zemědělský sektor, který spotřebovává téměř 89 % vodních zdrojů v zemi. Projekty zaměřené na modernizaci zavlažovacích systémů, optimalizaci využití vody a zvyšování efektivity v zemědělství otevírají prostor pro zavádění pokročilých technologií a postupů. Těžební průmysl, významný ekonomický pilíř Peru, pak nabízí možnosti spolupráce v rámci nových i rozšiřování stávajících projektů a jejich ekologizace nebo při realizaci infrastrukturních projektů v rámci programu Obras por Impuestos.

Vzhledem k tomu, že peruánská vláda i mezinárodní organizace podporují investice do udržitelného vodohospodářství, mají firmy působící v této oblasti příležitost přispět k rozvoji klíčových infrastruktur, zlepšit dostupnost základních služeb a podpořit ochranu přírodních zdrojů. Sektor vodohospodářství v Peru tak nabízí nejen ekonomické příležitosti, ale také šanci podílet se na budování udržitelnější a zdravější budoucnosti této země

V případě, že vstupujete na peruánský trh nebo zde rozšiřujete své obchodní aktivity, neváhejte oslovit zahraniční kancelář CzechTrade v Limě, a sjednat si individuální asistenci a pomoc při výběru a oslovení obchodních partnerů v Peru.

Zpracovala zahraniční kancelář CzechTrade Peru
Zdroje: AGAP, ComexPerú, ČRA, gov.pe, MINAM, OECD, PROINVERSIÓN, SUNASS, WORLD BANK