Dvacet let v Unii: Českému byznysu členství prospělo

Stojí za to si při víkendové procházce kdekoli v Česku udělat malý experiment: Projednou si všímat malých cedulí s vlajkou EU, které je možné vidět u překvapivě velkého počtu staveb či projektů. Na památkách, u hřišť a hal, v parcích a na odpočívadlech, u škol, vědeckých center, nemocnic. Co všechno zaplatila v tuzemsku Evropská unie, to ve stínu laciného euroskepticismu část společnosti přehlíží stejně velkoryse jako ty modrožluté cedule u opraveného mostu.

Od 1. května 2004, kdy Česká republika do EU oficiálně vstoupila, až do současnosti je přitom Česko stále čistým příjemcem evropských peněz. Dosud inkasovalo v přepočtu o víc než bilion korun více, než kolik do společné kasy poslalo. Ke konci loňského roku to bylo přesně o závratných 1061 miliard korun víc.

Podle Ministerstva financí byl přitom rekordní rok 2015, kdy bylo v této bilanci Česko v plusu za jedinou sezonu o 150 miliard korun. A čistým příjemcem zatím ČR stále zůstává, když například v sezoně 2022 byla v plusu o 61 miliard korun.

V absolutních číslech je to tak, že celkově Česko od svého vstupu zaplatilo do rozpočtu EU do konce roku 2022 něco přes 809 miliard korun, ale získalo více než 1,8 bilionu.

Začlenění do Unie ale nepomohlo českému hospodářství jen formou dotací. Otevření evropského trhu bylo pro většinu byznysu kýženým impulzem. „Vstupem do EU pro Česko započala fáze silného hospodářského růstu taženého exportními odvětvími. Zahraniční poptávka je přitom klíčovým hybatelem růstu doteď. Do zemí Evropské unie míří dlouhodobě 80 procent českého zboží, což je jeden z nejvyšších podílů v EU vůbec,“ uvedl Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu (ČSÚ). Úřad připravil v souvislosti s oslavou výročí vstupu publikaci „Česko: 20 let v Evropské unii“.

Nejdynamičtější růst hospodářství byl podle ČSÚ znát v prvních letech po vstupu. V etapě před příchodem globální krize v roce 2008 rostla české ekonomika v průměru o velmi solidních 5,3 procenta ročně. Za celé dvě dekády členství si Česko při započítání všech krizí a recesí připsalo průměrný růst HDP o 2,3 procenta ročně.

Roste také podíl ČR na celkovém evropském hospodářství. Od vstupu v roce 2004 vzrostl podíl na unijním HDP z 1,1 procenta na loňských 1,8 procenta.

Z postsocialistických zemí je na tom Česko nejlépe

Ze všech postsocialistických států, které do Unie vstoupily, si Česká republika vede nejlépe. Alespoň co se týče dohánění životní úrovně Západu. Při přepočtu hrubého domácího produktu na obyvatele si Česko polepšilo z 81 na 91 procent průměru EU. V Maďarsku to je 76 procent, v Polsku 80 procent a na Slovensku 73 procent. Hlavní analytička Raiffeisenbank Helena Horská ale v komentáři k těmto údajům připomněla, že posun je u těchto zemí značně vyšší, například u Polska téměř o 30 procentních bodů.

Zároveň se v posledních letech konvergence ČR k Západu téměř zastavila, což koresponduje s názorem mnoha českých byznysmenů: Model hospodářství založený na subdodávkách v rámci nadnárodních dodavatelských řetězců se vyčerpal a je nutné teď najít pro českou ekonomiku nový recept.

Při ohlédnutí za dvěma uplynulými dekádami v EU ale u tuzemských firem převažuje spokojenost. Potvrdil to nedávný průzkum, který mezi podnikateli provedl Svaz průmyslu a dopravy. „Přestože nálada ve společnosti a někteří naši politici často říkají opak, tak náš průzkum jasně ukázal, že české firmy si členství v Evropské unii většinou váží a oceňují jeho přínosy pro svůj byznys. Evropskou unii vnímají především jako místo, které jim zajišťuje bezpečí, prosperitu, jednotný a férový přístup,“ uvedl Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

V průzkumu potvrdilo plných 89 procent firem, že se jim díky volnému trhu EU daří lépe. Pro téměř polovinu podniků je také důležité, že mohou snadněji zaměstnat pracovníky z jiných zemí Evropské unie.

Export po vstupu? I desetkrát vyšší

Možnost vstoupit bez celních bariér na evropský trh prospělo v první řadě exportérům. Před vstupem tvořil vývoz jen polovinu českého HDP, po vstupu podíl vzrostl až k 80 procentům. České firmy také získaly pro zahraniční partnery díky adrese v EU na důvěryhodnosti.

Přínos volného trhu ocenila třeba Asociace podniků železničního průmyslu ČR. Podle ní tento obor realizuje exportní tržby do zemí EU téměř za 60 miliard korun ročně. Mezi firmami, které si pochvalují vstup a členství v Unii, jmenuje asociace třeba skupinu Škoda Group, výrobce sedaček Borcad či dodavatele bezpečnostních systémů Retia či Kontron.

Jasný přínos vidí také Jakub Weimann, předseda představenstva a generální ředitel skupiny Bonatrans. „Například když porovnáme vývoj objemu ročního exportu do zemí EU a EHP v roce 2003 a o dvacet let později, vidíme absolutní nárůst z 2,4 na 7,2 miliardy korun ročně – tedy na trojnásobek. Díky členství jsme se dostali na významné trhy v EU, kde předtím existoval lokální konkurent a trhy byly pro nás do té doby z velké míry uzavřeny. Platí to například o Francii nebo Itálii, kde jsme před rokem 2004 realizovali tržby do 70 milionů korun ročně, zatímco v posledních letech to je více než desetinásobek.“

Násobný růst si připsal díky vstupu do Schengenského prostoru a vnímání Česka jako bezpečné destinace díky členství v EU také turistický průmysl. Obor tak s výjimkou pandemie covidu neustále roste. V roce 2022 generoval příjmy ve výši 118 miliard korun. Počet příjezdů turistů do ČR vzrostl podle agentury CzechTourism během uplynulé dekády navzdory covidovému propadu ze zhruba 15 milionů v roce 2012 na víc než 22 milionů v loňském roce.

Zemědělství se otevřela cesta k naditým fondům

Zemědělci museli na jedné straně čelit po vstupu do EU větší konkurenci. „Vlivem nízké rentability došlo zejména k poklesu stavu prasat a snížil se význam ovocnářství i pěstování brambor. Řada oblastí rostlinné produkce se nicméně rozvíjela. Díky rostoucí produktivitě si udržela dobrou konkurenceschopnost výroba mléka,“ uvedl Český statistický úřad.

Zemědělci a potravináři ale na druhou stranu získali přístup k opulentním zdrojům Společné zemědělské politiky EU, která tvoří už od 70. let minulého století dlouhodobě největší položku v evropském rozpočtu. Přestože její podíl postupně klesá, stále to je asi třetina všech unijních peněz. Například na období 2021 až 2027 je pro evropské zemědělství vyhrazeno 386 miliard eur, tedy v přepočtu víc než závratných 9,7 bilionu korun.

Důvodem není jen snaha o potravinovou soběstačnost kontinentu. Obrovské dotace proudící do zemědělství mají za cíl vůbec udržet život na venkově, aby se obyvatelstvo ještě ve větší míře nestáhlo za pohodlnějším životem do měst.

Podle Ministerstva financí ČR tak například jen v roce 2022 přiteklo na český venkov ze Společné zemědělské politiky EU víc než 29,5 miliardy korun. Vedle toho Česko dostalo ještě dodatečné prostředky na zemědělství a na kohezi z Nástroje EU na podporu oživení. To bylo dalších víc než 10 miliard korun.

Problém s dotacemi ale je, že je polykají hlavně velké podniky nebo agrobaroni, kteří vlastní rozlehlé plochy půdy, od nichž se objem některých dotací odvozuje. Na menší rodinné farmy připadá méně a navíc se pro ně velké holdingy živené z eurofondů stávají tvrdou konkurencí.

Podle Státního intervenčního zemědělského fondu byl například v roce 2022 největším příjemcem zemědělských dotací velkoobchod s ovocem a zeleninou Bovys Hlinsko. Dodavatel programů Mléko pro školy a Ovoce do škol získal na dotacích za jeden rok téměř 190 milionů korun, z toho asi třetina byly peníze z EU a zbytek z českého rozpočtu. Stěžejní váha dotací vyzní tím spíš v porovnání s celkovými tržbami podniku, které dosáhly v onom roce 568 milionů korun.

Mezi další velké příjemce evropských dotací patří například společnost Vodňanské kuře z holdingu Agrofert, největší tuzemská mlékárenská skupina Madeta, Zemědělsko-obchodní družstvo Žichlínek, společnost Uzeniny Příbram nebo zemědělský podnik Agro-Měřín z Vysočiny.

Evropská unie vyslyšela kritiku přílišné podpory agrobaronů a v současném programovacím období se dotace na hektar plochy oproti dřívějšku snižují.

Dotace začaly trh deformovat

Právě v oblasti dotační mašinerie lze hledat ty stinnější rysy členství v Unii. Jednak u některých podniků vznikla na dotacích jakási drogová závislost. Dále se jimi deformuje trh, protože přežívají i firmy, které by bez dopingu evropských peněz nebyly životaschopné. Ty zároveň vážou pracovníky, kteří následně chybějí na trhu práce. Aktivnější firmy tudíž těžko zaměstnance hledají.

Dotační zlaté žíly zároveň tvoří logicky prostor pro korupci a zpronevěru. Například v asi nejkřiklavější kauze Regionálního operačního programu Severozápad, která se dosud řeší, měly být v Ústeckém a Karlovarském kraji zmanipulovány dotace až ve výši 14 miliard korun.

Výtky míří také na nedostatečně efektivní využití evropských fondů. Výrazně lépe je využilo například Polsko, které stavělo v minulé dekádě dálnice tempem 280 kilometrů za rok, zatímco Česko přidávalo ve stejné době zhruba jen dvě desítky kilometrů ročně.

Byrokracie? Svádí se na EU, často si ji ale děláme sami

Kritika se na přidělování dotací snáší i kvůli související složité byrokracii. Na systému se živí poradci, kteří firmám s přiklepnutím evropským peněz pomáhají. U těchto mezičlánků pak část evropských peněz bez užitku zůstává. Za složitý systém dotačních programů přitom podle některých podnikatelů nemůže EU, ale tuzemská byrokracie.

„Ty věci pro podnikání nebo pro život méně příjemné se velmi často házejí na Evropskou unii. Myslím, že docela často si za to můžeme sami, že si ta pravidla EU umíme sami na sebe vymyslet horší, než bychom nutně museli,“ uvedl v pořadu České televize Bilance podnikatel Pavel Bouška, majitel firmy Vafo. Firma vyrábí krmivo pro domácí mazlíčky a od vstupu do EU podle majitele rostla díky pádu bariér běžně o 45 až 50 procent ročně a nyní má roční obrat přes 10 miliard korun ročně.

Komise by mohla prosadit „právo na zjednodušení“

Evropské komise by mohla nicméně administrativní zátěž podnikatelů brzy snížit. Bývalý italský premiér Enrico Letta ji ve své nově zveřejněné zprávě označil za hlavní překážku rozvoje jednotného trhu. Jeho doporučení se promítla i do závěrů summitu lídrů EU. „Enrico Letta při psaní zprávy o vnitřním trhu pečlivě naslouchal, s jakými problémy se české firmy potýkají v EU. A nejen to, jejich požadavky zanesl do své zprávy, věnuje jim dokonce jednu celou kapitolu, v níž upozorňuje, že EU musí bojovat zejména s regulacemi a byrokracií,“ informoval prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.

EU by tak nově mohla do legislativy zakotvit „právo na zjednodušení“. To by mohlo vést k plošnému snížení a modernizaci ohlašovacích povinností. Vedle toho by se zavedl princip „digital by default“ a také nové pravidlo, aby firmy předkládaly tytéž informace úřadům pouze jednou.

Přečtete si více o průzkumu, který zjišťoval spokojenost českých firem se členstvím v EU

I dvacet let po vstupu tak má stále Česko na unijní půdě dost nových témat k diskuzi. Přesto ale uplynulé dvě dekády možná jednou budou do učebnice historie zapsány jako etapa bezprecedentního rozvoje, který se jen tak opakovat nebude.

Tomáš Stingl