Jeden z největších emitentů skleníkových plynů na světě se tak chystá významně investovat do elektromobility a výroby i recyklace lithiových baterií. Elektromobilita je novou prioritou v rámci vládního investičního programu známého jako Positive Investment List.
Rozvoj odvětví bude bezpochyby vyžadovat zásadní vstupy zvenčí, jak v podobě know-how a technologií, tak i přímých investic, což přináší řadu příležitostí a uplatnění nejen v osobní či hromadné dopravě. Lze očekávat zájem o akvizice vozů na solární pohon pro městskou hromadnou dopravu, a řešení na poli akumulace energie.
Indonéská vláda tak zamýšlí vytvořit v zemi výrobní hub s kapacitou až 600 000 kusů elektrických vozů a 2,5 milionu elektrických motorek v horizontu roku 2030. Nespornou výhodou a zároveň další obchodní příležitostí je výroba lithiových baterií obsahujících nikl, jehož světově významné zásoby se nachází právě v Indonésii.
Investiční pobídky vyplývající z EV Roadmap nabízí vše od zproštění daně z luxusu a dovozních cel, po nízko-úrokové splátky. Indonésie chce být globálním hráčem v elektromobilitě, pro což hledá zahraniční investory. Ti nyní budou moci zakládat podniky se 100 % zahraničního kapitálu. Podniky s kapitálovou investicí nad 500 mld. IDR (35 mil. USD) budou moci využít 100% osvobození od daně právnických osob, v případě investice nižší tak budou moci stále žádat o 50 % vratku této daně.
Jaké nové typy letounů nabízejí tuzemští výrobci?
V zemi se o investice do elektromobility zajímá 9 tuzemských hráčů mezi nimi podnik PT Industri Baterai Indonesia (IBI) – konsorcium čtyřech státních energetických a těžebních podniku – Pertamina, Antam, PLN a MII, který plánuje zahájit sériovou produkci lithiových baterií v roce 2025. První továrna vyrábějící 10 GW baterie však bude uvedena do provozu již v příštím roce.
Podnik PT HKML zahájil výrobu lithiových baterií v Karawangu v Západní Jávě v září t.r., kdy ho inauguroval prezident Jokowi nejen v duchu nadcházejících jednání COP26 o klimatické změně, ale také jako projekt, který vytvořil 13 000 nových pracovních míst.
Ryze zahraniční investor Hyundai etabloval svou první výrobu elektrických vozů o investici 1,5 mld. USD na Západní Jávě ve měště Cikarang. První elektrický vůz by měl výrobní linku opustit již v březnu 2022. Výroba v Cikarangu má kapacitu až 200 000 kusů ročně sestavených z CKD. V Indonésii oblíbené japonské značky jsou sice menšími fanoušky elektromobility, přesto Toyota oznámila investice do hybridních modelů v řádu miliard USD, stejně jako Honda, Suzuki a Mistubishi.
Reálného dopadu na ovzduší a plnění klimatických závazků pak lze docílit nejen přesvědčováním koncových spotřebitelů a usměrňováním chování domácností, ale především změnou systému hromadné dopravy. Místní dopravní společnost Transjakarta se tak zavázala změnit do 7 let celou flotilu autobusů o počtu 14 000 vozů na elektrický pohon.
Ruku v ruce s elektricky poháněnými vozy musí jít nutně systém dobíjecích stanic, o který se do budoucna postará státní energetický podnik PLN. Ten se zavázal postavit do roku 2030 více než 31 000 nových nabíjecích stanic, čímž se taktéž otevírá významná obchodní příležitost pro zahraničního soukromého i státního investora v řádu miliard USD.
Ani místní soukromé firmy nezůstávají pozadu. Nadmíru populární poskytovatele sdílených dopravních služeb Gojek a Grab si taktéž kladou cíl přispět k uhlíkové neutralitě do roku 2030. Nyní tedy testují postupné zavádění elektrických motorek. Z partnerství mezi státní Pertaminou a singapurskou dopravní firmou Grab pak vznikne první projekt systému výměny baterií při benzínových stanicích.
Dobrou zprávou je i skutečnost, že indonéská střední třída neustále roste stejně jako její kupní síla. Vzdor nízkým cenám klasických paliv, které patří v celosvětovém srovnání k těm vůbec nejnižším, je indonéský spotřebitel navíc dle průzkumů překvapivě ekologicky uvědomělý a elektrický vůz by si tak pořídilo hned 70 % dotázaných.
Jedinou chybou na „zelené kráse Indonésie“ a jejích nedozírných zásob niklu, které mohou principiálně změnit budoucnost mobility, je skutečnost, že těžba niklu je energeticky náročná a stoprocentně energeticky vykrytá z uhelných elektráren. Vývozní potenciál v tuzemsku vyrobených baterií či vozů je tak významně snížen právě pro jejich faktickou neekologičnost.
Tím se zase otevírá debata nad utlumováním činnosti uhelných elektráren generujících 60 % indonéského energetického mixu, nedořešeného tématu výkupu cen energie z obnovitelných zdrojů a nedostatečného a pomalého zavádění fotovoltaických zdrojů – skutečnost, kterou snad již brzy změní firma SunSeap Group se svou výstavbou největší plovoucí fotovoltaické elektrárny plánované k instalaci na ostrově Batam.