English version
Státní energetická politika se vyslovila jasně – budoucnost české energetiky je v kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů. Zdá se, že i Evropa to bude akceptovat. „Souhlasím, že náš budoucí energetický mix zajišťující takzvanou zelenou energii by měl být postaven především na energii z jádra a obnovitelných zdrojů. Tato kombinace dává možnosti stability dodávek energie ve specifických podmínkách naší republiky. Útlum těžby konvenčních zdrojů je nevyhnutelný, harmonogram útlumu energetického uhlí je zakotven ve Státní energetické koncepci a HK ČR s tímto postupem souhlasila.
Útlum výroby energie dle této koncepce má být kompenzován nárůstem výroby energie z jaderných reaktorů, navýšením podílu obnovitelných zdrojů a snížením spotřeby energie cestou zvyšování energetické účinnosti.
Tyto základní pilíře, na kterých má stát naše budoucí energetika, však nejsou zatím plněny tak, jak státní koncepce předpokládá. Tedy, odstavení uhelných energetických zdrojů je nutné směrovat do doby, kdy za ně budeme mít potřebnou náhradu – výkonovou, ekonomicky dostupnou energii s minimálním nárůstem naší dovozní závislosti v oblasti primárních zdrojů energie,“ říká k tomu předseda Energetické sekce HK ČR Václav Hrabák.
Zdroje a úspory
Nic nebrání útlumu těžby z konvenčních, tedy fosilních zdrojů. Přesto je tu řada otázek, na něž bude muset česká společnost najít odpovědi. Tou nejcitlivější je otázka energetické bezpečnosti, tedy soběstačnosti. Nejenže bude hrát významnou roli při budování nového jaderného zdroje Dukovany II, bude i zásadní v celém segmentu teplárenství, které bude v blízké budoucnosti v přechodovém období zřejmě orientováno na plyn. A nejen to, je to otázka, kterou citlivě vnímá i česká ekonomika, která je energeticky stále náročnější, než bychom si přáli.
Třetí pilíř energetické koncepce, který Václav Hrabák zmiňuje, totiž úspory a snižování energetické náročnosti, je stejně důležitý, jako otázka zdrojů. Útlum je nevyhnutelný, nebude však bezbolestný. „Zde jednoznačně platí, že úspěch přeje připraveným. Je potřeba využívat dotačních titulů jak evropských, tak i tuzemských. Jsou využitelné nejen k zásadní rekonstrukci naší energetiky, ale také na rekvalifikaci pracovních sil, na takzvané odstupné pro těžební uhelné lomy a elektrárny, na rekultivaci a podobně. Velký význam by měla mít i přeshraniční spolupráce se sousedními regiony, které budou těmito změnami obdobně zasaženy,“ naznačuje možnosti Václav Hrabák.
Evropská unie si klade nové ambiciózní cíle, otázkou je, zda jsou reálné, když ani ty původní nebyly naplněny. Neznamená to ovšem, že bychom na tyto cíle měli rezignovat – mohou být totiž i pro českou ekonomiku příležitostí, jak ostatně potvrzuje příklad z Olomouce. Olomoucká univerzita totiž získala prestižní ERC grant na projekt ověřující využití grafenu – nového uhlíkového elektrodového materiálu – v zařízeních pro ukládání energie, takzvaných superkondenzátorech.
A bylo to vůbec poprvé, kdy do Česka přišel prestižní evropský grant kategorie Proof of Concept určený na transfer poznatků a technologií z akademické do komerční sféry. Že to nemusí být šance ojedinělá, potvrzuje i Václav Hrabák: „Unie si klade za cíl dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Růst cen emisních povolenek je jeden z nástrojů, jak toho lze dosáhnout. Je však nutné přitom zohledňovat specifické podmínky jednotlivých členských států EU. A domnívám se, že to se příliš neděje. Celá rekonstrukce naší energetiky si vyžádá značné investiční náklady financované z unijního a státního rozpočtu, ale také od jednotlivých soukromých firem. Samozřejmě že to může být příležitost i pro českou ekonomiku. Ale to nám jistě napoví multiplikační efekt, tedy dopady všech těchto investic na HDP a státní rozpočet.“
Odpad se stává surovinou
Stejnou důležitost jako energetice přisuzuje environmentální pohled na svět i odpadovému hospodářství. Pojmy cirkulární ekonomika či bezodpadové hospodářství už dávno nejsou nové. I ony jsou příležitostí pro ekonomiku, což tentokrát dokazuje úspěšný projekt, který po osmi letech vývoje v létě na Mostecku představila společnost LogEco.
Tentokrát jde o unikátní technologii depolymerizace, využité pro zpracování komunálního odpadu včetně odpadů toxických, plastů či pneumatik. Odpad není nutno třídit, a přesto je díky katalyzátorům stoprocentně ekologicky zpracován na prvosuroviny využitelné znovu v průmyslové výrobě. Tekutá složka míří do chemického průmyslu, pevnou představuje povětšinou uhlík. Jediným odpadním produktem je vodní pára a z menší části spaliny z metanu, v součtu jde environmentálně o menší zátěž, než jakou představuje rodinný dům vytápěný zemním plynem. Zájem ze zahraničí byl okamžitý…
Přestože jde o případ spíše ojedinělý, ukazuje možnosti, které odpadové hospodářství s novými pravidly generuje. Obecně odpadové hospodářství čekají v nejbližších letech významné změny.
Platnost zákazu skládkování směsného komunálního odpadu byla sice odložena, nicméně rok 2030, odkdy má vstoupit zákaz v platnost, není daleko. A nezapomínejme, že jedním z hlavních důvodů, proč i HK ČR podpořila odklad, je neexistence dostatečné infrastruktury v ČR zejména pro recyklaci komunálního odpadu. V oblasti energetického využití je situace o trochu lepší, na druhou stranu se jedná o řádově vyšší případné investice do zařízení, takže jejich realizace je časově delší než u recyklačních zařízení.
„Ano, chybí masivnější podpora pro splnění cílů zvýšení recyklace a energetického využití. Přivítali bychom také například změnu zákona o zadávání veřejných zakázek, který by uložil státu povinnost při výstavbě liniových staveb používat určité procento recyklátů a podobně,“ dodává k tématu Jan Mraček, předseda Sekce životního prostředí HK ČR.
Ve sněmovně je nový odpadový zákon, připravuje se i nový zákon o omezení jednorázových plastů. „Odpadový zákon přináší významné změny a posouvá způsob nakládání s odpady, především komunálním, technologicky, ekonomicky i ekologicky do reality 21. století. Koresponduje také s novými pravidly EU pro cirkulární ekonomiku a motivuje firmy a obce k větší míře recyklace či jinému využití odpadů oproti současné preferenci neekologického skládkování odpadů. Obce budou motivovány formou třídící slevy, pro firmy je zase zásadní například razantní snížení poplatku za uložení nebezpečného odpadu na skládku.
Nově připravovaný zákon o omezení jednorázových plastů má zcela zakázat nebo alespoň výrazně omezit některé v této chvíli běžně dostupné výrobky a zavede například povinné připevnění víček k nádobám na nápoje či systém rozšířené odpovědnosti výrobce. Je nepochybné, že to ovlivní výrobní i spotřebitelské řetězce a ponese to s sebou nejen finanční náklady, ale také příležitosti pro inovace v dotčených firmách. V době zhoršené epidemiologické situace ovšem v připravovaném zákoně postrádáme výjimky pro nouzové stavy, kdy právě jednorázové plasty představují zásadní příspěvek k omezení šíření nákazy,“ uzavírá Jan Mraček.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban
