English version
Avšak již v dnešní době působí na firmy v ČR i v celé Evropě mnoho faktorů, které jim nedovolují investovat do technologií, jež by byly nepříznivé k životnímu prostředí. Nevyplatilo by se jim to ekonomicky a ani s ohledem na jejich veřejný obraz.
Důvodů je mnoho, ale u firem všech velikostí dominuje jako jeden z hlavních snaha o pokles nákladů a energetické úspory. Je to logická reakce firem na nedávnou energetickou krizi a také úsilí o větší soběstačnost. Svět se v posledních letech pro podnikatele příliš rychle mění. Pandemie covidu-19 a následná opatření států vedly ke zpřetrhání složitých globálních dodavatelských řetězců. Uzavřené nerostné doly, továrny na zpracování surovin a námořní přístavy v Asii i Jižní Americe znamenaly v praxi zpoždění dodávek materiálů a faktický nedostatek surovin pro mnohé evropské podniky.
Legislativa si vynucuje změny
Ruská agrese na Ukrajině s sebou přinesla skokový růst energií a dvoucifernou inflaci, a to pro firmy napříč odvětvími znamenalo značné logistické, finanční a někdy až existenční problémy. Zejména energeticky náročné výrobní firmy neměly jistotu, že nebudou muset přerušit výrobu z důvodu nedostatku dostupných energií, nejčastěji plynu.
Data Hospodářské komory ze šetření mezi členskými firmami ukazují, že zásadním důvodem pro aplikaci ESG je také nutnost vyhovět nové legislativě a regulaci (střední firmy 45 %, velké firmy 61 %) – evropský Green Deal způsobí nemalé změny odvětvových regulací a nové povinnosti ovlivňující podnikatelské prostředí. Nová evropská legislativa přichází a vidíme, že firmy se s ní začínají vypořádávat v praxi, ať už je to Taxonomie EU, směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, jednotlivé části balíčku Fit for 55 či připravovaná pravidla týkající se oběhového hospodářství a nakládání s odpady.
Zkratka ESG je pro malé firmy zatím trochu záhadná. Od roku 2026 pro ně má být povinná
Jen čtvrtina firem investice neplánuje
Přechod na uhlíkovou neutralitu a s ním spojená udržitelnost počítá v příštích letech s výrazným nasměrováním soukromých investic do udržitelných projektů. Otázkou zůstává, jestli jsou představy tvůrců nové regulace reálné.
Zdá se, že firmy potřebu adaptace na přicházející změny neberou na lehkou váhu. Polovina oslovených firem má již konkrétní představu, jakou částku budou investovat do aktivit týkajících se oblasti udržitelnosti v příštích třech letech. Čtvrtina firem s investicemi počítá, ale ještě nezná jejich přesnou sumu a jen čtvrtina firem investice vůbec neplánuje.
Do čeho budou firmy investovat?
Při bližším pohledu na firmy, které již mají plány investic, je zřejmé, že největší prostředky budou do projektů spadajících do oblasti ESG vynakládat velké firmy. Téměř tři čtvrtiny z nich plánují investovat milionové částky. Některé dokonce desítky až stovky milionů korun.
Nejrozšířeněji se bude investovat ve zpracovatelském průmyslu, který čeká v návaznosti na změny související se zelenou transformací razantní změna technologií. Výrobní firmy nejčastěji zmiňovaly investice do přizpůsobení svých výrobních prostor, energetických úspor, automatizace výroby, přechodu na obnovitelné zdroje, nových bateriových uložišť či využití odpadů a recyklace – ty budou vyžadovat značné finanční kapacity.
Firmy ve stavebnictví se hodlají zaměřit zejména na transparentnější odměňování zaměstnanců, obnovitelné zdroje energie a na cirkulární ekonomiku, která by měla zajistit větší soběstačnost sektoru a lepší přístup k surovinám. Naopak firmy zaměřené na služby vidí přidanou hodnotu, kromě investic do obnovitelných zdrojů, zejména v oblasti elektromobility, a také do aktivit spadajících pod S (sociální oblast), jako je větší důraz na rovné příležitosti v rámci firem a transparentnější odměňování zaměstnanců, s čímž si spojují spíše nižší investice.
Data v grafech pocházejí ze srpnového průzkumu Hospodářské komory ČR, kterého se zúčastnilo 444 respondentů.
Převzato z časopisu Komora. Autorka článku: Renée Smyčková, HK ČR
