English version
Tu si majitel domu a restaurace Roman Staněk (38) musí nějakou dobu odepřít, ale i tak září spokojeností.
Do Itálie a její kuchyně se zamiloval již jako teenager. „Ve středu jsem maturoval na hotelové škole v Mariánských Lázních a v sobotu jsem už odjížděl do prvního zaměstnání na jih Itálie. Tamní kuchyně není komplikovaná, největším kouzlem jsou čerstvé kvalitní suroviny,“ vzpomíná restauratér na své začátky.
Z Itálie zamířil na zaoceánskou loď do Miami. Zde zúročil výhry z prvních barmanských soutěží v 90. letech, z číšníka se brzy stal barmanem a na lodi projel část Karibiku. Další zkušenosti sbíral v pražském hotelu Four Seasons a na řadě akcí jako cocktailový barman. Svou první pizzerii Casa Verde v jihočeské Blatné otevřel v dubnu roku 2004 v necelých
23 letech.
„Měl jsem našetřené peníze z ciziny a povedlo se mi získat půlmilionovou bezúročnou státní půjčku pro začínající podnikatele. Měl jsem jasnou vizi a nebál jsem se začít sám na sebe – když je člověk mladý, tak se nebojí,“ směje se Roman Staněk. Z jeho dalšího života je zřejmé, že odvahu léty neztrácí.
S podnikáním roste chuť
V Blatné se mu daří již sedmnáctým rokem. V roce 2006 pak otevřel malou restauraci v Písku zaměřenou na steaky, kterou později změnil na vyhlášený cocktailový bar Revolution. Nedlouho poté vyhrál výběrové řízení na hotel Prácheň v nedalekých Horažďovicích, kde se narodil. Nikdo nevěřil, že v malém městečku uspěje, ale povedlo se. Kromě restaurací provozuje také cukrárenskou výrobu, kde vyrábějí sladkosti a zmrzlinu do všech jeho podniků.
Když se v Písku před třemi lety naskytla možnost koupit dům v historickém centru, neváhal. „Rád si dávám výzvy a tohle byla v podnikání ta hlavní a asi poslední. V každém italském městě či vesničce je totiž dominantou náměstíčko s kostelem a u něj restaurace,“ vysvětluje.
V turisticky atraktivním Písku chybějí ubytovací kapacity, takže první patro domu zrekonstruoval na tři apartmány. Památkové péči naštěstí podléhá jen skelet budovy, i tak si s povolením užil své. „Přes zimu jsme se pustili do přestavby podkroví na další tři apartmány a přeměny přízemní restaurace. Bylo třeba hodně bourat a hodně měnit, čekala nás různá překvapení, bohužel všechna nemilá,“ konstatuje majitel.
Neohlíží se. Roman Staněk nelituje velké investice a spousty práce. Italská restaurace Pomodoro v domě u kostela se stává vlajkovou lodí jeho podnikatelských aktivit.
Zaskočeni koronavirem
Ovšem to nejhorší překvapení přišlo na jaře. „O Velikonocích jsme měli otevírat, ale místo toho udeřil koronavirus. V pátek jsme ještě v hotelu vařili na svatbu a v sobotu brzo ráno volala uplakaná nevěsta, že nebude smět mít ani hostinu. Pro hotel byla odstávka ekonomicky největší rána. V provozovnách, které nám ze dne na den vypnuli, jsme měli plné sklady čerstvých surovin, jež nebylo komu prodat, a víc než dvacet stálých zaměstnanců, které jsme nemohli a ani nechtěli nechat bez prostředků. To vše v situaci, kdy všechny finanční rezervy padly na rekonstrukci píseckého domu. Bylo to po všech stránkách nejnáročnější období v mém životě,“ přiznává podnikatel.
„První dny jsem byl psychicky na dně, ale poté jsme si s kolegy sedli a řekli, že budeme bojovat! Mám okolo sebe několik skvělých lidí a dali jsme to, i když nás to ekonomicky hodně poznamenalo,“ říká.
Často používá slovo „my“, ale myslí tím pečlivě budovaný tým lidí, jinak podniká jako fyzická osoba. Jen v restauraci v Blatné se spojil s kolegou Pavlem, který u něho začínal jako brigádník při škole, prošel všechny provozy. Dnes jsou obchodní partneři, přebral také Revolution bar.
„Není to ale jen on, o koho se mohu opřít. Rozhodně bych to nezvládl bez rodiny. Mám skvělou tolerantní manželku, která na sebe vzala starost o naše tři děti a domácnost a dokázala přijmout, že jsem většinu času v práci. Banka nám naštěstí schválila kontokorent, rodiče i babička půjčili peníze, abychom vydrželi, protože slibovaná státní půjčka nedopadla. Žádost sice byla přijata, ale dnes jsou to víc než tři měsíce a dosud se mi přes několik urgencí nikdo neozval. Nikoho jsme ale nepropustili a dělali jsme všechno pro přežití.“
Co Vás zachránilo?
„Začali jsme vaničkami zmrzliny, otevřeli výdejová okénka a při tom dodělávali stavbu. Teď se všechno konečně vrací do normálu. Máme před sebou sezonu, v hotelu nás čeká spousta svateb… Léto bývá ekonomicky zásadní a mně jde o to, vybudovat si v Písku pozici a vytrénovat personál. Základní kameny týmu jsme postavili, po několika nutných obměnách máme šikovné zaměstnance. Potřebuji lidi, kteří chtějí práci dělat poctivě, práce je baví a respektují pravidla.“
Na suroviny jsme pyšní
Obrovskou výhodou restaurace Pomodoro je zahrádka – pokud přeje počasí, je celý den plná. „Naším hlavním úkolem je naučit k nám lidi chodit i mimo sezonu, aby se tu cítili dobře a věděli, že dostanou chutné jídlo z čerstvých surovin, skvělé české a italské víno, výbornou italskou kávu… Těstoviny, pesta, sirupy, zmrzlinu, zákusky a další si vyrábíme vlastní, do kuchyně i na pizzu nám dovážejí suroviny přímo z Itálie. Návštěvníci restaurace si mohou prohlédnout vitrínu se salámy, sýry a zrajícím masem – surovinami se netajíme, jsme na ně pyšní,“ vypráví Roman Staněk nadšeně.
Babička pracovala celý život v hospodě, jako dítě se jí tam motal pod nohama a ‚pomáhal‘. V restauraci či za barem je od té doby vlastně pořád.
„Chci to takhle dělat dál – kvalitní restauraci, kde víte, co můžete čekat, a budete se cítit fajn, takový podnik přežije i těžké období. Těší mě, když lidi přijdou poděkovat, jaká je tu skvělá atmosféra a jak si pochutnali, je to taková odměna za celou mou praxi a tisíce hodin dřiny. Každý pracujeme, aby to mělo ekonomický význam, ale je rozdíl, když tu práci zároveň děláte i srdcem. Pomodoro ve vlastním domě na náměstí je můj splněný sen a věřím, že má budoucnost.“
„Chci to takhle dělat dál – kvalitní restauraci, kde víte, co můžete čekat, a budete se cítit fajn, takový podnik přežije i těžké období. Těší mě, když lidi přijdou poděkovat, jaká je tu skvělá atmosféra a jak si pochutnali, je to taková odměna za celou mou praxi a tisíce hodin dřiny. Každý pracujeme, aby to mělo ekonomický význam, ale je rozdíl, když tu práci zároveň děláte i srdcem. Pomodoro ve vlastním domě na náměstí je můj splněný sen a věřím, že má budoucnost.“
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jana Šulistová.
