Italsky znějící značka kabelek má český původ



Začalo to na chmelu. Před téměř čtyřiceti lety, v prvním ročníku střední odborné školy výtvarné zvané Hollarka. Cesta Oliny Francové (Franco) a Jitky Arazimové (Arazzi) do ateliéru v Italské ulici v Praze, proto ta italsky znějící značka, měla ještě řadu zákrut, které kamarádství prověřily. Především to, že se Olina ve druhém ročníku vdala a ve třetím porodila dceru. Kromě toho, že maturovala o rok později, měla i jiné starosti než ostatní spolužačky.

Přesto pokračovala ve studiu na AVU, zatímco Jitka přes nesporný talent vyrazila po maturitě rovnou do praxe jako ilustrátorka na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Vášeň pro navrhování log, minimalistický grafický design a šití ji neopustila ani posléze v náročném zaměstnání artdirektorky reklamní agentury. Občas vytvářela šaty pro Olininy dcery, protože na synově oblečení svou kreativitu nemohla příliš uplatnit.

Tak si ji ušijeme!

Značka Franco Arazzi vznikla zhruba před pěti lety víceméně náhodou. „Šly jsme se podívat po nějaké kabelce, prozkoumaly jsme celý obchod a nelíbila se nám ani jedna,“ vzpomíná Olina. A Jitka sebevědomě nadnesla, že by si kabelku mohly ušít samy. Hned druhý den šly koupit stroj. Jasno měly v jedné věci, materiálem musejí být kvalitní usně, které něco vydrží. Ideálně hovězina pocházející jako druhotný produkt z dobytka chovaného na maso. „A hlavně žádné podšívky, to je největší zlo. Kromě toho, že se umažou, sebemenší dírkou vám dovnitř kabelky propadne libovolně velký předmět,“ vysvětuje Olina základní požadavek na tehdejší prototypy.

10 až 20 kabelek vyrobí Franco Arazzi měsíčně. Česko je malé, značka chce jít do světa.

Její manžel, mimochodem stále tentýž, kterého si brala v 16 letech, nakoupil kůže a nastala fáze soukromých experimentů. A tak se navrhovalo, diskutovalo a šilo. Různé názory na věc ve většině případů vedou k hádkám, nebo dokonce rozchodu tvůrčích osobností. „My se nehádáme, ale jsme v neustálém dialogu,“ ubezpečuje Jitka. „Když nás něco napadne, rozvíjíme myšlenku ad absurdum, dialog nás posunuje stále dál. Každá máme svou oblíbenou barevnost, Olina nedávno navrhla pro mě překvapivou kombinaci šedé, žluté a červené a výsledek je perfektní,“ dodává.

Vzhledem k tomu, že Jitka šije a má větší zkušenost s tím, co kůže dokáže, často na Olinin nápad řekne, že to nejde. Ale nedá jí to a začne vymýšlet, jak myšlenku upravit tak, aby se dala realizovat.

Kabelkoví chameleoni

Jak již bylo řečeno, kabelky nemají podšívku a jejich tvar drží dvakrát proštepovaný šev směrovaný ven. „Jakmile schováte šev dovnitř, vznikne vak,“ vysvětluje Jitka, „jedním ze základních poznávacích znaků našich kabelek je plochost! Přestože se do nich vejde malý nákup, nikdy se nepromění v nacpaný nákupní pytel.“ Kabelky mají pouze jedno ergonomicky tvarované ucho vyříznuté do tvaru, díky němuž je lze pohodlně nosit na rameni. Jedno ze dvou uch běžných tašek totiž neustále padá a druhé se zařezává do ramene. Většina kabelek Franco Arazzi umí měnit tvar i barvu, dokáže se proměnit v psaníčko, batůžek nebo ji lze připnout za popruh kolem pasu.

Příběh v názvu. Olina Francová (vlevo) společně s Jitkou Arazimovou a ateliérem v Italské ulici daly název své značce – Franco Arazzi.

Při pohledu na rozměr některých kusů se neubráníte představám o nekonečném přehrabování, ale uvnitř každé je kulatá taštička na zip připevněná karabinkami, kterou je možno vyjmout, přendat i s věcmi do jiné tašky nebo nosit jako ledvinku.„Pro zloděje jsou naše kabelky těžko čitelné, tudíž bezpečné,“ tvrdí Jitka. Výroba prototypů samozřejmě upoutala pozornost stejně naladěných žen a část Olinina sochařského ateliéru se brzy proměnila v zakázkový salon Franco Arazzi. „Našimi zákaznicemi jsou originální sebevědomé ženy. Kabelky uvidí, omdlí a je to,“ vypráví s typickým suchým humorem Jitka.

„Je zvláštní, že bez ohledu na profesi jsou to samé zajímavé osobnosti naladěné na stejnou strunu a ohromně se s nimi bavíme. Přijdou do ateliéru, dostanou kávu, uvolní se, povídají si s námi – někdy si připadáme jako psycholožky, co všechno se při výběru kabelky probere. A pro zákaznice je to zážitek, být u zrodu kabelky, vybrat si z několika barev a druhů kůží a poznat člověka, který ji vlastníma rukama vyrábí,“ popisuje. Pro návrhářky je skvělá nejen pozitivní zpětná vazba, ale i další nápady a inspirace, které ze setkání s různými typy zákaznic vzejdou.

Handicapovaným na míru

Mezi známými výtvarnic je i několik vozíčkářek, díky nimž měly možnost se seznámit s potřebami lidí s tělesným postižením. Mimo jiné s tím, že lidé s omezenou hybností jsou častým cílem zlodějů. Jitka s Olinou proto přišly se sérií kabelek nazvanou Handibags. Jedním z prvních kousků byla taška splývající s opěradlem kolečkového křesla.

„Designérský projekt Handibags je nekomerční. Naším cílem je vyvinout několik prototypů tašek pro lidi s různými druhy postižení,“ vysvětluje Olina. „Handibags děláme zadarmo,“ doplňuje Jitka, „ale příjemci nám pomáhají ve vývoji, poskytují cennou zpětnou vazbu a nechají se nafotit pro dokumentační a propagační účely. Navíc se poznatky z této práce promítají i do tvorby běžných kabelek, ovlivnily také letošní letní kolekci.“

Na vlastní kůži

K zájmu o spolupráci s lidmi s tělesným postižením přispěl i fakt, že Olina před dvanácti lety onemocněla rakovinou prsu a v současné době zažívá recidivu. „Vybrání mízních uzlin má velký vliv na ruce, především na oběh krve a lymfy. I pro zdravé ženy je nejhorším způsobem nošení těžké kabelky na předloktí. Pokud ji zavěšujete šikmo přes hrudník, přispívá to k deformaci páteře,“ říká Olina, „čím delší je držadlo, tím víc kabelka zatěžuje páteř, naše tašky proto mají těžiště vysoko. Kvůli tomu u každého tvaru zkoumáme těžiště a vymýšlíme kabelku tak, aby se během dne a podle toho, co v ní žena má, dala nosit několika způsoby. Zároveň se snažíme o to, aby se obsah tašky dal rozložit do plochy a její majitelka mohla pohodlně připažit.“

U Franco Arazzi vznikne deset až dvacet kabelek měsíčně a návrhářky dobře vědí, že český trh je malý. Se zkušenou marketérkou proto vyvíjejí internetový obchod určený pro zahraničí. Jejich snem je potkat co nejvíc originálních a sebevědomých žen, navrhovat pro ně nové minimalistické tvary a v rámci nich se posouvat k absolutní jednoduchosti při zachování praktické funkčnosti.

Převzato z časopisu Profit, autorka článku: Jana Šulistová, foto: Archiv