English version
Kolumbie je od letošního dubna členem OECD, a to díky velkým reformám, které proběhly v minulých letech, a po téměř dekádě příprav, úprav zákonů a dalších kroků pro vstup do této mezinárodní organizace. Šlo to ruku v ruce se spoustou změn, které se dotkly ochrany zahraničních firem, avšak Kolumbie je v tomto aspektu stále velice autonomní, především co se mezinárodních registrací týče.
V posledních letech je možné pozorovat, jak jsou například při registraci produktů u národního kontrolního orgánu INVIMA (Instituto Nacional de Vigilancia de Medicamentos y Alimentos – Národní institut pro dozor nad léky a potravinami) často převzaty nejen tradičně procesy z USA, ale i z Evropské unie.
Místní Pepe vydělal na shodě jmen
Právní ochrana obchodních značek tu stále funguje nezávisle. Je tedy třeba proces uskutečnit vždy před kolumbijským úřadem SIC (Superintendecia de Industria y Comercio). Často se stává, že čeští exportéři mají registrovaný určitý typ „mezinárodní“ ochranné známky, avšak tyto známky bývají platné jen regionálně. Například registrace podle Protokolu k Madridské dohodě, které české firmy nejčastěji využívají, se jedná o ochranu „jen“ u 55 zemí, mezi kterými je z Latinské Ameriky pouze Kuba.
V případě Kolumbie a okolních zemí je třeba požádat o registraci lokálně. Tento proces je nesmírně důležitý, jelikož existuje spousta spekulantů, kteří si registrují značky zahraničních firem na sebe, na což mají právo, a následně by musel český exportér takové osobě platit za právo užívání značky, nebo si ji od ní koupit. Do té doby nesmí prodávat žádné zboží s touto značkou.
Společník z advokátní kanceláře FT Consultants Javier Eduardo Trillos dodává příklady z praxe: „Stává se to často náhodou, jako byl případ Pepe Jeans. Místní podnikatel dlouho zaregistrovanou značku podle svého jména Pepe a šil oblečení. V tomto případě došlo k odkoupení značky ze strany mezinárodně známého výrobce a místní podnikatel tak za slušnou sumu značku přejmenoval. Ale je tomu tak i u spekulantů, kteří si na tom postaví byznys, jako v případě McDonald’s, avšak i u spousty malých a středních firem, jež nemají kapitál k tomu, aby si značky odkoupily a musejí tak buď volit změnu značky pro náš trh, nebo na trh nevstupovat.“ To je také důvod, proč je vhodné registraci udělat ještě před prvním oslovováním partnerů, jelikož v tomto okamžiku někdo může ucítit příležitost.
Registrace ochranné známky je velice jednoduchá a lze ji vyřídit na dálku na základě plné moci kolumbijskému subjektu.
Místní partner může vyřídit registraci značky už za 300 eur
Registrace ochranné známky je velice jednoduchá a lze ji vyřídit na dálku poskytnutím plné moci kolumbijskému subjektu. Po zaslání této plné moci (ověřené či apostilované) proběhne registrace, která stojí orientačně 230 až 250 eur za značku a dalších 110 až 130 eur za každou třídu, v níž se značka registruje. Tyto poplatky se platí přímo úřadu SIC. V případě využití služeb místních zprostředkovatelů se pak honoráře pohybují mezi 300 až 500 eury za značku. Důležité je také vždy provést registraci přímo na jméno výrobce. Pokud se totiž registrace provede na jméno obchodního zástupce, pak při rozvázání obchodního vztahu dojde ke stejnému problému, jaký je popsán výše.
Důležitou částí při vstupu na kolumbijský trh je také ověření, zda výrobek v Kolumbii nepodléhá speciálním registracím, jako může být například již zmíněná INVIMA, kde se musejí registrovat veškeré výrobky, které mají co do činění se zdravotním sektorem nebo s potravinami. I tyto procesy se dají vyřídit na dálku, avšak již jsou výrazně dražší a pomalejší – je tedy dobré s nimi počítat při ověřování konkurenceschopnosti na trhu.
Opět platí, že registraci může zajistit místní obchodní zástupce, avšak existuje stejné riziko jako u ochranných značek – při rozvázání obchodních vztahů přijde česká společnost o registraci a musí ji nákladně přepisovat na sebe. Zde je ale proces složitější, jelikož v registraci musí vystupovat kolumbijský subjekt, což je možné řešit například virtuální dceřinou společností, kterou lze v Kolumbii za tímto účelem založit.
Na řešení sporu v Česku nelze spoléhat
Je třeba být obezřetný i v dalších právních rovinách při vstupu na trh. Mezinárodní právo totiž není vždy tak jednoznačné, jak se může zdát a často používaná věta právníků „smlouva bude podléhat českým zákonům a případné soudní spory budou řešeny před českými soudy“ nemusí být vždy ve smlouvě či dohodě platná. Jedná se o komplexní téma, které je odlišné v každém případě, proto je dobré si vždy najmout služby místního právníka, jenž dokáže smlouvu uzpůsobit místním zvyklostem, a hlavně ji upraví tak, aby byla platná i podle kolumbijského práva.
„Často se setkáváme s případy, kdy je zahraniční exportér, ať už z Evropy, či z USA, překvapen, že některá ustanovení zde nejsou platná, nebo že se bude soud odehrávat v Kolumbii i přesto, že ve smlouvě to bylo dohodnuto jinak. Náklady na takový soudní spor jsou pak mnohonásobně vyšší než případné právní služby za kontrolu smlouvy před jejím podpisem,“ dodává Javier.
Lze tedy doporučit vždy všem výrobcům a exportérům, kteří mají o Kolumbii zájem, aby se zaměřili i na tuto stránku obchodu. Dobrá právní ochrana je základem pro úspěšný vstup na trh a nejenže pro českou stranu znamená klid na duši, ale často předejde i velkým výdajům za možné právní spory v budoucnu.
Převzato z časopisu Export a podnikání, přílohy týdeníku Euro a měsíčníku Profit, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Autor článku: Pavel Eichner, Ředitel zahraniční kanceláře, CzechTrade v Bogotě.
Rubrika časopisu na euro.cz
