Jako kanárci v dole. Čeští oceláři cítí první známky ochlazení ekonomiky, škrtají výdaje



„Ocelářství je pomyslným ekonomickým kanárkem v dole, protože cítíme ochlazování ekonomiky jako jedni z prvních, v tomto případě již od posledního kvartálu 2018. Vidíme, že se pro nás klíčová německá ekonomika dostává do recese a poptávka po oceli v Evropě letos po letech klesne, takže se musíme připravit na větší zpomalení,“ říká John Bolton, generální ředitel Liberty Steel Continental Europe.

Ochlazení trhu zaznamenali ve druhé polovině loňského roku i v Třineckých železárnách. „Týká se to zejména automobilového průmyslu, což se v našem sortimentu projevilo u tyčové oceli, kde klesla poptávka přibližně o 10 až 15 procent a zatím se situace nelepší,“ uvádí Petra Macková Jurásková, tisková mluvčí skupiny Třinecké železárny.

Řada významných ocelářských společností v Evropě už přistoupila k razantnímu snížení výrobních kapacit. Například Liberty Ostrava snížila roční výrobu zhruba o pětinu. „Rovněž je za této situace potřeba držet pod kontrolou náklady, zejména ty, které souvisejí s energiemi a surovinami, jako je například uhlí,“ dodává Bolton.

V Třinci se na možnou recesi připravují tak, že již zavedli základní rámec úsporných opatření a přehodnotili plán investic na příští rok. „Některé plánované opravy a investice jsme pro tuto chvíli odložili a vyčkáváme,“ prozrazuje Jurásková.

Recese v Evropě je pro českou ekonomiku hlavním rizikem a ruku v ruce s tím jde celá řada dalších politických a obchodních rizik, od brexitu až po eskalaci obchodní války mezi USA a Čínou či EU. „Obáváme se další balkanizace globální ekonomiky, kdy jednotlivé země postupně uzavírají své trhy. Pro český i evropský průmysl je potenciálním rizikem i evropská klimatická politika, která, ač má ušlechtilé cíle, dlouhodobě zhoršuje jeho globální konkurenceschopnost,“ připomíná Bolton.

To považují za zásadní problém z pohledu byznysu i v Třinci, jako vážné ohrožení výroby vnímají i důsledky reformy systému obchodování s emisními povolenkami. Ty enormně navyšují náklady evropských výrobců oceli, i když se Evropa na celkovém objemu světových emisí uhlíku podílí pouze z devíti procent. „Souhlasíme se snižováním emisí CO2 , ale za podmínek, které nebudou pro evropský průmysl likvidační,“ uzavírá Jurásková.

Dalším ohrožením jsou vysoké limity dovozu ocelářských produktů do Evropy, což přináší obrovský tlak na snížení cen produktů. S ohledem na vysoké ceny energií, náklady na ekologický provoz fabriky, emisní povolenky a růst mezd jde o velmi složitou situaci.

Převzato z webu E15.cz. Autor: Michal Nosek