English version
V polovině září minulého roku představil ministr průmyslu a obchodu Národní iniciativu Průmysl 4.0. V polovině března pak představí ministerstvo akční plán pro implementaci této iniciativy. Co je její podstatou a jak se v příštích letech promění tuzemský průmysl? Na otázky Komory.cz odpovídal ministr Jan Mládek.
4. průmyslová revoluce
Kyber-fyzikální systémy přinášejí radikální změny ve srovnání s nynějším výrobním procesem. Díky nim vzniknou „chytré továrny“. Inteligentní zařízení převezmou některé činnosti, které dosud vykonávali lidé. Vbudoucnu budou digitálně propojené všechny úrovně výrobního řetězce, tedy zaměstnanci, spotřebitelé, dodavatelé, stroje i zboží. Průmyslová výroba tak nebude závislá na centrálním systému, ale bude více decentralizovaná. To výrobcům umožní zachovat masovou výrobu, lépe vyhovět potřebám zákazníků a zároveň držet ceny při zemi. Vzhledem k tomu, že se podíl průmyslu a stavebnictví na HDP v České republice blíží 40 %, je čtvrtá průmyslová revoluce nebo také Průmysl 4.0 příležitostí pro růst a konkurenceschopnost českých firem a České republiky vůbec. Díky finančním úsporám se totiž očekává zvýšení produktivity až o 30 %.
Jak daleko jste s přípravou akčního plánu, který máte v březnu prezentovat ve vládě?
Přípravě „Akčního plánu pro implementaci Průmyslu 4.0″ se věnuje pracovní skupina, kterou vede profesor Vladimír Mařík z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT, a materiál vzniká za spolupráce s podnikatelskými svazy, asociacemi, firmami a akademickou sférou – Svazem průmyslu a dopravy, Českomoravské elektrotechnické asociace, Technologické agentury ČR, Národního vzdělávacího fondu, CzechInvestu a klíčovou roli z firem tu hraje Siemens Česká republika v čele s generálním ředitelem Eduardem Palíškem.
Poprvé jsme koncept představili vloni v září na 57. Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, na přípravu plánu je tedy pouhých šest měsíců, ale věřím, že v březnu bude tento dokument, který pak budeme rozvíjet s dalšími rezorty, kvalitně připraven. Zahrnuje plány na podporu investic a standardizace, aplikovaného výzkumu, kybernetické bezpečnosti, dopravy a Smart Cities, a především vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů.
Existuje již vsoučasnosti mezirezortní spolupráce?
Vysoké školy už se podílejí na přípravě akčního plánu, stejně jako podnikatelské svazy a asociace. Postupně budeme zapojovat další rezorty v čele s Úřadem vlády, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem fi nancí, Ministerstvem dopravy, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem vnitra, Úřadem pro technologickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a zapomenout samozřejmě nesmím na sociální partnery, Českomoravskou komoru odborových svazů a HK ČR.
Jaká je výchozí pozice ČR?
Kde vidíte nejsilnější anejslabší místa? Silnou pozici máme v tradici průmyslové výroby, v silné průmyslové základně a v šikovnosti našich lidí. Mezi zeměmi EU máme jeden z nejvyšší podílů průmyslové výroby na tvorbě HDP. Nicméně již dnes pociťujeme nedostatek technicky vzdělané odborné pracovní síly. V některých strojírenských oborech je tento nedostatek citelný. Znamená to, že začít musíme především s podporu technického vzdělávání, se zvyšováním zájmu o studium technických oborů. A tady musí pomoci i firmy samotné, jejich profesní sdružení a svazy včetně HK ČR.
Jaká bude role státu a role firem? Jak dosáhnete vzájemné synergie a spolupráce?
Firmy a jejich schopnosti investovat do své budoucnosti jsou samozřejmě klíčové. Snažíme se jim již při přípravě akčního plánu naslouchat, poznat jejich očekávání směrem ke státu. Ten může vytvářet mantinely, musí hrát svou roli například v oblasti podpory technického vzdělávání a zpružnění vzdělávacího procesu směrem ke skutečným reálným požadavkům výroby a trhu práce, nastavovat základní kritéria v oblasti výzkumu, ale základní poptávka a impulzy směrem k akademické a výzkumné sféře, ty musejí vzejít z praxe od firem a oborových svazů a komor.
Dojde ke změně struktury výroby. Vnímáte jako velkou hrozbu, že budou některé „montovny“ v ČR bez náhrady uzavřeny? I vzhledem ktomu, že patří zahraničním firmám, nebo jsou jejich subdodavateli a o jejich výrobky již nemusí být zájem…
Nevím úplně přesně, co si představit pod pojmem „montovny“, nemyslím si, že bychom byli zemí montoven… Nicméně změnu poptávky na trhu, a především na trhu práce nevnímám jako hrozbu, ale jako příležitost. Některé profese budou zanikat nebo jich nebude tolik zapotřebí, jiné budou vznikat a zájem o ně poroste. To je přirozený jev, vždy tomu tak v historii bylo.
Jak hodlá vláda podniky při aktivitách spjatých s Průmyslem 4.0 podporovat? Jakou formou bude vláda podporovat aplikovanou vědu. Zvýší například výdaje do výzkumu?
Toto je významná část připravovaného akčního plánu, s nímž budeme teprve příští měsíc seznamovat vládu. Nerad bych konkrétně komentoval materiál ještě před jeho představením kolegům ve vládě a než ho pak oficiálně představíme odborné i široké veřejnosti. Nicméně podpora vědy a výzkumu se v tomto smyslu promítá již do zahájených nebo zahajovaných operačních programů. Například v Operačním programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, který je v gesci MPO, tomu tak je, stačí se podívat na vypsané výzvy a jejich zaměření a finanční alokaci.
Velké dopady bude mít 4. průmyslová revoluce na zaměstnanost. Jak se na tuto skutečnost vláda připravuje?
Existují prognózy, které hovoří o negativních dopadech na zaměstnanost, existují jiné, které uvádějí, že tento proces by měl naopak přinést zvýšení zaměstnanosti. Víte dobře, že máme po Německu v současné době druhou nejnižší nezaměstnanost v Evropě, naproti tomu firmy nabízejí více než sto tisíc pracovních příležitostí… Podle analýz týkajících se přímo výrobního procesu by mělo dojít ke snížení nákladů na zpracování výrobků, a to významně až o 25 %. Mělo by dojít ke snížení celkových výrobních nákladů asi o 8 %.
Přibývají i další efekty. Automatizace výrobních procesů by měla snížit počet pracovních úrazů, zlepšit ochranu zdraví při práci a kvalitu života zaměstnanců. Postupná implementace jednotlivých prvků Průmyslu 4.0 ale rozhodně přinese strukturální změny na trhu práce. Sníží se poptávka po některých oborech, některé konkrétní profese třeba úplně zaniknou, což je přirozený proces, ale zvýší se poptávka po jiných, dnes ještě tolik nefrekventovaných profesích. V
každém případě ale bude vyšší poptávka po technicky vzdělané a erudované pracovní síle. To znamená bezpodmínečně a co nejdříve nastartovat odpovídající změny v celém vzdělávacím systému. Mohu hovořit za rezort MPO, v němž se již snažíme do tohoto procesu přispívat například tím, jak jsou koncipovány jednotlivé výzvy Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Proto jsme podpořili operační programy jako Operační program Výzkum, vývoj, vzdělávání či Operační program Zaměstnanost.
Jde o nejvýznamnější technologickou a strukturální změnu, zasahuje školství, vědu a výzkum, trh práce i etické rozměry našeho života. Částečně se tohoto procesu již nevědomky účastníme, ale zásadní změny nás teprve čekají.
Navštívil jste s premiérem závod firmy Siemens v Ambergu, který již funguje vduchu 4. průmyslové revoluce. Jak na vás tato návštěva zapůsobila a kde vidíte v ČR podniky, které by se mohly tomu bavorskému již brzy přiblížit?
Samozřejmě že vidět je nesrovnatelně důležitější než teoretizovat o tom, jak to funguje. V praxi v jedné z nejmodernějších továren na výrobu elektroniky na světě jsme viděli systém „chytré továrny“. Jejím základním stavebním prvkem jsou globální sítě, založené na propojení jednotlivých výrobních zařízení provozu. Tyto stavební prvky mezi sebou efektivně autonomně komunikují, vyměňují si potřebné informace důležité pro výrobu, kontrolu a navazující operace.
Umožňují tak při zachování efektů pásové výroby nesmírnou produkční pestrost a schopnost reagovat pružně na poptávku zákazníků. Myslím, že podobné prvky už dnes vidíme například ve ŠKODĚ AUTO v Mladé Boleslavi či ve Vrchlabí, ale i v dalších českých zpracovatelských podnicích především s prvky pásové výroby. V Ambergu má každý produkt své virtuální digitální dvojče a nese si svou „technickou DNA“, díky níž komunikuje s dalšími „prvky“ výrobního systému. To s sebou ale přináší oproti běžné pásové výrobě výrazné změny i v předvýrobních a navazujících etapách výrobního cyklu.
Už jste zmínil, že Průmysl 4.0 bude klást velké nároky na školství a podporu celoživotního vzdělávání. Obejde se tato iniciativa bez větší reformy školství?
Zcela jistě neobejde. Potřebujeme reformovat školství směrem k podpoře technických oborů. Tento proces zasáhne naše školství na všech jeho úrovních, s budováním vztahu dětí k technice se musí začínat již v předškolním věku. Na základních školách musíme učit matematiku a fyziku tak, aby děti tyto předměty bavily, a ne aby z nich měly hrůzu. Myslím, že by se do osnov škol zakončených státní maturitní zkouškou měla vrátit povinná maturita z matematiky, a reforma čeká i školy vysoké a vůbec systém celoživotního vzdělávání. Musíme si uvědomit, že výsledky změn v systému, jakým je vzdělávání, se projeví až s určitým časovým zpožděním, nejde mávnout čarovným proutkem… Proto musíme začít se změnami co nejdříve.
Základem úspěšnosti Průmyslu 4.0 je pokrytí vysokorychlostním internetem. Zde ale mj. hrozí nevyčerpání 14 miliard korun z dotací na toto určených. Co s touto skutečností bude vláda dělat a vnímáte ji jako ohrožení programu?
Ano, rozvoj vysokorychlostního internetu je jednou ze základních podmínek, ale jako přímé ohrožení implementace Průmyslu 4.0 to v současné době nevnímám. Veřejné peníze jsou primárně určeny pro rozvoj vysokorychlostního internetu v oblastech s nízkým pokrytím a ve strukturálně postižených regionech. Vedeme diskuzi nad Národním plánem rozvoje sítí nové generace, předložili jsme do vlády transpoziční novelu. Navrhl jsem, aby vláda vzala Národní plán rozvoje sítí nové generace v polovině února na vědomí s tím, že jeho konečná podoba bude předložena po debatě v červnu, potřebujeme ještě dokument doplnit o aktuální mapu pokrytí a o další data.
Ale jsme ministerstvem, které první zcela dočerpalo prostředky na minulý operační program OP PI a nevracelo zpět do Bruselu ani korunu, jsme ministerstvo, které první vypsalo výzvy v novém operačním programu OP PIK, a děláme skutečně vše proto, abychom byli stejně úspěšní i s prostředky na rozvoj rychlého internetu. Je jasné, že bez rychlého, spolehlivého a cenově dostupného internetového připojení nemůžeme budovat koncept digitální ekonomiky s udržitelnými ekonomickými a sociálními přínosy.
Převzato z časopisu Komora
Autor článku: Jaroslav Martínek
