Jan Pichl: Myslím si, že v horizontu 10 let budou chatboti v lidském povědomí na takové úrovni, jako jsou dnes telefony nebo tablety

Jak vůbec vznikl nápad věnovat se právě technologii chatbotů?
Nápad vznikl v rámci eClubu, což je studentský inkubátor, který vede Jan Šedivý. Naše skupina se zabývala podobnými problémy, konkrétně jsme řešili odpovídání na otázky neboli „question answering”. Vytvořili jsme systém, kterému se položila otázka, např. „Kdo je prezidentem USA?”, a on nám nějakým způsobem vygeneroval odpověď. Prozatím se však nejednalo o žádnou konverzaci. 

Postupem času jsme přecházeli víc a víc do konverzačního režimu a vytvořili našeho prvního jednoduchého chatbota, který pomáhal lidem vybírat telefony. Říkal jim nejrůznější parametry jako velikost displeje, výdrž baterie apod., a lidé si na základě této konverzace mohli vybrat telefon. Bylo to koncem roku 2016, pár měsíců před tím, než Amazon vyhlásil první soutěž Alexa Prize, kam jsme se rozhodli přihlásit.

Měli jsme za sebou první systém, který fungoval jako chatbot, a se zpracováním přirozeného jazyka jsme měli dlouholeté zkušenosti. Nenapadlo nás ale, že bychom mohli obstát v tak velké konkurenci. Do soutěže jsme nakonec byli vybráni a tím se naše „chatbotová kariéra” rozjela naplno.

Chatboti jsou čím dál více využívaní, např. jako nástroj zákaznické podpory firem. V čem se Alquist liší od „běžných“ chatbotů a jaké je jeho využití?
Konkrétně Alquist je designovaný na soutěž Amazon Alexa Prize. Cílem této soutěže je sestrojit chatbota, který bude co nejdéle bavit lidi. Na základě konverzace je pak bodován a bot s nejvyšším počtem bodů vyhrává. Ten rozdíl je takový, že tato konverzace nemá žádný určitý cíl. Lidé, kteří si s ním povídají, nechtějí něčeho dosáhnout. Nechtějí mít rezervovaný stůl v restauraci nebo vědět svůj zůstatek na účtu, jako když komunikují se zákaznickou podporou.

Alquist je zaměřený na přirozenou konverzaci a my to musíme řešit, řekl bych, obráceně. Chatboti zaměření na konkrétní věc chtějí co nejrychleji odbavit uživatele. My se naopak snažíme uživatele bavit co nejdéle. Podáváme mu zábavná fakta, snažíme se je dobře prezentovat, aby to uživatele neomrzelo a strávil s naším chatbotem co nejvíc času. S tím samozřejmě souvisí i udržování personality bota. Alquist má konzistentní názory a snaží se být člověku dobrým oponentem. 

Slovní fotbal není tak jednoduchá hra, jak by se mohlo zdát.

Takže využití je spíše zábavní?
V případě Alquista ano. Další věc je, že v rámci Alquista jsme udělali platformu, na které jdou vyvíjet další chatboti, kteří už můžou mít úzké zaměření. 

Dvakrát po sobě jste se umístili jako druzí v prestižní soutěži Amazon Alexa Prize. Co vám to kromě finanční odměny přineslo?
Přineslo nám to spoustu dalších věcí než jen finance. Kdybych měl jmenovat, tak jsou to především zkušenosti. Za dva roky vývoje našeho produktu jsme nabyli spoustu zkušeností, jak to dělat, ale i jak to nedělat.

Díky tomu, že jsme skončili na druhém místě, se o nás začalo mluvit a psát. Lidé nás pak sami kontaktovali nebo jsme se s nimi střetávali na různých konferencích. Získali jsme tak důležité kontakty, se kterými jsme pak dál mohli diskutovat byznysové zaměření nebo jakým směrem se ubírat na poli chatbotů.

Kdy plánujete Alquista uvést na trh?
Alquista jako takového na trh uvádět nebudeme, je to takový „kecálek“, který uživateli zlepšuje náladu. Není to něco, co by bylo dobře monetizovatelné. Části Alquista se ale dají použít do jiných systémů, protože má nějakou personalitu a dokáže vtipně mluvit. Když použijeme něco, co je v Alquistovi už hotové, můžeme to přidat do systému, který odpovídá na konkrétní úlohu a vylepšíme ho tak o lidskou stránku. Pokud někdo vyvíjí tento systém od začátku, právě lidská stránka je to, co by mohlo v systému chybět. Vývojář nemusí mít potřebu nebo finanční prostředky k tomu, aby k hlavnímu cíli doplnil ještě „lidskost“ bota. 

Založili jste nový startup PromethistAI. Čemu se bude věnovat?
Tam je hlavním cílem vyvinout chatbota, který pomáhá starším lidem s procvičováním paměti. Zábavnou formou prezentuje lidem hry a cvičení, pomocí kterých si mohou trénovat paměť. Naprogramovali jsme například jednoduché sčítání, opakování slov nebo slovní fotbal, kde se ukázalo, že to není tak jednoduchá hra, jak by se mohlo zdát. 

PromethistAI reaguje na nedostatek lidských kapacit v pečovatelských službách. Senioři umístění v centrech nebo domovech si často chtějí procvičovat paměť, jsou ale odkázaní na pečovatele nebo ošetřovatele, kteří za nimi dochází jednou za určené časové období. Kdežto když bude tento trénink paměti zahrnutý v rámci zařízení, senioři si budou moct hru zahrát kdykoliv budou mít chuť a vyplní tím chvilky, kdy by se jim jinak nikdo nevěnoval. Další věcí je, že náš systém bude pracovníkům poskytovat data o plnění úkolů. Ošetřovatelé si potom můžou vést statistiky, které jim ukáží, jestli se konkrétní uživatel zlepšuje, více si pamatuje než v předchozích cvičeních apod.

Jaké jsou vaše vize do budoucna? 
V současnosti se primárně soustředíme na systém, který jsem teď popsal. To ale neznamená, že se chceme zaměřovat jen na tuto oblast a uzavřít se do ní. Máme i další projekty mimo health care, které si prozatím nechám pro sebe.

Kde a jak vidíte chatboty v roce 2030?
To je přesně otázka, kterou nemám rád. Vývoj je velmi rychlý a člověk těžko vidí dopředu pár let, natož deset. Určitě si nemyslím, že budeme v takové fázi, kdy tu budou chatboti x krát chytřejší než všichni ostatní a budou nám radit, co máme dělat se svými životy. Rozhodně si ale myslím a doufám, že technologie postoupí směrem, kdy už nebudeme překonávat takové problémy, které překonáváme teď.

Věřím, že budeme více vnímat hlasové asistenty jako doplněk, který nám může pomoci s každodenními úkoly a otázkami. V současnosti sice lidé ví, že existuje nějaká Alexa, ale tolik ji nepoužívají. To se v horizontu 10 let snad změní. Myslím si, že za tu dobu budou chatboti v lidském povědomí na takové úrovni, jako jsou dnes telefony nebo tablety. Lidé se jich nebudou tolik bát a nebude to pro ně exotická vymoženost. Zkrátka je začnou běžně používat.

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR, autor: Veronika Dostálová.